Farma může českému hokeji pomoci už na olympiádě. Ale má to rizika

Jsou to tři záhadná písmena: AHL. Kdo se trochu zajímá o hokej, hned vysype, že se jedná o American Hockey League – farmářskou soutěž, zálohu pro NHL. Ladí se tady poslední detaily, aby se hráči jednou vypustili do nejlepší ligy na světě. Anebo nevypustili, záleží, jestli zvládnou udělat poslední krok.

Český hokej má na farmách víc hráčů než v NHL. Mezi hokejovou smetánkou najdete zhruba 14 hráčů do pole, na farmě se číslo pohybuje kolem 20.

Záhada tří písmen spočívá v tom, že není problém si rychle najít statistiky, vypálit jména, jež soutěž hrají. Ovšem málokdo ligu opravdu sleduje, v televizi neběží, nikdy k tomu nebyl důvod. Dají se koupit streamy, ale když škrtneme rodinné příslušníky hráčů, šílenců s předplatným není tolik.

Je to „jen“ farma.

Nikdy nebyla extra potřeba do AHL koukat pečlivě. Jenže doba se mění.

Jak Česko naplno kousla personální krize v NHL, má smysl zkoumat, co se děje o patro níž. Co když se tam nachází poklad rovnou k využití pro národní tým? V únoru je olympiáda, v květnu mistrovství světa.

Čistě evropský tým by Česku pro turnaje nestačil.

Cesta, že všechno vyřeší David Pastrňák s Martinem Nečasem, je taky dost nejistá a ani oni nedokážou zařídit zázrak. Dobře to bylo vidět na posledním šampionátu ve Švédsku, kde reprezentace končila po čtvrtfinále.

„Budeme se muset dívat víc na farmu, protože kluci tady hrají v dobré lize,“ přikývne Václav Prospal, který třetím rokem dělá asistenta na farmě Buffala. „Hráčů, kteří se snaží dostat odsud do NHL, jsou tady mraky,“ přidá.

Řídit se jen čísly a říct, že pokud někdo sbírá body, musí být lepší než někdo z Evropy, se ale nedá. Stejně tak nejde tvrdit, že kdo body nemá, do národního týmu nepatří a místo by si nikdy neuhrál.

Liga má svoje specifika.

Oliver Okuliar je slovenský reprezentant, který nastupoval ve Finsku, řadil se mezi nejproduktivnější hráče české extraligy a nyní hraje ve špičkovém švédském klubu Skelleftea. Minulý rok hrál na farmě Floridy, může srovnávat.

Seznam Zprávy ho oslovily, aby nabídl svůj pohled, aby vykreslil rozdíly. Český národní tým se ho netýká, může být objektivní. „Ani o jedné lize z Evropy bych neřekl, jestli je lepší, nebo horší než AHL. Jde o to, že se zásadně liší. Podstatný rozdíl dělají rozměry kluziště,“ spustí pětadvacetiletý útočník.

Za mořem se hraje na úzkém kluzišti s rozměrem 26 metrů (stejné bude na olympiádě), ve Švédsku se nastupuje na nejširším možném rozměru 30 metrů. V Česku je to mix.

Pokud dokážete přijmout, že na rozhodnutí je méně času než v Evropě, a nohy stíhají tempo? „Pak mi přišlo snadnější dělat v AHL body, jak máte všude blízko,“ říká Okuliar. „Vystřelíte i horší ránu, puk se několikrát odrazí a najednou máte asistenci. Nejde se dívat jen na body.“

Vynáší i dobrý argument, že sám nastřílel 19 gólů a dostal se nad 40 bodů – ze čtvrté řady s průměrným časem na ledě kolem 12 minut. „To by se mi v Evropě nestalo,“ říká.

Tím ale nesnižuje AHL: „Je taky těžká. Jen jinak.“

Důležitým aspektem je, že AHL je v první řadě rozvojová soutěž. „Optika je taková, že tady nejsou špatní hráči, mohou se dostat do NHL, jen jim ještě něco schází a na farmě pracují na posunu,“ potvrzuje Prospal.

Tím docházíme k hlavnímu specifiku farmářské ligy.

Evropské kluby razí logickou cestu, že kdo chce vyhrát pohár, potřebuje zkušené hráče, veterány. Kometa vyhrála extraligu s 12 hráči nad 30 let. Lulea ve Švédsku jich měla devět, Curych ve Švýcarsku 15.

Farma Vancouveru, vítěz AHL, měla za celou sezonu na soupisce jen čtyři hráče nad 30 let.

Nejde o anomálii, ale výrazný znak farem. Právě tenhle faktor dost ovlivňuje, jaký hokej se tam hraje.

Ano, každý klub v AHL má starší hráče, u kterých se už nepočítá, že by měli naskočit v NHL. A když, tak leda v případě největší nouze. Hráči kolem třiceti mají jinou roli než v Evropě. Jsou vnímáni hlavně jako nositelé kvality, kteří drží výkonnostní standard. U mladších hráčů je předpoklad, že jejich forma kolísá. Třicátníci v AHL mají navíc být ti, kdo mladším vštěpují zásady profesionalismu.

Jejich práce většinou nespočívá v dlouhých přednáškách, zásadní jsou činy, konkrétní příklady. Chce se po nich maximální nasazení na každém tréninku na ledě i v posilovně. Měli by se umět starat o své tělo, do puntíku plnit trenérovy pokyny, držet životosprávu.

Výsledkem je, že mladý hráč pochopí, co ho postrčí do NHL kromě gólů a nahrávek.

A efekt na samotný hokej?

„Faktem je, že tam chybí hráči, kteří by vás přehráli jen chytrostí a zkušeností. Přijdete do Evropy a tady musíte řešit úplně jiné situace, do kterých vás starší hráč dokáže dostat,“ zmiňuje klíčovou věc Okuliar.

„Liga je hodně rychlá, hráči dost létají nahoru a dolů. Je nejblíž NHL, co se týká herního stylu. Chybí tady vyspělé hvězdy, které se pohybují na nejvyšší úrovni,“ doplňuje svůj trenérský pohled Prospal. „Jsou tady hráči, kteří ale v NHL brzy budou,“ usměje se.

Také ale platí, že často je mnohem těžší se uvolnit proti třicátníkovi, který už v kariéře odehrál stovky zápasů, než proti mladému hráči těsně po juniorce, který má kufr plný dovedností. Jen ho postupně vybaluje a zjišťuje, jak všechno použít. „V Česku se mi hrálo hodně špatně proti Bobbymu (Bohumilu) Jankovi nebo Richardu Nedomlelovi. Ani jeden už nebude hrát NHL, ale prosadit se proti nim bylo těžší než proti klukům, kteří ji brzy asi hrát budou,“ přidává důležitý aspekt slovenský reprezentant Okuliar.

V čem je takový rozdíl? „Starší kluci dobře pracují s hokejkou, hned vás odtlačují z pozice, zkušeností dokážou zařídit, že se k vám puk nedostane. Vím, že jsem třeba rychlejší než oni, mám nějakou techniku. Stejně je ale nemusím obejít tak často, jak bych si představoval. Čím víc zápasů a tréninků proti takovým hráčům mám, tím víc mě to posouvá,“ zdůrazňuje Okuliar.

Stejně se právě v AHL posouvají i hráči, učí se z chyb. Mají plán, kam se potřebují dostat. Proto má takový smysl, aby Radim Rulík a spol. před olympiádou české hráče viděli a případně si zakroužkovali jména, která už jsou na dospělý hokej nachystaná.

Ze statistik se těžko vyčaruje, jak je konkrétní hráč daleko.

Případně si můžete vyhodnotit, že třeba Michal Kempný, Radim Šimek nebo Jan Rutta v NHL už nejsou, ale právě zkušeností dokážou těžké situace zvládnout lépe než mladší a šikovnější hráči.

Proč je zásadní hráče poznat, a ne číst čísla, ukazují konkrétní příklady.

David Špaček na farmě Minnesoty nehrál v sezoně 2023/24 přesilovky, byl zaparkovaný hluboko v sestavě. Ale Radim Rulík o něm měl dobrý přehled z MS juniorů, znal ho z charakterové stránky i z pohledu hokejového potenciálu. Když chyběl pro MS dospělých ofenzivní obránce, vzal kouč právě Špačka.

„V Praze hrál báječně,“ přikývne Prospal. Špaček získal zlatou medaili a potvrdil, že z farmy jde přepnout na reprezentační úroveň, kde se hraje proti zkušenějším hráčům. „Když někdo jako Špágr dokáže přijet a odehrát takhle slušný turnaj jako ten v Praze? Proč se pak na ty kluky nepodívat? Můžeme si je vyskautovat, sehnat všechny informace. Třeba se můžeme trefit. Nemusíme, ale můžeme,“ přidává český kouč v AHL.

Sám vytáhne podobný příklad: „Podívejte se na Samuela Kňažka.“ Na farmě Columbusu byl podobně jako Špaček zastrčený v davu. Ve 23 letech přišel do extraligy a hned se stal klíčovým obráncem Vítkovic, který hraje všechny důležité situace.

„Vím, že je to celkem slušný bruslař, dokáže rozehrát. Ke konci sezony se dostal na přesilovku i tady v Americe. Ale když ho srovnáte s ostatními kluky, kteří tady jsou? Vypadal mezi nimi jak tintítko,“ říká Prospal.

Často záleží, jestli dostanete odpovídající roli. Rulík se trefil ve Špačkovi, Václav Varaďa ten samý kousek předvedl s Kňažkem. Díky tomu je teď slovenský bek blízko nominace na olympiádu. Kdyby zůstal v AHL, těžko by upoutal.

„Pro mě je tenhle hráč dobré srovnání, jestli z farmy můžete hrát velkou roli v evropském týmu. Evidentně ano,“ vidí Prospal.

„Farmářská soutěž totiž není vůbec špatná. Kňažko byl na pozici pátého až šestého beka, kolikrát nehrál. To neříká nic o tom, že by byl špatný hokejista, ale že AHL je nesmírně kvalitní a je tady ohromná konkurence,“ dodává někdejší reprezentační útočník, který posbíral přes 1000 startů v NHL.

Funguje to ale i opačně. Evropa a potřeby národního týmu nesednou každému, i když si říkáte, že všechno do sebe jasně musí zapadnout. Dlouhodobě je nejlepším Čechem v AHL Martin Frk, zlomil i metu 200 gólů.

Když přijel na reprezentační kemp pro MS 2018, nedostal se na turnaj, protože se tehdejšímu kouči Josefu Jandačovi nezamlouval pohyb a defenzivní schopnosti. V sezoně 2023/24 zkusil Švýcarsko, ale po 33 zápasech skončil a vrátil se do AHL, kde zase patří k nejlepším hráčům soutěže.

V souvislosti s olympiádou se v českém týmu nejvíc mluví o obráncích. Útok se většinově z NHL pořád poskládat dá, obrana vůbec.

Filip Hronek a Radko Gudas jsou jediná dvě jména, která hrají soutěž stabilně. David Jiříček se o místo pere v Minnesotě a pohybuje se mezi farmou a prvním týmem.

Kromě vyzkoušeného Špačka se na farmě pohybují další Češi, které by si měl realizační tým dobře prohlédnout a najít odpověď na otázku: Už je jejich čas, nebo ještě potřebují dozrát?

Na farmě Floridy působí třeba defenzivní bijec Marek Alscher.

„Jestli všechno půjde, jak by mělo, roste v něm skvělý hráč pro český hokej,“ říká Oliver Okuliar, který s ním strávil minulou sezonu. „Věřím, že si NHL zahraje. Pořád je mladý, tak se zlepšuje. Pozice pátého až šestého beka je něco přímo pro něj, něco jako Radko Gudas,“ vidí jeho budoucnost slovenský reprezentant.

Alscherovi je ale pořád 21 let, takže záleží, jestli už by dokázal hrát celý zápas proti týmu zkušených hráčů. Prošel si finskou juniorkou, pak kanadskou a teď je na farmě. Ještě nikdy neměl proti sobě výhradně ostřílené soupeře, kteří si prožili tisíce situací, do jakých on se dostal ve stovkách případů.

Dvaadvacetiletého Stanislava Svozila zná Rulík podobně jako Špačka z juniorů. Za moře odcházel v pozici obrovského talentu, ale nedaří se mu na farmě udělat místo. Padá sestavou dolů, pozice se hodně podobá Špačkovi před MS 2024.

Nejstarším z českých beků v AHL je čtyřiadvacetiletý Mikuláš Hovorka, který už má jeden reprezentační kemp pod Rulíkem za sebou. Minulou sezonu si zvykal na zámoří, teď ohlasy za oceánem říkají, že udělal progres.

Proto je farma z pohledu reprezentačních potřeb lákavá i ošidná. Může se tam skrývat hráč, který přesně padne do sestavy pro velký turnaj. Stejně tak může být cítit, že hokejista potřebuje dozrát.

Výhodou trenérského štábu by mělo být, že v AHL působí na trenérských pozicích Václav Prospal a Jaroslav Modrý. Jejich vědomosti a kontakty mají velkou cenu.