Hlavní obsah

Prezident, který nakonec zradil i sám sebe

Petr Šabata
Novinář, šéfredaktor Českého rozhlasu Plus
Foto: Profimedia.cz, Profimedia.cz

Gustáv Husák na snímku uprostřed, jde o setkání vůdců zemí Varšavské smlouvy v Praze v roce 1983. Zleva dále stojí: János Kádár, Todor Živkov, Jurij Andropov, Erich Honecker, Nicolae Ceausescu a Wojciech Jaruzelski.

Reklama

29. 5. 2020 15:00

Právě před 45 lety se stal prezidentem jeden z předchůdců Miloše Zemana.

Článek

Na adresu tohoto prezidenta, který se na politický vrchol dostal po mnohaletém půstu, už zazněla dlouhá řada hodnocení, většinou nelichotivých.

A většina ohlédnutí analyzuje jeho vztah k moci, který je určující pro jeho politické vzestupy a pády: Bezpáteřní kariérista, fanatik politiky a bezmezně ambiciózní maniak moci. Ale také pragmatik a dobrý taktik, znalec politického řemesla.

Kam se časem vytratil ten přemýšlivý intelektuál, brilantní diskutér, nebojácný a originální politik, který byl dokonce ochoten přinášet velké oběti? Kdy a proč převážila dravost po moci a – proradnost?

Ne, to nejsou otázky nad politickou kariérou Miloše Zemana, ale Gustáva Husáka, československého prezidenta v letech 1975 až 1989. A vycházejí z monografie historika Michala Macháčka nazvané jednoduše Gustáv Husák, protože právě o něm je tu řeč – stal se prezidentem před 45 lety.

Husák se postupně zřekl svých přátel a spolupracovníků a tvrdě a nesmlouvavě se řídil krédem: „Musíš tak rychle utíkat, až budeš určovat směr,“ píše Michal Macháček.

Ale právě to období, kdy dosáhl na vrchol a stal se hlavou státu, je Husákovi vyčítáno jako jen soustředěné na udržení moci, nehybnost, v poslední době dokonce na prosazování zájmů cizí mocnosti (jeden jeho blízký spolupracovník upadl v podezření, že je člověkem nastrčeným Moskvou). Kdo vlastně vládl z Pražského hradu?

Zvlášť ve druhé polovině 80. let minulého století, v čase šedivé normalizace, už byl prezident nepřístupný argumentům, zatvrzelý a alergický na kritické připomínky, které chápal jako útok na svou osobu a politické postavení.

A závěr jeho prezidenství už nejvíce vystihují slova: samota, nástup stáří a nemocí včetně cukrovky, alkohol. To on je ten kůl v plotě, ne Milouš Jakeš, prohlásil jeden z jeho politických protivníků.

Ve čtvrtek 29. května 1975 dopoledne zvolili poslanci Federálního shromáždění ČSSR jednomyslně v tajném hlasování Gustáva Husáka prezidentem republiky. „Následovaly tradiční fanfáry ze Smetanovy Libuše a slavnostní příchod nově zvoleného prezidenta, jenž složil prezidentský slib, poprvé v československý dějinách vyslovený ve slovenštině,“ připomíná Michal Macháček.

Den předtím schválili stejní poslanci ústavní zákon, který předčasně ukončil funkční období dosavadního prezidenta Ludvíka Svobody ze zdravotních důvodů.

Ten den Gustáv Husák, jehož politická kariéra trvala 60 let, vystoupal na vrchol. Hrdý Slovák, celoživotní věřící komunista, politický vězeň 50. let a nakonec hybatel i tvář normalizace po roce 1968, se tam dostal typicky – bezohledným odstraněním generála Svobody z funkce.

Přitom Husákova statečnost při procesu s tak zvanými buržoazními nacionalisty, trvání na nevině navzdory mučení i způsob, jakým snášel devět let ve věznicích, jsou hodné respektu.

V části o sklonku Husákova prezidentství, kdy si nejmocnější muž v zemi oblíbil Lány a tamější zámek, cituje Macháček Václava Havla podle vzpomínek lánských zaměstnanců: „Seděl v místnosti, nechal kráčet uniformovaného policajta po chodbě té místnosti sem-tam, nečetl, koukal do zdi, a nosili mu tam potravu.“

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené