Globální úspěch volejbalistů. Mám lehkej pupek a jsem ve čtyřce na světě!

Reprezentační nahrávač Luboš Bartůněk se naklonil do záběru kamery ČT během rozhovoru s liberem Milanem Moníkem a pobaveně zvěstoval nadějnou zprávu pro všechny muže v jeho věku: „Chtěl bych říct, že je mi pětatřicet a mám lehkej pupek a jsem ve čtyřce na světě!“

Český volejbal je v bezbřehé euforii, ale teď přichází čas koncentrovat se na největší den. I vtipálek Bartůněk zatáhne lehký pupek. Ve filipínské Manile se nečekaní semifinalisté v sobotu ráno pokusí přes Bulharsko senzačně postoupit do boje o světové zlato.

Trenér Jiří Novák se snaží krotit své i týmové emoce: „Mám obrovskou radost, ale určitě ještě máme před sebou dva zápasy, takže si to asi užiju až po turnaji. O víkendu uvidíme, kde je náš limit. Tam se ukážou zápasy pravdy a doufám, že ze sebe ještě něco dostaneme.“

I kdyby to nevyšlo, volejbalisté už tak dosáhli jednoho z největších úspěchů českého kolektivního sportu za posledních 25 let. Ve velkých halových míčových sportech, tedy basketbalu, házené a volejbalu, je samostatné Česko teprve podruhé na MS v semifinále. Jedině stříbrné basketbalistky z roku 2010 tento počin trumfnou.

Volejbalisté se prosadili mezi absolutní elitu ve sportu, jehož světová federace čítá 222 zemí a který provozuje přes 800 milionů lidí.

Český volejbalový svaz má téměř 58 tisíc registrovaných členů. To je podle údajů České unie sportu více než basketbal, házená nebo lední hokej.

Je to pohádkový příběh českého týmu, jenž se na MS dostal po patnácti letech a nepatřil k favoritům ani na postup ze skupiny. Teď je zápas od medaile.

„Tohle kdyby mi někdo řekl před turnajem, tak ho asi pošlu někam. Je to neuvěřitelné a opravdu nemám slov. Rozhodně jsme sem nejeli s tím, že jedeme na výlet. Chtěli jsme zkusit něco dokázat, a ono se to prostě stalo. Sám nevěřím tomu, jak dokážeme hrát konstantně dobře volejbal. Bojujeme jeden za druhého, nikdy nic nevzdáváme – a to je klíč, proč jsme v té nejlepší čtyřce,“ vykládal Bartůněk.

Hráči mohou navázat na generace z dob, kdy patřilo Československo k velmocím sportu, jemuž se tehdy častěji říkalo odbíjená. Dvakrát slavilo titul mistrů světa (1956, 1966) a třikrát ovládlo i ME (1948, 1955, 1958). Poslední světovou medaili získalo na olympijských hrách v Mexiku před 57 roky.

Už postupem do čtvrtfinále se postarali o nejlepší výsledek od rozdělení federace. Na umístění nejhůře do čtvrtého místa se čekalo od roku 1970, to byla tehdejší čs. reprezentace „bramborová“.

Volejbalisté se nyní postupem do semifinále ocitli znovu ve společnosti gigantů. Druhé semifinále tvoří Italové a Poláci, kteří si rozdělili tituly na posledních třech šampionátech.

Češi přitom prožívají sezonu plnou výkyvů. Tým dlouho nebyl kompletní, ale jako výhoda se ukazuje silná parta, která je spolu delší čas, je na sebe zvyklá. „Měli jsme spoustu zranění, léčili jsme ramena, kolena. Prostě jsme si řekli, že budeme bojovat jeden za druhého, a ono se to daří každý zápas. Je to neuvěřitelné,“ líčí Bartůněk.

Češi sice jasně prohráli s Brazílií, jinak ve čtyřech zápasech ztratili jediný set. Porazili 3:0 Srbsko, Čínu i Tunisko a 3:1 ve čtvrtfinále Írán. V útoku tým táhli univerzál Patrik Indra s 22 body a smečař Lukáš Vašina, který zaznamenal o bod méně.

„Všichni jsme moc dobře věděli, že nám moc lidí nevěřilo. V hodně novinách se psalo, že pojedeme po základní skupině domů a neuhrajeme ani set,“ řekl ČTK Vašina. „Když jsme se dnes vzbudili, tak jsme se s kolegou na pokoji Milanem Moníkem na sebe podívali a řekli jsme si, že to vážně nebyl jen sen. Prožíváme svoji pohádku. Budeme se snažit, aby měla co nejšťastnější konec.“

Mazák Bartůněk, který společně s kapitánem Adamem Zajíčkem, liberem Milanem Moníkem a střídajícím smečařem Martinem Lickem patří ke třicátníkům, v poli schytal hodně tvrdých ran od dynamických Iránců. „Vyzkoušel jsem si, že to trochu bolí, když jsem dostal smeč na hrudník, ale zvládli jsme to. Je vidět, že jsme je dostali pod tlak a začali chybovat,“ těšil se.

„Ukázali jsme, co všechno je možné. Opět jsme předvedli týmovou hru. Íránci na nás vlítli, my jsme první set nezvládli, ale od druhého setu jsme pány na hřišti byli my. Mára Šotola to vzal do svých rukou, nastřelil nás a pak to pokračovalo. Začali jsme si to ještě víc užívat a kolektivní prací, bojovností a srdíčkem jsme vyhráli,“ doplnil Moník.

Český tým těší také vlna ohlasů z vlasti. „Dostávám strašně moc zpráv, že nám všichni tenhle úspěch přejí, že je to něco neuvěřitelného, že takhle bojujeme za takhle malou zemičku,“ váží si Vašina zvýšeného zájmu. „V Čechách je první hokej, fotbal. Volejbal je až na nějakém vzdáleném místě. Jsem rád, že díky tomuto úspěchu se dostal do povědomí lidí. Jak to tak poslouchám, tak jsme pobláznili celou republiku, a doufám, že nám lidé budou držet palce v semifinále, jak nejvíc to půjde.“

Šampionát je plný překvapení. Už po základních skupinách skončili obhájci bronzových medailí Brazilci, olympijští vítězové Francouzi nebo další favorité Japonsko a Německo. „Je to bláznivý turnaj. Každý tým může v ten daný večer zahrát opravdu dobře,“ poznamenal na instagramu Karch Kiraly, věhlasný kouč USA.

Jeho srbský kolega na lavičce polské reprezentace Nikola Grbič si všímá, jak se stírají rozdíly mezi favority a týmy druhého sledu: „To je věc, která je absolutně odlišná od všech šampionátů, kterých jsem se zúčastnil jako trenér nebo hráč. Účastníci poslední olympiády jako Japonsko, Brazílie, Německo nebo Francie jeli domů. A ne proto, že by nehráli dobře, ale proto, že ostatní týmy jsou opravdu dobré.“

A to platí také na Česko. „Přijeli připravení. A štěstí přeje připraveným. Vyhráli důležitý zápas se Srbskem. Výborně dohráli skupinu s Čínou, kde měli nůž na krku. Tam prokázali mentální kvalitu a odolnost. Pak tam bylo v dalších zápasech takové flow, tohle je obrovská odměna, obrovská satisfakce. Určitě to nastartuje nejenom volejbalovou veřejnost, ale i širší veřejnost. Semifinále, co víc si přát, skvělé zápasy před námi,“ chválil pro ČTK národní tým trenér Michal Nekola, který nedávno dovedl ke čtvrtému místu na MS reprezentaci do 21 let.

Zdá se, že na další úspěch by český volejbal nemusel čekat tak dlouho.