Chorvatský král. Mohl být v důchodu, místo toho chce na hřišti sestřelit Česko

Trochu přírodní úkaz je tenhle chlápek s úzkou čelenkou v lehce zvlněných vlasech. Luka Modrić má dětství spojené s krvavou jugoslávskou válkou, při které mu srbské jednotky rozstřílely rodný dům a zabily dědečka, když zrovna pod Velebitem pásl kozy. Roky strávil v nuzném uprchlickém hotelu, o jehož oprýskané zdi si čutal se starým míčem.

Když se situace v Chorvatsku uklidnila a konečně mohl hrát fotbal v klidu, dorostenečtí trenéři ho přehlíželi, protože jim ten mrňous nepřipadal dost dobrý, natož perspektivní.

„Obrovská škola života. Tehdy jsem se naučil skromnosti, síle a odolnosti,“ říká největší chorvatská hvězda.

Z neduživého kloučka se vyklubala superstar, která nestárne.

Geniální záložník.

Robocop.

Kapitán.

Držitel Zlatého míče za rok 2018.

Chystá se na svůj 191. zápas za národní tým. Když si uvědomíte, že český rekordman Petr Čech se zastavil na čísle 124, musíte hluboce smeknout, i kdybyste nechtěli. Dnes večer (výkop ve 20.45) Modrić vyběhne v pražském Edenu. V Praze je poprvé v životě a trénovat jste ho vidět nemohli. Přestože jsou Chorvati od středy na místě, trávník si vyzkoušejí celkem netradičně až těsně před zápasem.

Co asi tak Modrić předvede?

„Luka znovu a znovu ukazuje sílu, kvalitu a hlavně charakter. Pořád nás překvapuje,“ hlásí trenér Zlatko Dalić, jehož čeká jubilejní stý zápas na lavičce. S Modrićem od začátku a s Modrićem možná napořád.

Jak je možné, že se božský Luka tak dlouho drží? Minulou sezonu sice neměl v Realu Madrid úplně stěžejní pozici a po třinácti letech ohlásil odchod, přesto stihl 63 soutěžních zápasů.

„Předně má ohromnou vůli, zdravé tělo a ryzí lásku k fotbalu. Nechci se s ním samozřejmě porovnávat, ale můžu popsat, jak jsem to měl já, když jsem byl v jeho věku,“ vypráví někdejší záložník Pavel Zavadil, jenž profesionální kariéru ukončil ve čtyřiačtyřiceti: „Ne kvůli věku, moje hlava byla pořád správně nastavená. Nechtěl jsem se fotbalu dobrovolně vzdát.“

Čím byl Zavadil starší, tím intenzivněji si chtěl fotbalový život protahovat. Ráno přijít do mladého kolektivu v kabině, přezout se do kopaček, propotit tréninkové věci, před víkendem vyhlížet zápas. Pochopitelně v daleko nižší dimenzi než chorvatský kapitán, nicméně se stejným zápalem a koncentrací.

Dokud Zavadilovi nezačalo stávkovat tělo.

Lékaři mu následně při rozboru krve zjistili, že má po těle hromadu zánětů, které putují po svalech a škodí. Jednou stehno, podruhé lýtko a pořád dokola. Když se kurývoval počtvrté, popáté, takže musel složitě dohánět kondici, aby stačil mladým, řekl: Dost!

„Kdyby mě netrápily problémy se svaly, hraju dál klidně další tři roky.“

Není pochyb, že se nechce končit ani Modrićovi. Proč by to taky dělal, když vidí, že stačí? Zatím neumí a nehodlá zvolnit. Natož říct sbohem. Copak by si jinak v létě vybral AC Milán, když mohl vcelku pohodlně a s fanfárami odejít vydělávat miliony do Saúdské Arábie nebo marketingově pozvednout MLS v Americe?

Zase zvolil obtížnější cestu. Možná poslední výzvu kariéry. „Což jen svědčí o jeho velikosti. Lidské i fotbalové. Má vášeň, um, chuť a charakter. Zůstává k sobě náročný, i když by dávno mohl dávno žít z toho, co už dokázal,“ soudí Zavadil.

Zatímco předchozí sezonu skončil AC Milán až osmý a minuly ho evropské poháry, po šesti kolech aktuálního ročníku je třetí, na dostřel vedoucí Neapole. S Modrićem ve velmi významné roli, protože nastoupil zatím pokaždé ze šesti kol.

Ano, od začátku!

Ano, ve čtyřiceti!

„Koukejte, jak AC Milán díky Lukovi povýšil. Stačilo, že přišel a jde příkladem,“ tvrdí chorvatský kouč Dalić.

I v české lize, byť to dříve bylo jaksi nepatřičné, se objevují sympatické záblesky fotbalových důchodců. Vlastně čím dál častěji.

Jako by to technický a vytrvalý záložník Zavadil přivolal, když v sedmatřiceti překonal nesmírně složitou operaci potrhaných kolenních vazů a vrátil se v plné parádě. Teď už jako trenérský asistent ve Zbrojovce Brno obdivuje své následovníky, kteří se mu přiblížili a třeba i překonali. Marek Matějovský, Tomáš Hübschman, Josef Jindřišek, Milan Petržela…

Vesměs si fotbalem začali vydělávat, když jejich pozdější spoluhráči chodili do školky a někteří se teprve klubali na svět.

Vždyť se znovu stačí podívat na Modriće.

Když poprvé nastupoval v šachovnicovém dresu za Chorvatsko v dubnu 2006, neměl Adam Karabec, nejmladší v českém reprezentačním výběru, ještě ani tři roky.

Zatímco Modrić, coby čerstvý kapitán Dinama Záhřeb, vděčně kupoval rodičům za první výplaty byt v Zadaru, hlásila se brankářská jednička Matěj Kovář na základní škole do první třídy.

V létě 2008 odcházel chorvatský talent do Tottenhamu za téměř sedmnáct milionů liber a budoucí reprezentační kapitán Tomáš Souček zrovna dojížděl denně z rodného Uherského Brodu do Slavie. A trápil se tím, že u žákovských trenérů nepatří mezi vyvolené a příliš nehraje.

O deset let později si Modrić zahrál finále mistrovství světa a vcelku překvapivě získal Zlatý míč, zatímco české ofenzivní turbo Pavel Šulc nebylo dost dobré pro Plzeň, takže raději uteklo hostovat do Jihlavy.

„Modrić je opravdu neskutečný hráč. Že je i po čtyřicítce schopný podávat pořád stejné výkony a být lídrem, je prostě famózní,“ zmínil se brankář Lukáš Horníček, jenž na Modriće narazil před dvěma lety coby náhradník Bragy ve skupinové fázi Ligy mistrů.

„Smekám. Hluboko se klaním. Už když Modrić přestupoval do Tottenhamu, všude kolem slyšel, že se nemůže se svou křehkou postavou prosadit. Nejenže to dokázal, ale každým dalším rokem se lepšil. V mých očích je to jeden ze tří nejlepších střeďáků posledních dvaceti let,“ vyzná se Zavadil.

Pokud ho požádáte, aby přidal zbylé dva středové záložníky, nezaváhá: Iniesta a Xavi, to je přece jasně. Někdejší sehraní parťáci z Barcelony už dávno nekopou, zatímco Modrić se chystá na Česko, aby ho nadobro odstřihl v kvalifikaci o mistrovství světa 2026. Jakmile by Chorvati neprohráli, cesta do Ameriky se jim otevírá, Čechy by čekala jarní baráž.

„Když člověk sleduje Modriće v televizi, jak má všechno pod kontrolou, tak plesá. Ale pořád to není nic ve srovnání s tím, když ho vidíte naživo. Vzpomínám na Euro 2016, náš zápas v St. Étienne (2:2). Seděl jsem na tribuně a vnímal všemi póry těla, jak je Modrić nad všemi. Tempoval hru, měnil těžiště hry, nechyboval a hlavně předvídal, co se stane za dvě vteřiny. Extra pracovitý, s obrovským akčním rádiem a všude včas,“ vzpomene si Zavadil.

Od té doby se nic moc nezměnilo. Jen Modrić je o devět let starší.

Proti Česku nastoupil třikrát, podruhé to bylo rovněž na mistrovství Evropy. I v roce 2021 to skončilo remízou.

Nejvíc komplimentů sesbíral letos v červnu, se čtyřmi křížky na krku. V Osijeku odehrál špičkový zápas, koncertoval. Za osmdesát minut, než ho nadšený aplaus doprovázel ke střídání, byl prakticky bezchybný. Proměnil penaltu, na další gól přihrál, všechny souboje a driblingy vyhrál. Ze 77 přihrávek mu jen sedm nevyšlo.

Tak pozor na něj, pánové. Jestli u nějakého sportovce je věk jenom číslo, tak u Modriće to platí absolutně.