Bagáž přes půl tuny, bacha na víza. Jak se dělá fotbalový výjezd do Arménie

Monumentální bytový dům se spoustou rozsvícených i potemnělých domácností pamatuje Sovětský svaz a podle toho vypadá. Neudržovaně, špinavě, syrově. A růžově. Je totiž postaven z tofu, sopečného kamene, co dává celému Jerevanu jeho typický odstín. Na ulici cítíte natěračské barvy a laky, které prodávají v obchůdcích.

Než ujdeme pár metrů k velikánským železným branám Národního stadionu Vazgena Sarkisjana pro 14 tisíc diváků, oslní nás neonový nápis ponuré policejní stanice, která je hned vedle. Tady se zastavil čas. Ten rozpadající se žigulík už se nejspíš nerozjede.

Jsme na místě. Fotbalový stánek má své kouzlo i díky historickým sloupům.

Tady se bude večer fotbalová Olomouc pokoušet o první vítězství v Konferenční lize proti FC Noah, úřadujícímu arménskému šampionovi. Klub z nedalekého města Armavir byl založen teprve v roce 2017 a chybí mu stadion pro evropské zápasy, proto se bude hrát v Jerevanu.

Z Česka je to vzdušnou čarou 2600 kilometrů. Jihozápadní Asie, region Zakavkazsko, tři a půl hodiny letu. Do výkopu ještě pár hodin máme, byť oproti středoevropskému času ručička poskočila o tři hodiny dopředu. I tak si stihneme projít, co všechno musí fotbalový klub zařídit, ještě než se vydá za exotickým putováním na pohárové výjezdy po Evropě.

Napadlo vás, co je za tím práce a starostí, o kterých ani fotbalisté nemají kolikrát potuchy? A je to tak správně, protože se mají koncentrovat jen na výkon, až se rozzáří osvětlení a fotbal dostane krásu na druhou.

Itinerář je i díky cestovní společnosti, jež se specializuje na fotbalové výjezdy včetně načančanější Ligy mistrů, pečlivě plánovaný na minuty. Nachystaný je transport pro tým, partnery klubu i média zvlášť, každý míří do jiného hotelu. S tím pomáhá lokální partner, prověřená spojka.

Ani méně nablýskaná Konferenční liga není rutina, ale všechno neovlivníte. Lidský faktor už vůbec ne. Občas se kuchaři nepodaří večeře, nebo pracovníci na letišti pošlou v lijáku část týmu ke špatnému terminálu a odbavení se natáhne na hodinu, jako se to stalo Plzni nedávno v Římě.

Olomouckou výpravu zase na letišti v Jerevanu zastavila vojenská ostraha s kalašnikovem, než dovolila po několika minutách průchod halou. Ve Florencii musela Sigma řešit chystanou stávku v dopravě.

„Ale dokázali jsme si s tím poradit, i když to stálo nemalé úsilí,“ říká Seznam Zprávám generální manažer klubu Aleš Škerle. „Výjezdy do Malmö i do Florencie proběhly v pořádku. Pomáhá nám s nimi cestovka Travelmakers. Partneři byli spokojeni.“

To je rovněž důležitý benefit. Kvalitní pohoštění, servis a péče jsou v budování a udržování vztahů v podnikatelském světě už nutností. Fotbal propojuje jako máloco. I proto kluby zajišťují také delegátský servis, pro sponzory turistický program.

V historickém Jerevanu je toho k vidění tolik. Starověké uličky, kouzelný výhled na bájnou horu Ararat nebo stejně pojmenovanou světoznámou likérku s brandy, kterou s chutí popíjel Winston Churchill i Frank Sinatra. Moderní butiky, kavárny a galerie na hlavní tepně Abovjana se mísí se starobylostí, pozůstatky tvrdého režimu.

Již ve druhém tisíciletí před naším letopočtem existovalo království Urartu. Jerevan je jedním z nejstarších nepřetržitě obývaných měst, ruiny pevnosti Erebuni, z jehož názvu vzniklo, jsou stále na okraji milionové metropole. Místní hrdě zdůrazňují, že jejich město je o téměř 30 let starší než Řím.

Pohnutou minulost, genocidu spáchanou krutou Osmanskou říší v roce 1915 během 1. světové války, kdy šílené masakry nepřežilo až milion a půl Arménů, připomíná památník obětem Cicernakaberd tyčící se nad městem i muzeum. Tady si snadno uvědomíte, že fotbal není všechno, ať už to večer dopadne jakkoli.

Hlavním cílem výjezdu je však fotbal. Vedení klubu má na místě společenské povinnosti s domácími funkcionáři, slavnostní oběd či večeři.

Řeší se i policejní eskorta v hustém provozu. Podcenit se nevyplatí jediný detail. I proto člověk z cestovky vyráží na místo zápasu dva dny před klubem. Kontroluje poslední drobnosti. Členové fotbalového týmu, ale ani partneři nechodí do recepce hotelu. To je zásada, karty od pokojů jsou připravené.

Vybrat kvalitní hotel je důležité. I pro výkon. Nejen celkový dojem. Sigma bydlí v tom samém, co loni Baník, když hladce postoupil přes Urartu a trénoval ho ještě Pavel Hapal, nový generální sportovní manažer Olomouce. „A ten hotel byl super včetně jídla,“ povídá.

Lidé z cestovní kanceláře letí na inspekci na vytipované hotely, klubu je pak pošlou k finálnímu výběru formou prezentace i podle cenových hladin. Ideální je pro tým ubytování v dojezdové vzdálenosti 20 minut od stadionu.

Jsou však případy, kdy vybírat není z čeho. Hotely jsou v turistickém období přeplněné, anebo nejsou vůbec. To pak množstevní slevu nevyjednáte.

Jako v Kostanaji, městě v dalekém Kazachstánu za ruskými hranicemi. Když tam letěla se stejnou cestovkou, jakou využívá Olomouc, také Plzeň, kvůli válce musela zvolit delší trasu přes Bulharsko, kde se tankovalo. Deset hodin letu.

„Pro Viktorii Plzeň to bylo fakt krušné. Navíc tam nejsou žádné hotely. Úkol byl nějak to uhrát, přežít a zmizet,“ vybaví si šéf cestovní společnosti Roman Brulík.

Další lety se prodraží. Jerevan sice není exotika jako Kostanaj nebo Baku, ale i tak náklady klubu rostou přímo úměrně s potřebou paliva. „Dost velká část odměny za účast v Konferenční lize jde na náklady na cestování, případně na nutné úpravy na našem stadionu. Ale s tím se počítá. Pořád se vyplatí v Evropě hrát a zůstáváme v plusu,“ usměje se Škerle, člen nejužšího vedení klubu, někdejší kapitán Hanáků.

Skupinová fáze Konferenční ligy, do níž se Sigma dostala díky překvapivému triumfu v Mol Cupu, znamená pro klubovou pokladnu téměř 80 milionů korun. Výhra ve skupině přinese dalších 10 milionů a za remízu, kterou Olomoučtí uhráli naposledy proti polskému Rakówu, pak 3,2 milionu. Hráči si navíc mohou přijít na bonusy z prémiového řádu.

Letadla si většinou řeší samy kluby - mají buď spolupráci s leteckými společnostmi, Sigma se Smartwings, nebo se obrátí na společnost, která najímá stroje. Olomoucká výprava čítá celkem 140 lidí, bagáž se dostane přes půl tuny.

„Zvažujeme i rizika. Možnosti přistání různě velkých letadel na konkrétních letištích a podobně. Snažíme se maximálně eliminovat potenciální problémy. Proto jsme například letěli do Pisy, a ne do Florencie přímo, abychom neriskovali, že nás tam kvůli počasí nenechají přistát,“ dodává Škerle.

Na podzim, když není hlavní sezona, je nabídka charterových letů (nepravidelný spoj, který si pro konkrétní účel pronajímá skupina cestujících) daleko vyšší než v létě. Kluby cestují do místa zápasu den předem, večer absolvují trénink a předzápasovou tiskovou konferenci.

„Mimo sezonu je podstatně snazší zajistit odpovídající velikost letadla. Stejně tak si můžeme lépe naplánovat a určit časy, které potřebujeme vzhledem k zápasovému harmonogramu, abychom nebyli na místě zbytečně brzo, nebo naopak v časové tísni,“ říká Škerle.

To platí také o nabídce hotelů. „V létě do Malmö a zejména v říjnu ve Florencii, což je turistické město obecně a navíc tam probíhala vrcholná sezona městské turistiky, to bylo docela na hraně. Byla výzva, abychom sehnali hotely v odpovídající vzdálenosti od stadionu, zároveň třeba na klidnějším místě, a ne přímo v absolutním centru,“ pokračuje Škerle.

Zpátky se nelétá okamžitě po zápase, jako to sám zažil, když nastupoval v olomoucké obraně v roce 2009 v předkole Evropské ligy proti Evertonu. „Tím, že se hraje pozdě večer, tak kvůli regeneraci trenéři preferují, aby se hráči po zápase vyspali a třeba zvládli lehký regenerační trénink ještě po návratu,“ popisuje vývoj.

V Arménii se musí brát v potaz při plánování časový posun. Pro mužstvo se počítá s druhou večeří o půlnoci místního času. „Časový posun je jediná komplikace. Cesta byla sice dlouhá, ale jinak nebyl žádný problém,“ říkal reprezentační záložník Michal Beran.

Náročný trenér Tomáš Janotka kvůli posunu uzpůsobil týmový režim na spánek i snídani: „Aby to bylo variabilnější. Cestujeme v čase. Kdo to bude chtít víc dospat, tak může.“

Do balíčku, který cestovka nabízí klubům, patří také vyřízení vízových náležitostí, což v případě afrických hráčů není snadná formalita. I kvůli utkání v Jerevanu bylo nutné několikrát vyrazit na ambasádu v Praze. Pomáhá součinnost arménského klubu.

Velmi složitá je také vízová povinnost Afričanů, obzvlášť pokud se hraje v Británii. Pro představu: když Plzeň nastoupila ve Skotsku, musela jet pro víza do Düsseldorfu.

Sigma chce večer poprvé ve skupině vyhrát a porvat se o postup. Pokud se do jarní fáze nedostane, uzavře své evropskou putování v prosinci před Vánoci na Gibraltaru, britském zámořském území na jižním cípu Pyrenejského poloostrova, v zápase proti Lincolnu.

„Los jsme přijali jako realitu. Žádné zděšení z Arménie nebo Gibraltaru se nekonalo. Naopak jsou to obojí zajímavé destinace,“ vypráví Škerle s pokorou. „Co se týká síly soupeřů, tak nějak moc si vybírat stejně nešlo. V ligové fázi už jsou kvalitní všechna mužstva. Jedině snad, že jsme si pro naše fanoušky přáli alespoň jednoho soupeře z těch nejatraktivnějších na domácí půdě. To je trošku škoda.“

Výjezdy slouží také jako krátkodobé stáže. Funkcionáři Sigmy se snaží inspirovat, zjišťují, jak fungují akademie bohatších soupeřů, vyměňují si informace a poznatky, co se týče koncepce, zázemí i infrastruktury. Logicky tak rostou.

Sigma s příchodem nového silného majitele chce hrát v Evropě pravidelně. Klub sílí na všech frontách - v kancelářích i na hřišti. Ambice má velké a každý evropský zápas jej posouvá. „Pro všechny je to velká škola a zdroj nesmírně cenných zkušeností,“ shrne olomoucký mluvčí Jiří Fišara.

Uhrát, přežít a zmizet v tomto případě neplatí. Každý poznatek je žádoucí. Bude se hodit.