Hlavní obsah

Pro sparťany je teď snazší dostat se až k Jílkovi nežli k bodům či na WC

Foto: Profimedia.cz

V závěru utkání s Libercem pronikl nespokojený fanoušek Sparty až k hrací ploše, kde se dostal do těsné blízkosti trenéra Václava Jílka.

17. 2. 12:03

K překvapivému startu českého ligového jara se ve svém glosáři vrací Luděk Mádl, fotbalový expert Seznam Zpráv.

Článek

Sparta prohrála doma s Libercem 0:2, Slavia pak 0:1 na stadionu Bohemians. Jak známo, při překvapivých výsledcích se obvykle stávají největšími vítězi sázkové kanceláře. A nejinak tomu jistě bude i tentokrát. Vždyť výhru sparťanů nad Libercem očekávalo u Fortuny 97 % tiketů, slávistický triumf v Ďolíčku dokonce 98 %. A vidíte, oba zápasy skončily výhrou soupeře.

Správně položená otázka ovšem zní, zda oba výsledky byly opravdu tak šokující. Při bližším ohledání zjistíme, že nikoli.

A začněme Slavií, kterou víkendový neúspěch bolí přeci jen méně. Proč? Inu, její náskok v čele průběžné tabulky na druhou Plzeň se sice snížil, ale ze 16 bodů na 13. Čili jistá bodová rezerva by tu ještě k dispozici byla.

Navzdory své obrovské podzimní suverenitě se Slavia možná právě teď ocitla v situaci, kdy byla potenciálně vůbec nejzranitelnější. A Bohemka toho využila, přičemž výhrou 1:0 uštědřila slávistům jejich první ligovou porážku v ročníku.

V čem ta aktuální slávistická zranitelnost spočívala? Několik faktorů je nejspíš nabíledni:

Když máte po podzimu tak velký náskok, hráli jste Ligu mistrů a všichni vás plácají po ramenou, tak prostě ostražitost a koncentrace musí klesnout, i kdybyste před startem jara do nastavených mikrofonů opakovali, že se to nestane, třeba milionkrát.

Ostatně nejlepším lékem na tento neduh byla bezpochyby právě zapsaná porážka.

Co dál? Hledání nové sestavy, bez klíčového hráče Tomáše Součka, s novým útočníkem Petarem Musou – a po odchodech Josefa Hušbauera a Milana Škody, velmi efektivních často i v roli střídajících hráčů zejména při standardních situacích v závěrech utkání… Navíc nebyl po soustředění zdravotně stoprocentní ani Nicolae Stanciu.

To už je tolik změn a novinek, že i Slavii bude zjevně chvilku trvat, než se na hřišti nějak nově srovná. Pochopitelně v situaci, kdy zimní přestávka ukončila podzimní adrenalinovou jízdu, která logicky znovu nenaskočí sama od sebe.

No a totální komplikací byl tentokrát fakt, že chyběli obě nejočekávanější potenciální náhrady za Součka ve středu pole, a sice Oscar, který si z Liberce přinesl dvouzápasový distanc za 8 žlutých karet, a zraněný Ladislav Takács.

Mimochodem, pozoruhodná zmínka v té souvislosti padla i na předjarní tiskové konferenci klubu, kde hlavní šéf Jaroslav Tvrdík brumlal pod knírem cosi o tom, že nového Součka bude Slavia hledat i v létě a v zahraničních soutěžích.

Ale zpátky do nedělního Ďolíčku, kde Součkovu roli ve středu pole nakonec trenér Trpišovský svěřil Lukáši Provodovi, který sice měří jen o 3 cm méně než právě Tomáš Souček, ovšem to je kromě barvy dresu zhruba tak všechno, co ti dva mají fotbalově společného. Jak se ukázalo, úplně šťastná volba to tedy s Provodem nejspíš nebyla.

Když se vrátíme k důvodům, proč Slavia mohla být zrovna teď v Ďolíčku zranitelnější než jindy a jinde, musíme přidat i únorový termín a tomu odpovídající stav hrací plochy, která teď samozřejmě nepřipomínala kulečníkové plátno a vyhovovala spíš bojovnějšímu pojetí domácích než nějakým vybroušeným kombinacím.

A teď přidejme faktor poslední a nejdůležitější: domácí Bohemku. Ta má, jak známo, na oba své movitější pražské prvoligové sousedy co do třeskuté rivality dlouhodobě opravdu velmi spadeno. A právě proti oběma „S“ díky tomu tradičně předvádí své nejlepší výkony v sezoně.

Kompaktnímu vystoupení svých spoluhráčů v barvách Bohemians přidal tentokrát opravdu nevídanou nadstavbu Jan Vodháněl, který do zápasu přišel na posledních 20 minut. A to jako superžolík, jehož trenér Luděk Klusáček úmyslně nasadil proti trochu už unavené obraně soupeře. A fungovalo to skvěle.

Při jisté dávce nadsázky lze dokonce říci, že tolik starostí jako tentokrát „klokan“ Vodháněl nečinily Slavii na podzim ani leckteré hvězdy jejích protivníků v Lize mistrů.

No a z toho všeho, co jsme si popsali, vykvetla i díky hrubce slávistického stopera Frydrycha při rozehrávce výhra Bohemians 1:0, která nebyla ani zdaleka tak nelogická, jak by se možná někomu mohlo původně zdát.

Leckterý logický prvek najdeme i při zdůvodňování sobotní prohry Sparty s Libercem. Přesto proti ní sázel málokdo.

Jak vidno, Ladislav Hampl, výtečný herec a liberecký patriot v jedné osobě, měl jasno už dopředu. Kromě lásky ke Slovanu Liberec a víry v jeho barvy mohlo ovšem i jemu zahrát do karet základní povědomí o tom, co Sparta „předváděla“ v přípravě.

Už z výkonů a výsledků na herním soustředění Sparty bylo patrné, že asi něco nefunguje. A snad kromě 20 minut v závěru první půle jí to v sobotu proti Liberci nefungovalo ani na Letné.

Co ze vstupní jarní porážky od Liberce plyne? Že z halasných sparťanských proklamací ohledně boje o druhou ligovou příčku je tu hned zkraje už osmibodová ztráta právě na druhou Plzeň.

Což o to, ve zbývajících 9 + 5 zápasech se i tahle ztráta dá jistě stáhnout. Ovšem za splnění podmínky, že se Sparta dokáže po 30 kolech umístit v první šestce…

A k tomu dodejme ještě jednu nevyhnutelnost: Pokud se chce Sparta prezentovat fotbalem, se kterým se předvedla v sobotu, druhá tedy jistojistě nebude.

A právě to je naprosto podstatná věc: Co chce vlastně Sparta hrát? A odtud se rozebíhají další otázky: Ví někdo, co chce Sparta hrát? Kdo to určuje? Kdo to případně v průběhu času mění? Kdo podle toho vybírá hráče a realizuje tak sportovní strategii klubu? Existuje vůbec něco takového?

V odpovědích by při hledání tvůrců herní tváře a vize Sparty měla nejčastěji padat jména trenéra Václava Jílka a sportovního ředitele Tomáše Rosického.

Budiž, dejme na oficiální výstupy a vycházejme z toho, že sestavu, taktické rozestavení, příchody a odchody hráčů či prodlužování smluv mají opravdu pod palcem tihle dva. A že jim v tom směru nepřicházejí odněkud shůry čísi SMS, které by ze zmiňované dvojice Jílek–Rosický dělaly jen bezduché loutky a pitomce na pokračování.

Takže vycházejme z toho, že to tvoří ti dva. Teď zbývá otázka: Co vlastně? Jak jsme se například dozvěděli, prý se teď ve Spartě ustoupí od pokusů o vysoký presink. Důvod? Bořek Dočkal, který se po roce, kdy byl zraněn, vrací do sestavy. A neuběhal by to.

Je to zajímavé, že se kvůli jednomu hráči, byť hypoteticky klíčovému, škrtá celá herní varianta, tak dobře aplikovaná třeba ve velké části domácího pohárového utkání s Trabzonsporem… Ale fajn, jistě bude za ni k dispozici rovnocenná náhrada.

Pokud ano, asi ji ale uvidíme až někdy příště… Pokud se totiž šéfové Sparty domnívali, že když budou na ploše společně fotbaloví virtuosové Dočkal a Kanga, promění se Sparta okamžitě v Galácticos a kombinačně rozebere každého soupeře do šroubku, i když přitom budou všichni její hráči stát víceméně na místě, pak nutno konstatovat, že takhle to asi nepůjde.

Bez pohybu a s líným, bezkontaktním fotbalem by snad Sparta mohla uspět leda za pomoci stroje, který by ji vrátil v čase o pár (desítek) let zpátky. V našem roce 2020 s ním ale Sparta může leda tak leckde zpestřit dožínkový program na případném letním turné po českém venkově.

Rozjařené rolníky by bezpochyby bavilo tipovat, jakou legraci zrovna u nich Sparta předvede ve složení své stoperské dvojice. Ani aktuální avantgardní nápad s levonohým duem Hancko–Lischka totiž patrně nebude mít dlouhého trvání.

Hancko se při logické časté potřebě hrát pravou nohou dostával v sobotu do nesnází. A Lischka navázal na podzimní karneval stoperských bizarností, to když se při klíčové liberecké akci utkání patrně pokoušel zastavit soupeřovu přihrávku svojí patou. Což se ukázalo jako… Pardon, ale nejde to říct jinak: jako nápad mimořádně pitomý.

Jenže těch chyb a nedorazů by se našlo mnohem, mnohem víc. Konkrétně u téhle gólové akce třeba v nesmyslném výpadu Frýdka směrem k Balutovi. Tím totiž Frýdek uvolnil protihráči Malínskému na své straně obrany otevřený dálniční pruh…

Ve Spartě zjevně nefunguje kdeco. A zdaleka nejen na trávníku. Vlastně i na něm, protože až tam si za trenérem Václavem Jílkem došel v závěru utkání jeden z fanoušků, aby mu osobně „poděkoval za zážitek“. Nejenže by tenhle lapsus pořadatelské služby neměl uniknout disciplinárním komisi. ale odkazuje i na další věc.

Ačkoli to jistě leckomu přijde jako úplně odtažité, věřte, že tahle rovnice platí: Cokoli, co v klubu nefunguje mimo trávník, se na hřišti ukáže, nebo přinejmenším může ukázat. Všechny polovičatosti, zmatky, nedotaženosti a všechny prvky amatérismu se někde odrazí.

A jak se zjistilo, na Spartě je kupříkladu momentálně menší problém dostat se v rozehraném utkání do bezprostřední blízkosti k trenérovi než prodrat se na záchod. Viz tweet nespokojených fanoušků:

Když se vrátíme zpátky do kabiny, kde by měl kralovat trenér Václav Jílek, pak i poloslepý vidí, že problémem z největších zůstává stále úkol sestavit konečně funkční stoperskou dvojici.

Když nepočítáme zraněného Panáka, mohou stopera hrát Kaya, Lischka, Štetina, Costa, Hancko, případně Krejčí a Mandjeck. To je sedm lidí. Tolik variant má snad málokterý klub na světě. Ale vůbec nepřekvapí, pokud si teď Sparta při panickém nákupu začne pořizovat stopera osmého. „Koncepčně“, samozřejmě.

Kdy si pořídí i nového trenéra, to je možná otázka příštích týdnů. Nepředpokládejme ale, že by snad na to byla jakkoli připravená. Navíc problém Sparty zdaleka nebude jen v notně nepřesvědčivém trenérovi.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené