Maďarský fotbal sráží chamtivost. Česko mu může jít příkladem

Třebaže maďarské fotbalové kluby disponují perfektním zázemím a Ferencváros, nejslavnější z nich, i vyšším rozpočtem než Sparta a Slavia, česká soutěž je pro ně v mnoha ohledech inspirující – kvalitou i přístupem.

„Pokud se zeptáte náhodného člověka na ulici, pravděpodobně by odpověděl, že český fotbal je slušný. Není světová třída ani neporazitelný, ale rozhodně solidní. Z novinářského hlediska je však úžasné vidět velmi odlišný přístup,“ říká pro Seznam Zprávy maďarský reportér Áron Aranyossy ze serveru 24.hu. „U nás jsme zvyklí vídat v každém klubu armádu cizinců, zatímco české kluby si vedou mnohem lépe a utrácejí mnohem méně. Mělo by se to prozkoumat a naše kluby by se na ně měly dívat jako na dobrý příklad.“

Tamní soutěž je podle koeficientu až 23. nejlepší v Evropě, česká desátá. Čtvrteční konfrontace Ferencvárose s Plzní v Evropské lize skončila v Budapešti remízou 1:1.

Zní to paradoxně, ale právě jisté vysoké příjmy z vysílacích práv a politická podpora fotbalu především od premiéra Viktora Orbána nenutí maďarské kluby k progresu. Jako by zlenivěly.

„Finanční možnosti jsou v porovnání s Českem odstřelené, ale vždycky je to o lidech. Když nemáte správné lidi, kteří vedou mladé, tak to penězi nedoženete. Zatím to působí tak, že přeplácí zahraniční hráče. Ti jsou dobří individuálně, ale ne tak týmově. Frajer dostane 40 tisíc eur, jde do Budapešti a užívá si. Ale nechci házet všechny do jednoho pytle, to je jen můj pocit,“ povídá Seznam Zprávám český záložník MTK Budapešť Jakub Plšek.

V Maďarsku je šest let, předtím působil pět let v Puskás Akadémia. Smlouvu má ještě na další dva roky. Dcerka chodí v Budapešti do školky, s rodinou jsou v krásném městě spokojení. Odchovanec Olomouce může zasvěceně vyprávět o maďarském fotbale.

Ze hřiště pozoruje efekt ekonomické síly. Maďarská vláda investovala vysoké státní prostředky do výstavby fotbalových stadionů a infrastruktury. To je patrné na top zázemí a podmínkách pro hráče, a nejen v projektu Puskás Akadémia FC, klubu v Orbánově vesnici ve Felcsútu. Stadion Pancho Arena stojí hned vedle vily premiéra. Národní stadion Ference Puskáse pro 67 tisíc diváků patří zase mezi nejkrásnější arény v Evropě.

„Prozřeli, něco se nastartovalo akademiemi, postavil se národní stadion. Fakt se do toho stříklo strašně moc peněz. Čekal se hned výsledek, ale ten dělal jen Ferencváros v covidu, když je trénoval Rebrov. To měli našlapaný tým, ale nikdo se k nim nepřipojil, i když mají skvělou infrastrukturu a ambice,“ líčí Plšek.

A srovnává s Českem: „V Česku je reprezentace v pozadí, kolem ní je negativní atmosféra, liga je populárnější. V Maďarsku je to naopak. Nemají problém na reprezentaci prodat 60 tisíc lístků, ať tady hraje Arménie, nebo Portugalsko. Lidé přijdou podpořit svou zemi a atmosféra je neuvěřitelná.“

Ferencváros vybojoval posledních šest titulů. Prezidentem klubu je od roku 2011 hubatý politik Gábor Kubatov, dlouholetý viceprezident Orbánovy strany Fidesz a jeden z nejbohatších mužů v zemi. Mezi hlavní představitele klubu patří další vlivní členové vládní strany.

„Máme pár problémů, ale tím hlavním – alespoň podle mého názoru – je množství peněz, které kluby dostávají,“ pokračuje Aranyossy. „Mnoho z nich v 90. letech finančně trpělo a současná vláda jim chtěla pomoci s růstem. Kluby však dostávají spoustu financí a ve skutečnosti za to nemusí nic dělat. Takže ta nová, luxusní infrastruktura tu je, ale není třeba být konkurenceschopný, není třeba prodávat hráče, abyste se uživili, není třeba je rozvíjet, nebo dokonce přemýšlet, koho podepsat. To je velmi velký problém,“ zdůrazní.

Zejména ve výchově maďarských hráčů kluby zaostávají. Obrovské státní prostředky stále negenerují dostatečný počet kvalitních fotbalistů pro reprezentaci. Svaz tak sahá ke kvótám a bonusům pro maďarské hráče, aby se vůbec odchovanci dostali na hřiště. Jenže je jich málo, a tak jsou drazí. Dostávají vysoké platy.

„Kluby jsou motivované, aby mladé hráče hrály. Zavedli tady pravidlo pěti Maďarů. V klubech s akademiemi musí hrát hráči ročníku 2005 a mladší šest nebo sedm tisíc minut za sezonu. Pak dostanou kluby odměnu. Bavíme se o částce 30 až 40 milionů českých korun,“ popisuje Plšek systém výchovy fotbalistů. „Upřímně, ti mladí to mají zadarmo, přijdou do prvního týmu a automaticky hrávají. Jedni křičí, že to nefunguje, druzí, že se to projeví v budoucnu.“

Na maďarskou soutěž chodí v průměru něco přes čtyři tisícovky diváků. I formát jen s 12 týmy považuje novinář Aranyossy za problematický.

„Těch 12 klubů dostává velké finanční prostředky. Proto má asi deset týmů jeden cíl: vyhnout se sestupu a získat peníze. To vede k tomu, že mladí hráči nedostávají šanci. Je to příliš riskantní!“ kritizuje. „A trenéři jsou neustále vyhazováni. Neexistují téměř žádné dlouhodobé projekty ani prozíravé myšlení, jen přežití a chamtivost po penězích. Všechny tyto věci vedou k neúspěchu na mezinárodní úrovni, která je vysoce konkurenční.“

Ferencváros se do Ligy mistrů za posledních 16 let probojoval jedinkrát, a to v sezoně 2020/21. Další kluby se nepřidávají.

„Zatímco v české lize byl boom, zničehonic jsme měli pět týmů v Evropě. Tohle Maďaři mohou Čechům závidět, tady koeficient táhne jen Ferencváros,“ kývne Plšek.

Doplnit ho má Újpest FC, podepsal kontrakt se skupinou MOL a dostal se na rozpočet Ferencvárose. „Začali k nim chodit drazí hráči, třeba z Dinama Záhřeb. Ale jsou na osmé pozici a furt to nefunguje. Hledají příčinu. Nedaří se k Ferencvárosi dosadit další klub,“ krčí rameny Plšek.

Sám byl blízko, aby se loni s Puskásem dostal do hlavní fáze Konferenční ligy. Chyběl poslední krok – vyřadit Fiorentinu. Akademie s ním a dalším krajanem Stronatim v sestavě vypadla po výsledcích 3:3 a 1:1 až na penalty. „Ve 20. minutě jsme dali de Geovi dva góly, vedli jsme 2:0, smáli jsme se, že to není možné, nakonec jsem vypadli na penalty. Zase jsme zpátky u koeficientu. Musíte zvládnout tři předkola. Když už jste krůček od skupiny, nalosují vám Fiorentinu,“ posteskne si Plšek.

Blízko k postupu do Konferenční ligy byl rovněž Győri ETO FC. „Samotná liga není, abych byl upřímný, zrovna silná, ale celková úroveň je teď mnohem lepší. Dříve to bylo mnohem horší,“ upřesní Aranyossy.

„Sleduji hodně českou ligu a vidím pořád souboje. V maďarské lize máte víc času na míči. Nemají problém přivést hráče z Nizozemska nebo Portugalska, kteří dodávají kvalitu,“ doplňuje Plšek. „Nejvíc to šlo vidět na Balutovi. Když byl ve Slavii a pak přišel do Maďarska, vyloženě si to užíval, že si mohl zahrát fotbal.“

Ze stejného důvodu je v Maďarsku tuze spokojený i Plšek. Na rozdíl od dalších hráčů ze silného olomouckého ročníku 1993 Falty, Zahradníčka nebo Housky, kteří už zmizeli z profi fotbalu, se zabezpečuje v soutěži, jež má ohromný potenciál růstu. Jen ho pořád nevyužívá naplno.

„Měl jsem větší ambice, ale když vidíte ty možnosti tady, jsem za tu kariéru rád. Proto načínám v Maďarsku sedmou sezonu. Je to náš druhý domov,“ vyznává se Plšek.