Silný trenér, majitel nevyhlašuje válku. Jako kdyby se Pardubice poučily

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když kupujete hráče, je potřeba vědět proč. Když najímáte trenéry, je zásadní dokonale znát jejich styl, vizi, schopnosti i psychickou odolnost. A navíc by si měl každý management vyhodnotit, jestli mu opravdu dá prostor na práci, nebo mu začne při prvních problémech dávat vlastní noty.

Pardubice si mohou dovolit přilákat nejlepší hráče v Česku, což ale samo o sobě na titul nestačí. Vždycky do sebe musí zapadnout víc věcí, důkazem je třeba i poslední titul Komety. Papírově vyhrát prostě neměla. Minimálně Sparta i Pardubice měly být nad ní a ona stejně oba přetlačila.

Tohle léto se jeví jako první, kdy se klub pod vládou majitele Petra Dědka začal poučovat z vlastních chyb, byť o tom nepadlo nikde ani slovo. Jen je vidět razantní změna v personální politice.

Dynamo se znovu vrátilo k lovu velkých trenérských jmen.

Pikantní je, že ve snaze za úspěchem vystřílelo všechna esa, která trh nabízel: Radim Rulík, Václav Varaďa, Miloslav Hořava.

Teď přišel Filip Pešán, poslední ze silného trenérského kvarteta, který v klubu ještě nepracoval. Což dokazuje zase otočku v myšlení.

Před rokem management přesvědčoval fanoušky, že bývalý skvělý hráč a asistent Marek Zadina stačí na šéfování kolosu s hvězdami. Dokonce na něj stačí sám, protože dostal k ruce Václava Kočího s Vítem Černohousem, které čeká ještě pár let, než si prostředí na lavičce osahají. Třeba se jednou stanou trenérskými osobnostmi, třeba ne. Ale rozjíždět kariéru v klubu, který plánuje útok na titul? Těžká práce.

Hokejový svět se pořád hrne dopředu. Nestačí mít nejlepší hráče, kteří si hru řídí sami. S veškerým respektem ke slavné vsetínské titulové éře z 90. let, dnes by už nebyla možná. Kabina si neuřídí sezonu sama, potřebuje silné vedení, servis, víc informací. Detaily si hráči doladí, ale nepostaví si systém.

Platí to pro celý sport, detaily rozhodují. Proto mají ve fotbale místo trenéři, kteří se specializují jen na standardní situace. Proto jsou v NHL vidět armády analytiků a expertů na video. Proto jsou v pozicích asistentů často i bývalí hlavní trenéři.

A takový nádech je cítit i v Pardubicích. Kromě Pešána přišel i Karel Mlejnek, který má za sebou podařené roky v Litvínově jako hlavní kouč. Navíc bych se nedivil, kdyby se ještě během sezony objevil u týmu znovu Miloslav Hořava a rozšířil realizační tým.

Spojení Pešána s Dynamem dává smysl ve směru, že sám má vyšší potenciál, než poslední roky předvádí, a Pardubice jsou na tom stejně. On potřeboval silný klub a pracovat mimo Liberec, Pardubice zase ze všeho nejvíc potřebují mít jednoho trenéra několik let v řadě. Naposledy totiž dvě celé sezony za sebou odtrénoval Václav Sýkora (2008/2009 a 2009/2010), což zní naprosto šíleně.

Jedná se ale o ukázku, jak nestabilní prostředí se v Pardubicích nachází. Je úplně jedno, kdo klub vlastní a vede. Vždycky tady jsou velké ambice a trenéři se mění extrémně často. Hodně by pomohlo, kdyby tady přišla změna.

Pešán byl dřív na vrcholu, celý český hokej v něm viděl spasitele. Jenže nereálná očekávání utáhnout sám ani nemohl. K neúspěchu své kombinace reprezentační trenér a šéftrenér svazu pomohl i sám svým arogantním vystupováním.

Ale časy se mění, chytří lidé taky, dovedou vidět, kde se netrefili, a problém si přiznat, vyhodnotit a posunout se.

Ve výsledku tohle byl asi jediný Pešánův malér, protože co se týká hokeje, ví, vidí a dobře chápe, kam se sport ubírá. Vyvíjí se, rád naslouchá novým směrům. V Pardubicích má jedinečnou šanci předvést, že se vyvinul i jako osobnost.

Pardubice nabízejí finanční sílu, aby Pešán rozjel klidně něco podobného, co se povedlo Jindřichu Trpišovskému ve Slavii. Trenér se neustále posouvá, vyvíjí styl, vyhrává tituly, a když ne, dovede se poučit z chyb. Záleží na mixu trenérovy pokory, kvality práce i hráčského kádru a důvěry vedení v jeho schopnosti.

Filip Pešán sice není nejpopulárnějším trenérem v Česku mezi fanoušky, ale pořád patří mezi nejschopnější. Klíčové je, že s ním přichází i Mlejnek. Tenhle krok dává smysl, jestli je kouč dál než v letech 2020-2022, kdy měl být na vrcholu, ale ještě nebyl připravený. Pokud už je, začne stoupat zase on i klub.

Změna je znát i při skládání hráčského kádru. Oficiálně za něj nese zodpovědnost bývalý útočník Petr Sýkora. Ale tu a tam stejně zazní, že všechno se probírá v triumvirátu s předsedou představenstva Ondřejem Heřmanem a majitelem Petrem Dědkem.

Takže bůhví, kdo vlastně před rokem měl finální slovo, jak se dával dohromady tým. Jen před rokem provedl několik špatných kroků, což bylo cítit už před prvním přípravným zápasem.

Defenziva totiž vypadala velká, zlá, tvrdá. Ale problém je, že tak vůbec nehrála. Co hůř, když jste hledali někoho, kdo by dovedl rozehrávat, pracovat na přesilovkách a vládnout jistotou s pukem, odpovědí byl jen Peter Čerešňák. Dál nikdo.

Nápad, že tahle práce padne na Andreje Šustra, někdejšího reprezentačního beka a hráče NHL, byl úplně mimo. V téhle roli se necítil, nebyl platný. Sezonu pak dohrál za Tapparu Tampere a ve Finsku si nestěžovali, že by hrál zle. Jen věděli, do jaké role ho berou. Pardubice jako kdyby volily jen jméno.

Teď si pořídily naopak silnou sestavu beků, kteří mají umět dobře rozehrávat a podporovat útok. Parta Peter Čerešňák, Daniel Gazda, Jan Košťálek, Miguel Tourigny působí úplně jinak než rok staré seskupení s názvem „Čerešňák a nikdo“. Dobrým občerstvením si prošlo i uskupení defenzivně laděných beků. Ondřej Mikliš a John Ludvig by měli být v disciplíně odklízení dotěrných útočníků nejlepší v lize. David Musil bruslařsky přestával stíhat, tady se taky jedná o krok nahoru.

Vylepšená a daleko šikovnější obrana totiž způsobí, že by se měl daleko víc využít potenciál útočníků typu Jiří Smejkal, Roman Červenka, Lukáš Sedlák nebo Martin Kaut (až se uzdraví).

Logicky se jeví i zájem o Jakuba Lauka. V NHL nedostal kvalifikační nabídku od Bostonu, takže je na trhu volných hráčů a nikdo se s dobrou smlouvou nepřihrnul. V Evropě ale má na víc, než jen aby bojoval, bořil, kradl puky, srážel se a občas se popral. Dovede být silný v předbrankovém prostoru, navíc v sobě nese nastavení, že dře a nevypíná. To je důležitá vlastnost.

Velkým bonusem taky je, že není tolik slyšet Petra Dědka. Majitel Dynama má neskutečný dar proti sobě poštvat úplně všechny a umí tyhle věci dělat i v rekordně rychlém tempu.

Když se před rokem konaly volby šéfa svazu, tak se na jeho sociálních sítích rozjely divoké hry s útoky na soupeře ve volbách. Místo, aby získával vliv uzavíráním spojenectví a koalic, bral soupeře ve virtuálním světě po hlavě.

Jistě, ke klidu pomohlo, že teď žádné volby nejsou.

Ale současně jde i o první léto, kdy se majitel udržel a nepustil se do velkého rozboru svého týmu. Není ani tak problém, že řekne, co se mu nelíbí. Jeho problém spíš byl, že se většinou neudržel a vypálil ještě dalších pět témat, která původně asi nikdy neměl v plánu říct. Jakmile nastartuje, už se nedá zastavit.

Přijde mi, jako kdyby postupně přestal udržovat tak blízký kontakt s hráči. Všechno získává kontury, že on je majitel, oni mají kabinu a nevznikají mezi nimi úzké vztahy, které byly cítit dřív.

Samozřejmě záleží na první krizi, co se bude dít. Jestli opravdu Pešán dostane dostatek času s týmem pracovat. Jestli v tu chvíli nepřiletí od majitele klubu do veřejného prostoru výbušná prohlášení. Ovšem faktem je, že už v minulé sezoně byl Petr Dědek výrazně klidnější než dřív.

Jestli v tomhle trendu bude pokračovat, postupně v Pardubicích může vzniknout skládanka, kdy do sebe zapadnout detaily, které vedou k tomu, že sedmý finálový zápas lze vyhrát.

Nebo taky ne.

Což je zkrátka sport, ovšem má smysl vždycky pochopit bez velkých mediálních poprav, proč se tak stalo. Takhle uchopené porážky totiž posouvají k budoucím možným úspěchům.

Pardubice mají díky bohatému majiteli, velkému zájmu lokálních partnerů i extrémnímu fanouškovskému nadšení (velké kupní síle) možnost stát se organizací, která vydrží na vrcholu hodně dlouho.

Jen to chce správná rozhodnutí v klíčových chvílích, klid a aby měli všichni ve vedení jasně dané kompetence, které nechtějí překračovat.