„Klid, na porážky jsme zvyklí.“ Je to rokenrol, říká Holoubek o mladé Dukle

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

I ráno po prohraném zápase vítají na Julisce Davida Holoubka zaměstnanci fotbalové Dukly Praha s hřejivým úsměvem: „Klid, my jsme zvyklí.“

Pětačtyřicetiletý trenér si v duchu pomyslí: „Ty vogo!“

Kouzlo rodinného klubu stále pobírá a nasává. Je tu nový, ostatně jako polovina kádru, sportovní ředitel Martin Hašek a především majitel Matěj Turek. „Je to pro mě zajímavá, těžko uchopitelná poloha. Chci udělat maximum, abychom Dukle ne Holoubek, ale my s kluky pomohli,“ odpovídá na dotazy Seznam Zpráv někdejší kouč Sparty.

Zase našel v sobě motivaci ukázat, že je kvalitním ligovým trenérem, co posouvá tým i hráče. Po loňském překvapivém vyhazovu v Mladé Boleslavi před odvetou s maďarským Paksem v play-off Konferenční ligy potřeboval objevit zápal do fotbalového řemesla. Do kariéry, kterou rozjel tak slibně. Pamatujete?

Se sparťanským dorostem ovládl ligu, pak zaskakoval v prvním týmu, na nejsledovanější trenérské pozici v zemi, ve 12 zápasech s bilancí 7-2-3. Vyčnívá vítězství 3:1 nad Interem Milán v Evropské lize. To už je devět let.

Holoubek pak působil také v Liberci, v Ružomberoku a v jednom zápase v covidové době dokonce jako hlavní trenér české reprezentace. Je na co navazovat. Kam se posouvat. V Mladé Boleslavi naposledy vydržel jen osm měsíců a to byla rána.

„Motivaci máme všichni, všech 16 kluků trenérů,“ přemítá. „Byl čas, kdy jsem tu motivaci úplně ztratil, to se přiznám.“

Po roce je zpátky v ligovém kolotoči. Znovu ve svém živlu. Když naslouchá otázkám na tiskové konferenci po zápase v Olomouci, kde jeho mladý tým vydřel ve druhém kole ligy první bod za bezbrankovou plichtu, občas se zakousne do šňůrky od mikiny.

A pak spustí: „Jsem motivovaný lidmi, které jsem v Dukle potkal. Je to tam o pár lidech. Dávají vám dobrou energii. Je to malý klub, dělají v něm srdcaři. Mám vůči nim zodpovědnost. Vytvářím na sebe i tento tlak. Když vidím, jak se ráno smějí, i když prohraješ.“

To bylo po premiéře nové Dukly v Karviné. Porážka 0:2 ukázala, že práce čeká na Holoubka a spol. fůra.

„Jak se prezentuje nyní Karviná, tak chceme za rok vypadat i my,“ pronesl.

Hned za týden v Olomouci to do defenzivy bylo od jeho učenlivého, mladého, kosmopolitního a nečitelného mužstva mnohem lepší. Sigmu, účastníka evropských pohárů, nepustili za celý zápas do vážné šance. I za cenu hlubšího bloku, který fungoval znamenitě.

„Zvládli jsme to bezpečně. Věděli jsme, že trenér Tomáš Janotka rád hraje 4-3-3 nebo 4-1-4-1, že bychom mohli mít níže postavené wingbeky, přes které jsme chtěli útočit a hrát to do proběhů Čermáka nebo Fokama. A to se nám v prvním poločase přes Isifeho párkrát podařilo, ale málo. Čekal jsem toho víc,“ nechal Holoubek nahlédnout do svého herního plánu. „Chtěli jsme hrát víc z bloku, jak hrálo proti Sigmě Slovácko. Bod s týmem, který bude hrát evropské poháry, pro nás znamená moc i vzhledem k losu, který máme,“ připomněl následující bitvy s Baníkem, Libercem, Plzní a Spartou.

A to ještě kvůli novému trávníku na Julisce hrála Dukla první dva zápasy venku. „Zjistili jsme si, že jsme vzadu schopni hrát na nulu s každým. Jsem si plně vědomý toho, že výkon nebyl optimální. Ale jsme mladý tým, poznávající se a pro nás každá nula vzadu a takto odbojovaný výkon jsou dobré k tomu, že se může od dobré defenzivy odrazit a pracovat na jiných fázích hry,“ kvituje Holoubek.

Brankář Rihards Matrevičs naplno využil svých 202 centimetrů k bezchybnému sbírání centrovaných míčů, střela na něj letěla jediná. Na druhé straně to bylo podobné, tudíž nudný mač těžko mohl skončit jinak než bez branek. Diváci se nebavili, avšak pro hráče Dukly je první bod po odmakaném výkonu tuze povzbuzující.

„Olomouc se do ničeho pořádně nedostala. Skvěle jsme zareagovali po Karviné,“ těšil se dvacetiletý stoper Eric Hunal.

Syn ikonického ligového obránce Tomáše Hunala si připsal po přestupu ze Slavie debut v nejvyšší soutěži. S Holoubkem se poznal už v mládežnické reprezentaci, což aklimatizaci ulehčilo. Potkával se také s dalšími mládenci v týmu Žitným, Gaszczykem nebo Bačinským. „V sestavě je jen 11 míst. Mladí kluci si musí na šanci počkat. Já ji dostal teď, oni mohou příště. Známe se z reprezentací. Máme k sobě blízko, navzájem se podporujeme a přejeme si,“ ujistí Hunal.

Dukla překopává filozofii. Poté, co ji ostřílený trenér Petr Rada horko těžko udržel v baráži proti Vyškovu v lize, prohnal se Juliskou svěží průvan. Přišel o 21 let mladší kouč, který je ceněný pro práci s mladými hráči. Dorazil i tucet posil. Ještě víc bylo odchodů.

„Byl tu tým, který splnil dva úkoly – postup, pak i udržení soutěže. Jenže v tom složení jsem neviděl cestu vpřed s ohledem na jeho strukturu a věkový průměr. Ne že bychom to chtěli dělat v každém přestupním období, ale situace z objektivních příčin vedla k takové obměně,“ vysvětlil ředitel Hašek. „Máme mladé, silně motivované mužstvo. Realizační tým mu dá servis, takže věřím, že v průběhu sezony to začne fungovat velmi dobře. Nejde jen o výsledky, jednou z priorit je zlepšovat hráče. Jsme níže v potravním řetězci, a tak potřebujeme každý rok někoho prodat, abychom naplnili rozpočet,“ dodal.

Průměrný věk týmu klesl notně – o tři roky. V Olomouci nastoupila jedenáctka o průměrném věku hráče 24,8 roku.

„Je to rokenrol, je to hustý,“ komentuje Holoubek omlazovací kúru. „Je to zajímavé, baví mě to. S tímto jsem do toho projektu šel. Těším se na další zápasy.“

Mladíkům v týmu pomáhají v kabině matadoři Jaroslav Svozil či Jan Peterka. „Vidíte na hřišti, že souhra bude trvat. Musí se prvně vytvořit silná parta, to bude zvlášť v Dukle nesmírně důležité. Hrozně nám pomáhají Jarda Svozil a Honza Peterka. Jsou to důležití členové kabiny, bez nich si to nedokážu představit. Ulehčili nám vstup do týmu,“ váží si Hunal.

Důležité rovněž je, že klub udržel útočníka Kevina Millu, o kterého podle informací Seznam Zpráv stála Slavia, která by jej nejdřív přeposlala do Karviné.

„Jsem moc rád, že tady se mnou jsou zkušení hráči, kteří jsou schopni s týmem pracovat v průběhu tréninku a zápasu, mladé usměrňují, což mi práci usnadňuje,“ těší Holoubka.

Ze zajímavých mladíků v týmu Dukly zůstaňme ještě u Hunala, z něhož roste vůdce. „Od té doby, co hraje fotbal, v jakýchkoli týmech, v jakýchkoli kategoriích, tak je to jasný lídr,“ říká Holoubek. „Proto jsem si ho sem vzal. Je to kluk, který nenávidí porážku a miluje nulu vzadu. Proto dostal šanci hrát. Jestli jeho výkony budou takové, tak ze hřiště nesleze.“

Hroťáka Vašulína uhlídal spolehlivě. „Užíval jsem si to. Rád hraji proti nejlepším v lize, Vašulín k nim patří. Rád se porovnávám s těmi dobrými,“ podotýká Hunal. „Velmi si vážím, že si mě vytáhl trenér do ligy. Musíme každodenně pracovat, abych mu to výkony splácel. První ligový zápas jsem chtěl vyhrát, ale musím pokorně říct, že dopředu to bylo málo. Nejvíc mě těší, že jsme v mém prvním ligovém utkání udrželi nulu.“

Inspirací je pro něj i otcova kariéra. „Táta je pro mě velká inspirace a hnací motor. Ale i máma je nesmírně důležitá. Táta je svéráz, tvrdohlavý. Držím se toho, co říká: Nepo*er se z toho.“

Na pozici pravého wingbeka zaujal dynamický Nigerijec Samuel Isife, další dvacetiletá posila z druholigové Vlašimi. V Česku je teprve půl roku.

„Chtěli jsme wingbeky presovat beky soupeře. Nebyl odvážný do toho vystupování, štve mě to, protože má obrovský potenciál a může to dělat celý zápas. Je to lehkonohý hráč, kterého baví sprintovat, běhat,“ vidí v něm Holoubek zajímavé schopnosti. „Když v těch prostorách bude získávat míče a pak se ještě rozběhne za obranu, tak je fakt nechutný. Velmi špatně se brání, nevíte, co vám provede. Pro nás je to důležitý hráč. Potřebujeme ho zklidnit. Možná jsem byl na něj tvrdý, že chci od něj víc, ale zpětně si uvědomuju, že ještě před dvěma měsíci byl ve Vlašimi.“

Podobný příběh se snaží napsat také další rychlostní typ Tomáš Jedlička, který teprve v minulém ročníku začal hrát druhou ligu v Prostějově. Také jeho zná Holoubek z mládežnických výběrů.

„Kluci jsou fakt šikovní, ale potřebují se aklimatizovat. Teď je otázka, jak dlouho nám to bude trvat,“ přemýšlí Holoubek. „Na tréninku děláme na automatismech, které se ale zatím v zápasech neobjevují, tak to mrzí. Sedá si to postupně.“

Zmíní, že pracují hlavně na součinnostech do defenzivy, na taktických věcech s videem, souhře obranné trojice nebo pětice. „Práce máme hodně, uvědomujeme si to, ale baví nás to i kluky. Vědí, že jim to něco dává a mělo by dávat do budoucna,“ věří Holoubek. „Pracujeme s nimi, doufám, že se nám to všem vrátí, že budou podávat výborné výkony a pak zase půjdou z Dukly o nějaký krok dál.“

Než se přiblíží pokročilejší úrovni Karviné, bude v Dukle spoléhat především na poctivost.

„Nechutný,“ odpoví Hunal na otázku Seznam Zpráv, jaký by měl být fotbal pod koučem Holoubkem. „Musíme být fakt nepříjemní – běhat, srážet se. Týmy mají teď před námi náskok, co se týče delší práce, my jsme pospolu měsíc. O to víc to musíme odjezdit na hřišti. O tom je dnešní fotbal. Nechat na hřišti všechno, bez toho to nejde.“