Článek
Češi mají uzavřeno přes pět milionů životních pojistek. A v drtivé většině z nich majitelé pojištění uvádějí takzvanou obmyšlenou osobu, kterou chtějí po své smrti finančně zabezpečit nebo jíž chtějí pomoci. Jsou to většinou příbuzní nebo jinak blízké osoby, ale někdy i různé nadace a spolky.
Když obmyšlené osoby o pojistce vědí, nahlásí se po smrti klienta pojišťovně, a ta jim peníze vyplatí. Problém dosud nastával ve chvíli, kdy lidé nevěděli, že jsou obmyšlenými osobami. Majitel pojistky je sice uvedl jako příjemce pojistného plnění, ale třeba jim to neřekl.
Pozůstalí se to nedozví ani od notáře, protože plnění ze životního pojištění pro případ smrti pojištěného není součástí dědictví. A notář existenci životního pojištění zjišťovat nemusí.
Do konce minulého roku platilo, že ani pojišťovny nemusely obmyšlené osoby o existenci pojistky informovat. Řada lidí se tak nedozvěděla, že má právo na vyplacení pojistky. Takto v minulosti zřejmě propadly desítky milionů korun.
Od ledna 2026 ale začala platit novela občanského zákoníku, která tento nedostatek napravuje v zákoně. Nově ukládá pojišťovnám povinnost informovat obmyšlené osoby o existenci pojistky zemřelého. Tedy pokud jsou jim známy kontaktní údaje, nebo si je můžou zjistit. A to do 60 dnů od chvíle, kdy se o úmrtí pojišťovna dozví.
Ale nejenom je. Pokud totiž v pojistné smlouvě obmyšlená osoba není uvedena, musí kontaktovat i případné dědice. Nejprve manželku či manžela, a pokud nejsou, tak děti. Když nejsou ani potomci, následují rodiče a případně další dědicové.
Pátrání po obmyšlených osobách
Jak obmyšleného pojišťovna najde? Je to tak, že klient pojišťovně většinou sdělí jméno, příjmení a datum narození obmyšlené osoby nebo osob.
„Podle GDPR nesmí pojišťovny sbírat více informací než potřebují, takže většinou jsou to jen tyto údaje. Podle nich si pojišťovna ověří obmyšlenou osobu v registru obyvatel a z 99 procent případů to stačí k jednoznačnému ztotožnění dotyčného. Získají tak další údaje, například trvalé bydliště,“ vysvětluje způsob hledání kontaktu Helena Kutílek Zavázalová, zástupkyně ředitele České asociace pojišťoven (ČAP).
Někteří klienti ale uvádějí obmyšlenou osobu jen vztahem – uvedou například jen dcera, syn, potomci či manžel, manželka. „Může to být i záměr. Dotyčný se může třeba třikrát rozvést a znovu oženit či vdát, a tím bude pojistné plnění mířit vždy k aktuálnímu partnerovi. Nebo když uvede například jen potomky, tak v době uzavření nemusí mít žádného, ale pak v době smrti třeba dva,“ doplňuje Helena Kutílek Zavázalová.
V takovém případě, kdy je obmyšlená osoba určena jen vztahem, se pojišťovny běžně obracejí na soud, který jim sdělí, jaký notář má na starosti dědické řízení. A ten pak poskytne kontaktní údaje.
Stejně budou pojišťovny postupovat při pátrání po osobách, které nejsou obmyšlenými osobami, ale výplata pojistného jim náleží ze zákona, tedy případní dědici.
„Doporučuji, aby majitelé pojistky ideálně informovali obmyšlenou osobu, že má na peníze v případě úmrtí nárok,“ radí Kutílek Zavázalová.
Jak získat výplatu od pojišťovny
Když obmyšlený o existenci pojistky ví, ať už od zemřelého nebo od pojišťovny, a chce peníze vyplatit, musí se obrátit na pojišťovnu postupem, který k tomu má předepsaný.
„Prvním krokem je nahlášení pojistné události, kterou je v tomto případě smrt pojištěného. Podle zákona nemůže pojišťovna spustit šetření pojistné události, pokud ji někdo nenahlásí. Pojišťovny mají rozdílné podmínky vyřízení události, takže je potřeba ji kontaktovat a zeptat se na další postup,“ vysvětluje Helena Kutílek Zavázalová.
Aby mohl obmyšlený peníze z pojistky zemřelého získat, musí ho pojišťovna ověřit. Většinou na základě osobních dokladů. Je to kvůli zákonu o praní špinavých peněz. Výplata pojistného plnění je často v řádech stovek tisíc korun, někdy i milionů.
Formulář potvrdí právo na plnění
Nová pravidla o informování pozůstalých se týkají všech životních i úrazových pojistek, v nichž je člověk pojištěný na smrt.
Ověřit si existenci pojištění zemřelého mohou příbuzní také přes formulář na stránkách České asociace pojišťoven. Do něj zadají jméno a příjmení zesnulého, adresu jeho trvalého pobytu a rodné číslo, případně datum narození a následně také datum úmrtí.
Ve druhé části se pak vyplňují údaje o tom, kdo o informaci žádá – tedy celé jméno, telefon, e-mail a vztah k zemřelému.
Poté přijde potvrzující e-mail od ČAP s tím, že eviduje požadavek na prověření existence smlouvy životního pojištění sjednaného v některé z členských pojišťoven ČAP. Na formuláři spolupracují všechny členské pojišťovny, které nabízí životní pojištění. Celkem má asociace 27 členů, kteří pokrývají 98 procent trhu.
„Formulář rozešleme do všech pojišťoven a ty se podívají, jestli byl u nich zemřelý pojištěný na smrt. A pokud zjistí, že žadatel je skutečně obmyšlenou osobou, tak ho budou informovat. Pokud pojistku nenajedou, nebo najdou jinou obmyšlenou osobu, klient, který formulář vyplnil, se to nedozví. Není totiž součástí smlouvy a pojišťovna mu nemůže sdělovat informace o ostatních klientech. Tedy odpověď přijde, jen pokud má právo na plnění,“ vysvětluje Kutílek Zavázalová.
Podle ČAP se ročně vyplatí peníze z pojištění zemřelého jednotkám tisíc lidí ročně. „Pojistných událostí je zhruba 700 tisíc ročně, ale jedná se v drtivé většině o plnění kvůli závažnější nemoci, větším i drobným úrazům, pobytu v nemocnici. Plnění na základě smrti klienta je zlomek z celkového počtu,“ dodává expertka z ČAP.
