Hlavní obsah

Bruslařská unie zvyšuje kvůli případu Rusky Valijevové věkový limit

Foto: Profimedia.cz

Ruská krasobruslařka Kamila Valijevová po zpackané volné jízdě na olympiádě v Pekingu.

Reklama

8. 6. 16:42

Aby nezletilým sportovcům pomohla po fyzické i duševní stránce, rozhodla se Mezinárodní bruslařská unie zvýšit minimální věk pro některé své soutěže. Bylo to potřeba? A mají sportovci přinášet oběti v podobě psychických strastí?

Článek

Jsou mladí, nadaní a pod obrovským tlakem. Svět sportu dospělých dobývají klidně i patnáctileté děti, které předvádějí výkony, jež už starší tělo zřejmě ani nezvládne. Cena za to je často vysoká: rychlé opotřebování, psychické problémy.

Výkonné orgány různých sportů začínají přijímat první opatření, jak nezletilé sportovce chránit.

Nejnověji se přidala Mezinárodní bruslařská unie (ISU). Její kongres v úterý „v zájmu ochrany fyzického a duševního zdraví a emocionální pohody bruslařů“ odhlasoval postupné zvyšování minimálního věku sportovců, kteří se budou moci zúčastnit nejvýznamnějších soutěží, jež ISU pořádá.

Pro sportovce mladší 17 let tak brzy zůstanou dveře do „velkého světa“ zavřené.

Nové věkové minimum se bude vztahovat na několik disciplín – od rychlobruslení a krasobruslení až po tanec na ledě a synchronizované bruslení.

Změna nezačne platit okamžitě. Nadcházející sezónu 2022/2023 tak stále mohou absolvovat i ti, na které se vztahují dříve platná pravidla o minimálním věku 15 let. V dalším roce pak požadovaný rok vzroste na 16 let a sezónu před zimními olympijskými hrami v roce 2026 už budou moci soutěžit pouze sportovci 17letí.

„Každý rok (i měsíc), o který v tomto věkovém období posuneme ‚ochrannou‘ hranici, má důležitý protektivní význam,“ okomentoval situaci pro Seznam Zprávy sportovní psycholog Michal Šafář, který stojí v čele Fakulty tělesné kultury při Univerzitě Palackého v Olomouci.

Patnáctiletí sportovci na vrcholové úrovni podle něj čelí stejné psychické zátěži jako „dospělí“. „Ti však mají větší šanci, aby jejich psychická odolnost dozrála a případně na své mentální zranitelnosti zapracovali,“ sdělil dále. Na dětech se však tlak může zásadně podepsat předčasným ukončením kariéry i psychosociálními potížemi v dalším životě.

Šafářova slova se shodují s těmi, která například pro americkou NPR uvedli zahraniční odborníci. Podle expertky na doping ve sportu April Henningové z University of Stirling ve Skotsku může fyzický, emocionální a sociální tlak vrcholového sportu být někdy příliš velkým soustem i pro dospělé, natož pro děti. Změna věku je tak podle ní dobrým prvním krokem.

Olympijské drama

Změna přichází jen několik měsíců poté, co se ruská krasobruslařka Kamila Valijevová na zimních olympijských hrách v Pekingu ocitla ve středu dopingového skandálu. Sportovkyni bylo v době konání akce pouhých 15 let a vývoj události neunikl pozornosti celého světa.

Olympijský příběh Kamily Valijevové:

Poté, co dívka absolvovala na olympiádě týmovou soutěž, v níž sportovci Ruského olympijského výboru vybojovali zlato, přišla z laboratoře ve Stockholmu zpráva o pozitivním dopingovém nálezu. Konkrétně šlo o vzorek odebraný již 25. prosince 2021, v němž byl nalezen trimetazidin. Látka, která se běžně využívá k léčbě anginy pectoris, zvyšuje průtok krve do srdce a omezuje rychlé výkyvy krevního tlaku. Na seznamu zakázaných látek Světové antidopingové agentury WADA je od roku 2014.

Mezinárodní olympijský výbor kvůli nálezu pozastavil slavnostní ceremoniál a medailovou radost tehdy nezažily ani zbylé týmy. O pár dní později ovšem panel Rozhodčího soudu pro sport (CAS) rozhodl, že Valijevové navzdory nálezu umožní startovat v individuální soutěži.

Volnou jízdu ale sportovkyně, která byla v důsledku dopingové kauzy v centru mediální pozornosti, zcela pokazila.

Případ krasobruslařky vyvolal otázky ohledně dívčiny (ne)závislosti na trenérech a jejího statusu nezletilé spjatého se schopností souhlasit s lékařskými rozhodnutími. Kritice byla vystavena také pravidla ISU.

„Pokud jde o doping, může to určitou ochranu nabídnout, ve skutečnosti ale musí být nastolen větší nezávislý dohled nad tím, jak se s mládežnickými sportovci zachází během vývoje ze strany trenérů a dalších,“ okomentovala věkovou změnu Henningová. „To platí zejména pro sportovce, kteří ještě nejsou v antidopingovém systému a mohou být zranitelnější jak vůči nátlaku, tak vůči riziku poškození z užívání.“

Oběť v rámci mezí

Valijevová čelila na olympiádě intenzivní kontrole a tlaku. Ten na sebe sportovci přitom často vyvíjejí sami i kvůli tomu, aby podávali ty nejlepší výkony. To je sice opravdu může ve sportu pohánět k lepším výsledkům, zároveň vše ale může vést k nerealistickým očekáváním.

Odborníci proto upozorňují, že i přes mnoho benefitů, které sport duševnímu zdraví přináší, s ním souvisí i mnoho rizik.

Médii například nedávno proběhl – nikoliv ojedinělý – tragický příběh devatenáctileté sportovkyně Arlany Millerové. Ta po zveřejnění dopisu na rozloučenou a neúspěšném boji s psychickými problémy spáchala sebevraždu.

Jsou tedy snad psychické potíže něco, s čím se musí sportovci smířit?

„Oběť je nedílnou součástí sportu, ovšem ve smyslu odříkání a vynaložení mimořádného úsilí při dosahování cíle, nikoliv ve smyslu trvalého poškození vlastního (duševního) zdraví,“ vysvětluje sportovní psycholog Šafář. Jasný názor má i na otázku, zda je dobré, že se duševní zdraví sportovců v dnešní době stává větším tématem.

„Dobře je to v případě, že to vede ke kvalitní tréninkové práci směřující ke komplexnímu osobnostnímu rozvoji. Špatně je to, pokud se otevírání této problematiky spojuje s hrdinstvím a vytrhává z celého kontextu sportovního výkonu,“ uzavírá odborník.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované