„Tohle není férový souboj.“ Francie válcuje svět i proto, že už se nehádá

Trenér Švédska Graham Potter seděl na tiskové konferenci a odpovídal na otázky novinářů. Jeho mužstvo právě vypadlo z mistrovství světa, přehnaně roztrpčený ale nebyl. Dobře věděl, že jím vedená modro-žlutá družina v šestnáctifinále neměla šanci.

Hráli totiž proti Francii, prozatím nejlepšímu týmu šampionátu.

„Je to těžké. Hrát proti tak dobrému soupeři, který má navíc velkou sílu i na lavičce. Abychom to zvládli, potřebovali bychom hned několik zázraků. Pár jich přišlo, třeba když Mbappé trefil tyč. Ale na úspěch bychom jich potřebovali ještě mnohem víc,“ usmál se anglický kouč ve službách severské země.

Jméno francouzského kapitána nezmínil toho večera poprvé ani naposled. „Je to špičkový hráč. Naprostý top. Jeho první gól byl skvělým dokladem jeho rychlosti a toho, s jakou lehkostí umí měnit směr. Fantastické,“ smekl Potter před útočníkem Realu Madrid.

Sedmadvacetiletý šampion si proti Švédsku zase vylepšoval statistiky. Připsal si dvě branky, už jich vstřelil na turnaji šest. K tomu má dvě asistence. Na světových šampionátech má fantastickou bilanci, osmnáct tref v osmnácti zápasech. Pohodlně se přehoupl přes střeleckého rekordmana Němce Kloseho, před ním je jen druhý hrdina aktuálního mundialu – Lionel Messi.

Hlavní tahoun Francie byl léta považován za budoucího vládce evropského fotbalu, jednoznačného nástupce Cristiana Ronalda a zmíněného geniálního Argentince. V posledních letech ale musel čelit stále častější kritice.

Že nebrání. Že se pro tým nedokáže obětovat. Že musí být vždy po jeho, že je toxický. Že není náhoda, že Paris Saint-Germain za téměř dekádu, co tam Mbappé působil, nikdy nevyhrál Ligu mistrů - a po jeho odchodu se mu to povedlo hned dvakrát za sebou. Fanoušci Realu Madrid pak na jaře podepisovali petice, aby hvězdný forvard z klubu zmizel.

Na letošním mistrovství světa je to úplně jiná písnička.

„Na šampionát přijel hladový, absolutně nažhavený. I od insiderů jdou zvěsti, že od příjezdu na sraz maká na sto procent a jde příkladem na hřišti i v kabině. Navíc mistrovství světa je jeho turnaj, na rozdíl od Eura tady byl vždy v top formě,“ říká pro Seznam Zprávy sportovní publicista Štěpán Touma, expert na francouzský fotbal.

Férově je navíc třeba poznamenat, že z individuálního hlediska nebyla Mbappého sezona v Realu zas tak špatná – s patnácti góly byl dokonce nejlepším střelcem Ligy mistrů. Jenže za dva roky v Madridu nevyhrál ligu ani pohár a v klíčových chvílích se od něj čekalo víc. Na šampionátu si všechno vynahrazuje s plnou parádou.

Není jen střelcem a hvězdou. Je i skutečným kapitánem, lídrem, na kterého se lze spolehnout. Když dal proti Švédsku první branku, běžel obejmout trenéra Didiera Deschampse, který se před zápasem vrátil z pohřbu své matky. A francouzští novináři se shodují, že vztah Mbappého a dlouholetého reprezentačního kouče nikdy nebyl tak silný jako nyní.

„Kylian se zcela ztotožnil s rolí kapitána. Obraz, který o něm mohou mít lidé zvenčí, jen málokdy odpovídá tomu, jaký skutečně je,“ řekl na adresu svého svěřence francouzský kouč, jenž funkci u národního týmu po turnaji po čtrnácti letech opustí. A nutno říct, že jeho rozlučka zatím stojí za to.

Deschamps byl vždy považován za spíše pragmatického kouče, opatrnější typ trenéra, který sice s mužstvem dojde daleko, ale málokdy z něj vymáčkne úplné maximum. Před největšími talenty preferoval precizní strukturu a jasné záchytné body.

Jen málokdy poslal v barvách Les Bleus na hřiště víc než tři ofenzivní hráče. Vždyť i na minulém MS v Kataru udělal šedovlasý stratég z Antoina Griezmanna středního záložníka. Letos Francie pravidelně nastupuje se čtyřmi velmi ofenzivními hráči – a šlape to parádně.

Michael Olise, nevyzpytatelný génius z Bayernu Mnichov, jeden z nejzábavnějších hráčů současnosti. Není divu, že po něm touží i prezident Realu Florentino Pérez. Z Bavorska ale jasně vzkázali: Nechte si zajít chuť. Ani za dvě stě milionů eur. V reprezentaci je přitom vidět, jak moc mu spolupráce s Mbappém svědčí.

Dále Ousmane Dembélé, vítěz Zlatého míče, univerzál, který může nastoupit na hrotu i na obou křídlech. A pak jedno překvapení – všeobecně se čekalo, že čtvrtým do ofenzivního mariáše bude hvězda PSG Désiré Doué. Více herního času ale zatím dostává jeho klubový spoluhráč Bradley Barcola, který přitom v Parku princů plní především roli náhradníka.

„Tenhle vývoj se úplně nečekal. Trenér se ale netají tím, že chce mít oba hráče připravené na špičkách, takže je klidně znovu prohodí. Doué zatím nenadchl. Barcola se do francouzského útoku profilově hodí lépe – je platnější v nábězích, což ocení Olise i Mbappé. A celkově potřebuje míč na noze o něco méně než Doué, takže ostatní útočníci můžou přirozeněji hrát svoji hru,“ vysvětluje Deschampsovy taktické šachy novinář Touma.

Jen špičkový útok ale celý turnaj sám nevyhraje. I zde je nutné francouzskému kouči vyseknout poklonu – tým vyladil a s výjimkou slabšího prvního poločasu v úvodním zápase se Senegalem je Francie na mundialu téměř bezchybná.

U dvojice záložníků Adrien Rabiot – Aurélien Tchouaméni odborníci povytahovali obočí, že oproti středu pole Španělska, Portugalska nebo Anglie jde o slabé místo v sestavě. Oba hráči ale na turnaji podávají konzistentní a soustředěné výkony. „Rabiot je na klubové úrovni fajn. Ale tady má formu jako jeden z nejlepších záložníků světa,“ poví třeba komentátor listu The Times Martin Samuel.

Francie zkrátka šlape. Čtyři jasné výhry, celkové skóre impozantních 13:2. I proto je dle dosavadního průběhu Deschampsův tým největším favoritem turnaje.

„Kylian Mbappé a Francie versus zbytek světa, to není férový souboj,“ píše s nadsázkou redaktor The Athletic Ian O'Connor. Správně ale dodává: „Ve fotbale někdy stačí málo, aby se pohnulo s nepohnutelným. Aby se nezastavitelná síla zastavila. A právě tato skutečnost může být jedinou věcí, která Francii zabrání vzít si zpátky titul.“

Nejprve je třeba v sobotu večer (23:00) povalit Paraguay. Jihoamerický tým už poslal domů Němce a nemá co ztratit, Les Bleus čekají nájezdy do jihoamerického betonového valu. Ale kdo jiný by to měl zvládnout, když ne oni? Reprezentace, která se v minulosti nejednou rozložila sama, najednou působí jako jedna velká rodina. V čele s fotbalovou hvězdou, ze které se v pravou chvíli stal skutečný lídr.