Článek
Do soutěže se zapojilo asi 200 lidí, z toho asi třetina byly děti. Mladých lidí, jež dobývání zlata z řeky po vzoru prospektorů přitahuje, přibývá.
„Lákavé je, že se lidé dostanou do přírody s kamarády. Je to romantika, protože některé akce jsou v místech, kde byla v minulosti zlatá horečka, takže návrat do minulosti. Pak možnost, že najdete něco zajímavého, protože kromě zlata se dají najít těžké minerály, granáty, safíry. Je to dobrodružství,“ řekl předseda Českého klubu zlatokopů Vilém Jansa.
Princip soutěže je prostý. Lopatkou zlatokopové naplní pískem s kamením pánve, pak už s nimi jen točí a promílají vodou. Na dně zůstanou zlatinky, které si pak rýžovníci lepí na soutěžní kartičky. Za jedno kolo najdou deset až 25 zlatinek, někteří i přes třicet. Na jeden gram zlata by jich ale potřebovali 10 až 12 tisíc.
Letošní účast byla podle Jansy průměrná, protože bylo pod mrakem; když je horko, jezdí lidí víc. „Třetina jsou děti, dvacet procent amatéři, zbytek profesionálové. Ti vyrýžují i víc, jezdí sem roky, mají řeku načtenou. Je to hlavně o síle, protože za časový limit musíte přerýžovat co nejvíc materiálu. Máme tady zlatokopy, kteří jsou fyzicky velice zdatní. Zatímco průměrný zlatokop vyrýžuje pět pánví, tak oni jich udělají patnáct. A čím víc pánví vyrýžujete, tím máte šanci na větší počet zlatinek,“ řekl Jansa. Na pánev se najednou vejde tři až pět kilogramů.
Kestřanské hledání zlatinek, droboučkých šupinek nejblyštivějšího kovu, vzniklo díky píseckému muzeu. V roce 1992 muzejníky napadlo předvést na řece rýžování na historických žlabech či kolíbkách. Čestný předseda klubu zlatokopů Vladimír Bláha přezdívaný Bláža (73) doufá, že akce ještě dalších třicet let vydrží. Sám teď dělá startéra, poučí soutěžící, dohlíží, aby se rýžovalo podle regulí. „Zajímavé je, že na většinu ročníků v sobotu prší. Suchých ročníků bylo méně než deštivých. V roce 2002 jsme skončili a dva dny poté přišly povodně, to jsme měli obrovskou kliku,“ řekl ČTK Bláha.
Voda v řece u mostu za obcí byla letos teplá. Loni přišla na začátku velká průtrž mračen, v sobotu ráno museli pořadatelé najmout bagr, který upravil břeh. K rýžování slouží několik druhů pánví. „Jsou čínské, takový ten šikmý čínský klobouk. Pak je typ klondike, pánev, která má rovné dno. A pak jsou závodní pánve, říkáme jim gramofonky, ploché, které mají zářezy a jsou rychlejší,“ popsal Jansa. Na akci funguje zdarma škola rýžování, zájemcům půjčují lopatky a pánve. Klub zlatokopů se 70 členy a věkovým průměrem 50 let se snaží přivést k této vášni i mladé.
Rozpočet akce, kde dnes zahrály folkové kapely Nezmaři nebo Marien, je až 200.000 korun. Platí ji obec. Návštěvníci se rádi podívají i na místní středověké tvrze, řekl ČTK starosta Lubomír Málek (Sdružení nezávislých kandidátů). „Když se (s akcí) začínalo, bylo to takové poetické, večer jen country u ohně. Dnes děláme celodenní program až do půlnoci. Dřív to bylo pod širým nebem, teď tady máme stany, stánky, komfort je větší,“ řekl starosta. Na některé ročníky jezdilo až 2000 lidí.
Rozsáhlé pozůstatky po rýžování na „zlatonosné“ Otavě i v jejích přítocích svědčí o tom, že především ve 13. a 14. století bylo Pootaví jedním z nejvýnosnějších nalezišť zlata ve střední Evropě. Zlato rýžované podél Otavy pocházelo z ložisek v okolí Kašperských Hor a bylo hlavním zdrojem bohatství českých panovníků. Zlato z řeky získávali už Keltové.
