Slavii stále schází to nejdůležitější. Proč Trpišovský pořád nepodepsal

Na kalendáři visel lístek s datem 13. února. A Slavia na startu jara pořádala tiskovou konferenci, na níž padla i tato slova Jindřicha Trpišovského o jeho nové smlouvě: „Jednání se vedou delší dobu, momentálně jsme velice blízko dohodě na prodloužení smlouvy o dalších tři a půl roku. Měli jsme podmínky v otázkách rozvoje klubu, ale není to jenom o mně, je to i o ostatních členech trenérského štábu. Jednání vede můj agent, my se soustředíme na sportovní stránku klubu.“

Jsme o čtyři měsíce dál a všichni klíčoví členové úspěšného realizačního týmu už se k další práci pro Slavii dlouhodobými kontrakty zavázali. V zásadě schází šéfovi klubu Jaroslavu Tvrdíkovi jediný podpis do sbírky. Ale zato ten nejdůležitější. Ano, Trpišovského autogram.

Na celé situaci není nic dramatického, obě strany berou vše tak, že jsou dohodnuté. Jen prostě v uplynulých týdnech a měsících nebyl čas a klid smlouvu finalizovat a uvést v platnost.

Důvody jsou přitom nasnadě. Koronavirová epidemie dlouho znemožňovala, aby se patřiční lidé vůbec dostali k jednomu stolu. I proto, že se Jaroslav Tvrdík extrémně angažoval při transferech zdravotnického materiálu z Číny.

Pak se tréninkový proces obnovil a následně přišla smršť ligových zápasů a neustálého cestování mezi stadiony. V tomhle frmolu se to tedy také nehodí. A když už se věc nezvládla vyřídit dosud, počká se, až skončí sezona.

A v tom by mohla spočívat velká Trpišovského výhoda. Pokud by totiž naplnil, co se od něj očekává, a dovedl Slavii k ligovému titulu, v nastalé euforii by se poslední platové úpravy kontraktu dolaďovaly směrem nahoru bezpochyby mnohem snáz než kdy jindy.

To trenérův agent Jiří Müller, přezdívaný český Raiola, moc dobře ví. Ani jeho velký vzor by takovou záležitost bezpochyby neuspěchal. A počkal by si na ideální chvíli, kdy se jako pověstné jeskyně s poklady začnou na vlnách euforických oslav zázračně otevírat i klubové pokladny.

Všichni vědí, že Jaroslavu Tvrdíkovi můžete vyčítat opravdu leccos, ale rozhodně ne lakotu. Jenže Trpišovského nový kontrakt bude na české poměry bezpochyby natolik mimořádný, že se nad ním i obvykle velkorysému slávistickému bossovi nejspíš trochu protočí panenky.

O současném Trpišovského příjmu se jen spekuluje, někdo zmiňuje základní měsíční příjem 900 000 korun, jiný až 2,5 milionu měsíčně, každopádně s extrémně nastavenou hladinou cílových i zápasových prémií.

A nový kontrakt úspěšného kouče s sebou logicky přinese nový level. Ze zákulisí vypadlo jedno číslo, které jej charakterizuje: 1,5 milionu. A sice eur a ročně. A to jen v položce základního příjmu.

Bavíme se tedy zhruba o 40 milionech korun, jistotě měsíčního příjmu kolem 3,3 milionu korun. A to už je pro trenéra v zásadě solidní bundesligová úroveň platu.

Není tajemstvím, že se na Trpišovského poptávali lidé z Olympiakosu Pireus, potažmo Nottinghamu Forest, tedy klubů, jež patří do téže vlastnické struktury. Jeho práce zaujala i kluby v Rusku či Kataru. Ale teď ještě na odchod do zahraničních služeb podle všeho nepomýšlí, jasným cílem je obhájit se Slavií titul a prodrat se s ní opět do Ligy mistrů.

A to s kádrem, který plus minus odpovídá tomu současnému. Žádná transferní divočina tentokrát v plánech nejspíš nebude. Protože ani Slavia nebude mít v době postkoronavirové na rozhazování. A ví to. Pokud někoho ze současného kádru v létě výhodně neprodá, volný kapitál na nějaké blázniviny v kase nebude. A služeb Ondřeje Koláře, asi nejatraktivnější položky ve slávistických byznysových úvahách, by se trenér jistě nerad vzdával dříve než v zimě.

Kádr se bezpochyby v létě zaktualizuje, ale maximálně lze očekávat doplnění do úrovně 10 milionů korun. Což je shodou okolností suma spojovaná s Tomášem Malinským z Liberce.

Nad ekonomickými výhledy evropského i českého fotbalu visí dost otazníků. Slávistickou veřejnost ujišťuje šéf klubu Jaroslav Tvrdík, že pokud by nastal problém, čínský akcionář se o vše s garancí postará.

Tím akcionářem je míněna čínská státní firma Citic Group. Když se vrátíme k únorové tiskovce, na níž Trpišovský mluvil o situaci kolem prodlužování (nejen) jeho smlouvy, padla tehdy právě tam i zajímavá slova právě o slávistických akcionářích.

Jaroslav Tvrdík tehdy zmínil, že avizovaný vstup druhého čínského akcionáře, privátní společnosti Sinobo, do vlastnických struktur Slavie ještě neproběhl, protože se v souvislosti s tím musí čekat na rozhodnutí čínských regulátorů.

Máme červen a Sinobo Slavii ani nadále nespoluvlastní. Dokonce se dost nahlas hovoří o tom, že celá tahle operace již padla, a Citic tedy druhý významný subjekt v otázce vlastnictví klubu nedoplní.

Právě z kasy společnosti Sinobo přitom do Slavie chodily peníze na transfery. A to formou půjček. I to je příčina toho, že se Slavia bude muset v létě na přestupním trhu chovat střízlivěji.

Nejistou položkou zůstává doplatek West Hamu za Tomáše Součka, protože přeměna hostování v přestup má proběhnout výhradně za zachování podmínky, že se londýnský klub udrží v Premier League. V tomto směru ale z Anglie pronikají velmi pozitivní zvěsti. I kdyby se West Ham nakonec poroučel o soutěž níž, získal si už Tomáš Souček několika svými vystoupeními na hřišti takovou pozornost, že by prý hned několik dalších anglických klubů rádo a ochotně zaskočilo a Slavii ho proplatilo, kdyby West Ham selhal.

Nebýt trenérské práce Jindřicha Trpišovského, nejspíš by Tomáš Souček do takové transferní atraktivity jen těžko dozrál. Ať už tedy bude Slavia svého kouče honorovat prakticky jakkoli, jeho um se jí bezpečně vyplatí. Stačí podepsat.