Babiš chce nižší sazby. Tlak na ČNB se ale může vymstít

Premiér Andrej Babiš (ANO) v posledních týdnech opakovaně kritizuje Českou národní banku (ČNB) a jejího guvernéra Aleše Michla kvůli výši úrokových sazeb. Téma je pro Babiše politicky důležité i proto, že ANO ve volebním programu slibovalo dostupnější bydlení, podporu hypoték pro mladé rodiny a vybrané profese i bezúročné půjčky na první bydlení.

Poprvé Babiš ČNB kritizoval po jednání vlády 11. května, kdy centrální bance vytkl, že udržuje úrokové sazby vyšší než Evropská centrální banka. ČNB drží hlavní úrokovou sazbu na 3,5 procenta, zatímco v eurozóně je klíčová sazba na dvou procentech.

Ke kritice se Babiš vrátil také v pondělí ve videu na Instagramu, v němž znovu centrální banku a jejího šéfa kritizoval. Podle premiéra se kvůli vyšším sazbám v Česku zbytečně prodražují hypotéky i úvěry pro firmy.

Základní sazba ČNB ovlivňuje hlavně cenu krátkodobých peněz v ekonomice. Hypotéky se ale obvykle sjednávají s fixací na několik let, a proto se jejich sazby odvíjejí spíš od delších tržních sazeb. Do nich se promítá očekávaná inflace, vývoj sazeb v zahraničí, cena peněz na finančních trzích, konkurenční boj bank i přirážka za riziko.

Debata se tím posunula za samotnou otázku, zda mají být úroky nižší, nebo vyšší. Otevírá totiž i citlivé téma nezávislosti centrální banky.

Právě ČNB podle zákona určuje a provádí měnovou politiku, tedy rozhoduje mimo jiné o nastavení úrokových sazeb. Zákon zároveň výslovně stanoví, že ČNB ani bankovní rada nesmějí při plnění svých úkolů vyžadovat ani přijímat pokyny od prezidenta, Parlamentu, vlády ani jiných subjektů. Vláda tedy může mít na měnovou politiku názor, nemůže ale centrální bance dávat pokyny.

Redakce Seznam Zpráv Byznys oslovila také centrální banku. Ta se ale k Babišovým výrokům blíže vyjadřovat nechce. „ČNB se k výrokům politiků nevyjadřuje,“ zopakoval jen její mluvčí Jakub Holas.

Podle oslovených ekonomů je Babišova kritika problematická hlavně tím, že zjednodušuje vztah mezi sazbami ČNB a hypotékami. S podobným tlakem má osobní zkušenost i Jiří Rusnok, bývalý premiér a pozdější guvernér ČNB.

Když vedl centrální banku v době prudkého růstu inflace, kritizoval Babiš jeho bankovní radu za zvyšování úrokových sazeb. V listopadu 2021 označil tehdejší zvýšení sazeb na 2,75 procenta za „naprosto nesmyslné a nepochopitelné“.

Rusnok nyní říká, že premiér i guvernér by si měli uvědomit své role. Michl by podle něj měl mluvit opatrně jako centrální bankéř, protože každé slovo guvernéra ovlivňuje, jak ekonomiku vnímají domácí i zahraniční aktéři. Zároveň ale podle Rusnoka vláda nemůže očekávat, že centrální banka sníží sazby jen proto, že si to přeje premiér.

„Vláda může vyjadřovat nějaké přání, ale pokud je centrální banka nezávislá, rozhoduje ona o tom, jak nastaví a kalibruje své nástroje, aby svých cílů dosáhla,“ říká Rusnok. Dodává, že úkolem ČNB je hlídat cenovou stabilitu a že banka musí podobný tlak ustát právě proto, že má nezávislé postavení.

Rusnok zároveň ostře odmítá představu, že by levné hypotéky šly jednoduše zařídit rozhodnutím centrální banky. „Je to jen ukázka toho, že pan premiér netuší nic o makroekonomii a měnové politice. Kdyby o tom něco tušil, tak by takové věci neříkal, protože centrální banka nemůže jen tak sama o sobě zajistit levné hypotéky,“ říká bývalý guvernér.

Redakce požádala o reakci také premiéra Babiše s dotazy, zda své veřejné výzvy guvernérovi Michlovi nepovažuje za politický tlak na nezávislou centrální banku a jak reaguje na argument, že tlak politiků může oslabit důvěru v nezávislost ČNB, a ve výsledku tak držet delší tržní sazby výš. Premiér do vydání článku na dotazy neodpověděl.

Podle Rusnoka by nízké úroky dávaly smysl hlavně tehdy, kdyby ekonomika potřebovala povzbudit a nehrozil by růst cen. Teď je ale situace opačná, kdy rizikem je spíš inflace. Snížení sazeb by ji proto mohlo znovu přiživit.

Podobně mluví hlavní ekonom ČSOB Jan Bureš. Podle něj ČNB dosud postupovala v zásadě správně a nelze jí vyčítat, že sazby drží příliš vysoko. Naopak připouští, že pokud se budou zvyšovat inflační rizika, může se debata posunout spíš ke zvýšení sazeb než k jejich snižování. Rizikem jsou podle něj nejen externí šoky, například dražší energie kvůli geopolitickému napětí, ale také plánované expanzivní rozpočty vlády.

O možnosti vyšších sazeb se přitom nemluví jen mezi analytiky. Podobným směrem uvažoval podle posledního zápisu z jednání bankovní rady také člen rady Jan Kubíček, podle něhož bude další pohyb sazeb spíše směrem vzhůru. Bureš upozorňuje, že podobné úvahy se objevují i v eurozóně, pokud by se inflační tlaky dál zvyšovaly.

„Rozhodně bych ČNB nevyčítal, že jsou úrokové sazby v Česku v tuto chvíli příliš vysoko,“ říká Bureš. Srovnání českých sazeb s eurozónou podle něj není fér. Česká ekonomika je s eurozónou silně propojená a její hospodářský cyklus se s ní většinou pohybuje podobným směrem. Neznamená to ale, že jsou jejich podmínky totožné.

V Česku mohou být jiné inflační tlaky, jiný vývoj mezd, služeb nebo kurzu koruny. Právě proto nemusí být sazba vhodná pro eurozónu automaticky vhodná i pro českou ekonomiku. Důležitá je podle Bureše takzvaná přirozená úroková míra, tedy úroveň sazeb, při které centrální banka ekonomiku ani nebrzdí, ani ji nestimuluje. Ta je podle něj v Česku výš než v průměru eurozóny.

Bureš zároveň upozorňuje, že politický tlak na ČNB zatím podle něj trhy výrazně neznepokojuje. Problém by ale nastal, pokud by investoři začali mít pocit, že bankovní rada bere při rozhodování víc v úvahu neformální politický tlak než inflační rizika.

V takovém případě by mohly paradoxně růst dlouhodobé sazby, od kterých se odvíjí například cena pětiletých či desetiletých úvěrů, a tedy i financování státu nebo hypoték.

„Když investoři vidí, že inflace v jejich očekáváních výrazně překonává inflační cíl centrální banky, nechtějí půjčovat na delší dobu za velmi nízké úroky,“ vysvětluje Bureš. Do sazeb si pak promítají vyšší inflační prémii, tedy přirážku za riziko, že inflace bude v budoucnu vyšší. Politika nízkých základních sazeb by tak podle něj nakonec nemusela pomoci ani státu, protože ten si část dluhu půjčuje právě na delší dobu.

Hlavní ekonom Deloitte David Marek říká, že mezi legitimní politickou kritikou a tlakem na centrální banku není úplně ostrá hranice. Ve vyspělých zemích ale podle něj tradičně platí, že měnová politika se nevyjadřuje k fiskální politice a fiskální politika se zase drží zpátky při komentování centrální banky. Důvodem je zkušenost s vysokou inflací ze 70. a 80. let, po níž se prosadil princip nezávislosti centrálních bank.

„Důvěra je vždycky ta nejtvrdší měna,“ říká Marek. Jinými slovy, země si může dovolit vlastní měnu a samostatnou měnovou politiku jen tehdy, pokud trhy věří centrální bance a pravidlům, podle nichž rozhoduje. Pokud tato důvěra slábne, investoři mohou požadovat vyšší rizikovou prémii. To pak může prodražit peníze pro stát, firmy i domácnosti.

Marek zároveň připouští, že snížení sazeb ČNB by hypotéky skutečně zlevnilo. Cena dlouhodobých peněz se totiž částečně odvíjí od ceny krátkodobých peněz, kterou repo sazba ČNB ovlivňuje. Nejde ale o jediný faktor. Do hypotečních sazeb vstupují také očekávání trhu, globální úroky a přirážka za riziko, tedy vyšší úrok, který investoři požadují, pokud se obávají například vyšší inflace nebo méně předvídatelné politiky centrální banky.

Bývalý guvernér ČNB Miroslav Singer je v hodnocení politického tlaku zdrženlivější. Podle něj má nezávislá centrální banka podobnou situaci jednoduše ustát. „Zažil jsem dramatičtější tlaky na měnovou politiku, než je toto,“ říká. Nejlepší reakcí je podle něj se tím příliš nezabývat.

Pokud chce vláda s ČNB o měnové politice mluvit, existují k tomu standardní institucionální cesty, například projednávání inflační zprávy na vládě. Singer nemyslí, že by samotné Babišovy výroky měly znejistit trhy nebo oslabit korunu. Bankovní rada je podle něj složená z dostatečně dospělých a nezávislých osob na to, aby rozhodovala samostatně.

Z odpovědí oslovených ekonomů tak vyplývá, že Babišova kritika může politicky mířit na voliče nespokojené s drahými hypotékami. Ekonomicky je ale podle nich zjednodušená. Nižší sazby ČNB by hypotékám pomohly, samy o sobě by však levné úvěry nezajistily. Pokud by navíc trhy získaly dojem, že centrální banka podléhá vládnímu tlaku, mohly by dlouhodobé peníze naopak zdražit.

Rusnok by proto jako premiér nevolil veřejný nátlak, ale neveřejný dialog s vedením centrální banky. Vláda by podle něj měla vysvětlovat, co sama udělá pro snížení tlaků v ekonomice, například jak zlepší stav veřejných financí nebo odstraní bariéry na straně nabídky. „Aby obě strany šly jedním směrem, aby táhly za jeden provaz, a ne proti sobě,“ uzavírá bývalý guvernér.