Rolba bez řidiče. V Karlových Varech jezdí sama, ale nepřemýšlí

Na ledě už nikdo není. Za mantinelem vypnete. Strčíte ruce do kapes a pozorujete rolbu, jak pod ní zvolna mizí sníh a za ní vzniká klasické zrcadlo. Jedna věc je ale jinak. U volantu nikdo nesedí, po hřišti jezdí sama.

Výjimečný stroj v Karlových Varech dokončuje první sezonu. Podobných kousků nejezdí po světě ani deset.

Scénář, že se z ničeho nic rolba poblázní, protrhne mantinel a vyrazí na Sokolov, nastat nemůže. „Vůbec,“ usměje se ledař Jakub Kloz. „Celý provoz hlídají satelity umístěné v hale. Pokud se děje něco nestandardního, rolba se okamžitě zastaví,“ popisuje.

„Chcete to vidět?“ zeptá se jeho kolega.

Pak se postaví do dráhy, kudy rolba za chvíli pojede. Černý obr se zastavuje. Ledař udělá pět kroků stranou a rolba zase jede. „Kdyby byla pauza delší než pár sekund, natvrdo se vypne a přepne se na manuální řízení,“ vysvětluje ledař cestou z hřiště.

Tohle je i důvod, proč technologická libůstka nerolbuje led sama při extraligových zápasech a nebude to dělat ani o přestávkách reprezentačních zápasů v Karlových Varech.

Aby úprava proběhla rychle, potřebujete na ledě dva stroje. „A to by právě nešlo. Ona neumí spolupracovat s rolbou, která se řídí manuálně. Něco by se jí tam pletlo a zastavila by se,“ líčí Kloz.

Teoreticky by tahle situace mohla nastat, pokud se do haly koupí i druhý přístroj a programátoři je na sebe naladí, aby spolupracovali.

Představa, že stroj funguje a myslí sám, je ale mylná. Není to rolba s umělou inteligencí. Je to spíš zaměstnanec jednající podle pokynů.

Řidič doveze rolbu na startovací pozici, klíčkem přehodí ovládání na automat, vystoupí a v telefonu se nastaví jeden z připravených režimů, co má stroj dělat.

Scénáře, jakým končí film Vratné lahve, se ledaři nebojí.

„Tady já nebudu. Tady já bych nebyl rád,“ zahlásí ve snímku bývalý učitel Tkaloun v podání Zdeňka Svěráka. Firma totiž místo něj pořídila na třídění lahví přístroj. On měl najednou jen třídit a odnášet přepravky.

„O tohle strach opravdu nemám,“ usměje se Kloz.

Ledař musí seřídit nůž, aby správně řezal led nebo stroj řídil. Rolba nevyhodnocuje nic sama, vždycky potřebuje mít u sebe někoho, kdo ji správně nastaví. Nebo podle situace – sedne člověk za volant.

Když se Jakuba Kloze zeptáte, jestli tuší, co všechno už rolba zvládla, přikývne: „Zhruba čtyři tisíce úprav ledu už má za sebou a použila nějak dva miliony litrů vody. Chcete to vidět?“

Na přikývnutí mávne, ať jdete za ním. Usedne za počítač a ukazuje data. „Tak ne, přesně je 2 153 000 litrů vody,“ usměje se.

Vidíte odpracované motohodiny, kolik zbývá do dalšího servisu i stav baterie. Za moment vyskočí asi největší vychytávka.

Kloz ukáže mapu hřiště v tréninkové hale. Některá místa jsou modrá, jiná červená, většina bílá. Bílá tady znamená kvalitu. Další barvy značí, kde je led tenčí nebo naopak tlustší. Šéf tak zadá výšku ledu, kterou chce, a rolba si pak všechno přes laserový senzor sama pohlídá. „Když je někde díra, dá si tam víc vody. Popojede, vodu stáhne.“

Praktickým benefitem je, že dokonalou výškou se spoří energie. Každý půlcentimetr ledu vede k růstu chladícího výkonu o 15 procent.

„Díky hlídání tloušťky ledu máme tak třeba i reklamy a čáry na ledě v jedné rovině. Což se hodilo při play off, když sem přijel nároďák. Led můžeme celoplošně vyřezat, nebo zase zalít,“ vysvětluje Kloz.

Kdo má malé děti, určitě zažil jednu klíčovou chvíli. Chce jít o přestávce při zápase na záchod nebo do stánku. Ale nejde to.

Hokej má sice pauzu, ale jakmile se dostaví rolba, objeví se ti praví hrdinové.

Děti se nalepí na plexisklo a tajně doufají, že jednou se v přístroji svezou, zatočí si volantem. „Jo, děti mávají hodně,“ usměje se Kloz. „Jen jsou pak naštvané, že u mantinelu nemávám zpátky. Ale to zrovna nejde, tam fakt musím sledovat, kudy jedu.“

Pokud přijdou hodně brzy před zápasem, mávat nemá kdo. Tam může řádit stroj bez řidiče, při utkání ho vždycky uvidí s obsluhou.

„Když sem rolbu přivezli, tak si ji lidi natáčeli hodně. Teď se občas objevíte akorát vy, novináři. Ostatní si zvykli,“ mrkne Kloz.

Sám hokej hrál, patří do ročníku s Vojtěchem Polákem, který si zahrál NHL, nebo s Lukášem Mensatorem, bývalým špičkovým brankářem. Jedenáct let trénoval, v nové Mattoni Areně se pak zkusil přihlásit o práci ve strojovně. Teď se stará o provoz a led.

„Než jste přišel, taky jsem o tom přemýšlel,“ odvětí na dotaz, jestli rolba bez řidiče může znamenat standard v budoucnosti, nebo jde spíš o slepou vývojovou větev.

Stroj se dá pořídit kolem šesti milionů korun. „Určitě je dobrý pro menší stadiony, kde nebudou potřebovat tolik zaměstnanců. Vždycky vám někdo musí posouvat brány, otevírat dveře. Tady stačí jeden člověk, který umí řídit rolbu, správně ji nastaví a obstará věci kolem,“ říká.

Jen při zápase stroj pořád v sobě potřebuje mít člověka.

Rolba se právě vrátila na svoji startovací pozici. Zastavila přesně na čáře, má splněno. Teď do ní musí nasednout ledař, přepnout na manuální ovládání. Řízne ostrou levou zatáčku k jámě, kam se sype sníh.

Konec povídání, chlapi musí zase do práce. Zhruba za dvě hodiny se hraje. Led je prázdný a čeká se na prvního hráče, který do něj zakrojí svoje brusle.