Hlavní obsah

Soumrak žlutých popelnic? Hrozí chaos kvůli plastovému odpadu

Foto: Martin Vorel / libreshot.com

Nový zákon o odpadech má začít platit už 1. ledna 2021.

Reklama

30. 11. 2020 7:27

Firmy hrozí, že přestanou svážet plasty ze žlutých popelnic. Zákon o odpadech schválila Sněmovna, Senát ale doporučil odložit jeho platnost až od ledna 2022. Jsou v něm totiž mezery, které mohou obcím způsobit velké problémy.

Článek

Obce a firmy upozorňují na díru ve vládním odpadovém zákonu, který má přitom začít platit už od 1. ledna 2021. Dlouho odkládaná legislativa zakazuje vyhazovat na skládku plasty, které firmy nedokážou zrecyklovat. Obce ani odpadové firmy ale tento materiál neumějí využít a nevědí, kam s ním.

Dlouhodobě se ze žlutých popelnic obcí a měst daří recyklovat hlavně PET lahve, různé tvrdé plastové obaly, fólie nebo třeba polystyren. Tento materiál ale tvoří pouze asi třetinu vyhozených plastů. Zbytek odpadu dnes míří buď do spaloven, nebo na skládky.

Velká část plastů se spálit nedá, a to zpravidla kvůli obsahu chloru nebo příliš vysoké výhřevnosti. Vytřídit ani zpracovat ho firmy často neumějí. A skládkování má být podle chystaného zákona od nového roku zakázané.

Asociace českých odpadových firem proto upozornila na to, že pro velkou část vytříděných plastů nebude žádné legální využití.

„Pokud obecní a soukromé firmy nově nebudou moci ze dne na den uplatnit v recyklaci nevyužitelné frakce kdekoli na trhu, či do jiných technologií, pak budou muset zastavit nebo adekvátně omezit samotný proces třídění. Z velké části obcí pak mohou zmizet žluté kontejnery a může zde skončit potřebná separace plastů,“ uvedla Česká asociace odpadového hospodářství (ČAOH) v tiskové zprávě.

ČAOH sdružuje takřka stovku odpadových firem, jako jsou Ave nebo Marius Pedersen, z nichž některým ovšem skládkování vyhovuje. Na problematické části dlouho připravovaného zákona o odpadech ale upozorňují i lidé takříkajíc z druhé strany barikády.

Sklady občas zahoří

„Obce mají povinnost odpad třídit, takže žluté popelnice by nezmizely,“ říká Vojtěch Pilňáček, odborník na odpady ze společnosti Cyrkl.

„Ale skutečně by mohla nastat situace, že ten vytříděný odpad nebude kam dát. V tu chvíli by nepoužitelná část plastového odpadu, takzvané výměty, patřila té třídírně, ať soukromé nebo v majetku obce. Pokud ty třídírny mají dnes vlastní skládku a nic jiného, tak by u nich tento problém nastal. Různé jiné firmy, například firma FCC, dávají tyto výměty do tuhých alternativních paliv, takže by se ten problém určitě netýkal všech,“ popisuje odborník.

Zbytky vytříděného plastu, který české firmy nedokážou zrecyklovat, mohou posloužit jako palivo. Buď ve spalovnách, které jsou ovšem v České republice jen čtyři, nebo jako přísada do zmíněných alternativních paliv, které v tuzemsku smějí používat pouze cementárny. Třídírny mohou zbytky plastů skladovat až tři roky.

„Například v Německu mají mnohem víc spaloven a jsou také zvyklí používat tuhá alternativní paliva. Mají tam mnohem víc provozoven, které je dokážou spotřebovat. Jednu dobu měli nedostatek a chodili se ptát k nám, zda bychom jim nemohli něco poslat. Teď se situace opět změnila a těch paliv je přebytek po celé Evropě,“ pokračuje odborník.

„Například v Polsku, což je taková velmoc zařízení pro mechanicko-biologickou úpravu, je celá řada skladů, kde tento materiál končí. Jednou za čas tyto sklady ‚náhodou‘ zahoří a je to,“ nastiňuje neslavnou budoucnost plastového odpadu v Česku.

Spalování, jakkoliv sofistikované, navíc není dokonalým řešením. Podle nové legislativy bude nutné velkou část plastů skutečně znovu vrátit do oběhu. K tomu ale chybí technologie.

Odložit to celé o rok

V listopadu odpadový zákon projednal Senát a kvůli množství problematických bodů doporučil odložit jeho účinnost o jeden rok. Odpadové firmy a samotné obce by tak měly alespoň nějaký čas se na novou situaci připravit. S tím souhlasí i předseda Sdružení místních samospráv Stanislav Polčák.

„S odpadovou legislativou už je spojeno tolik výkladových problémů, že jsme přesvědčení, že postup navržený Senátem je správný,“ říká Polčák. „Máme velké obavy, že svozové firmy přestanou plasty svážet, pokud jim to nový zákon umožní. Ministerstvo k tomu podle našich informací zatím žádné sdělení nevydalo.“

Odpadový zákon se mezitím dál točí v bludném kruhu. Na jednu stranu Česká republika musí vyhovět evropské legislativě a zlepšit se v třídění i nakládání s odpady obecně. Důležitý termín jsme z pohledu EU prošvihli už letos v červenci. Na druhou stranu chybí v Česku technologie, jako jsou třídírny, průmyslové využití materiálů horší kvality, moderní spalovny nebo výroba a použití alternativních paliv.

Obce proto mají strach, že nedokážou přísným podmínkám zákona vyhovět, případně je to bude stát moc peněz. Velké odpadové firmy zase lobbují za to, aby se dosavadní praxe co nejdéle neměnila, protože opak pro ně znamená náklady na úpravu byznysu. A další subjekty upozorňují na to, že připravená odpadová legislativa má mnoho mezer a že citelně chybí podpora státu, konkrétně Ministerstva životního prostředí (MŽP) pod vedením Richarda Brabce.

„Například optické třídičky plastů by velmi pomohly, na Západě je to standard,“ říká za Sdružení místních samospráv Polčák. „Na to se musí použít evropské fondy, ale to všechno je iniciativa, která musí jít z MŽP. Ten zákon by měl obsahovat stimulační impulsy například do daňové oblasti, aby vytříděný recyklát byl zvýhodněn, to ale vláda zásadně odmítala,“ dodává.

Také odpadové firmy přiznávají, že na vyšší míru recyklace nejsou připravené. „Prioritou podle EU má být recyklace, ale nová česká odpadová legislativa zatím nijak nemotivuje firmy k přípravě recyklačních kapacit. Ty se proto v ČR ani s novým zákonem zatím prakticky nepřipravují,“ uvedla Česká asociace odpadového hospodářství.

Podle Pilňáčka, který dříve sám působil na MŽP právě v sekci odpadové legislativy, ale není řešením celý zákon znovu odložit. Upozorňuje na to, že právě neustálým odkládáním se Česká republika dostala do této situace a že nic nenasvědčuje tomu, že za rok nevyvstane úplně stejný problém.

„Ten zákon se připravuje už minimálně čtyři roky. Obsahuje spoustu věcí, které je potřeba udělat. Není to třeba jen poplatek za skládkování, o kterém se hodně mluví, nebo problém se zbytky plastů, ale je tam řada dalších dílčích úprav, které se dnes řeší pomocí výkladů ministerstva a jsou zkrátka potřeba někam napsat, aby to všichni věděli a bylo to jasné,“ říká Pilňáček, podle kterého by se mohly odložit pouze problematické části, jako je zákaz skládkování plastů.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované