Hlavní obsah

Přijde „velký bratr“ v roce 2024? Možná tu s námi už nějakou dobu je

Foto: Palatinate Stock, Shutterstock.com

Román George Orwella v jednom z mnoha vydání.

Reklama

8. 6. 17:32

Je to přesně 72 let, co si první čtenáři mohli koupit román anglického spisovatele George Orwella „Nineteen Eighty-Four“ neboli 1984. Předestřel svět, v němž nezáleží na tom, co člověk vidí, ale co mu režim umožní vidět.

Článek

„Zhoubný vliv Orwellova románu spočívá v redukci reality na její politický rozměr,“ napsal spisovatel Milan Kundera o slavném románu George Orwella 1984. Jeho ostrá kritika je spíše ojedinělá v chóru oslavných komentářů, které dystopickou vizi totalitního režimu označují za jedno z nejvlivnějších a nejdůležitějších děl 20. století.

A navíc dílo stále aktuální.

Článek si můžete poslechnout také v audioverzi.

Kundera pokračuje: „Odmítám románu tuto redukci prominout jen proto, že to bylo užitečné jako propaganda proti zlu totality. Protože toto zlo je právě redukcí života na politiku a politiky na propagandu. Takže v rozporu s jeho záměry, Orwellův román sdílí duch totality, duch propagandy.“

Je román 1984, který poprvé vyšel 8. června 1949, geniálním a působivým zahlédnutím možné totalitní budoucnosti? Nebo je spíše plochou propagandou, která je po desetiletí přeceňovaná, protože slouží jako výstižná charakteristika a karikatura nepřítele?

Znovu bestseler

Nakladatelství Penguin USA objednalo v lednu před čtyřmi roky 75 tisíc nových výtisků románu 1984 a zvažovalo další dotisk. Podobně uvažovaly i ostatní nakladatelské domy po celých Spojených státech. „Během několika dnů se prodej románu zvýšil o 9500 %,“ uvedl pro New York Times ředitel pro vnější vztahy nakladatelství Penguin Craig Burke.

Téměř sedmdesát let od prvního vydání se román George Orwella stal znovu bestselerem. Zájem se zvedl krátce poté, kdy v médiích vystoupila poradkyně nového prezidenta Donalda Trumpa. Na otázku, proč Bílý dům lže ohledně počtu lidí na inauguraci, Kellyanne Conway odpověděla: „Nebuďte tak dramatický. Tiskový mluvčí pouze poskytl alternativní fakta.“

Bílý dům tvrdil, že na inauguraci přišlo nejvíce lidí v historii. Novináři ale prostřednictvím fotografií snadno doložili, že to není pravda.

„Alternativní fakta“ zjevně lidem připomenula jednu z podstatných kategorií Orwellova románu – newspeak. Zjednodušeně řečeno je newspeak řeč, kterou vládnoucí totalitní režim zavádí proto, aby lidé už mohli myslet a vyjadřovat se pouze v souladu s tím, co režim chce a povoluje.

„Záměr byl ten, že až si newspeak všichni jednou provždy osvojí, stane se kacířské myšlení – to jest myšlení, které se odchyluje od zásad Angsocu (vládnoucí ideologie – poznámka redakce) – doslova nemyslitelné, aspoň v té míře, v níž je myšlení závislé na slovech,“ píše Orwell v Dodatku k románu.

Nezáleží na tom, co člověk vidí, jakou má zkušenost. Podstatné je to, co mu režim umožní vidět a zakusit.

Alternativní fakta.

Velký bratr přijde 2024

„Stále si připomínám vizi George Orwella z románu 1984,“ říká v rozhovoru pro BBC prezident Microsoftu Brad Smith. „Základ toho příběhu je o vládě, která kdykoli slyší vše, co kdokoli říká a vidí vše, co kdokoli dělá. Nenastalo to v roce 1984, ale pokud nebudeme opatrní, může to nastat v roce 2024.“

Smith, podobně jako už před ním řada vědců včetně Stephena Hawkinga, varuje před neregulovaným rozvojem umělé inteligence. „Jestli už nyní neuzákoníme dostatečnou budoucí ochranu veřejnosti, budeme svědky technologických závodů, s nimiž pak bude jen velmi obtížné držet krok,“ dodává Smith.

Foto: Claudio Divizia, Shutterstock.com

Socha George Orwella před ústředím BBC v Londýně.

Ať už je obava z „velkého bratra“, který vše vidí a slyší, více či méně realistická, jisté je, že některé Orwellovy koncepty „zlidověly“, staly se běžnou součástí veřejných diskusí. Bezpochyby je mnohdy používají i lidé, kteří si je s románem 1984 ani nespojují.

Ztráta soukromí, osobní data vydaná všanc v podstatě komukoli, kdo má zájem, ideologické zkreslování skutečnosti, nesrozumitelný jazyk expertů a politiků, který cloní důležitá rozhodnutí, záplava informací, v níž je velmi nesnadné oddělit důvěryhodné zprávy od „alternativních faktů“…

Velký bratr, newspeak, doublethink. Orwellovský svět plný manipulace, špiclování, zotročování, přetvářky, cenzury, kariérismu…

Stále aktuální.

Základ toho příběhu je o vládě, která kdykoli slyší vše, co kdokoli říká a vidí vše, co kdokoli dělá. Nenastalo to v roce 1984, ale pokud nebudeme opatrní, může to nastat v roce 2024.
Brad Smith, ředitel Microsoftu

Ztráta svobody? Jaké svobody?

„Nemyslím, že všechno to mučení je zapotřebí, aby si vládnoucí podmanili lid,“ psal v roce 1949 Orwellovi Aldous Huxley.

Huxley je autorem jiné světoznámé dystopie Konec civilizace (Brave New World). V dopise Orwellovi děkoval za zaslání výtisku románu 1984. Ale s jeho vizí nesouhlasil.

„Myslím, že vládnoucí oligarchie nalezne méně náročné a vyčerpávající formy vládnutí a že tyto metody budou podobné těm, které popisuji ve své knize,“ pokračoval Huxley, jehož román vyšel v roce 1932. Podle něj není z pohledu vládnoucích třeba lidi zavírat do vězení, ale naučit je milovat jejich poddanství. Nabídnout jim všechno, co chtějí, nebo alespoň to, o čem si myslí, že to chtějí – „sex, drogy a rock'n'roll“.

Pak lidé nebudou truchlit nad ztrátou svobody, jako hlavní hrdina Orwellova románu Winston Smith. Ani si totiž nevšimnou, že o svobodu přišli.

Která ze dvou pravděpodobně nejznámějších a nejvlivnějších moderních dystopií předpověděla budoucnost přesněji? Která je výstižnější, působivější, přesvědčivější?

Je to samozřejmě do značné míry akademická otázka – tento střet nemůže mít absolutního vítěze. Po desítky let se různí intelektuálové a komentátoři přiklánějí spíš k té nebo druhé knize. Je nicméně zajímavá ze dvou podstatných důvodů: Dokládá, nakolik jsou obě knihy nadčasové a nesou důležitá témata.

A především: To intelektuální cvičení může být inspirativní pro přemýšlení o současnosti a blízké budoucnosti.

Přijde „velký bratr“ v roce 2024? Nebo je tu už nějaký čas s námi?

Orwell se bál těch, kdo zakazují knihy. Huxley se bál toho, že nebude důvod knihy zakazovat, protože nebude nikdo, kdo by je chtěl číst. Orwell se bál těch, kdo nás chtějí zbavit informací. Huxley se bál těch, kdo nám nabídnou příliš mnoho a zatlačí nás do pasivity a egoismu. Orwell se bál, že před námi skryjí pravdu. Huxley se obával, že pravda zmizí v moři nepodstatného.
Neil Postman, spisovatel

Ubavit se k smrti

„Huxleyho kniha mnohem přesněji evokuje život v naší současné společnosti, především tím, jak zobrazuje kulturu zahlcenou sexem a bezmyšlenkovitou populární zábavou. Naproti tomu mnohem zlověstnější Orwellův román jakoby popisoval místo podobné režimu v Severní Koreji,“ píše Charles McGrath.

I Grath připomíná vzestup zájmu o Orwellův román po inauguraci Donalda Trumpa. A přemítá, zda to přece jen není důkaz, že autor 1984 zachytil budoucnost lépe. Dospívá ale k závěru, že nikoli. „Politický systém v románu 1984 je přehnaná verze režimu stalinské éry komunismu a Trumpova filosofie se tomu vůbec nepodobá. Trumpovi by mnohem víc vyhovoval svět Aldouse Huxleyho, který je založen na konzumerismu, a v němž zástupy geneticky modifikovaných ztroskotanců nadšeně naplňují potřeby vítězů,“ pokračuje McGrath.

To jsou základní myšlenky, které se při kritickém srovnávání Orwella a Huxleyho často opakují: Orwell vlastně nepopisuje budoucnost. Zachycuje spíš těžkou temnou dobu, ve které žil – svět konfrontovaný s fašismem, stalinistickým komunismem, světovou válkou. Jenže totalitní režim v tehdejší podobě dnes prakticky neexistuje, snad s výjimkou zmíněné Severní Koreje.

Manipulace a dohled jsou mnohem rafinovanější a méně zřejmé. A nevylučují se se společností, která totalitu odsuzuje a má všechny vnější znaky demokracie.

Neil Postman to shrnuje ve své slavné knize Ubavit se k smrti (Amusing Ourselves to Death, 1985. Česky 1999): „Orwell se bál těch, kdo zakazují knihy. Huxley se bál toho, že nebude důvod knihy zakazovat, protože nebude nikdo, kdo by je chtěl číst. Orwell se bál těch, kdo nás chtějí zbavit informací. Huxley se bál těch, kdo nám nabídnou příliš mnoho a zatlačí nás do pasivity a egoismu. Orwell se bál, že před námi skryjí pravdu. Huxley se obával, že pravda zmizí v moři nepodstatného.“

Paradoxně je i „velký bratr“, před nímž varuje prezident Microsoftu Brad Smith, blíž Huxleyho než Orwellově vizi. Není to totiž ztělesnění totalitního režimu, hrůzu nahánějící, „vševědoucí“ diktátor. Je to spíše postupná technologizace našich životů, stupňující se závislost na moderních technologiích a těch, kteří jim rozumějí a ovládají je. Závislost, kterou snad někdy vnímáme s obavou, ale většinou ji bereme jako něco přirozeného a zajišťujícího pokrok: Stále víc zábavy a blahobytu.

Velký bratr nás sleduje. Ale není to vražedný diktátor či jeho obraz stvořený státem. Jsou to nevinné elektronické hračky, chytré televize, kreditní karty, mobily, cookies, které odklikneme desetkrát denně…

Velký bratr? Jaký Velký bratr?

George Orwell

Foto: Wikimedia / Branch of the National Union of Journalists , Seznam Zprávy

George Orwell na fotografii z roku 1943, která byla pořízena na akreditační kartu novinářské unie.

  • George Orwell (vlastním jménem Eric Arthur Blair, 1903–1950) psal román 1984 na samotě na skotském ostrově Jura. Dům si vypůjčil od šéfredaktora časopisu Observer, se kterým spolupracoval. Cítil se být téměř „zadušený“ novinařinou, potřeboval se věnovat skutečné tvůrčí práci. Na ostrov odjel v roce 1946.
  • Jeho situace byla ale velice komplikovaná: V roce 1944 adoptovali s manželkou třítýdenního chlapce Richarda. O rok později ovdověl. Syna vzal na ostrov s sebou, pomáhala mu jeho sestra Avril.
  • Během psaní románu se zhoršil jeho zdravotní stav, byl hospitalizován s diagnózou tuberkulóza. Po propuštění z nemocnice knihu většinou dopisoval v posteli. Zemřel půl roku po vydání románu.
  • Pracovní název knihy byl Poslední člověk v Evropě. Jak vznikl výsledný název, není jisté. Rozšířená teorie uvádí, že jde pouze o přehození posledních číslic data 1948. Jinou možností je inspirace díly oblíbených autorů Jacka Londona (Železná pata) nebo G. K. Chestertona (Napoleon z Notting Hillu), v nichž hraje rok 1984 důležitou roli.
  • Román byl přeložen do více než šedesáti jazyků. V roce 1984 byla uvedena jeho úspěšná filmová adaptace.
  • První český překlad Evy Šimečkové vznikal v podmínkách samizdatu a vyšel v roce 1984 v německém nakladatelství Index v Kolíně.
Sdílejte článek

Reklama

Doporučované