Sport na Nově býval za otloukánky. Teď jsme největší v Česku, říká jeho šéf

Dlouhých 30 let, celkem pět kanceláří. „Tohle už není špatné, ne?“ usměje se Dušan Mendel a pokyne rukou ke krásnému výhledu, který se z Barrandova otevírá nad Prahou.

Nebylo tomu tak vždycky, sedával v místnosti s kapajícím topením, v ústraní. Jeho příběh dokonale symbolizuje celé dějiny sportovní redakce televize Nova. Když v ní Mendel v půli 90. let začínal, lidé u obrazovek se bavili na konto tehdejších komentátorů. Dávno tomu.

Dnes je Nova v mnohém v čele. A jde do největšího možného souboje - s Českou televizí si rozdělila práva na fotbalové mistrovství světa přesně na polovinu. Oba tak čeká 48 exkluzivních přenosů a osm sdílených. Těmi budou kromě českých duelů ještě zbylé zápasy skupiny A plus boje o medaile.

„Je to další vývoj,“ přikývne Dušan Mendel. Pořád dojíždí z jižních Čech, pořád v něm hoří vášeň pro fotbal i další sporty. Ale jinak se změnilo téměř vše. Sportovní oddělení Novy si pod jeho vedením jde pro pomyslný titul.

Udělá vám radost, pokud si finále fotbalového MS pustí víc lidí na Nově než na České televizi?

Samozřejmě vždycky potěší, když do něčeho dáte sto procent a pak vidíte výsledek. Což je u klasické televize hlavně sledovanost, že ano.

Tuto pro Česko unikátní televizní událost vnímáme jako přímý střet mezi konzervativní ČT a modernější, zábavnější Novou. Vidíte to stejně?

Za to vám děkuju, jen to je dvousečné.

V jakém smyslu?

Věřím, že jsme za čtyři roky dál, než když jsme v roce 2022 vysílali naše první fotbalové mistrovství světa v Kataru. Že jsme se zase víc vyprofilovali, nabrali spoustu fanoušků a diváků, kteří oceňují naši práci. Tehdy měly naše exkluzivní zápasy skvělou sledovanost, ale u těch sdílených mě samotného překvapilo, jak moc jsou lidé zvyklí na Českou, potažmo v minulosti Československou televizi, která tady sport a fotbalové mistrovství světa vysílá desítky let. Jako by ani příliš nerozlišovali, kde se fotbal vysílá, jen pustí televizi jako vždycky. Ale věřím, že doba pokročila a my jsme zkušenější. Doufám, že to bude vyrovnaný souboj.

Nenapadlo vás onu konzervativnost českého diváka zlomit tím, že byste zlanařili některou z tváří ČT? Nejvíc se nabízí Jaromír Bosák.

Popravdě a úplně upřímně, vůbec jsme o něm nepřemýšleli. Neřešil jsem to, protože tady máme fakt šikovné kluky.

Ty nejlepší?

Jakkoli je těžké rozsoudit a určovat, jestli je někdo nejlepší na trhu, takový Michal Jinoch určitě patří mezi nejlepší a není od nás sám. Tak si říkám, proč měnit tým, který se na šampionát nota bene ohromně těší? Vím, že tomu kluci dají sto procent. Bude to i v rámci celé firmy obrovský projekt. Zúčastní se ho celá fotbalová sekce, kompletní webová sekce, tým pro sociální sítě, chystá se na to zpravodajství a další oddělení.

Když jste jel po postupu Čechů do práce, co se vám ráno honilo hlavou?

Že se lehce změnil plán, který jsme tady měli nachystaný.

K lepšímu?

Samozřejmě. Jakmile máte v nějaké soutěži nebo na nějakém turnaji českou stopu, lidi fandí daleko víc, jsou do toho víc vtažení. Hodně jsme zintenzivnili schůzky, abychom všechno dotáhli - a potřebujeme to doladit opravdu velmi rychle. Budeme těžit hlavně z lidí, které tady máme. Naši komentátoři jsou vážně šikovní, mají erudici a jsou jiní, čerství. Určitě nepotřebujeme dělat revoluce. Náš tým dělá Ligu mistrů, evropské poháry, Bundesligu, LaLigu, teď se těší na mistrovství světa. Bude to pro ně vrchol kariéry.

Vychovávat vlastní lidi je vždycky systémově správná, ale o to náročnější cesta.

A já si myslím, že jsme za ta léta opravdu už dosáhli takových kvalit, že nepotřebujeme, v uvozovkách, posilovat zvenčí.

Ani tým expertů?

O těch platí totéž, co o komentátorech. Ti, kteří u nás působí dlouhodobě, mají mezi sebou už silné vazby, chemii. Atmosféra ve studiu je pak jiná, uvolněná, přijdou vtípky, má to dynamiku. Chceme jít podobnou cestou jako v Kataru. Vedle tradičních expertů oslovíme i zajímavé osobnosti se vztahem k fotbalu. Tehdy jsme měli k Polákům kněze Zbigniewa Czendlika, k Italům šéfkuchaře Emanuela Ridiho. V pohárech taky zkoušíme zajímavé tváře, u Slavie jsme měli herce Davida Prachaře, u Plzně herce Martina Stránského a tak dále.

Sport je čím dál větší show, máte vy osobně hranici, kde končí show a začíná podbízivost, trapnost?

To je pocitová disciplína. Důležité pro nás je, aby to nebyla jen celebrita, ale někdo, kdo je do fotbalu totálně zapálený. Jako pan Czendlik, jako pan Ridi. Jako pan Prachař, jehož táta Ilja, který hrál Trautenberka, vodil syna ještě do starého Edenu. Tohle bude moje odpověď. Nechceme zvát lidi, kteří půjdou po povrchu a neznají rozdíl mezi Ligou mistrů a Evropskou ligou. Ale lidi, kteří o fotbale hodně ví, i když jsou z jiného oboru - a kteří ho milují.

Na Nově děláte sport třicet let. Bude tohle váš vrchol?

Těžko říct, za ta dlouhá léta vždycky přišlo něco nového. Začínal jsem v roce 1995, měli jsme tehdy pořad Penalta, co myslíte, kam jsem jako mladý jezdil? Opava, Ostrava, Uherské Hradiště, co nejdál od Prahy, tu si zabrali starší. No, a když zápas třeba ve Slezsku skončil v sedm, respektive pro nás v osm večer, přijeli jsme do Prahy v půl jedné. Ale kdepak domů. Sestříhat zápas, protože v neděli se vysílá. Kolikrát jsem šel domů ve čtyři ráno, to byl opravdu den jako korálek.

Přepadá vás u toho nostalgie?

Když bývalý reprezentant a náš expert Milan Fukal slavil padesátku, chviličku jsme taky sedli, zavzpomínali jsme. Vždyť já byl u jeho prvního ligového zápasu! Opava proti Jablonci. Srpen 1996. Letí to šíleně.

Dnes řešíte týmy, vize, rozpočty. Chybí vám někdy staré časy?

Občas jo - komentování, adrenalin. Jenomže to se ozývá srdce a mozek si pak vyhodnotí, že při manažerské roli už není reálné, abych se připravoval na komentování. Určitě to máte podobně. Vždycky se snažíte dávat práci maximum, teď bych věděl, že to logicky nejde. A to by mě štvalo.

Do vzpomínek musíme dodat, že sport na Nově měl v počátcích špatnou pověst, zčásti právem. Kdy se to podle vás začalo měnit?

První větší podpora sportu přišla někdy po roce 2000, to jsme ještě vysílali českou fotbalovou ligu a reprezentaci. Já jsem tvořil komentátorský minitým s Václavem Svobodou, dneska naším režisérem a hlavně skvělým komentátorem MotoGP. A druhá dvojice byli Jakub Otava, potom manažer ve Spartě, a Tomáš Radotínský, dodneška komentátor na Oneplay Sport. Tam jsme, myslím, sbírali první dobré ohlasy, šlapalo to. No, a pak to samozřejmě přibývalo v momentu, kdy Nova koupila Galaxii a přejmenovali jsme ji na Nova Sport. Potom přišly Nova Sporty 2, 3, 4, 5 a 6. A teď Oneplay. Už je to opravdu velké.

Jste už největší? Nejlepší? Nejsledovanější?

Já tohle nemám úplně rád, protože pohledů, kterými se na to můžete podívat, je spousta. Vy jste tady naznačil sledovanost, tu si můžeme změřit. ČT má samozřejmě velké akce typu olympiád a mistrovství světa, což národ vždycky zaktivuje. My oproti tomu máme spoustu celoročních projektů, které nám dělají fantastická čísla. Česká fotbalová a hokejová liga, Liga mistrů, evropské poháry, formule 1, motorky, ale i šipky.

Než se k nim dostaneme, tak pardon, ale ještě jednou - jste největší, nejlepší?

Nikdy jsme neřešili, jestli jsme nejlepší, ale rozsahem jsme momentálně největší. Oneplay je podle mě unikátní platforma určitě v rámci Evropy a možná i světa. Je tam všechen atraktivní sport této země, máme tam svoje kanály Nova Sport i kanály Oneplay Sport a nabízíme další sportovní televize. Jako balíček pro fanouška je to pecka, všechno na jednom místě, k tomu spousta sestřihů, statistik a dalších vychytávek. Plus si vezměte, že sportovní zprávy na Nově jsou po Televizních novinách druhým nejsledovanějším pořadem této země.

Co ve vaší nabídce vidíte jako opravdu největší „rodinné stříbro“?

Už pan Železný říkal: Bližší košile než kabát. Proto koupil fotbalovou ligu už v 90. letech. Stejně super je i hokejová extraliga, u fotbalu ale zvlášť platí, že lidi kolikrát víc zajímá zápas Baník-Plzeň než Manchester United-Chelsea. Ze světových brandů to jsou určitě Liga mistrů a evropské poháry celkově, zvláště když je v nich český tým. Hned to vidíme na sledovanosti. Formule 1 šlape, za to jsem moc rád, protože my jsme ji tady historicky měli, pak jsme o ni na nějakou dobu přišli a teď jsme nastartovali novou éru. Začali jsme dělat velká studia s diváky, jezdíme po světě, přímo na závodech se bavíme s manažery, máme přístup i do paddocků k jezdcům. A myslím, že je to znát. Vždycky říkám, že nestačí jen koupit práva, musíte pak daný produkt leštit.

Vysíláte i MotoGP, NHL, NBA. Chybí vám v portfoliu něco?

No, v rámci Oneplay už nechybí v podstatě nic. Ještě bych vypíchl šipky, často to uvádím jako příklad toho, co se fakt povedlo. Když jsme v roce 2015 rozjížděli Nova Sport dvojku, hledali jsme něco, co funguje venku a tady ne. Příležitost. Vymysleli jsme si ragby, MMA a šipky. Ragby neudělalo takový boom jako ty dva ostatní sporty, ale určitě jsme ho pozvedli. Máme Six Nations, máme Premiership, koupili jsme práva na mistrovství světa, na to se moc těším. MMA tehdy bylo velmi málo populární, spíš pro fajnšmekry, lidi si pletli UFC a MMA. A kde je teď. Ohledně šipek si někteří kolegové a klienti klepali na čelo - a sledovanost je dnes výborná. Hospodská hra, velká show, hlavní hvězdy i diváci se předhánějí v originálních kostýmech, to mají Češi rádi.

A co olympiády?

Už jsme si zkusili dvě, vysílali jsme zimní Soči 2014 a letní Rio 2016. I tehdy společně s Českou televizí. Panovaly obavy, jestli to zvládneme, jestli budeme mít dost lidí a jestli seženeme experty. A myslím, že jsme se toho zhostili už tehdy po produkčně-obsahové stránce velmi dobře. Při tom, na co všechno máme práva a co vysíláme, se nebojím žádného projektu.

Takže Nova a olympiády?

Sledujeme trh, sledujeme vývoj, zajímáme se o spoustu věcí. Neumím říct, jestli budeme mít někdy chuť, ale proč ne? Dneska není nic nemožné.

Kde hledáte inspiraci?

Určitě hledíme ven. Já jsem pacient a sleduju skoro všechno, když na to ještě mám kapacitu. Klasická lineární televize je sice pořád nejsilnějším hráčem, ale je to o platformách, o vstupu mladé generace, kterou musíte zaujmout. Já vždycky jmenuju tři pilíře. Jasně, první je zpravodajství, ale taky se proměnilo, děláme ho víc příběhově, přidáváme zákulisí, lifestylová témata. Druhým pilířem jsou sociální sítě. Tým, který jsme tady postavili, jede jako stroj. Každý měsíc nám narůstají sledující a z toho mám velkou radost. Máme dobrý obsah, oni tomu rozumějí a přesně cílí na mladé, kterým často stačí krátký highlight, sestřih, rychlé góly, legrácky a tak dále.

A třetí pilíř?

To je vysílání přímých přenosů - a ani tam už nestačí jen přenos. Abyste vtáhli diváka, musíte opečovávat všechno okolo. Sítě, studia, experty, statistické doplňky. A co nejvíce být na místě. Proto se snažíme jezdit na Bundesligu, protože je to relativně blízko a i díky osobním vazbám našich expertů tam můžeme odchytávat hvězdy. Ano, je to spousta práce, kterou neuděláte ze dne na den, je to dlouhodobá strategie.

Jak se to všechno učí boomer?

Co mě žene dál? I když jsem byl i historicky párkrát dole, vždycky přišlo něco nového a zajímavého. Nejdřív máte na starosti zprávy. Pak Nova Sport. Pak další kanály. Přijdou noví lidé, a to mě okysličuje, protože mám rád lidi obecně. Už patřím opravdu mezi pár nejstarších, sice si starý nepřipadám, ale v redakci už pracují kolegové ve věku mých dětí. Kdybychom stagnovali a nedělali nové projekty, bylo by to jiné. V tomhle ohledu jdeme poslední roky nahoru. To tě samozřejmě baví.

Jde vám doba naproti? Lidé z branže se shodnou, že v éře VOD platforem má zásadní výhody zpravodajství a právě sport. Lidé je chtějí vidět v reálném čase, ne ze záznamu.

Já bych k tomu ještě přidal vlastní tvorbu, proto taky vidíte na Oneplay úspěch lokálních věcí týmu Michala Reitlera. Venku to chrlí Netflix a další, lidi to zajímá a jsou ochotní si zaplatit. Vůbec se nebojím o sport ve smyslu, že by ho lidi přestali sledovat. Naopak, celosvětově vidíme nárůsty sledovanosti, ať už je to letošní Super Bowl, Formule 1 anebo třeba ženský fotbal. Sport přináší obrovské množství emocí, adrenalinu. Něco se děje teď a tady, to lidi přitahuje. Nikdy vlastně nevíte, jak to dopadne. A další výhoda: detektivka nebo kuchařská show nemusí úplně každého bavit, zato sport dokáže vtáhnout šestiletého kluka i jeho pětasedmdesátiletého dědu. A baví muže i ženy.

Máte nějaké profesní sny? Vysílat jednou finále fotbalového mistrovství světa sami?

Popravdě, takhle jsem to nikdy úplně nebral. Sny jsem měl jiné - mít děti, postavit dům, zasadit strom. V tomhle jsem racionální, na zemi. Mám práci rád a trávím v ní spoustu času, ale vždycky je pro mě na prvním místě rodina. I když by to manželka možná řekla obráceně. Po třiceti letech už to beru víc než jen jako práci, jako by to byla moje sportovní televize. Lidi, co mě znají, se kolikrát diví a říkají: Ber to taky někdy jenom jako byznys. Možná je to tím, že jsem sporťák, emoční člověk.

A dnes svým způsobem trenér, když máte tolik podřízených?

Jo, je to taková kabina. Vidíte svoje kolegy-hráče, na každého musíte trochu jinak. Někdo je vznětlivý, jiného musíš hecnout, dalšího pohladit, třetího spíš seřvat. Vždyť to znáte. Člověk pak je psycholog-amatér. I Fergusonův fén musí přijít v pravý čas. Vidíte, toho jsem měl rád. A Beckhama, Rooneyho. Anebo George Besta, Paula Gascoigna. A samozřejmě Maradonu. Vidíte v kanceláři dresy i šály Neapole, co mi kluci přivezli z výjezdů.

Takže rebely?

Přitom takový sám vůbec nejsem, naopak, beru se za zodpovědného poctivku, jenže u fotbalistů mě bavily tyhle typy. Ronaldo a Messi jsou pro mě jiní, když si čtete, jak striktně řeší stravu a všechno ostatní. Ale tihle borci často popíjeli od pondělí do čtvrtka, v pátek šli na trénink a v sobotu byli na hřišti stejně nejlepší. Až si říkám, co kdyby víc řešili životosprávu? To už by možná byli mimozemšťani…

Anebo naopak.

No právě, proto mě tihle fotbalisté od Pána Boha vždycky bavili, že si uměli užít i život, jakkoli to u Maradony šlo hodně za hranu. I mě pobavilo, když v našem Okresním přeboru byl pan Vetchý jako Jirka Luňák překvapený, že Maradona bral drogy…. Pro mě byl ikonou od dětství a tak ho pořád beru. Těžko porovnávat, ale Pelého jsem nesledoval nikdy naživo a Maradonu ano, takže pro mě zůstává nejlepším hráčem, kterého jsem viděl na vlastní oči.

A abychom nezamluvili ty profesní sny?

Řeknu to trochu jinak. Česko, respektive v našem případě spíš Česko a Slovensko, je sice malý trh, ale jsme unikát v tom, že milujeme sport obecně. V Rumunsku, kde CME taky působí, mají fotbal, fotbal, fotbal - a pak dlouho nic. Jiné země mají jen pár oblíbených sportů. Třeba v Anglii nebo Španělsku Jaromíra Jágra moc lidí asi nepozná, u nás je ale hrdina. My hokej milujeme a vlastně všechny další sporty. Tady hltáme všechno, což znamená, že neustále vznikají nové televizní projekty, bojujeme o práva, konkurence nespí. Do toho globální hráči typu Netflix a Amazon do sportu vstupují taky, takže nikdy není klid. Chcete se udržet, rozšířit, zlepšit. Spíš než profesní sny řeším tohle.

Tušíte, kudy se vývoj bude ubírat?

Už jsem naznačil, že jen přenos nestačí. Formuli 1 strašně nakopl projekt Drive to Survive, vyrojily se dokumenty o NBA, Tour de France a dalších fenoménech. Tohle je velký trend. U mladé generace se řeší, jestli golf není moc dlouhý, jestli fotbalová MLS nebude dělat fotbal na třetiny, aby bylo víc komerčních přestávek a větší show. Musíte mít spoustu aktivací okolo, diváka vtáhnout, zaujmout něčím navíc. A pokud si globální hráči řeknou, že budou kupovat velká práva, je otázka, co zbyde na menší trhy. Ale těším se na další vývoj. Klid jsme stejně neměli nikdy.