Hlavní obsah

Protikandidát Neusser: Chci, aby se Kejval alespoň musel chytit za nos

Foto: Archiv Filipa Neussera

Filip Neusser, nečekaný vyzyvatel Jiřího Kejvala v boji o pozici předsedy Českého olympijského výboru.

Reklama

8. 10. 8:30

S Filipem Neusserem jsme hovořili o tom, proč šokoval kandidaturou na pozici předsedy Českého olympijského výboru. Jakoukoli přímou spojitost s averzí mezi šéfem ČUS Miroslavem Janstou a svým protikandidátem Jiřím Kejvalem odmítl.

Článek

Podle původního časového plánu se měla volba nového či staronového předsedy Českého olympijského výboru (ČOV) uskutečnit právě dnes. Platná prymulovská opatření ale zamezila tomu, aby se potřebný počet lidí mohl sejít na jednom místě, byť v rozlehlých prostorách České národní banky v Praze, jak se plánovalo.

Filip Neusser, trenér ženské reprezentace v pozemním hokeji, si tak na výsledek svého volebního souboje, ve kterém překvapivě vyzval dosavadního předsedu ČOV Jiřího Kejvala, bude muset ještě pár dní počkat. Náhradní termín volby dosud není znám.

Zeptám se jednoduše: Jak a proč vás napadlo, že podáte kandidaturu na pozici šéfa Českého olympijského výboru?

Vyplynulo to v jistou chvíli z mého momentálního naštvání a také z mého čistě sportovního ducha.

Počkejte, když řeknete, že z naštvání, tedy kvůli chvilkové negativní emoci, tak to tedy nevyzní zrovna koncepčně a promyšleně.

Možná nevyzní, ale ono je to celé trochu jinak. Svojí kritikou Českého olympijského výboru se netajím už několik let. V roce 2014 jsem jako jeden z mála hlasoval proti dnešnímu znění stanov ČOV. Teď se ukazuje, jak jsou pokřivené, nejsou fér a musí se narovnat. Nyní už na to poukazuje spousta lidí. O dva roky později jsem na plénu ČOV jako jediný vystoupil veřejně, a to s kritikou skutečnosti, že ve vedení olympijského výboru působí pánové jako Miroslav Pelta či Zdeněk Haník. Konstatoval jsem tehdy, že by se český sport měl od lidí tohoto ražení očistit. A pokračovat dál už s mladou generací.

Mimochodem, kolik je vám let?

Bude mi čtyřicet.

A vypadáte ještě mladší. Nicméně Jiří Kejval se stal předsedou ČOV ve svých 45 letech, takže to by zase až takový rozdíl nebyl. Proč jste se jej tedy rozhodl vyzvat ve volbách? Čím vás tak naštval?

Hlavním impulzem byla ta už medializovaná záležitost, kdy se pan Kejval snažil ovlivňovat našeho předsedu, tedy předsedu Českého svazu pozemního hokeje Gina Schilderse, abych pozemkáře na olympijském plénu nadále nezastupoval já.

Vy to interpretujete tak, že chtěl z jednání vytěsnit nepohodlného kritika, Jiří Kejval se brání, že chtěl jen upozornit, že většinu svazů na tomto fóru zastupují jejich předsedové.

Já jsem přesvědčen, že je to věc, do které našemu svazu opravdu nemá co mluvit. Ještě než to proběhlo, uvažoval jsem o kandidatuře do výkonného výboru ČOV, možná na místopředsedu. Ale po tomhle incidentu jsme se rozhodli, že se budu ucházet přímo o pozici předsedy, abych dostal příležitost mnohé záležitosti, které se mi v souvislosti s ČOV nelíbí, veřejně pojmenovat. S tím, že když se objeví i další protikandidát pana Kejvala, který by měl vyšší šance na úspěch než já, milerád mu ustoupím a kandidatury se vzdám. To se ale nestalo, Tak jdu do toho. A i skutečnost, že teď tady spolu sedíme a debatujeme, ukazuje na to, že ten záměr funguje. Rád bych se pokusil některé věci narovnat, přinejmenším o problémech mluvit, protože vím, že je nepociťuji jen já sám, ale i celá řada dalších menších svazů. A díky tomu, že kandiduji, mě teď leckdo i poslouchá.

Bezva. Rád bych si tedy teď od vás poslechl, jak byste do 5 bodů shrnul své hlavní výhrady vůči Jiřímu Kejvalovi, případně současnému fungování ČOV.

Tak zaprvé předseda Kejval brutálně zasahuje do suverenity svazů. Právě jsme si popsali, co se stalo u nás pozemkářů. A v té věci mám od jiných svazů vyjádřenou i jistou sounáležitost, takže třeba s něčím podobným ještě někdo vystoupí.

Zadruhé vnímám kriticky, že ačkoli by měl být olympijský výbor nositelem fair play a propagovat vznešené myšlenky olympismu, obklopuje se pan Kejval lidmi se špatnou historií, kteří do té čisté aury, jež by z ČOV měla správně vyzařovat, opravdu nezapadají.

Kdo je Filip Neusser

Po dlouhá léta výrazná osobnost českého pozemního hokeje, podle odborníků patřil mezi nejlepší brankáře světa, zejména v halové variantě tohoto sportu.

Vedle české hrál i anglickou, německou, španělskou a italskou ligu, v Anglii získal dva mistrovské tituly.

Teď je 196 centimetrů vytáhlému mladému muži 39 let. Žije v Praze, podniká.

V uplynulých letech pracoval v zastupitelstvu Prahy 3, posléze v několika městských firmách.

V Českém svazu pozemního hokeje působil dříve například ve funkci místopředsedy, nyní zastává roli trenéra reprezentačního týmu žen.

Letos na podzim se rozhodl kandidovat proti Jiřímu Kejvalovi v boji o pozici předsedy Českého olympijského výboru.

Zatřetí dlouhodobě kritizuji, že prostředky, jež má ČOV k dispozici, vydává až přílišnou měrou na marketing místo toho, aby je na olympijskou přípravu ve větším objemu poskytl sportovcům a sportovním svazům.

Začtvrté, a to s tím souvisí, by si ČOV měl lépe vyjasnit, jakou pozici chce zastávat ve struktuře řízení českého sportu, jaké si klade cíle, jaký je smysl jeho působení. Pan Kejval před časem přišel s vizí, že ČOV bude tou institucí, která celý český sport zastřeší. Byla to vize nesprávná, která už naštěstí padla. Já vidím ČOV mnohem víc jako servisní organizaci pro svazy, kterým má v dlouhodobých rozvojových programech pomáhat, aby naplnily svůj cíl a dostaly se na olympijské hry. A ne místo toho utápět peníze v kampaních, skrze které se nám sděluje, že se máme otužovat, běhat a cvičit. To je přece role státu.

A zapáté?

Zapáté by to určitě chtělo zpřehlednění a narovnání stanov ČOV tak, aby byly i vůči menším subjektům více fér.

Pojďme k tomu marketingu. Máte přehled, kolik procent rozpočtu se tedy na něj nyní vydává, když vám to přijde moc?

Vycházím z údajů o hospodaření společnosti Česká olympijská. Jejím prostřednictvím jsou uzavírány smluvní vztahy se sponzory, kterým se oplátkou za jejich finanční plnění poskytuje mimo jiné právo užívat olympijskou symboliku. V roce 2016 měla Česká olympijská podle své výroční zprávy obrat 300 milionů korun, loni 180 milionů korun. A tyto prostředky jdou ve velkém množství, jde zhruba o 60–70 procent výtěžku, na marketingovou činnost ČOV.

Což jsou ty kampaně typu Česko sportuje a podobně.

Ano. Ale tyhle kampaně by podle mého měla spouštět Národní sportovní agentura, to není role ČOV.

A jeho role je tedy podle vás jaká? V první řadě asi každého napadne zabezpečení účasti na OH a ZOH.

Ano, na bázi jakési cestovní kanceláře ve smyslu zabezpečení logistiky. Ale v celém tom komplexu mi od ČOV schází koncepčnost. Po mém soudu by měli obejít sportovní svazy a položit jim otázku: Co potřebujete k tomu, abyste se do čtyř nebo do osmi let prosadili se svými zástupci k účasti na OH? S tím, že by se pak ČOV vynasnažil udělat maximum, aby těm jednotlivým sportovním odvětvím pomohl. Může na tom úzce spolupracovat s Národní sportovní agenturou.

Třeba by to agentura zvládla i sama, ne?

Ta má mnohem širší záběr. Nastavení pohybových aktivit všech občanů, v první řadě dětí, amatérský sport, výkonnostní sport, zabezpečení infrastruktury pro všechny úrovně tělesných aktivit. Takže když se vedle toho i někdo další, tedy Český olympijský výbor, bude cíleně intenzivně starat zejména o vrcholový sport a reprezentaci, bude mi to celé dávat smysl.

Mimochodem, není tajemstvím, že pan Kejval byl proti vzniku Národní sportovní agentury, což je další velký škraloup, který mu musím vyčítat. ČOV by si měl ujasnit, jaká je jeho role, že by měl šířit myšlenku olympismu, být svazům servisní organizací. A kampaně nechat státu.

Máte přehled, kdo ty kampaně na zakázku ČOV realizuje? Kde ty peníze končí?

Bohužel ne. Ty informace jsou tajné dokonce i pro členy výkonného výboru. Co jsem slyšel, ptal se prý na to opakovaně pan Karel Bauer. Ale nikdy nedostal odpověď. Taková netransparentnost mi k instituci, která má pěstovat férovost a harmonickou čistotu, také úplně nesedí.

Zmiňoval jste, že se vám nelíbí, když se na předních pozicích v ČOV objevují osoby se špatnou pověstí, s negativními konotacemi. Ať si to ujasníme, tím jste tedy myslel koho?

V minulosti působil na pozici místopředsedy pan Miroslav Pelta, stále je tam pan Zdeněk Haník.

Co proti němu máte?

Respektuji ho jako výborného trenéra a metodika. Ale vadí mi na něm dvě věci. Když se z účtu Českého volejbalového svazu. který tehdy jako předseda vedl, ztratilo zhruba 20 milionů korun, vyšetřovala tu věc policie, byla to svým způsobem ostuda. Ale pan Kejval přesto trval na tom, že i v téhle situaci pan Haník ve vedení ČOV zůstane. Já být na místě pana Haníka, řekl bych si sám, že přece nebudu vrhat na ČOV špatné světlo. A do vyřešení případu tu pozici opustím. Přišlo by mi to takhle přirozené, já jsem takhle vychovaný, mimo jiné i 12 lety pobytu v zahraničí.

A druhá věc, kterou mu vyčítáte, budou asi výroky pana Haníka o ženách, viďte?

Ano. Když místopředseda olympijského výboru veřejně prohlásí, že sport vlastně není pro ženy, že by sportovat neměly, a takhle je v médiích naprosto dehonestuje, tak mi to tedy opravdu hlava nebere.

A co jste vyčítal panu Peltovi? Vy jste se přece vůči němu jako místopředsedovi ČOV vyhranil už dlouho předtím, než byl státním zástupcem obviněn v kauze údajných manipulací s dotacemi do sportu.

Tak vždycky býval spojován s nějakými fotbalovými aférami, cinklým jarem, s rozhodčími. Do té kauzy, v níž je dneska obviněn vedle jiných i spolu s panem Janstou, moc nevidím. A samozřejmě ctím presumpci neviny. Přesněji řečeno, ty věci kolem České unie sportu nebo Českého olympijského výboru, které se tam řeší, jsem se snažil prostudovat, sehnal jsem si k tomu i řadu materiálů, protože mě to zajímalo. Ale do žádných hodnocení a analýz této věci bych se teď opravdu nechtěl pouštět, vnímám to tak, že se do kauzy obtiskly nějaké dlouholeté spory mezi ČOV a ČUS, respektive mezi panem Kejvalem a panem Janstou, a do toho jejich sporu, který neznám do všech detailů a peripetií, bych vstupovat nechtěl.

Tak mě napadá… Vy jste se před lety vyhranil proti pánům Haníkovi a Peltovi, kolem kterých byly nějaké ty černé šmouhy, ale nikdo je v té době nestíhal. Co si v té souvislosti myslíte o tom, že Miroslav Jansta, který teď u soudu sedává na lavici obžalovaných, byl nedávno znovu zvolen předsedou České unie sportu, dokonce prakticky jednohlasně?

Členové ČUS se za pana Janstu i v době, kdy je obžalovaný, dost jednoznačně postavili a dali mu obrovský mandát. To svědčí o tom, co si členové ČUS o celém soudním procesu myslí. A bezesporu tím delegáti chtěli dát najevo, že oni pana Janstu za zlo českého sportu nepovažují. Když se ještě vrátíme k těm starým věcem, vybavuji si to ještě velmi přesně, jak jsem tehdy v té České národní bance, kde se konalo zasedání pléna, vystoupil. A vyjádřil jsem směrem k pánům Haníkovi a Peltovi nedůvěru, nelíbilo se mi, že jsou právě oni dva v úzkém vedení ČOV zastoupeni. A všichni kolem se na mě dívali, jestli jsem se náhodou nezbláznil.

Tehdy jste byl za exota, nabízí se otázka, jestli jím nebudete i teď, až dojde k volbě.

Myslím, že za exota už nejsem, a to je právě ta energie, která mi dává vítr do plachet. Cítím podporu z řady svazů a federací.

Ze kterých?

To vám neřeknu.

A z kolika?

Napočítal bych jich zhruba dvacet. Olympijských. Kdyby bylo všechno v pořádku, a ČOV fungoval skvěle, jak říká pan Kejval, tolik svazů by mi přece podporu nevyjádřilo. Taková síla by se tam neseskupila.

To se uvidí ve volbách, jaká ta síla je. Abyste mohl být zvolen, potřeboval byste těch hlasů každopádně zhruba dvojnásobek, kolem čtyřiceti.

Jak už jsem říkal, jdu do toho celého proto, že jsem přesvědčen o tom, že se něco musí změnit. A i když ty volby nevyhraji, bude se pan Kejval muset chytit za nos, protože v kritickém tónu se nese silná argumentace opravdu nepřehlédnutelného počtu svazů.

Už zmíněné soudní jednání, které letos probíhá ve věci údajné manipulace se státními dotacemi na sport, významně vyhrotilo antagonismus mezi Českou unií sportu a Českým olympijským výborem, v osobní rovině mezi Miroslavem Janstou a Jiřím Kejvalem.

Bohužel.

Obžalovaný předseda ČUS Miroslav Jansta staví svou obhajobu na tom, že ČOV dělal v bleděmodrém totéž, ale obžalovaný není. S tím je spojeno to, že se Jansta poslední dobou vyjadřuje na adresu Jiřího Kejvala opravdu mimořádně drsně. Označuje ho za osobu manipulativní, lačnící po moci, nedůvěryhodnou… Nemáte pocit, že se mu právě do téhle jeho probíhající hry zrovna velmi dobře hodí i jistý agilní pozemkář, který teď po několik týdnů může v rámci kampaně házet na Kejvala jako svého protikandidáta další a další bláto, což zjevně strategii Janstovy obhajoby u soudu dokonale vyhovuje?

Ano, právě tenhle výklad velmi rád používá i pan Kejval. Já na něj ale bláto neházím, v rámci kampaně se snažím být maximálně konstruktivní. Všem říkám a budu říkat, jak chci změnit ČOV, a do těchto jejich hrátek se vůbec pouštět nehodlám.

I když budete sebekonstruktivnější, už jen samotnou protikandidaturou a tím, že říkáte, co byste dělal jinak, logicky Jiřího Kejvala zpochybňujete, to nelze jinak. Ale mnohé třeba napadne, jestli se těch vašich 20 hlasů, o kterých hovoříte, nevytvořilo mezi svazy především právě v rámci téhle zákulisní války Jansta versus Kejval. Co vy na to?

Já uvnitř sportovního prostředí žádné bitvy a války nechci, chtěl bych ho spíš stmelit. Teď válku mezi ČUS a ČOV umírnit neumím, to fakt nedokážu. Ale vím, že kdyby pan Kejval nebyl zvolen předsedou ČOV, tak se ty válečné sekery zakopou.

Asi se shodujeme na tom, že favoritem předsednické volby nebudete. Ale dejme tomu, že byste uspěl. Máte pocit, že byste tak významnou instituci, jako je Český olympijský výbor, dokázal řídit?

To je další argument pana Kejvala, že prý nikoli. Já jsem přesvědčen, že ano. Je to dáno tím, že mě nikdo moc nezná.

Já o vás vím, že jste trenérem ženské reprezentace pozemních hokejistek. Tak mi toho, prosím, povězte víc.

Dvanáct let jsem působil v zahraničí. Žil jsem pět let v Německu, dva roky v Anglii, podobnou dobu pak v Itálii a ve Španělsku.

Foto: Profimedia.cz

Filip Neusser na ME 2013 před utkáním s Belgií. I na tomto turnaji byl zvolen nejlepším brankářem šampionátu.

A hrál jste tam pozemní hokej.

Ano. Někde jsem k tomu i pracoval mimo sport, jinde jsem dělal bafuňáře nebo hrajícího trenéra. Samozřejmě jsem reprezentoval. Několikrát jsem byl vyhlášen nejlepším brankářem Evropy nebo světa, dostal jsem nabídku i z profesionální ligy v Indii. Největším sportovním zážitkem pro mě byl zisk anglického titulu ve Wembley. Ne v tom velkém, fotbalovém, ale kousek dál, v pozemkářském. Do něj se vejde deset tisíc lidí a atmosféra tam byla naprosto úžasná.

U nás je pozemní hokej vnímán spíš jako sport podivínů.

Ale na řadě míst naší zeměkoule, hlavně ve státech, které dříve byly součástí britského impéria, patří mezi sporty velmi významné. Mezinárodní organizace pozemního hokeje čítá přes 200 zemí, patří mezi největší na světě. Po dobu, co jsem hrával ve světě, jsem Česko zastupoval i v této instituci, takže o fungování a strukturách mezinárodního sportu mám poměrně dobrou představu.

A mimo sport?

Když jsem se vrátil, pracoval jsem například v zastupitelstvu Prahy 3 a stal jsem se předsedou grantové komise, která transparentním způsobem rozdělovala finanční prostředky sportovcům. Pak jsem pracoval jako manažer několika městských společností. A teď podnikám soukromě, mám vlastní firmy.

A vedle toho pracujete pro český pozemní hokej jako trenér ženské reprezentace. Jste nějak zakomponován i ve funkcionářských strukturách svazu?

Býval jsem místopředsedou svazu, teď jsem členem reprezentační komise.

V kontextu témat, o kterých jsme spolu hovořili, je to možná malichernost… Ale není přece jen trochu divné kandidovat na šéfa ČOV z pozice trenéra?

Ne, proč? Kupříkladu místopředseda ČOV, pan Kumpošt, také není zakomponován ve struktuře žádného českého sportovního svazu. A nikomu to nevadí. Víte, co mi přijde mnohem divnější?

Povídejte.

Že si tímhle argumentem, že by v plénu ČOV měli zasedat předsedové svazů, zdůvodnil letos pan Kejval návštěvu našeho pozemkářského předsedy Gina Schilderse, když předtím se s námi celých šest let nebavil. Od roku 2014, kdy jsem hlasoval proti přijetí nových stanov ČOV, se kterým jsem nesouhlasil, se s námi opravdu nikdo nikdy nebavil. Byli jsme na černé listině. No a to jsou zvyklosti, které bych chtěl na olympijském výboru opravdu změnit.

Foto: Archiv Filipa Neussera

Filip Neusser, rozzlobený mladý muž českého sportu.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené