Záchrana Dukly stála 500 milionů. Nevrátily se mi, říká miliardář Paukner

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

V březnu prodal majitel skupiny Carbounion a miliardář Petr Paukner většinový podíl ve fotbalové Dukle investorovi Matěji Turkovi. Po dvanácti letech tak skončila jeho investice, kterou označuje za nejhorší, kterou kdy udělal. Již v minulosti přitom hledal pro fotbalový klub investory i v zahraničí, ale jednání nedopadla.

„V minulosti jsem se naivně pokoušel najít během prvních dvou, třech let partnera v Německu nebo ve Švýcarsku. Ale ti neměli zájem, když zjistili, jak to tady za Berbra (bývalý místopředseda fotbalové asociace Roman Berbr, pozn. red.) chodí,“ líčí Paukner. „Když sem Švýcar přijel na zápas se Spartou, a ten byl otočen za posledních pět minut ve prospěch Sparty vyloučením brankáře a penaltou, tak se usmál a řekl, že do toho peníze dávat nebude,“ říká. Berbr měl podle soudu ovlivňovat zápasy a nominace rozhodčích v českém fotbale. Berbr se ale proti rozhodnutí plzeňského městského soudu odvolal.

V rozhovoru pro SZ Byznys také podnikatel popisuje, jak Dukla vypadala při jeho vstupu, ale rovněž jak na Česko dopadne celní válka, o změnách v energetice a jak řeší nástupnictví ve svém holdingu Carbounion.

Prodal jste po dvanácti letech kontrolní podíl v Dukle Praha. Jak vysoká byla cena za 49 procent?

V klubu jsem měl celkem 87 procent, z toho 2,5 byl osobní podíl a zbytek jsem držel přes Carbounion Invest. S panem Turkem jsem udělal dohodu, že nejdřív prodám 34 procent, aby se stal druhým největším akcionářem i s právem, že může mít člověka v dozorčí radě a v představenstvu. A uvidíme, jak nám to spolu půjde. Když jsme během posledního roku spolupracovali, tak všechny závazky dodržel, což bylo pro mě hodně důležité. Bylo vidět, že má o klub zájem. Měl zároveň opci, že si může dokoupit od Carbounion Invest zbylý podíl. Tím by v Dukle získal celkový podíl okolo 85 procent. A on tuto opci využil. O ceně za 49procentní podíl nemohu mluvit, protože to podléhá obchodnímu tajemství.

Chtěl jste už dřív pro Duklu získat investora?

V minulosti jsem se naivně pokoušel najít během prvních dvou, tří let partnera v Německu nebo ve Švýcarsku. Ale ti neměli zájem, když zjistili, jak to tady za Berbra chodí. Když sem Švýcar přijel na zápas se Spartou, a ten byl otočen za posledních pět minut ve prospěch Sparty vyloučením brankáře a penaltou, tak se usmál a řekl, že do toho peníze dávat nebude. A to bylo pro mě velké zklamání.

Bylo složité najít investora?

Udělal jsem po zahraničních zájemcích i další pokusy, ale narážel jsem na podvodníky. Čas ovšem plynul, proto mým zájmem bylo, aby investované prostředky nebyly úplně vyhozené z okna. To znamená, že to někomu prodám nebo dám a Dukla zkrachuje nebo se obratem přeprodá s nějakým malým ziskem, jak říkám za pět padesát (pět korun a padesát haléřů, pozn. red.). V době, když Dukla byla v druhé lize, tak prodej neměl smysl. Jakmile jsme ovšem postoupili do první ligy, tak jsme se začali s panem Turkem víc a víc bavit. Předpokládám, že bude mít zájem klub dlouhodobě rozvíjet.

Takže jste stále akcionářem Dukly, když vlastníte 2,5 procenta akcií?

Jsem třetím největším akcionářem. Největším je nyní pan Turek, pak je bezpečnostní společnost Sigur pana Libora Hledíka, která má přibližně jedenáct procent. Prodej osobního podílu nebyl ani předmětem diskuse s panem Turkem.

V jaké situaci byla Dukla, když jste tam vstoupil?

Už měla být reálně v bankrotu, ale nedošly ještě faktury. Po vstupu do Dukly jsem proto musel navýšit kapitál o sto milionů korun, aby se měly z čeho zaplatit dluhy, které byly šikovně skryté.

Všichni totiž začali najednou fakturovat, jakmile jsem do klubu vstoupil. Byl tam například vyhřívaný trávník a Pražská teplárenská se ihned ozvala, že stopne dodávky tepla. A já jsem to měl už na své firmě, takže ostuda by šla za ní. Nezbylo mi nic jiného, než to všechno vyřešit. Nechtěl jsem to ale po těch lidech z vedení klubu právně vymáhat, protože neměli žádné majetky, nebo byli přihlášeni k trvalému pobytu na radnicích apod.

Do Dukly jste vložil zhruba půl miliardy korun. Vrátily se vám ty peníze?

(Smích) V žádném případě. Má to ale jedno plus, někteří lidé, co vstoupili do fotbalu, tak zkrachovali. To mě naštěstí nepotkalo. Za ty peníze jsem si však mohl koupit něco jiného.

Jak investici do Dukly hodnotíte?

Je to ekonomicky nejhorší investice, kterou jsem udělal. Na druhé straně jsem tomu klubu přispěl – možná radostí fandů, tělesným rozvojem malých dětí.

Vlastníte holding Carbounion. Jak se mu v minulém roce dařilo?

Nebyl to špatný rok, jak by se zdálo. Nekonsolidovaný zisk před zdaněním za firmy z holdingu byl 500 milionů korun, v roce 2023 to bylo zhruba 600 milionů korun. Výrazně se dařilo společnosti Union Grid, kterou vlastním společně s E.Onem. Zabývá se výstavbou sítí a rozvoden. Výsledky firem jsou ovšem většinou vyrovnané. Podobně se daří společnosti Emeran, dopravní firmě Carbosped a trošku se zlepšil výrobce hnojiv Humatex.

Proč došlo k poklesu zisku?

Méně se obchoduje s uhlím.

Obchodujete s uhlím i elektřinou a jste menšinovým akcionářem ve skupině Sokolovská uhelná. Jaké čekáte největší změny v energetice?

Bude to přechod uhelných tepláren a elektráren na plyn. Pokud zůstane zablokované Rusko, tak ceny plynu nikdy neklesnou, naopak stoupnou, protože bude zvýšená poptávka. Plyn v příštích letech nebude nikdy tak laciný jako v dobách, kdy ho ve velkém vyváželo Rusko. A to ještě Němci před třemi lety brali plyn jako fosilní palivo, které není ekologické. Nyní o tom neřekne nikdo ani slovo. Zjistili totiž, že když vyřadí ještě plyn, tak prostě bude tma.

Hodně se nyní řeší cla, která chtějí uvalit Spojené státy americké. Jaké očekáváte dopady této celní války?

V Česku žádné podstatné, dopady budou jen do Německa. Amerika si tím ale dává vlastní gól. Žádná země na izolacionismu nevydělala. Vede to dlouhodobě ke ztrátě konkurenceschopnosti vlastních výrobků a zaostáváte ve všem. Příkladem je Československo, které dodávalo zejména do Sovětského svazu, takže technická kvalita nebyla příliš valná.

Řešíte už nástupnictví v holdingu?

Ve skupině již pracuje dcera, která měla handicap tím, že se velmi poctivě starala o rodinu. Děti už ale rostou a stávají se samostatnějšími, takže je tady čím dál častěji. Některé věci ale nepředáte.

Máte plán, kdybyste chtěl řízení předat?

Kvůli zdraví dělám plány nerad. Nemám navíc pořádně žádného koníčka, protože když se chcete věnovat práci dlouhodobě naplno, tak nemáte moc času. Ale samozřejmě o tom uvažuju. To, že stárnu, pociťuji zejména, když pracuji více než osm hodin. Večer jsem méně výkonný a musím se proto na jednání daleko víc soustředit. Chtěl bych ještě dotáhnout určité věci, a pak chci samozřejmě ubrat.

Máte dvě dcery. Bude řídit holding jedna z nich?

Ano. Chci, aby se tady víc angažovala i druhá dcera, ale ta má ještě menší děti, takže je to složité. Člověk se navíc musí byznysu vyučit, jinak nemá respekt zaměstnanců. Některé věci chci dotáhnout. Například uhlí vystačí na dva, tři roky, což je můj pocit.

Už je tedy „trénujete“?

Mladší dcera Veronika je ve firmě pořád, měla by převzít řízení holdingu. Neúčastní se však jednání o uhlí, protože to už je pro ni zbytečné. Nechci mít ve skupině cizího správce, bude to řídit má vlastní krev. Z jednoho důvodu: mám neblahé zkušenosti, že když je to někdo mimo rodinu, tak to není ideální.