„Je jako hodinový manžel.“ Čím je výjimečný nejlepší střelec dějin MS

Když mu bylo osmnáct, vyhrál svůj první francouzský titul. Za Monako tehdy v jediné sezoně vstřelil obdivuhodných 26 soutěžních gólů. Zrodila se kometa, která dodnes nepřestala zářit. Kylian Mbappé, francouzský kapitán a nejlepší střelec mistrovství světa všech dob.

S deseti góly král kanonýrů skončeného šampionátu. Jako prvnímu muži v dějinách se mu podařil obhájit prvenství ve Zlaté kopačce. Vzhledem k tomu, že Messi – ani celá Argentina – ve finále gól nedal, nastává naplno Mbappého éra.

„Když byl kluk, na hřišti nekompromisně bojoval o svou lepší budoucnost. Teď ji má a bojuje o rekordy, o tituly, o vlastní slávu. Ta touha ho neustále žene dopředu,“ říká šéf českých fotbalových trenérů Verner Lička, který už jako hráč v 80. letech poznal, jak ve Francii vychovávají talenty.

Co je na Mbappém vlastně nejlepší?

Jak ho komplexně vychovalo prostředí. Geny, talent, chudé poměry, vášeň, výchova v mládeži, pracovitost, učenlivost. Komplexní balíček, aby mohl být výjimečný, mu nabídlo prostředí. Ale on především musel chtít. Oddat se. Nepřestat fotbal milovat. To je základ všeho. Takový hráč se nikdy nerodí dvakrát, nikdy nebude mít ve světě dvojče. Jako Messi je jeden, jako byl Pelé jeden, jako byl Rosický. Mbappé je multifunkční, něco jako hodinový manžel, který umí všechno. Když tomu taky všechno dá.

Během posledního roku v Paříži tomu všechno nedával. A teď si na jeho ego stěžují v Realu Madrid. Proč?

Proč? Protože ho v těch chvílích znovu formovalo prostředí. Tentokrát skrze své nástrahy. V Paříži, protože ho za každou cenu chtěli udržet, mu nabídli absurdní kompetence, které z něj prakticky dělaly sportovního manažera. Kromě toho, že měl hrát fotbal, ještě mluvit do toho, kdo bude trenér. A Real je kapitola sama pro sebe. Chci říct, že silný vliv prostředí může leccos pokazit. To máte jako s autem.

Jak to myslíte?

Na výrobě auta se taky nepodílí jen jeden člověk. Někdo udělá super motor, jiný perfektní kola, podvozek, volant. Může to vypadat krásně, ale ještě musíte přidat karoserii a barvu. V Realu, což je hodně specifická adresa, to do sebe ještě všechno nezapadlo, pořád něco chybí nebo přebývá. Na rozdíl od reprezentace, kde na něj trenér Didier Deschamps od první chvíle sázel jako na hlavní personu. Řekněme, že Deschamps není dokonalý odborník přes taktiku, ale se vztahy to umí jako málokdo. Nad Mbappém nesl deštník, čímž chránil jeho i sebe. Francie jako společnost je totiž extrémně náročná a pořád požaduje bonusy a vylepšení, o kterých si myslí, že na ně mají právo. A skončit druzí na světě považují za neúspěch. A v tom mladí vyrůstají. Nebojí se vyjádřit svůj názor a klidně jsou spratkovití.

Což jste zažil, předpokládám.

Při angažmá v Grenoblu jsem sledoval cestu výchovy, která je odlišná od české. Francouzské děti si dovolily daleko víc než naši dva synové, a když jim bylo osmnáct, vycházely do světa jako dospělí lidé. Jako suveréni, kteří jdou vyhrávat a umějí se porvat o svá práva. Na hřišti platilo totéž. Vzpomínám na Youriho Djorkaeffa, budoucí hvězdu francouzského fotbalu. Vytáhli ho z klubové akademie jako bažanta a suše nám oznámili: To je, Youri, má sedmnáct, odteď je jedním z vás.

A byl?

Ty brďo, to bylo kvítko. Furt se chtěl s někým škorpit, hádat, kdo měl jiný názor, toho drze přehlížel. Se mnou se málem popral při zápase v Nice. Poslední minuta, měli jsme kopat přímák. Tak jsme do sebe žďuchali a oba si chtěli stavět míč.

Kdo vyhrál?

On. Vytrhl mi balon, tak mi přišlo blbé, abych mu jako mazák vrazil pěstí. Youri si postavil míč na 20 metrů od brány, dal gól a skočil mi radostí kolem krku. Vůbec si neuvědomoval, jak pitomě a nevychovaně se před chvílí choval. Aspoň tak jsem to vnímal já. Francouzi ho pochválili, že si šel za svým.

Ostatně jako Kylian Mbappé.

Zareaguju trochu zeširoka, protože už jsme o tom spolu mluvili před šampionátem. Budoucnost fotbalu se skrývá v adaptaci, v kvalitě adaptace. Protože žádná akce v žádném zápase není stejná a neděje se ve stejných podmínkách. Využiju slova Marka O’Sullivana, světového odborníka na rozvoj fotbalových dovedností. Říká: Učení není opakování řešení herní situace, učení je hledání toho řešení.

Z toho znovu plyne, že žádná akce není a nebude stejná.

A že žádný hráč nebude na konkrétní situaci předem připravený. Nikdy! Ve velkých zápasech máte klidně 2000 událostí, z nichž každá je originální. Uspět při nich pomůže herní inteligence týmu čili týmová reakce. A tvořitelem týmové inteligence jsou individuální výkony. Tím chci říct, že Mbappé a hráči podobně hvězdného kalibru musí být součástí týmového výkonu. Když si bude dělat věci po svém, kdy chce, jak chce, tak jeho hvězda zhasne. Ne každý to rád uslyší, ale základem úspěchu je mentálně-fyzická kondice. Bez toho se hrát fotbal nedá.

I když Lionel Messi naběhá třeba jen šest kilometrů za zápas?

My to zlehčujeme: No jo, Messi jen tak popobíhá, courá se. Jenže tady se nebavíme o objemu, nýbrž o okamžicích, kdy se rozběhne, jak intenzivně a jakou má závislost na řešení následné herní situace. A Messi stejně jako Mbappé celý ten komplex podmínek splňují.

Kdo víc? Vedou světový žebříček nejlepších střelců.

Každý je jiný. Mbappé byl v osmnácti prakticky hotový fotbalista. Rychlý, výbušný, agresivní, silový. Není nějaký technik à la Messi, ale má neskutečnou agresivitu ve startovní rychlosti. Následná řešení jsou vcelku jednoduchá, ale stále ohromně dynamická. To zohledňuje i situace, kdy si takzvaně ustojí obránce, když ho ustát potřebuje.

To mi vysvětlete.

U nás na tréninku slyšíte: Nestůj nad míčem, nedávej ho zestoje, hraj z prvního doteku, hraj co nejrychleji. Mbappé to všechno popírá. Hraje tak, jak je mu to přirozeně nejpříjemnější, protože ví, že je to nejlepší. Od dětství pořád stejně. Jen s tím rozdílem, že individuální ambice přizpůsobil týmovým. Na šampionátu byla jeho spolupráce s Olisem, Douém nebo Dembélém příkladná. Bez toho by zdaleka nevynikl tolik. Zatímco Messi je šikulka s absolutní obratností s míčem, Mbappé tu jemnou techniku dohání rychlostí a správným rozhodováním.

Což mu jde excelentně.

Ale taky ne vždycky. Musel se naučit pracovat s tím, co dělat, když nepromění jasnou šanci. Prostě to hodit za hlavu a jít za další šancí. Aby z toho na konci bylo vítězství. Jak říkají tenisté: Nejdůležitější je právě ten míček a ta výměna, která se právě hraje. Ne ta minulá a určitě ne ta budoucí. Jen Mbappé má mezi těmi svými výměnami daleko víc času na přemýšlení. Jakmile vstřelí hattrick, žene se nenasytně za čtvrtým gólem, za pátým. Když ho náhodou vystřídáte, nepochopí to.

Co myslíte, že pro něj znamená 22 gólů na světových šampionátech?

Všechno, všechno! On je naučený, aby moudře mluvil o týmu, protože bez týmové podpory by rekordy a tituly neměl.

Ale?

Ale nejlepší chce být hlavně on. Zatímco Messi dostal fotbalové umění od pánaboha, Mbappé si to musel vydřít. Je otázka, jaká je aktuálně opotřebovanost jeho těla, protože těch sprintů absolvoval miliony. Brzdění, akcelerace, decelerace, souboje, které vyhledává, situace jeden na jednoho.

Kdyby vydržel ještě dva šampionáty ve stejné formě, nemusí být nikdy k překonání. Už teď mi jeho rekord přijde jako z říše snů. Jako když Bob Beamon v Mexiku 1968 překonal o 55 centimetrů světový rekord ve skoku do dálky.

Mám dojem, že Mbappé chce zůstat navždy nepřekonaný. Až takový trochu narcis je, vyloženě mu vadí být druhý.

Copak je to špatně?

Vůbec ne. Proti Paraguayi se v osmifinále předem připravil na provokace a surové fauly. Jen se jim vysmíval a zůstal nad věcí. Na co připravený nebyl, to bylo semifinále se Španělskem, protože Francouzi neměli plán B. Jinak je VIP mezi těmi nejlepšími. Stejně jako Haaland, Messi, Kane, Rodri nebo Yamal. Všichni chtěli hrát na mistrovství světa osm zápasů a ten poslední vítězný.

Což se třeba Angličanům podařilo.

Ale bronz se nepočítá, jediným úspěchem by byl titul.

Mbappé také odjel bez něj. Myslíte, že mu nestačila cena pro krále střelců?

Určitě nestačila. Vyrostl jako klasický kanonýr a rozený vítěz. Jakým byli svého času Wayne Gretzky nebo Michael Jordan. Když stříleli puk na branku nebo házeli míč na koš, nepochybovali o sobě ani vteřinu. A když nedali, do další akce šli se stejným přesvědčením. Proto se stali velikány sportovních dějin. Mbappé už patří mezi ně. Navíc ve fotbale, který má ze sportu suverénně největší PR. Smekám.

Mbappému je sedmadvacet. V reprezentaci má 106 startů a 66 gólů. Nemůže ho přibrzdit, že trenér Deschamps odchází? Podrží nad ním deštník také legendární Zinédine Zidane?

Zidane jako hráč nepotřeboval být osvětlený na pódiu jako celebrita, stačila mu jen prkna, na kterých jako umělec kouzlil. Šokovalo mě, když jako trenérský učeň přešel z béčka Realu Madrid do prvního týmu a třikrát za sebou vyhrál Ligu mistrů. Ale bude to ten pravý muž pro reprezentaci, ve které musí být trenér hlavně manažer a psycholog? Zvládne ukočírovat všechna ega, kterých je ve Francii plný pytel? Jakou roli vymyslí Mbappému? Koho z těch úžasných hráčů umístí vedle něj? Přizpůsobí se všichni? To jsou všechno otázky pro budoucnost, ale o tom, že Mbappé zůstane výjimečný mezi výjimečnými, nepochybuju.