Hlavní obsah

Rekord, který brzy padne. V počtu mrtvých na moři

 

Reklama

30. 10. 2016 12:25

Plavba do Evropy už letos stála život přes 3700 běženců.

Článek

Pro italskou pobřežní stráž to byl den jako každý jiný. V tom nejhorším slova smyslu.

Celkem 21 záchranných operací během 24 hodin. Boj o život zhruba 2200 migrantů, nacpaných na osmnácti gumových člunech a třech zrezivělých, malých lodích. A nakonec to nejhorší: lovení mrtvol z vln Středozemního moře. Italští námořníci jich napočítali 17. To vše museli absolvovat během jediného dne na počátku tohoto týdne. Dne, který se těm ostatním v tomto roce nijak nevymykal.

Uprchlická krize ustoupila z úvodních titulků evropských médií. Ve Středozemním moři ale zuří naplno. Navíc s dosud nejtragičtějšími následky. Při pokusu dosáhnout evropských břehů už se letos utopilo 3740 lidí. Skoro stejně jako za celý minulý rok. Během něj se přitom do Evropy pokusilo doplout hned třikrát víc lidí. „Jde zatím o nejhorší situaci, kterou jsme ve Středozemním moři zaznamenali," uvedl William Spindler, mluvčí Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. „Můžeme říct, že úmrtnost vzrostla třikrát."

Vinu na tom má několik faktorů. Po uzavření smlouvy o uprchlících mezi Evropskou unií a Tureckem se podařilo téměř uzavřít tzv. balkánskou trasu – i když tento úspěch může být dočasný.

Plavba na řecké ostrovy z Turecka byla sice také nebezpečná, ale poměrně krátká.

Od uzavřením balkánské trasy zato roste význam tzv. středomořské cesty. Uprchlíci vyplouvají od severoafrických břehů a míří především do Itálie a na Maltu. Plavba je mnohem delší a spolu s tím roste i riziko, že čluny pašeráků nevydrží. Navíc roste počet běženců, kteří riskují cestu do Itálie z Egypta. V takovém případě plavba trvá několik dní, z nichž každý může být pro lidi na palubě ten poslední. Především proto, že pašeráci zpravidla využívají staré a téměř nefunkční lodě. Jejich taktika zní: dostat se do blízkosti evropského pobřeží, vyslat volání o pomoc a doufat, že pobřežní stráž dorazí včas.

Evropská odpověď na sebe zatím nechává čekat. Na summitu v minulém týdnu se vzývalo opakování dohody stejného typu, jakou se podařilo uzavřít s Tureckem. Africké státy ve Středomoří by se podobně jako Ankara zavázaly přijímat migranty zpět. Za to by se mohly těšit na velkorysý balíček rozvojové a finanční pomoci. Vyhlídky na rychlý diplomatický triumf ale nejsou valné. Své o tom ví právě nejhůře zkoušený evropský stát – Itálie. Dohody o kontrole migrace má uzavřené se všemi středomořskými státy Afriky. S jejich vynucováním je to ale horší. A úplně chybí smlouva s občanskou válkou rozvrácenou Libyí. Právě odtud přitom vyráží k italským břehům devět z deseti migrantů. Někteří italští politici za této situace s neskrývanou nostalgií vzpomínají na rok 2008, kdy se podobnou smlouvu uzavřít podařilo. S tehdejším libyjským diktátorem Muammarem Kaddáfím.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované