„Fotbalová bohyně“ povede muže. Kurážná trenérka opět mění historii

Před sobotním bundesligovým utkáním Unionu Berlín s VfL Wolfsburg bude na stadionu An der Alten Försterei probíhat tradiční rituál. Hlasatel začne předčítat soupiskou domácího mužstva a po vyslovení jména každého hráče i člena realizačního týmu se ze zaplněných tribun ozve hlasité: „Fußballgott!“ (Fotbalový bůh).

Tentokrát však přijde drobná změna. Až bude představena trenérka Marie-Louise Etaová, 22 tisíc fanoušků odpoví sborovým: „Fußballgöttin!“

Mají to už nacvičené ze sezony 2023/24, kdy jejich fotbalová bohyně dělala v Unionu asistentku Nenadu Bjelicovi.

Teď půjde do zápasu jako hlavní trenérka. Bude to přelomový okamžik, protože se tak stane poprvé v historii TOP 5 evropských fotbalových soutěží.

Union z posledních 14 utkání vyhrál pouhá dvě, a byť od sestupových starostí ho dělí celkem pohodlný sedmibodový polštář, vedení klubu se rozhodlo k rázné změně. O sobotní půlnoci byl vyhozen Steffen Baumgart a na jeho místo byla dosazena 34letá bývalá mládežnická reprezentantka a vítězka Ligu mistryň.

„Respekt a uznání pro Union za tohle rozhodnutí. Je to silný signál pro profesionální fotbal a pro ženy ve vrcholovém sportu,“ přispěchal s pochvalou i berlínský primátor Kai Wegner (CDU).

Svým způsobem je to paradox, protože klub z kdysi dělnické čtvrti Köpenick nepatří k nejprogresivnějším sportovním organizacím v Německu. Hrdě se hlásí ke kořenům v NDR a rád se prezentuje jako ochránce fotbalových tradic.

Když se třeba před pár roky řešilo, proč se na stadionu podobně jako jinde neprodává veganské občerstvení, šéf Unionu vzkázal, že pro něj platí rovnice „Fotbal = zápas, pivo, klobása.“ Stejně tak po vstřelené brance neuslyšíte z reproduktorů žádný goal song a přes 83 procent kapacity stadionu je vyhrazeno místům na stání.

Přesto když v listopadu 2023 klub odvolal z funkce oblíbeného kouče Urse Fischera, bez velkých diskuzí svěřil roli asistentky Marii-Louise Etaové.

A to v Unionu pracovala jen pár měsíců. Přišla z fotbalového svazu jako asistentka k mužstvu U19, profesionální licenci UEFA měla teprve půl roku. Mimochodem, jejím spolužákem byl Fabian Hürzeler, dnešní kouč Brightonu v Premier League, a jednu ze stáží absolvovala u Jürgena Kloppa v Liverpoolu.

Pochopitelně se těšila velkému zájmu médií, ale kdo od ní čekal nářky, že v tradičně mužském prostředí čelí nepřetržitým ústrkům, byl asi zklamaný. „V mládežnickém fotbale nezáleží na tom, jestli jste muž, nebo žena. Důležité jsou výsledky na hřišti,“ tvrdila. „V klubech i na stážích jsem se vždy setkávala s otevřenou náručí. Když hráči nebo zaměstnanci viděli, že fotbalu rozumím a vím, o čem mluvím, rychle mě mezi sebe přijali.“

Moc na tom nezměnil ani přesun k áčku Unionu. Úplně odlišnou zkušenost jí ovšem daly komentáře pod články a na sociálních sítích. „Nejdřív jsem dostávala milé soukromé zprávy. Pak jsem udělala chybu, že jsem začala číst diskuze – ale hned jsem s tím přestala,“ svěřila se v rozhovoru pro list Tagesspiegel.

Chvíli si museli zvykat i fanoušci Unionu. Třeba při rituálu zmíněném v úvodu. Když ji tehdy před prvním zápasem přivítali pokřikem „Fußballgott!“, hlasatel je vlídně upozornil, že by to měli přeformulovat. A tak se zrodilo skandování o fotbalové bohyni.

„Poprvé se to stalo, když jsme byli ještě v kabině, tak jsem všechno viděla až po zápase na videu. Měla jsem z toho husí kůži. Úžasná věc, ten pokřik je pro mě důležitější než negativní komentáře na sociálních sítích,“ říká.

V Německu už se dnes nikdo nepozastavuje nad tím, že utkání mužské Ligy mistrů nebo velkých šampionátů doprovází hlas komentátorek. Od roku 2018 je to běžná praxe. Nebo že na nejatraktivnější zápasy Bundesligy žen chodí desetitisíce fanoušků. Ale v minulosti zdejší fotbal neoplýval zrovna pochopením pro tuhle oblast sportu.

Například svaz v roce 1955 zakázal ženám hrát a trénovat na klubových stadionech a teprve po 15 letech od restrikcí ustoupil.

Další poprask způsobila veřejnoprávní televize ZDF, když v roce 1973 obohatila sledovaný večerní pořad das aktuelle sportstudio rolí moderátorky. Stala se jí novinářka Carmen Thomasová. A schytávala to ze všech stran. Od tradicionalistických fanoušků, ale i od feministek, které jí předhazovaly, že je pouze fíkovým listem patriarchátu.

Svérázným způsobem se tehdy do debat zapojil Bild am Sonntag, nedělník známého bulvárního listu, který málokterou společenskou novinku vítá s nadšením.

V rubrice věnované televizním recenzím se jeden z autorů v článku „Jenom šarm nestačí, paní Thomasová!“ ujal hodnocení nové moderátorky. „Myslím, že Sportstudio by mělo zůstat pouze mužskou záležitostí. Protože sport je v podstatě světem silnějšího pohlaví,“ zněl jeho verdikt.

Malý problém byl v tom, že nedělník měl uzávěrku ještě před začátkem pořadu, takže recenzi si autor napsal předem. Trochu větším zádrhelem byla skutečnost, že na nádražích velkých měst byl nedělník k dostání už v sobotu večer.

Thomasová ho tedy přinesla do studia a diváky v živém vysílání pobavila slovy, že dneska se ani nemusejí dívat, neboť jedny velké noviny už teď dobře vědí, jakou úroveň bude pořad mít.

V pozici fotbalové moderátorky vydržela dva roky, pak s ní šéfové ukončili spolupráci. Ve studiu jim prý přišla až moc ironická a málokdy dokázala vytvořit příjemnou náladu.

Etaová se ke svému štěstí narodila už do jiné doby. Fotbalové úspěchy slavila ve 21. století, a když se stala trenérkou, většinově přitahovala spíš zvědavost než zatracování.

„Samozřejmě bych si přála, aby všechno bylo normálnější. Abych jednou nemusela odpovídat na stále stejné otázky a nemířilo na mě 20 kamer,“ popisovala velký zájem médií. „Ale být vzorem také není špatné. Je úžasné, když mi ženy a dívky píší, že chtějí jít stejnou cestou.“

Vstup do dominantně mužského prostředí brala jako součást přirozeného vývoje. „Mým cílem vždycky bylo hrát na absolutně nejvyšší úrovni a pak také pracovat jako trenérka na absolutně nejvyšší úrovni. Tak jsem krok za krokem došla až k angažmá v Unionu,“ vyprávěla v roce 2024.

Tehdy se jí naskytla i nečekaná příležitost sama vést tým, protože hlavní kouč Nenad Bjelica v lednu dostal červenou kartu a trest na tři zápasy. Veškerá odpovědnost padla na ni. Nejenže od lajny koučovala hráče, ale musela si odbýt také všechnu související rutinu. Tiskové konference před i po utkání, rozhovory pro televizní stanice atd.

Zvládla to s grácií a upevnila si respekt u hráčů, fanoušků i ostatních trenérů.

Když pak byl Bjelica dvě kola před koncem odvolán, společně s kolegou Marcem Grotem z U19 dovedla Union ke kýženému cíli – k záchraně v Bundeslize.

Po sezoně 2023/24 se vrátila do mládežnického fotbalu, v aktuálním ročníku navíc vypomáhala v ženském bundesligovém týmu jako dovednostní koučka.

Až předminulý pátek jí znovu začalo hektické období. Nejdříve byla potvrzena jako nová trenérka žen Unionu v příštím ročníku, aby o devět dnů později převzala i mužské áčko.

Smlouva na pět zápasů – a další zápis do historie. Především však má za úkol co nejdřív zajistit týmu setrvání mezi elitou. „Jednou ze silných stránek Unionu vždycky byla schopnost v takových situacích táhnout za jeden provaz. Samozřejmě jsem přesvědčena, že s týmem získáme klíčové body,“ svěřila se po jmenování do funkce hlavní trenérky.

Pokud uspěje, velmi pravděpodobně to nebude její poslední role v Bundeslize.