Hlavní obsah

Španělský soud osvobodil lékaře vinného z únosu dítěte v období frankistické diktatury

V období frankistického Španělska děti odebíraly „nevyhovujícím rodičům“. (Video: Johana Trešlová, Reuters)

 

Reklama

8. 10. 2018 17:48

Španělský gynekolog Eduardo Vela byl uznán vinným z únosu novorozené Inés Madrigalové, ke kterému došlo v roce 1969. Zločin je však dnes již promlčen. Madrigalová je jednou z tisícovek „ukradených dětí“, které byly za frankistické diktatury odňaty svým rodičů.

Článek

Pětaosmdesátiletý gynekolog Eduardo Vela unikl trestu za únos dítěte, který spáchal v období frankistického Španělska. Soud sice konstatoval, že se zločin skutečně stal, nicméně je dnes již promlčený. Vela je vůbec prvním souzeným v případu „ukradených dětí“. Během období frankistické diktatury v letech 1939 až 1975 byly „nevyhovujícím rodičům“ odebrány tisíce dětí, které byly předány do prorežimních rodin. Děti byly odebírány rodičům ihned po porodu, přičemž následně jim bylo řečeno, že jejich dítě zemřelo při porodu.

Vela, který byl ředitelem madridské nemocnice, byl souzen pro falšování dokumentů, únos dítěte mladšího sedmi let a fingování porodu. Zločin únosu, který se odehrál v roce 1969, se podle španělského práva promlčuje za 10 let, prokuratura přitom žádala pro Velu 11 let vězení. Ten však všechna obvinění odmítá.

O případu dnes devětačtyřicetileté Inés Madrigalové, která byla Velou unesena, informovala již v roce 2013 novinářka Emilie Helmbacherová. Vela natáčený skrytou kamerou přiznal, že novorozence předal adoptivní matce Inés Pérezové. Pérezová Madrigalové řekla, že je adoptovaná a že ji dostala od Vely darem, protože sama děti mít nemohla, až v jejích osmnácti letech. Poté, co si Madrigalová před osmi lety přečetla článek o „ukradených dětech“, pojala podezření, že by se kauza mohla týkat i jí samotné. Své biologické rodiče však nikdy nenašla.

Konečný počet všech dětí, které byly tímto způsobem odňaty vlastním rodičům, se pravděpodobně nikdy nezjistí, nicméně v roce 2008 soudce Baltasar Garzón odhadl, že takových dětí může být až 30 000. Někteří odborníci však tvrdí, že jejich skutečný počet může být až desetkrát vyšší. Zatímco původně se tato praktika týkala potomků politicky nepohodlných osob, od 50. let se takto odebíraly děti z příliš početných nebo chudých rodin. Únosů dětí se v mnoha případech účastnila i katolická církev. K prodejům novorozenců však mělo docházet i po nastolení demokracie, a to až do roku 1987 mnohdy za účasti organizovaných zločineckých organizací.

Inés Madrigalová je jedinou osobou, která se s kauzou dostala před soud. O proces přitom žádaly tisíce dalších obětí. Madrigalová již oznámila, že se nyní hodlá odvolat ke španělskému Nejvyššímu soudu.

Případy „ukradených dětí“ byly ve Španělsku dlouhou dobu tabu, a to zejména proto, že se zde církev i lékaři těší značnému respektu. Situaci komplikovala i skutečnost, že na rodných listech nebylo nutné uvádět jména biologických rodičů. V loňském roce pak Evropská unie vyzvala Španělsko, aby se ve vyšetřování celé kauzy více angažovalo, zřídilo speciální úřad veřejného žalobce pro tyto případy a veřejnou banku DNA. Naléhala rovněž na katolickou církev, aby odtajnila archivní dokumenty z období frankistické diktatury.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované