Článek
Vilu na pražském Smíchově nechal právník Josef Winternitz navrhnout u architekta Adolfa Loose a Karla Lhoty (ten je také autorem veškerých prvků v interiéru) v roce 1931. Jde o poslední Loosovu realizovanou budovu.
Winternitzova rodina v ní ale bydlela jen do roku 1941, kdy musela třípatrový dům pod tlakem nacistické rasové perzekuce převést na Vystěhovalecký fond (Auswanderungsfond für Böhmen und Mähren).
Rodinu nacisté transportovali v roce 1943 do Terezína a později do tábora Osvětim. Tam krátce po příjezdu právník zahynul i se svým synem Petrem. Manželka a dcera se po válce vrátily zpět do Prahy, ale do rodinné vily se už nikdy nedostaly.
Pravnuk Josefa Winternitze ukazuje rodinné fotografie. Na snímku uprostřed původní majitel vily.
Nárok na vrácení domu sice československý stát uznal a obnovil vlastnické právo pro Josefa Winternitze, ale uvalil na dědičky daň dědickou a milionářskou. Podmínky nedokázaly splnit, a proto nabídly československému státu darování vily výměnou za zrušení exekucí a dalších pohledávek, které bojem za navrácení majetku vznikly.
Manželka a dcera se už do vily nikdy nepodívaly ani o ní v rodině nemluvily. Zbytek rodiny se o ní dozvěděl až v roce 1991 při přípravě restitucí.
Potomci Josefa Winternitze vilu získali v restitucích zpět v roce 1997, byla ale v žalostném stavu. Náročná rekonstrukce skončila po třech letech v roce 2002.
Rodina chce prostory nadále využívat nejen pro běžné návštěvy veřejnosti, ale i pro výstavy a přednášky o architektuře, koncerty vážné hudby nebo swingové večery.
