Soupeř Slavie Athletic Bilbao je klub s unikátní filosofií

Před rokem předvedla fotbalová Slavia na půdě Bilbaa téměř dokonalý výkon, pamatujete?

Šturmovala neúnavně do útoku, rychle kombinovala a co potěšilo asi nejvíc; technicky vyspělému soupeři se vyrovnala také v práci s míčem a prostorem. Balon držela téměř 70 procent času. Takhle nějak si představujete, že se bude prezentovat zástupce českého fotbalu v Evropě. Hrdě, kurážně, útočně.

Dokonalý výkon to nebyl, neboť ve 33. minutě otřel hvězdný Nico Williams střelu o stopera Davida Zimu do protipohybu brankáře Kinského a rozhodl o těsné výhře.

Slávisté šance v Evropské lize zase zahazovali, za což tvrdě pykali.

Athletic Bilbao si po postupu z ligové fáze poradil také s AS Řím a s Glasgow Rangers, až v semifinále mu vystavil stopku Manchester United. Povedený ročník baskický klub završil čtvrtou příčkou v La Lize, jež zajistila vstupenku do Ligy mistrů.

A také úterní zápas v Edenu se Slavií (21.00).

Čas na odplatu?

Hlavně čas na první výhru ve VIP soutěži. V hlavní fázi Ligy mistrů brali sešívaní své jediné vítězství v roce 2007 ještě za trenéra Karla Jarolíma.

Kouč Slavie Jindřich Trpišovský věří, že by se to mohlo konečně povést. Nejen díky nedávné zkušenosti z Bilbaa. Athletic nedorazil do Prahy v nejlepší formě.

Tým trenéra Valverdeho o víkendu schytal výprask 0:4 v Barceloně a připsal si čtvrtou prohru z posledních pěti soutěžních duelů. Finalistovi Evropské ligy z roku 2012 patří ve španělské lize až osmé místo. Navíc dravý křídelník Iňaki Williams nepřicestoval kvůli zranění stejně jako útočník Nico Serrano.

„Athletic je velký španělský klub. Momentálně se jim nedaří, ale vždycky je to velmi jednotný, pracovitý tým a mají Nica Williamse, hráče světové třídy,“ upozornil pro Seznam Zprávy Pablo González, odchovanec Atlétika Madrid, jenž působil také v B-týmu Villarrealu v záložní řadě například s Rodrim, držitelem Zlatého míče.

K tak fantastické kariéře se neodrazil, kopal i v Česku za Duklu, Olomouc nebo Zlín a nyní je po třicítce šťastný v kyperském Achnasu. O španělském fotbale si udržuje detailní přehled, a tak může zasvěceně vyprávět o síle značky Athletic Club de Bilbao.

„Očekávám velmi vyrovnaný zápas,“ pokračuje. „Doma jsou mnohem silnější než venku, a proto si myslím, že Slavia bude mít šanci vyhrát. Je to pro Athletic velmi důležitý zápas, pokud se chtějí kvalifikovat do dalšího kola, ale nebude to pro ně snadné.“

Bilbao náročnější cesty vyhledává. Má je v klubovém DNA. V dnešním fotbale plném nehorázně drahých přestupů, kdy hráči představují zboží více než příběh, zůstávají věrni zcela unikátní koncepci a nepsanému pravidlu - za Bilbao mohou hrát jen hráči z regionu, nebo odchovanci. Přesněji Baskové, ale také Pamplonesané z provincie Navarra, která patří do širší oblasti Baskicka.

Každý hráč prvního týmu buď prošel mládežnickým systémem Athletic Clubu, nebo jiného klubu v sedmi historických provinciích Euskal Herria, případně se tam narodil.

Tento až romantický, nebo chcete-li vlastenecký postoj má svá úskalí, mantinely, ale jen velmi málo kritiků. Nepřestává totiž fascinovat celou fotbalovou říši.

Pouze jeden další velký klub, Chivas de Guadalajara v Mexiku, si zachoval podobnou politiku. Také Real Sociedad, další klub z Baskicka, se dlouho držel stejného nastavení a sázel jen na místní hráče, ale v roce 1989 se tradice zbavil, aby koupil Johna Aldridge z Liverpoolu za milion liber.

Athletic má staré rčení, které to shrnuje: „S domácími talenty a fanoušky není dovoz nutný.“

Stejně jako mnoho fotbalových klubů má kořeny ve vzniku průmyslové dělnické třídy. V roce 1898 jej založili migrující angličtí horníci a dělníci z loděnic, proto se jmenuje anglicky „Athletic“ namísto španělského „Atletico“. Za diktatury generála Francisca Franca byl klub nucen změnit název na Atletico, ale po jeho smrti jej rychle vrátil zpět.

V roce 1911 poprvé nasadil do hry pouze domácí hráče po sporu s Realem Sociedad ohledně nezpůsobilých anglických fotbalistů. Tato tradice se od té doby udržela již 114 let.

Klubová akademie ve městě Lezama patnáct kilometrů od Bilbaa je osobitá, speciální a kvalitní. Musí být. Co si Bilbao nevychová, to z větší části nemá. Přesto zůstává nepřetržitě v nejvyšší soutěži, v tom se mu vyrovnají jen těžké váhy - Barcelona a Real Madrid.

Díky tomu, že za Bilbao hrají fotbalisté z regionu, je logicky pouto mezi nimi, klubem, fanoušky a celou komunitou silnější. Je to znát taky na hřišti.

„Dvakrát jsem hrál proti rezervnímu týmu Bilbaa a je to vždycky těžký soupeř, kterého je složité porazit. Jsou velmi soutěživí a mají jasný styl hry s množstvím centrů a střel,“ podotýká González. „Jejich filozofii považuji za velmi zvláštní, specifickou a úctyhodnou. Je těžké soutěžit ve Španělsku a v Evropě s hráči pouze z jednoho regionu. Všichni to respektují a líbí se mi, že tuto filozofii mají. Obdivuji pracovní morálku klubu.“

Podobný názor má také Antonio Camacho, autor knihy Athletic Bilbao, 1898–2020: Klub baskické identity v éře hyperkapitalistického a globalizovaného fotbalu.

„Bojovat proti superbohatým fotbalistům je velmi těžké,“ cituje publicistu deník Bella Caledonia.„Existují týmy jako Deportivo La Coruňa, které se plně přizpůsobily kapitalistické modernitě, dosáhly skvělých výsledků a pak prohrály. A nejenže už nejsou konkurenceschopné na sportovní úrovni, ale ztratily i svou identitu.“

Athletic se nesnaží být součástí superoligarchie evropského fotbalu, zůstává svůj. Co neutratí za přestupy špičkových talentů, investuje do mládeže, ale také ženského týmu, jednoho z nejúspěšnějších ve Španělsku. A do zázemí. Stadion San Mamés byl dokončen v roce 2013, nachází se přímo v centru Bilbaa, s kapacitou 53 tisíc diváků je osmým největším v zemi. Fanoušci Athletica patří k nejvášnivějším ve Španělsku. I zápasy mládežnických týmů přilákají až deset tisíc lidí.

„Athletic má jednu z nejlepších fanouškovských základen ve Španělsku,“ souhlasí González.

Aby si mohlo Bilbao uchovat jedinečnou DNA, musí investovat také do platů odchovanců. Jinak by se klub stal jen průtokovým ohřívačem a hráči by odcházeli rychle za lepším, zajistit se. Platy v klubu tak patří k nejvyšším v soutěži.

Pravidlo mít v klubu jen hráče z Baskicka není nikde oficiálně zakotvené. Pravděpodobně proto, že by se v krajním případě dalo napadnout u soudu na základě diskriminace na pracovišti. Klub však důrazně odmítá jakákoli tvrzení o xenofobii a poukazuje na skutečnost, že každé dítě, které migruje do Baskicka z kteréhokoli místa na světě, si může obléknout červenobílé pruhy. Tato politika je zaměřena na rozvoj mládeže, nikoli proti cizincům.

Baskicko mělo historicky malou imigrantskou populaci, a proto politika Athletica znamenala, že klub utrpěl ostudu, když byl v roce 2011 posledním v La Lize, který nasadil černého hráče. Byla to událost, když se hvězdný útočník Iñaki Williams, narozený v Bilbau ghanské matce a liberijskému otci, v roce 2015 stal prvním černošským střelcem klubu.

Vzácná zakořeněnost Athletica může nadále sloužit především jako inspirace, že to jde i jinak. I když na titul čeká Bilbao jako osminásobný šampion Španělska od roku 1984.