Ze dna NHL do ráje. Vaněček měl ve finále klíčovou roli, i když nechytal

Jeho příběh má sílu. Gólman Vítek Vaněček se šest let pral na farmě, aby dostal místo v NHL. Vybojoval si ho, ale po trejdu do San Jose ho čekala nová fáze. Končila mu smlouva a organizace, která se nachází v přestavbě, není zrovna destinace, kde gólmani vytahují svoje čísla do vesmíru.

Ale stačilo jedno rozhodnutí, jedna akce a všechno se změnilo.

Gólmana si vyžádala Florida, aby doplnil Sergeje Bobrovského na cestě za druhým Stanley Cupem v řadě. Povedlo se. Vaněček bude mít už napořád jméno na nejslavnější hokejové trofeji světa a teď může plánovat velké oslavy. V Havlíčkově Brodě ukáže pohár 13. srpna.

Okamžitě po otevření trhu s volnými hráči získal novou práci, domluvil se s Utahem. Za mořem pokračuje, vytvoří pár s Karlem Vejmelkou.

Už jste si v sobě někde v klidu u moře porovnal všechny velké a divoké věci, které se za poslední dobu staly a uzavřel sezonu?

U moře ne, s manželkou jsme vyrazili do Rakouska, máme malého, takže jsme chtěli někam blíž. Odpočinul jsem si, to ano. V hlavě pořád vidím, jaký neskutečný úspěch se povedl, ale taky vím, že všechno potřebuju uzavřít, soustředit se na další sezonu a pořádně se připravit.

Ročník přitom začínal tak, že jste měl v San Jose, tedy v nejhorším klubu NHL, bojovat o další smlouvu, tedy i o budoucnost v lize. Jen pro brankáře to není úplně ideální destinace, čísla tam zrovna nerostou. Začal ročník hodně složitě?

Začátek v San Jose těžký byl, nebudu lhát. Když tým prohrává, náročné to je dost. Brankář góly nedá, nenahraje na ně, pro nás jsou důležité výhry. Se San Jose jsme jich moc neměli. No ale NHL je byznys a měl jsem štěstí, že se stala výměna. Z posledního místa jsem vyletěl na první. Lépe to dopadnout nemohlo.

Přemýšlel jste, proč si Florida najednou sáhla do utrápených Sharks pro vás?

Přesně důvod nevím. Dřív jsem měl výborné sezony, tak se podle mě dívali na historii, že něco mám za sebou. Asi i věřili, že umím podržet tým, kdyby se něco stalo.

Přejít ze San Jose, které je od startu sezony jasně mimo play off, na Floridu, kde se jde na druhý Stanley Cup v řadě, zní jako měnit vítr za hurikán. Sedí to?

Obrat to byl extrémní, navíc když vás vymění na Floridu, přicházíte do neskutečného místa pro hokej i pro rodinu. V San Jose taky není vůbec špatně, ale tady máte i ambice, sílu týmu.

Strojovna na úspěch.

Přesně, trenér Paul Maurice umí všechny neskutečně motivovat, přesně ví, co po klucích chce. To je podle mě hrozně důležité, že tým trenéra strašně dobře bere.

Kouč Maurice vypadá přes obrazovku jako mistr v tom, jak dovede s hráči komunikovat, mluvit, dostat z nich, co potřebuje. Realita vypadá jak?

Přesně takhle. (usměje se) Je opravdu hodně důležité, jak s hráči dovede mluvit i podpořit.

Přitom nemám pocit, že by šel cestou nějakého zalíbení se a hráčům uhýbal.

Právě, je to hrozně přímý chlap.

Řeknete z kádru Floridy jedno jméno, kdo na vás působil jako totální vítěz, hráč, který dokázal ostatní strhnout?

Beru všechny úplně stejně. Všichni táhnou za jeden provaz, přišel jsem do hrozně silného týmu. Jen jako brankář jsem se víc soustředil na gólmany a tady byl Sergej Bobrovskij. Nikdy jsem před sebou neměl staršího kolegu, vždycky to byl buď stejný ročník, nebo mladší kluk. Mělo pro mě velký smysl vidět, jak funguje, jak se připravuje.

Je hodně silný mentálně? Podepsal smlouvu na 10 milionů dolarů ročně, dvě sezony nechytal jako hvězda, Florida s ním rychle vypadla. Ale postupně spustil rodeo, dvakrát v řadě vychytal Stanley Cup.

Hlavu má silnou. Nevím, jestli to dělá věk, je mu šestatřicet, nebo co za tím je. Ale měl jsem vedle sebe člověka, který si ohromně věří, že bude vyhrávat. Neexistují pro něj porážky.

Třeba je to v těch vlasech, když se stříhá jen jednou ročně po play off.

(usměje se) Taky jsem na to koukal, když najednou přišel ostříhaný. Najednou tam stál úplně jiný člověk.

Vaše role v play off byla nakonec taky zásadní, i když hodně specifická. Nechytal jste ani jednou, ale do momentů finále patří, jak jste před zápasy ničil pohodu brankáře Edmontonu Skinnera. Kdo tenhle plán pekl?

Přišel za mnou trenér gólmanů, že jakmile začne rozcvička, Skinner přijede na červenou čáru a kouká se na naše hráče. Jen mi řekl, ať jdu před něj trochu tancovat, nebo ať si vezmu lahev a postříkám led vodou. První dva zápasy v Edmontonu jsem mu tam jen stál, ale pak jsem přemýšlel, co bych mohl udělat. Tak mě napadlo, že bych mohl udělat to samé, co on, tedy přijedu a budu se na něj dívat.

Vypadal jste hodně odhodlaně.

Přijel jsem k němu a díval se mu do očí. Nic jsem mu k tomu ale neříkal, jen ten pohled.

A není těžké se přemluvit k takové akci? Nepřijde mi, že byste byl extra provokatér.

Nejsem a nechci být takový člověk. Ale zase jsem si říkal, že není jednoduché vyhrát Stanley Cup. (usměje se)

Takže v sobě trochu bestie vylovíte?

Když jsem nebyl v bráně, chtěl jsem klukům aspoň trochu pomoci. Mluvit jsem na Skinnera ale nechtěl, abych tam nedělal úplně špatné věci.

Napadlo by vás, pod jaký tlak byste se pak dostal, kdyby si Bobrovskij třeba natáhl tříslo a vy musel do brány? Bylo by vás všude plno, pár hlášek od týmu Oilers byste si asi vyslechl.

Stoprocentně, asi by se mi to snažili vrátit. Ale tlak je v bráně vždycky a já jsem tam hlavně od toho, abych chytal, nebo byl připravený kdykoliv zaskočit. Musel bych se sebrat a dát do toho úplně všechno.

Po vítězném zápase má vždycky jeden hráč, který hodně přispěl k výsledku, právo dát v kabině do skládanky ke Stanley Cupu jeden puk. Po pátém zápase finále jste tuhle výsadu dostal vy. Pro mě tohle byl totální důkaz, co znamená tým. Co pro vás?

Přesně, nejdřív jsem to vůbec nečekal. Ale když jsem mohl přidat puk do skládanky na zdi, udělalo mi to velkou radost, i když jsem nechytal. Tohle dokonale ukázalo, jak všichni drží pospolu. Je jedno, jestli chytám, nebo ne, ale odvádím práci, abych jakkoliv pomohl. A je hrozně příjemné, když to takhle ostatní vezmou. Prostě tým.

Dá se Florida teď brát jako učebnice pro další gólmanskou éru, ze které můžete čerpat dál?

Stoprocentně, v první řadě bych si chtěl vzít od Bobrovského co nejvíc. Hodně jsem se snažil vnímat, jak maká, jak se stará o svoje tělo. Líbilo se mi ho sledovat. Taky ve mně zůstane, jak je hrozně těžké Stanley Cup vyhrát. Ono se to říká, ale když opravdu v reálu vidíte, kolik je potřeba obětovat, kolik věcí se musí sejít? Prohrávali jsme třeba v Torontu 0:2 na zápasy a v play off není snadné se vracet zpátky. Ale je vidět, že jde všechno.

V televizi vypadá naprosto dokonale Connor McDavid, dovedu si představit, že naživo je to v jeho podání ještě větší vichr. Ale stejně tým s nejlepším hráčem planety prohraje druhé finále v řadě. Co se dá vzít tady?

On je vážně neskutečný hráč. Jen současně prostě vidíte, že hokej vyhrávají týmy, nikdy jednotlivec, i když je tak strašně dobrý jako McDavid. Taky musí jít vystřídat, nemůže být na ledě pořád, což je potřeba taky vnímat. Famózní je i Draisaitl a teď si vezměte, že když Edmonton prohrával, trenér je oba dával na led víc a víc spolu. Ale současně bylo i vidět, že jsou unavení. Takže když se bavíme, že Stanley Cup nedovede vyhrát jeden výjimečný hráč, nedovedou to ani dva.

Po sezoně jste si poměrně rychle plácl s Utahem, což je další hodně zajímavá adresa. Sice tam nejsou palmy, ale zase z hokejového pohledu se tam staví extrémně talentovaný tým. Vidíte Mamuty stejně?

Poslední dobou létám po celé Americe. Nejdřív New Jersey, pak San Jose, Florida a teď Utah. (usměje se) Jsem rád, že mám podepsáno s nimi. Budu tam chytat s Karlem Vejmelkou, což mě taky těší. Připravím se na sezonu, abych do ní dal všechno, co ve mně je. Cílem je zase vyhrát Stanley Cup.

S Vejmelkou jste získali stříbro na MS do 18 let. Znáte se i nějak blíž?

Jsme stejně staří, hráli jsme proti sobě odmala.

Vy za Havlíčkův Brod, on za Třebíč, Vysočina v Utahu. Už mi to dochází.

Přesně tak! Jezdili jsme spolu i na reprezentace, tam jsme se spolu bavili. Ale když jsme proti sobě chytali jako malí kluci, tak ne, tam jsme byli soupeři. (usměje se) Moc se těším, že uděláme dvojici spolu. Nikdy jsem nezažil, že bych měl vedle sebe Čecha. Karel je výborný kluk, výborný gólman, vůbec se toho nebojím.

A asi nemá cenu řešit, kdo bude jednička, že ne? Trend v NHL je spíš takový, že zátěž je lepší co nejvíc rozložit.

Je to tak, práce bude asi dost. Jak se hokej zrychlil, všichni jsou dřív unavenější, takže gólmani se dost střídají.

Myslíte, že byste dál chytal NHL, kdybyste zůstal celou sezonu v San Jose?

Těžká otázka a odpověď se na ni hledá hodně složitě, abych se přiznal.

San Jose bude jednou skvělé, jen brankář tam aktuálně moc nevynikne a nevytáhne zrovna extrémní čísla.

Čísla jsem tam zrovna nádherná neměl. Na druhou stranu, NHL je i dost obchod, jak jsem říkal na začátku. Věřím, že by se něco našlo, třeba za minimální peníze, ale našlo by se. Každý chce být v NHL za každou cenu.

Spekulace, že v případě konce za mořem, by vás mohly oslovit Pardubice, se k vám dostaly?

Nedostaly, o tom vůbec nic nevím. Nikdo mi nevolal ani nepsal. Třeba to vytáhl jen někdo z fanoušků a začalo něco kolovat na sítích. Ale nic se reálně nedělo.