Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Jako fotbalista to dotáhl do béčka Slovanu Bratislava. Coby hráčský agent zanechal větší stopu. Bohužel. Slovák Martin Koiš je dnes odstrašujícím příkladem, na který si mají dát začínající hráči a jejich rodiče pozor. Mezinárodní federace profesionálních fotbalistů FIFPro jej zapsala na listinu podvodných agentů. Podvodů se dopouštěl nejen na Slovensku a v Česku, ale také ve Skandinávii, nebo Portugalsku.
Používal falešná příjmení Kovalsky, Kocis či Blatný. Postupoval vždy podobně. Prostřednictvím instagramového profilu oslovil začínající hráče, nabízel jim zkoušku v zahraničních klubech. Požadoval zálohu tisíc eur na letenku a ubytování, kterou měl následně vrátit. Nevracel, zkoušky nedomlouval, už jej nebylo možné kontaktovat.
Opakující se případy z roku 2019 popsala i světová média včetně webu The Athletic.
Než hráče a rodiče odsoudíte za finanční negramotnost, nebo zaslepenost na cestě za fotbalovým snem, je potřeba zmínit, že Koiš působil na úrovni. Jazykově vybavený, inteligentní a především využíval firmu vedenou na svého otce. Pracoval pro agenturu GT Scouting and Consulting, jež zastupovala například českého obránce Jurije Medveděva ze Slovanu Bratislava.
Pozor, co a komu podepisujete
Koiš je nejkřiklavější případ pofiderního agenta. Častější jsou však ty, o kterých se nemluví. Ne veřejně. Neboť i samotní ligoví hráči, natož reprezentanti, se nechtějí chlubit, že naletěli hochštaplerovi a podepsali smlouvu, kde byla například ukrytá doložka o poplatcích za další služby agenta. O těch však ani agentura, pro kterou agent pracoval, nic netuší.
Jenže ne o každého začínajícího fotbalistu se uchází renomovaná agentura s dobrou pověstí. Vzniká místo pro džungli s volnými pravidly boje.
Stát se licencovaným hráčským agentem FIFA není jen tak. Musíte složit náročné zkoušky v angličtině, zaplatit za ně padesát tisíc korun, doložit bezúhonnost, profesní zázemí, znalost pravidel. Každý registrovaný agent podléhá dohledu, vede transparentní evidenci a má jednat v souladu s etickým kodexem.
Od obnovení současného systému licencovaných agentů na podzim 2023 skládali uchazeči zkoušky prostřednictvím FIFA platformy dvakrát ročně. Fotbalová asociace České republiky v tomto procesu plnila pouze roli facilitátora, tedy umožňovala skládání zkoušky v daný termín v sídle FAČR a dohlížela na její průběh.
Letos poprvé byla zkouška na základě rozhodnutí FIFA jen jednou ročně a plně online, tedy bez dohledu FAČR.
Mnozí agenti měli 18. červen v diáři zakroužkovaný červeně a svědomitě se znovu připravovali na otázky typu, co vše je potřeba splnit při přestupu hráče mimo Evropskou unii a podobně. Pak tu jsou jiní agenti, nelicencovaní, kteří nepracují ani pro renomované agentury, a těm je to jedno.
Když kluby připustí jednání s člověkem, který nemá dobrou pověst ani licenci, tak je to o to smutnější.
Naučili se obcházet systém. Vystupují buďto jako daňoví poradci hráčů, mentální koučové, rodinní příslušníci klientů, nebo koncipienti u advokátních kanceláří.
Přesto inkasují provize z přestupu, ať už je fakturují jakkoli.
„Když kluby připustí jednání s člověkem, který nemá dobrou pověst ani licenci, tak je to o to smutnější,“ řekl Seznam Zprávám licencovaný hráčský agent FIFA David Nehoda z agentury Nehoda Sport, jež zastupuje reprezentanty Václava Černého, Tomáše Chorého, Jana Klimenta či Tomáše Čvančaru.
Ani on ovšem konkrétní případy nepřidá: „Kde není žalobce, není soudce. Někoho bonzovat mi přijde pod úroveň. Jsem členem FAČR, máme mít nějakou ochranu našeho podnikání, ale bohužel to tak není ani co se týče ochrany smluv mezi hráči a agenty. Zatím cítíme malou podporu.“
Rovněž majitel agentury SportSaco Václav Svěrkoš souhlasí, že jde o problematiku, kterou je potřeba řešit. „Jde o zásadní problém, který výrazně ovlivňuje prostředí profesionálního fotbalu v Česku. FAČR sice nastavuje pravidla, ale jejich důsledná kontrola v praxi často chybí,“ tvrdí bývalý reprezentační útočník.
Jeho firma zastupuje třeba sparťany Filipa Panáka, Lukáše Sadílka nebo karvinského brankáře Jakuba Lapeše. „Neregulovaní poradci a samozvaní agenti působí mimo rámec oficiální struktury, bez kontroly a odpovědnosti. Výsledkem je zmatek, netransparentnost a často i finanční či kariérní újma hráčů,“ varuje Svěrkoš.
Zmiňuje, že fotbalisté pak mohou mít špatně nastavené smlouvy, nevhodně zvolí přestup, hrozí jim dokonce i ztráta kontroly nad vlastní kariérou. Mladé hráče mohou tito „černí“ agenti dostat do nevýhodných vztahů – například prostřednictvím půjček s vysokými úroky.
Ve fotbalové branži se objevují i obavy z možného propojení některých těchto osob se sázkařským prostředím a tlaky na ovlivňování zápasů.
Často si účtují provize vůči všem zúčastněným stranám, a to i ve velmi neetické výši, aniž by o tom byly ostatní strany informovány.
Svěrkoš popisuje, jak to v šedé zóně chodí, že tito lidé se prezentují jako mentoři, poradci nebo rodinní přátelé, ale jejich skutečným cílem je získat hráče pod kontrolu a následně profitovat z přestupu nebo podpisu smlouvy – a to bez jakékoli licencované odpovědnosti.
„Často si účtují provize vůči všem zúčastněným stranám, a to i ve velmi neetické výši, aniž by o tom byly ostatní strany informovány,“ říká Svěrkoš.
FIFA doporučuje určitý rámec pro výši provizí agentů, který má zajistit přiměřenost a transparentnost při zastupování hráčů. Licencovaní agenti se těmito pravidly řídí, provize jsou smluvně upravené, transparentní a podléhají kontrole. Nejčastější výše provize bývá 5-8 procent z přestupní částky.
„Naopak samozvaní zástupci často požadují výrazně vyšší a netransparentní odměny, a to bez smluvního základu. Operují napříč stranami bez jejich vědomí a vytvářejí tlak na hráče, kteří se vůči nim dostávají do závislého postavení,“ líčí Svěrkoš.
Připomíná, že zásadní rozdíl je také v rozsahu poskytovaných služeb – licencovaní agenti nesou náklady na marketing, budování značky hráče, prezentaci na specializovaných platformách, právní a smluvní podporu i péči o hráče po mentální a fyzické stránce. Neoficiální zástupci tyto činnosti zpravidla neřeší, přesto požadují odměny, které tomu neodpovídají.
Svěrkoš pozoruje, že vliv samozvaných agentů v posledních letech roste především mezi mladšími hráči a těmi z nižších soutěží. Nejčastěji jde o jednotlivce bez zázemí agentury – Čechy, ale také Balkánce, osoby z postsovětských zemí nebo z Afriky.
„Z pohledu pravidel FIFA a FAČR se jedná v podstatě o nelegální subjekty, proti kterým je třeba jasně a důsledně zakročit,“ zdůrazní.
Sám sice licenci FIFA nevlastní, ale má ji kolega ze SportSaco Ondřej Chyba, který dříve působil pro největší severoamerickou sportovní agenturu Octagon. „Jsme rovněž pojištěni proti škodám způsobeným výkonem profese, což samozvaní agenti nejsou,“ přidává Svěrkoš.
Podobné to je také u jiných již zavedených agentur, například v RBR SportConsult, jež zastupuje explzeňského kapitána Lukáše Kalvacha, olomouckého Dominika Janoška nebo Michala Hlavatého z Liberce. Rovněž její šéf Roman Brulík není držitelem licence FIFA, ovšem místopředseda představenstva společnosti Radim König, někdejší ligový hráč, náročnou zkoušku udělal.
Máme na to papír
Agentuře to dodává renomé a jejich klientům určité záruky. „Licence FIFA je pro naši agenturu důležitá. Naše odbornost není jen v tom, že poradíme, jestli má hráč někam přestoupit nebo ne, ale jak se říká, máme na to ten papír,“ povídá Brulík. „FIFA tam měla kvantum otázek spojených s mladými hráči a integritou. Radim to zvládl.“
Během roku musí licencovaní agenti sbírat kredity jako na vysoké škole a pak licenci obhajovat u zkoušek.
„Štve mě, že si musíte udělat licenci, která je opravdu těžká, musíte zvládnout jazyk, a teď se vyrojilo spoustu rádoby agentů nejen našich, ale i zahraničních. Dělají to přes advokáta, prezentují se jako manažeři, ne jako agenti,“ líčí Nehoda. „Nejhorší je, že kluby s nimi do jednání vstupují. Hráči podepisují nějaké smlouvy, je to obcházení předpisů. Můžu se zaměstnat jako advokátní koncipient, nemít licenci. Budu mít plnou moc advokáta a nazdar.“
Ochranu od FAČR považuje za minimální. „Moc se proti tomu nedělá. Máme tady i dost agentů, kteří zprostředkovávají africké hráče, a to bývá hodně problematické. Kolem jednoho fotbalisty se motá deset lidí. Oblbují hráče,“ tvrdí Nehoda. „Bohužel to zasahuje do naší praxe. Jsou tady lidé, kteří nemají licenci a vystupují jako agenti. Nechci je jmenovat, předpokládám, že na svazu už vědí svoje.“
Když FAČR nemůže zakročit
Na českém trhu mohou oficiálně působit pouze agenti licencovaní FIFA. „FAČR si je vědoma problému osob vykonávající agentskou činnost bez licence, avšak nemá pravomoc postihovat osoby, které nejsou jejími členy. Jelikož nelicencovaní agenti typicky nejsou členy FAČR, tak není možné proti nim přímo ze strany FAČR zakročit, stejně tak platí, že se o tomto FAČR dozvídá pouze z doslechu bez potřebných důkazů dodaných ze strany jakéhokoliv subjektu, klubu, hráče, na základě kterých by bylo možné zahájit a vést disciplinární řízení,“ reagovala na dotazy Seznam Zpráv Komise pro činnost agentů FAČR.
Systém agentů řídí FIFA | Sport SZ
Od 30. září 2023 platí nový systém licencovaných agentů, který řídí FIFA. To zahrnuje nejen tvorbu a udržování regulace, ale také organizaci zkoušek, správu licencí a seznamu agentů. FAČR pouze přenáší tuto regulaci do vztahů týkajících se vnitrostátních přestupů, což je rozdíl oproti stavu z roku 2015, kdy byla regulace registrovaných zprostředkovatelů ponechána jednotlivým národním asociacím.
V současnosti je však vlivem probíhajícího sporu před Soudním dvorem Evropské Unie pozastavena účinnost části regulace FIFA. Do doby, než bude rozhodnuto, nelze očekávat významný zásah do celého systému. S ohledem na to byla i FAČR nucena pozastavit účinnost části svého předpisu.
„Za těchto okolností by bylo problematické zavádět další povinnosti či zásadním způsobem sankcionovat porušení stávajících pravidel. FAČR proto volí cestu prevence, osvěty a podpory klubů a hráčů, než bude definitivně rozhodnuto o konečné podobě regulace,“ uvedla Komise pro činnost agentů FAČR.
Některé kluby s „agenty“ s pochybnou pověstí mnohdy spolupracují, neboť mají zájem o hráče, kterého zastupuje, byť neoficiálně.
„Považujeme za zásadní, aby hráči, rodiče i kluby spolupracovali výhradně s licencovanými agenty, kteří jednají v souladu s pravidly FIFA, FAČR a poskytují reálnou hodnotu pro rozvoj hráčovy kariéry. FAČR by měl mít jasný a funkční mechanismus pro hlášení podezřelého jednání. Je potřeba zlepšit osvětu mezi hráči, trenéry i funkcionáři klubů. A co je klíčové – skutečně vymáhat dodržování pravidel a nést důsledky při jejich porušení,“ nabádá Svěrkoš.
„Agentskou práci by měl vykonávat pouze agent - uzavírání smluv, vyjednávání,“ má jasno Nehoda. „Skauti vyhledávají hráče pro agentury, a tím to hasne.“
Za vzor správného fungování dává velké agentury v Česku. Všímá si především toho, jak vystupují ve vztahu k hráčům, klubům a k rodičům. Sám si rád ještě vyslechne rady od táty Zdeňka Nehody, mistra Evropy a rovněž licencovaného agenta FIFA.
Agentů je podle Davida Nehody čím dál víc, jenže ne těch oficiálních.
„Působí spoustu černých agentů, respektive spoustu rádoby poradců, mentálních koučů, finančních poradců, kteří suplují naši práci bez licence, bez pojištění,“ varuje. „Je tady nálet italských agentů, protože těch je v Itálii asi čtyři tisíce. Chtějí si vyzobnout jednoho hráče, přemlouvají rodiče, že udělají hvězdnou kariéru, ale nemá to reálný základ. Jsou to sliby, bohužel někteří na ně slyší. Potom je na klubech, aby je nahlásily a černé agenty odbouraly.“
Co to je špatná pověst? Děti za kopačky
Sport Invest, jedna z největších agentur v tuzemsku s licencovanými agenty FIFA, nepovažuje tuto šedou zónu za nejpalčivější problém v branži.
„Téma agentů bez licence v Česku existuje, nicméně nevnímáme ho jako zásadní problém. Mezi hráči, případně pak jejich rodiči, probíhá důsledný výběr zastupujících hráčských agentur, přičemž důvěryhodnost, stabilita a stávající portfolio klientů hrají zásadní roli,“ sdělil Seznam Zprávám Pavel Pillár, ředitel komunikace Sport Investu. „Informace o práci jednotlivých agentů či agentur jsou poměrně jednoduše k dispozici, většina fotbalistů pak volí zavedené, respektované a především fungující brandy.“
Mít ve fotbalové branži dobrou pověst, je ve vysoce konkurenčním prostředí složité. „Co je špatná pověst? A kdo jí komu tvoří? Je to velmi relativní,“ přemítá Brulík.
Hráč u agentury obnovuje jednou za dva roky smlouvu. Jestli tak neučiní, stává se volným a může si vybrat nového agenta. „Pokud by měl tedy agent špatnou pověst, tak to neudělá,“ pokračuje Brulík, jehož firma zastupuje třicítku hráčů. „Nechceme být fabrika, chceme se hráčům věnovat osobně.“
Z dlouholeté praxe upozorňuje na jiný nešvar - nadbíhání hráčům ještě před patnáctým rokem, než mohou podepisovat smlouvy o zastupování.
„Dlouhodobě mě to trápí. Někdo to řeší jinými typy smluv, kterými si po dohodě s rodiči hráče zajistí už před patnáctým rokem,“ líčí Brulík. „Je to cesta, jak předběhnout konkurenta. Ne všichni rodiče jsou na tom finančně skvěle. Slíbí jim, že zajistí dvoje kopačky za rok. Když stojí šest tisíc, tak už to je nějaký peníz. To, že nějaká marketingová smlouva ve dvanácti není závazná k FAČR, je pravda, ale pro rodiče to morálně závazné je.“
Nehoda nabádá hlavně rodiče mladých hráčů: „Vezměte si etablovanou agenturu, která má za sebou historii a myslí to s kluky normálně, ne jen na první přestup, zkásnout prachy a o hráče se pak nestarají.“
A jak dopadl podvodník Koiš? Změnil strategii, opustil fotbalové prostředí. V zahraničí se vydává za řemeslníka, co přišel o doklady, a lidi na ulici prosí o půjčku na cestu domů. Menší částku kolem sta eur, která policii nepřinutí zahájit mezinárodní spolupráci.
Německý novinář Milan Panek z veřejnoprávní stanice NDR popsal, že Koiš byl desetkrát odsouzený za podvody ve třech zemích. V Česku mu běží podmínka do roku 2028.
Nedávná reportáž na vlastní kůži Panka stála 150 eur, které Koišovi poslal poté, co jej oslovil se svou historkou náhodně v Berlíně.
