Článek
Oběma jim tekly slzy po tvářích. Jedné v euforii, druhé v nezměrném smutku. Karolína Muchová věnovala svému profesnímu snu desítky let dřiny, opakovaně se vracela po zraněních, nikdy se nevzdala. Najednou stála na wimbledonském centrkurtu jako poražená.
A stejně byla vítězkou.
„Začnu u Lindy, své bývalé kamarádky,“ pronesla na úvod své řeči před členy královské rodiny a celebritami, čímž rozesmála všechny v aréně. Usmívala se i Linda Nosková, nová šampionka a globální sportovní hvězda, protože takovou sílu sport a tenis obzvláště má, ještě nedávno takřka neznámou dívku ze Vsetína umí proměnit v idol.
Je snadné degradovat od televize sport na snahu potících se lidí. Ušklíbat se, že jde jen o pinkání do míče a snahu neposlat balon za lajnu. Ne, nezachraňují se tu životy, ale upřímně, v kolika profesích ano? Podstatnější je, že se obě wimbledonské finalistky - a s nimi mnoho dalších českých tenistek - ve svém zaměstnání dostaly do globální špičky. Ne náhodou, ne protekcí. Jen svojí dřinou, talentem a odhodláním.
Muchová byla pár kroků od snu a v tomto rozpoložení nastoupila před přítomné a před miliony diváků po celém světě. A pak suverénní angličtinou vystřihne takový proslov. Dojemný a obsažný zároveň. Neodsekla pár slov do kamery, jak se to na mistrovství světa povedlo raději nejmenovanému českému fotbalovému reprezentantovi. Poděkovala svým nejbližším i sběračkám a sběračům míčků v All England Clubu. Pogratulovala vítězce, mimochodem doopravdy své kamarádce. S grácií. S nadhledem. Bylo to mnohem lepší než pečlivě připravované projevy naprosté většiny politiků, i když na smutek Muchové tou dobou ani neexistovaly tabulky. Stejně jako navazující řeč Noskové, dojemně vzpomínající na zesnulou maminku.
Český ženský tenis je „exportní artikl“, jakých má tato země minimum. Popírá mnohé místní zákonitosti, třeba že v Česku nemůže existovat funkční systém výchovy talentů, o čemž mluvil v rozhovoru pro Seznam Zprávy i svazový šéf Jakub Kotrba. Ani to není samozřejmost, ostatně Kotrba zároveň zmínil také kauzy bývalého bosse Iva Kaderky, které aktuální vedení napravuje. Tenis ale poslední roky dokáže ustát snad vše.
Úspěch se navíc rodí době navzdory. Česko a většinu Západu čím dál víc trápí rostoucí obezita mezi mladými, jejich psychické potíže, odklon od pohybu jako takového. Zvlášť po trapasu fotbalistů na MS se u nejsledovanějšího sportu ze všech stran zas a znovu řeší, jak je možné, že v něm Česko tolik zaspalo, že ve srovnání se světem kulhá na obě nohy. Stačily dvě generace hráčů od éry Pavla Nedvěda a spol. a ze šampionů jsou otloukánci, nekonkurenceschopní v globálním světě. A fotbalisté v tom v českém sportu nejsou sami.
Jenže pak je tu tenis, generující silné osobnosti. Nosková i Muchová sportovaly dlouho hlavně pro radost, klidně měnily disciplíny a všestrannost se jim vyplácí. A nejde pouze o ženský tenis s nekončící šňůrou velkých vítězek - poslední dobou válí také jejich kolegové v čele s Jiřím Lehečkou a Jakubem Menšíkem. Tím lépe, že často jde o lidi, kteří mají přesah.
Poražená Muchová umí nejen s raketou, je nadaná na další sporty, zahraje na kytaru a do toho se zajímá o investice, aby tvrdě vydělané peníze dokázala zhodnotit. Inspirují ji lidé z byznysu a přemýšlí nad tím, jak být pořád lepší. Žádná povýšená primadona, ale inteligentní mladá dáma. Navíc ve své činnosti jedna z nejlepších na světě.
Senzační šampionka Nosková pak místo pohody v pětihvězdičkovém resortu loni odletěla do Tanzanie pomáhat jako dobrovolnice africkým školákům. Jak úlevné v éře prázdných gest – extrémně úspěšná vrcholová sportovkyně podnikla reálný krok k tomu, jak svět aspoň trochu posunout k lepšímu. Což je inspirace, kterou čekáme většinou od jiných, ne od tenistek.
Teď ji Česko zase dostává v plné palbě, v tomto ohledu létá jedno eso za druhým. Pak může být i poražená šampionkou.
