Zemřel mu táta a musel dospět. Čech s přezdívkou Cukr jde dobýt fotbal

Jakmile Ondřej Kričfaluši domaká a kráčí po schodech tréninkového centra na oběd, v prvním patře před jídelnou narazí na pět modrožlutých pilířů, které virtuálně podpírají fotbalový amfiteátr.

Jednota. Odhodlání. Odvaha. Vášeň. Pokora.

„Klub jsem trefil, o tom nepochybuju. Teď je na mně, abych přesvědčil, že na to mám,“ říká fotbalový univerzál, který ve dvaadvaceti letech zkouší otevřít dveře na velkou scénu.

Dnes večer od 21.00 se představí v Plzni jako soupeř v Evropské lize. Mládenec s maďarským jménem a téměř dvoumetrovou postavou dorazil s belgickým klubem Union St. Gilloise, kam v létě přestoupil za 120 milionů korun.

Takový kontrast! Během jara se do poslední chvíle musel strachovat, jestli nespadne s Baníkem Ostrava do druhé české ligy, zatímco teď ho čeká premiéra v druhé nejprestižnější soutěži Evropy. Navíc s vizitkou hráče, který se stal druhým nejdražším přestupem Baníku v historii.

Tušíte, kdo byl dražší? Ani Václav Svěrkoš, ani Tomáš Galásek, ani Marek Heinz, ani Jan Laštůvka, dokonce ani Marek Jankulovski nebo Matěj Vydra. Jen legendární Milan Baroš stál před čtvrtstoletím o 60 milionů víc, když jako zázračný talent odcházel do Liverpoolu.

„Vážím si toho, ale nemám s tím problém. Vždyť je to jen číslo,“ reagoval Kričfaluši, fotbalovým povoláním univerzál. Může hrát jako krajní stoper, střední obránce nebo defenzivní štít.

V zítřejší nominaci nového reprezentačního trenéra Santiho Denii pro zápasy Ligy národů se zřejmě neobjeví, věkem je pořád členem jednadvacítky. Ale jeho čas může přijít. Už brzy, pokud nezpomalí.

„Ondra má hodně vysoké cíle, ale zároveň nelétá v oblacích. Uvědomuje si, jak dlouhá a trnitá cesta to může být, proto nechce přeskakovat ani krok. Každopádně po mentální stránce je ready a po fotbalové taky,“ zdůrazní manažer Lukáš Primus, který pracuje pro agenturu Sport Invest, pod níž Kričfaluši spadá.

Když se ve středu večer mladý muž posadil do tiskového centra v Plzni, nijak se neostýchal. Byť věděl, že zastupuje soupeře. Zamlouvalo se mu, že může mluvit česky. V angličtině se necítí nejjistější, a proto v Bruselu třikrát týdně dochází k lektorovi, aby zapadl co nejdřív. Z jazyků má zatím guláš. Z jedné strany francouzština, z druhé vlámština, v kabině se jednotně mluví anglicky: „Učím se v tom chodit.“

Union St. Gillois je unikátní značka moderního střihu. S královskou korunou ve znaku. Do belgické ligy se vrátila na jaře 2021, po téměř padesáti letech. Od té doby jenom stoupá, poháry hraje popáté za sebou a dokonce už byla členem Ligy mistrů. V klubu, jehož strategii založil vizionář Tony Bloom, platí přísná přestupová politika. Podle kultovního filmu zvaná Moneyball: nakupovat podle datové analýzy, hledat podhodnocené talenty za malou investici, vytáhnout je a v nejlepší chvíli a s co největším ziskem prodat.

Nejprůkaznějším případem z poslední doby je křídelník Mateo Biondic, kterého letos koupili za hubičku z Trieru, který kopal regionální německou ligu. Přestup vypadal absolutně bizarně, ale Biondic se rozjel a aktuálně má hodnotu 50 milionů korun.

„Union přesně ví, co dělá. I na Ondru si počkal, protože viděl to, co vidíme my. Může to být hráč pro velké kluby,“ zdůraznil manažer Primus. „Fotbal je sice neúprosný a stát se může cokoli, ale předpoklady jsou tu velké.“

Jednota. Odhodlání. Odvaha. Vášeň. Pokora. V Unionu tomu říkají: Naše cesta.

Aby si spoluhráči zjednodušili Kričfalušiho netradiční jméno, začali na něj kdysi ve Slavii pokřikovat Cukr, což se ujalo. Těžko by to v Belgii vysvětloval, takže to berme za národní zvláštnost. Začínal v západočeských Kraslicích u Sokolova, byl vytáhlý, skvěle četl hru, nebál se, měl vynikající rozehrávku, ve středu hřiště vypadal jako stožár a střílel celkem dost gólů. Hlavně při ofenzivních standardních situacích bývá krajně užitečný.

Během osmé třídy na základní škole vyrazil do Slavie. Dynamické nedostatky, svůj největší hendikep, doháněl pod dohledem atletického trenéra. Když mu bylo 18 let, 4 měsíce a 23 dní, zahrál si první ligový zápas. Jako slávista toho sice moc nepřidal, ale kdyby chtěl, mohl by si do životopisu připsat triumf v Českém poháru.

Jenže znáte to: mladý, neobouchaný, trochu splašený. Na půl roku ho poslali do druholigové Vlašimi na zkušenou, v lednu 2024 pak přestoupil do Teplic. Slavia si ponechala předkupní právo, protože talent byl zřejmý. Nakonec Kričfalušiho použila jako fotbalové zboží, když ho v září 2025 přibalila do balíčku za předraženého útočníka Erika Prekopa, kterého chtěla získat z Ostravy.

Zatímco Prekop se Slavii příliš nezúročil, Kričfaluši nelitoval. „Na Slavii si věřil, ale nikdy to nebral jako tragédii. A pointu vidíme všichni: z Baníku se nakonec odrazil rovnou do Belgie,“ popisuje Lukáš Primus.

Cukr, vášnivý hráč padelu nebo šipek, už čelil daleko složitějším momentům, než je nedůvěra trenérů nebo ligová baráž s Táborskem. Loni na jaře 2025 mu odešel nejbližší člověk. Kričfaluši, tehdy hráč Teplic, se zrovna chystal na ligový duel s Duklou, když mu zazvonil telefon: „Mamka mi zavolala, že taťka umřel.“ Po dlouhé těžké nemoci přišel o muže, který ho přivedl k fotbalu a ke kterému vzhlížel.

„Chtěl jsem pomoct mamce se ségrou, tak jsem spěchal domů,“ vyprávěl se slzami v očích do klubové kamery o několik týdnů později.

Od Teplic dostal volno na neurčito: Vrať se, až se na to budeš cítit.

Vrátil se hned, jak to bylo možné, což trenér Zdenko Frťala ocenil: „Musím před ním hluboce smeknout. Přistoupil k tomu jako opravdu silná osobnost.“

Na pohřeb do Kraslic nakonec vyrazil nejen trenér, ale taky klubový ředitel Štěpán Vachoušek. Chtěli svého Cukra podržet v nejtěžší chvíli: „Bylo to od nich neskutečné gesto, kterého si vážím a do smrti na něj nezapomenu. Nejvíc mi pomohlo, když jsem pak mohl trávit čas v kabině a vypnout hlavu.“

Tátova smrt ho zasáhla, ale zároveň věděl, že jako jediný chlap v rodině musí být oporou mamince i sestře Elišce, talentované basketbalistce. Posílilo jej vědomí, že jeho psychika není z cukru. O rok později už byl jako defenzivní štít nejlepším střelcem Baníku a na radaru královského klubu z Belgie.

„Je to týmový hráč. Je odhodlaný. Má odvahu. O vášni se nemusíme bavit. A po všem, čím si prošel, je pro něj zásadní atribut pokora,“ zdůrazní manažer Primus, čímž se oklikou vrací před jídelnu Unionu v prvním patře tréninkového centra.

Zase vidí pět pilířů, kolem kterých každý den prochází.

Jednota. Odhodlání. Odvaha. Vášeň. Pokora.

Dřív měl solidní nabídku z italské Monzy, ale nevyšlo to, až Belgie. Do nového angažmá nevstoupil Kričfaluši nijak zvlášť úspěšně, čtyřikrát se nedostal do základní sestavy. Ovšem v posledních pěti zápasech už hrál pokaždé od začátku. „Neberu to tak, že bych se nějak zabydlel. O místo v sestavě se musí pořád bojovat,“ reagoval, když ho klub na vyžádání vyslal mezi reportéry před dnešním zápasem Evropské ligy.

Union St. Gilloise vede tabulku belgické ligy s pěti výhrami v šesti kolech a skóre 19:3. A teď hodlá i s Kričfalušim vykrást Plzeň.