Slavia má smutný rekord Ligy mistrů. Ale po porážce s Arsenalem se tleskalo

V kronikách moderní Ligy mistrů nenajdete klub, který by na vítězství čekal tak dlouho. To není zrovna rekord, který by si Slavia chtěla někam vyvěsit. Od září 2007, kdy na rozdroleném Strahově porazila Steauu Bukurešť, nezažila ani jednou opojný zápas za tři body. Smutných korálků nasbírala už třiadvacet. Zrovna jako kdysi Steaua. Pokud příště neporazí doma Villarreal (hraje se 25. listopadu), černý rekord se bude jenom nabalovat.

Přesto vyprodaný stadion v Edenu bouřil a dlouho tleskal vestoje, když se dohrála středeční bitva s Arsenalem.

Fanoušci ocenili, jak se slávisté fantasticky zvedli.

Jak znejistěli slovutného soupeře z Londýna.

Jak vzdorovali.

Jak málem vyrovnali na 2:2.

„Ale první půli jsme prováhali. Museli jsme si říct v kabině ostřejší slova, abychom se probudili,“ líčil kapitán Tomáš Holeš.

„Abychom mohli konkurovat tak výborným a zkušeným soupeřům, musíme hrát dobře celých devadesát minut. Zase se ukázalo, co nám ještě chybí. Ale když už v Lize mistrů prohrát, tak po takovém výkonu, jaký jsme předvedli ve druhém poločase. Je to pro nás další motivace, abychom mohli být příště lepší. Učit se a učit se,“ prohlásil trenér Jindřich Trpišovský.

Upřímně, za historicky špatnou sérii si Slavia může ze všeho nejvíc sama, protože mezi fotbalovými milionáři nezvládla ustát zápasy, ve kterých měla reálnou šanci na úspěch. Dejme tomu loni proti norskému Bodö/Glimt nebo před pár týdny v Ázerbájdžánu. Ostatně i proti Arsenalu mohla dopadnout lépe, kdyby nadupanému sokovi s kanónem ve znaku nezačala konkurovat až po přestávce.

„Měli jsme příliš velký respekt. Byli jsme zabrždění,“ viděl nejen kapitán Holeš. Největší problém si Slavia zavinila tím, že anglickým šampionům darovala gól v 9. minutě. Stalo se přesně to, co mužstvo nechtělo. Aby mohlo pomýšlet na fotbalový zázrak, za což by se dala považovat i remíza, nesmělo by se dopustit jediného přešlapu. Stačil první a bylo zle.

„Hráči Arsenalu jsou mistři v tom, jak dokormidlovat zápas k vítězství tak, aby si to neudělali těžké. Balanc v jejich hře je neskutečný a někdy mám pocit, že soupeři dovolí jen to co chtějí,“ říkal kouč Slavie.

Na den přesně před rokem si Arsenal odvezl docela snadné vítězství 3:0 a slávisté byli přesvědčení, že se poučili. Jenže… První zaváhání, křídelník Madueke propálil mladičkého brankáře Domčaka mezi nohama a bylo to 1:0. Nešlo ani tak o závěr celé akce, v tom už se skrývala mistrovská zručnost Arsenalu, ale předcházela tomu naivita a nedůslednost Slavie uprostřed. Na nouzový odkop brankáře Davida Rayi, což je mimochodem jeden ze španělských mistrů světa v kádru Arsenalu, trestuhodně nevyskočil obránce Kubiak, načež švédskému útočníkovi Gyökeresovi stačilo kopnout míč přes záda, aby mohl Noni Madueke pelášit na bránu.

Od té doby bylo víceméně jasné, že si Arsenal bude hlídat výsledek. Když to naposledy o víkendu dokázal v Liverpoolu, kterému dovolil jen dvě střely na bránu, proč by měl nechat dýchat zrovna Slavii? I proto se kouč Trpišovský před střídačkou rychle otočil na patách, protože tušil, že rychlý gól znamená malér. Jeho tým se ovšem sympaticky a celkem nečekaně vzepjal.

Arsenal vsadil na svůj klasický pragmatismus, se kterým v květnu po dvaadvaceti letech ovládl Premier League. Na světě byste aktuálně nenašli propracovanější a účelnější fotbalový systém. Přesto se přísný trenér Mikel Arteta před lavičkou neustále hněval, že jeho boys nedominují ještě víc. Až po druhém gólu, který zařídil v 38. minutě dokonalým obstřelem Viktor Gyökeres, šéf Arsenalu uznale zatleskat. Gólman Domčak se jenom podíval ke své zadní tyči, kam nemělo smysl skákat.

Jestli jste si v tu chvíli mysleli, že je po zápase, tak jste se šeredně spletli. Teprve pak se totiž ve Slavii probudila vášeň. A taky Arsenal dost zpohodlněl, přestal vířivě běhat a začal páchat chyby, které jindy nedělá. Načež začal Edenem znít stále častější aplaus.

Trenér Trpišovský měl v kabině dost energickou řeč a nakázal, že druhá půle se musí vyhrát: „Kvůli fanouškům, kteří zaplatili velké peníze a chtějí vidět Slavii bojovat.“

Rovnou sáhl ke dvěma střídáním, změnil původní neúspěšné schéma se čtyřmi obránci a mužstvo dostalo šmrnc. Páni, vždyť Arsenal se musel oprávněně obávat, že si výhru neodveze. Ze slávistů byli najednou šelmy, které se nebály riskovat. Kubiak pálil nadějně slabší pravačkou. Klidně se mohla kopat penalta po faulu na Nowaka. Chytil mohl snížit hlavičkou, mladík Konečný se dostal do šance a v 83. minutě už stadion skoro vyskočil radostí. Balon z blonďatého přelivu obránce Kubiaka mířil do sítě, jenže Raya tygřím skokem hlavičku posunul na tyčku a pak do náručí.

„Kdyby to skončilo v bráně a měli jsme na vyrovnání ještě o pár minut víc, myslím, že jsme Arsenal obrali,“ litoval útočník Mojmír Chytil.

Nakonec se dočkal až Wiktor Nowak těsně před koncem, když si naběhl na perfektní centr od Davida Juráska z levého křídla. Byl to hmatatelný důkaz o tom, jak se Slavia po pauze absolutně změnila. Skvěle zafungovali všichni náhradníci i nával nové motivace. „Další zkušenost, kterou už příště můžeme zúročit,“ věří Trpišovský.

Tým si však bude vyčítat, proč bázeň neodhodil dřív. Ve druhém poločase najednou dotíral, snažil se rychleji kombinovat, tlačil se do zakončení. Ještě v pětiminutovém nastavení se slávisté dostali dvakrát na dostřel a sakrovali, že jim balon nesedl lépe. I proto českého mistra vyprovázel po porážce s Arsenalem uznalý potlesk. Černé sérii navzdory.