Dánský zázrak chválila i hvězda NHL. Historicky ale pohádka končí

Po hale v Herningu pobíhali zmatení pořadatelé. Fanoušci byli v šoku. Tohle je vážně pravda? Nick Olesen se trefil 49 sekund před koncem a Dánsko vedlo 2:1 nad Kanadou. „Šílený pocit, naprosto šílený,“ říkal pak útočník Motoru České Budějovice, když zápas skončil.

Po chodbách arény se pak objímali hráči s rodinnými příslušníky, pořadatelé už ani neuměli rozlišit, kdo má akreditaci a kdo ne. Objímali se všichni.

Dánsko hrálo první zápas play-off v historii mistrovství světa a hned porazilo Kanadu. Ne ledajakou Kanadu, ale na jména nejsilnější tým na turnaji.

Chytal Jordan Binnington, aktuální kanadská jednička ze všech brankářů, které země má. V týmu se sešli Sidney Crosby a Nathan MacKinnon, tedy největší hvězdy NHL. Stejně postoupilo Dánsko.

„Znervózněli jsme,“ tiše pak odpovídal MacKinnon. „Samozřejmě Dánové hráli dobře, měli skvělé publikum, které je hnalo dopředu. Měli dobrý herní plán a celou dobu se ho drželi,“ pokračoval jeden z lídrů Kanady.

Nestáčel se k vysvětlení, že nebylo úplně fér, co se stalo. Kanada vyhrála skupinu ve Stockholmu, když porazila Švédsko v nejkvalitnějším utkání mistrovství.

„Za odměnu“ se musela přesunout do Dánska, kde měl domácí tým předem danou výhodu. Pokud postoupí do play-off, zahraje si doma. Nezáleží, na kterém místě skupinu dokončí, ale pokud se umístí v první čtyřce, Dánsko se nestěhuje.

V zápase se podařilo něco, co občas hokejová historie přinese. Favorit působí, že by radši hrál další den, a původně podceňovaný celek najíždí na životní formu. Nastavení se už pak nedá otočit.

„Jestli jsme je podcenili?“ opakoval MacKinnon otázku, kterou po zápase dostal.

„Ne, neřekl bych. Měli jsme skvělý start, když někoho podceníte, obyčejně začínáte špatně. Hokej je bláznivá hra, někdy takové věci přinese. Hráli dobře, ne?“ vrátil jeden z nejlepších útočníků NHL otázku zpátky.

Hráli.

„Chci říct, že to byl jeden zápas, jeden den. Ve sportu se může stát cokoliv a opravdu smekám před Dány, co dokázali,“ s velkým respektem k soupeři bral těžkou porážku MacKinnon.

Jak ukazuje historie velkých vítězství, po jednom úspěchu je příliš brzy dělat prognózy, že Dánsko začalo dotahovat nejlepší země na světě. Do čtvrtfinále proklouzlo v posledním utkání, když porazilo na nájezdy Němce.

Spíš dokonale využilo souběh okolností, kdy se vybičovalo k historickému výkonu v domácím prostředí, když to nikdo nečekal.

Vykročeno má země nicméně dobře, protože konečně má v elitních skupinách mistrovství světa tým dospělých, tým do 20 let i tým do 18 let. Hodně záleží, jestli dokážou vychovávat další a další hráče.

Jeden výrazný posun u Dánů je vidět v pojetí, jak chtějí uspět. Mají za sebou třeba velké vítězství na olympiádě v roce 2022, kdy vyhráli v Pekingu 2:1 nad Českem. Bylo to období, kdy kouč Heinz Ehlers ordinoval nejdefenzivnější taktiku, jakou si učebnice hokeje dokážou představit.

Trenér naučil Dány betonovat a soupeře otrávit. Někdy to vyšlo, jindy prohráli třeba o gól. Ale pod trenérem Mikaelem Gathem jako kdyby přišla další fáze. Snaha být odvážnější směrem dopředu je patrná, což na MS dokazují výhry nad Maďarskem, Kazachstánem i Norskem. Když tým potřeboval útočit a vyhrát, podařilo se.

Jen když se někomu na velkém turnaji povedl výsledek jako Dánsku, nedokázal přidat další zázrak. Od soboty zkusí tým tuhle bilanci zlomit. Kdyby vyhrál ještě aspoň jednou a získal medaili, byla by to jedna z největších událostí, která se v hokeji kdy stala.

Dva historické výsledky má v archivu uložené i Polsko. O výhře nad Sovětským svazem na mistrovství světa 1976 se vyprávějí legendy dodnes.

Výjimečnost výhry 6:4 hezky dokreslují jiné výsledky. Polsko se potkalo se Sovětským svazem i na předchozím šampionátu, dvakrát prohrálo, celkové skóre se vyšplhalo na 3:28. Dva měsíce před duelem v Katovicích se soupeři utkali na olympiádě a favorit trpaslíka rozdrtil 16:1.

Jenže v hale Spodek se všechno otočilo. Za Sověty nastoupili Boris Michajlov nebo Valerij Charlamov. Během bitvy se do brány stěhoval Vladislav Treťjak. Nic nepomáhalo. Trenér Boris Kulagin dokonce tak zuřil, že při jedné přestávce mezi třetinami údajně nešel ani do kabiny.

Nesmrtelným hrdinou se ten den stal Wieslaw Jobczyk, který v jednadvaceti startoval na svém prvním velkém turnaji.

Jenže druhý den prohráli Poláci 0:12 s Československem a nakonec z elitní skupiny spadli. Ani Jobczyk nevyletěl mezi hvězdy, do roku 1985 hrál polskou ligu, pak odešel dohrát kariéru do druhé německé ligy. Elitní skupinu mistrovství světa si zahrál už jen jednou.

Deset let po historické výhře skončila jeho reprezentační kariéra a v tu chvíli vyšel Polsku druhý velký kousek. Na MS 1986 v Moskvě porazilo 2:1 Československo. Hrdinou se stal brankář Franciszek Kukla a tisk oslavoval střelce dvou branek Jerzyho Christa titulkem „Jerzy Christ Superstar.“

„Hádali se mezi sebou, podcenili nás. Byla tam slyšet slova, která by při utkání zaznít nikdy neměla, což nám pomohlo,“ líčil útočník Krystian Sikorski. V československé reprezentaci si v té době úplně nesedla slovenská a česká klika. Porazit Polsko nepomohli ani hvězdy Vladimír Růžička nebo Jiří Hrdina.

Ale ani tady velký výsledek nic nezapálil a rozhodně neznamenal, že by polský hokej začal raketově stoupat. Po deseti letech se opakoval stejný scénář, Polsko sestoupilo.

Šok na olympiádě v roce 2002 mělo na svědomí Bělorusko, ve čtvrtfinále poslalo domů Švédsko. Klíčový byl gól Vladimira Kopata dvě a půl minuty před koncem. Z půlky vypálil puk na bránu a brankář Tommy Salo plachtící puk nechytil, Bělorusové vyhráli 4:3.

Byla to velká událost, když podceňovaný tým zničil hvězdy NHL v čele s Matsem Sundinem nebo Nicklasem Lidströmem. „Měli jsme den před zápasem mítink, kde zaznělo, že nám nikdo nevěří. Tak to prostě pojďme zkusit a hrát, co dokážeme,“ líčil přímo v Salt Lake City obránce Ruslan Salej, jediný muž z běloruské sestavy, který hrál NHL.

Medaile? Kdepak, v tu chvíli zázraky došly. Bělorusko pak dostalo dvakrát sedm gólů a skončilo čtvrté. Do semifinále velkého turnaje se od té doby země už taky nikdy nedostala. Před covidem z elitní skupiny sestoupila, vrátila se zpátky, ale v Rize v roce 2021 obsadila 15. místo. Kvůli podpoře Ruska na turnajích IIHF od té doby nehraje, oficiálně je to ale kvůli zachování bezpečnosti.

Největší dopad měl zápas v Salt Lake City na brankáře Sala. Po letech přiznal pro deník Aftonbladet, na jaké dno padl. „Bylo to děsivé, nechtěl jsem žít dál. Ano, přemýšlel jsem o sebevraždě. Všude bylo najednou černo, můj život byl prázdný,“ konstatoval v mrazivé zpovědi.

Naštěstí vyhledal pomoc psychologa, svěřil se rodině a katastrofě se podařilo zabránit. Od porážky s Běloruskem jeho kariéra šla dolů. Z kvalitního gólmana NHL se stal průměrný, pak ligu opustil, přesunul se do Švédska a končil špatnou sezonou ve Frölundě.

Co bylo víc? Německo ve finále mistrovství světa, nebo Lotyšsko, které získalo bronz? Obě události působí senzačně. Německo mělo zrovna silnou vlnu, v roce 2018 na olympiádě v Pchjongčchangu bez hráčů NHL taky došlo ke stříbru. Takže větší událostí byl spíš výsledek Lotyšska.

Hrdá země nikdy medaili z velké hokejové akce nezískala. Nemá ani svoji vlastní profesionální ligu. Těžila z projektu, že nejlepší hráči chodili do Rigy, hráli KHL a většina týmu pak jezdila na MS. Občas někdo vyletěl do NHL, ale aby se s Lotyšskem počítalo jako s kandidátem na medaile? Nikdy.

Po ruské agresi na Ukrajinu Riga okamžitě účinkování v KHL ukončila, takže se hráči rozprchli víc do Evropy, osm hokejistů vyrazilo na MS z české extraligy. „Lotyšsko svoji velkou medaili nemělo v basketbale, fotbale ani v hokeji. Je to šok,“ upřímně se vyznával šťastný obránce Ralfs Freibergs.

Jenže stejně jako v předchozích případech obrovskou euforii se nepodařilo přetavit v další postup. Od historického výsledku Lotyšsko ani jednou nepostoupilo do čtvrtfinále. Teď ve Stockholmu mělo nakročeno, vyhrálo nad Slovenskem. Ale v posledním utkání ve skupině je spláchlo Rakousko a play-off si zahrálo místo Lotyšů.