Temná historie hokeje v Utahu. Majitel chtěl NHL, zemřel po pádu z terasy

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Hokej v Utahu se dnes stává jednou z nejzajímavějších značek v NHL. Povedlo se nové logo s Mamutem, klub má silnou sestavu mladých hráčů, kteří se budou zlepšovat. Pro českého fanouška je hodně atraktivní gólmanská dvojice Karel Vejmelka, Vítek Vaněček. V Salt Lake City se bude hokeji dařit. Druhá sezona má být jednou z mnoha.

Město historicky hokej miluje, i když má tady sport hodně zamotanou historii. Patří do ní záhadné úmrtí, vražda i krachy.

Do Salt Lake City přivedl NHL miliardář Ryan Smith v roce 2024, dřív o podobném kroku snil právník a manažer těžební společnosti Dan Meyer. Založil tým Salt Lake City Golden Eagles a na konci 60. let se z nich stal hit.

Když Golden Eagles nastoupili 10. října 1969 k prvnímu zápasu, deník Deseret News hlásil, že nastala „nová kapitola sportu v Utahu“. Hokej se těšil z nádherné nové haly Salt Palace. Když se byl ve městě podívat Colin Campbell, šéf NHL, hlásil: „Tohle je nejlepší budova mimo NHL a možná i nejlepší hala v hokejovém světě vůbec.“

Klub nastupoval do soutěže s názvem WHL, což byla původně jedna z profesionálních amerických lig, která si dělala choutky, aby vyštípala NHL. Chtěla hrát o Stanley Cup právě s vítězem NHL, ta se bála jejího velkého spojení s jinou ligou CHL, což vedlo k první velké expanzi do slavné soutěže. Šest týmů v roce 1967 vyskočilo na dvanáct.

Z WHL se stal nakonec partner pro NHL. Taky proto byl Campbell tak vřelý, když spatřil moderní arénu.

Meyer cítil, že postupně sune svůj tým do NHL.

A tak plánoval velkou věc probrat v roce 1972 na Utkání hvězd v Minnesotě s dalšími manažery. Jenže právě tady taky všechno skončilo. Šéf klubu vypadl z 19. patra hotelu a volným pádem letěl 70 metrů, spadl sice do bazénu, ale nepřežil.

Smrt majitele klubu na velké akci byla totálním šokem.

O to větším, když se všechno seběhlo za záhadných okolností.

Z vlastního pokoje sledoval katastrofu Paul Henderson, tehdejší hvězda Toronta. Slyšel zvuk rozbíjejícího se skla. Zvedl hlavu a viděl muže, jak prolézá ven.

„Ten člověk si sedl na zábradlí a pustil se. A panebože. Pak jsem slyšel ten tupý zvuk, jak spadl na zem,“ vypověděl tehdy útočník.

Policie vyslýchala hokejisty, kteří měli pokoje kolem Meyera. Takže postupně si zvala Hendersona, Pita Martina, Bobbyho Hulla a Chica Makiho. „Hned jsem si říkal, jestli v pokoji neprobíhala pořádná rvačka,“ řekl Hull pro Montreal Gazette. Hull viděl po pokoji šmouhy od krve, rozbité brýle i poničené zařízení pokoje.

Prezident klubu Phoenix Roadrunner Jim Wells s Meyerem chvíli před osudnou chvílí jednal. Popisoval, že šéf Golden Eagles byl v dobré náladě. Během schůzky se ale najednou omluvil, že musí jít na pokoj, aby vyřídil několik telefonů. „Mám pár hovorů kvůli těžbě. Jestli to nevyjde, jsem na mizině,“ měl podle Wellse říct.

Za 15 minut od inkriminovaného rozhovoru byl Meyer mrtvý.

Nikdy se úplně nevyjasnilo, jestli šlo o sebevraždu, nebo byl Meyer někým donucen skočit.

Velká porota v Minnesotě se usnesla, že Meyer skočil bez cizího přičinění. Hlavní soudní lékař a koroner okresu John Coe o tom vůbec přesvědčen ovšem nebyl. „Vůbec nic nenasvědčovalo, že by byl Meyer v depresích, nebo uvažoval o sebevraždě,“ pronesl. Navíc na zemi se našly dva knoflíky, které nepatřily k žádnému kusu právníkova oblečení.

Jenže další důkaz už neexistoval. „Byl nadšený z toho, co dělá. Odmítám to přijmout a uvěřit, že by něco takového udělal,“ líčil před lety Al Rollins, bývalý hvězdný brankář NHL a trenér Salt Lake City, který Meyera dobře znal.

Server The Hockey News zkoušel po dávné kauze nyní pátrat a historik klubu Dave Soutter vysvětlil, že v Salt Lake převládal názor, že někdo přišel po Meyerovi vymáhat dluh. „Ten někdo“ ho následně donutil vyjít až k zábradlí, kde se boss neudržel.

Když se magazín tázal Hendersona, kterému v té době bylo už 81 let, mluvil o mlhavých vzpomínkách. Ale o jednom byl přesvědčený: „Jsem si jistý, že spáchal sebevraždu a nikdo ho z okna nestrčil, ani mu nepomohl. Vylezl ven a pustil se. Mohl se vrátit, ale neudělal to. Nevěděl jsem, kdo to je, řekli mi to až později. Slyšel jsem, že zkrachoval, proto spáchal sebevraždu, nezvládl to. Jestli je to pravda, nevím, to jsou spekulace, které se ke mně dostaly pak.“

Meyer měl totiž celkově dost problémů, jen se nedostávaly na veřejnost. Lidi ho milovali, na pohřeb se údajně dostavilo kolem 2 tisíc fanoušků. Na druhou stranu, v té době nikdo moc netušil o jeho temnější stránce, kdy čelil žalobě za 2 miliony dolarů za pochybné obchodní praktiky. Byl obviněn, že se svými společníky účtovali lichvářské úroky a padělali dokumenty.

Boss hokejového klubu byl zapleten do dalšího problému, kdy od soudu dostal pokutu 800 tisíc dolarů, což se stalo dva týdny před jeho smrtí. Nevěděla o tom ani rodina, všechno tutlal. Soudy probíhaly i po jeho smrti a Meyer byl namočen v podvodu s akciemi, který šplhal do výšky 3,5 milionu dolarů.

Hokejový tým zdědila Meyerova manželka, která ho prodala údajně za 500 tisíc dolarů Charlesi Finleymu, majiteli California Golden Seals. Jenže ten se brzy dostal do velkých finančních potíží. NHL převzala Golden Seals i Golden Eagles, o tým ve Western League neměla zájem, tak vyhlásila, že se klub ruší.

Na poslední chvíli se ale zjevila záchrana. Přihlásili se místní podnikatelé Art Teece a O. Thayne Acord, že tým povedou. V roce 1974 ho zachránili. Jenže pak zase zkrachovala soutěž WHL, takže klub přihlásilo vedení do CHL a Golden Eagles hned ligu vyhráli.

Jenže brzy se dostavily další vážné problémy.

V únoru 1980 byl Thayne Acord zavražděn. Zemřel při loupežném přepadení, když vrah zabil i jeho manželku. Při návratu domů překvapili dva zloděje, ženu si jeden lupič nechal v domě jako rukojmí. Acord šel s druhým pachatelem do banky vybrat výkupné 800 dolarů.

Nepomohlo to, následně je lupiči v ložnici zastřelili.

„Byl to druhý majitel Golden Eagles, který zemřel násilnou smrtí,“ měl jasno deník Daily Herald z Utahu. Což byl další důkaz, jak ve společnosti dál žila neobjasněná smrt zakladatele klubu.

V roce 1984 se rozpadla i soutěž CHL, tak se klub z Utahu přemístil do IHL. To mělo ovšem podstatný háček. Jednalo se o tradiční autobusovou ligu, za soupeři se dalo jezdit po silnici. Salt Lake City bylo daleko, takže Golden Eagles museli všem soupeřům hradit leteckou přepravu do města. Přesto v lize zůstali, v letech 1987 a 1988 ji vyhráli. V roce 1989 prodal Art Teece klub majiteli Utahu Jazz Larrymu Millerovi. Ten po pěti letech značku prodal v rámci NBA Williamu Davidsonovi, jenž ji přesunul do Detroitu.

Po 25 letech skončila éra klubu, který se těšil na startu tak velkému zájmu, že se do haly přinášely extra židle. I když kapacita překračovala výrazně povolené limity, stejně se tam podařilo dostat další lidi navíc.

Přímo v Salt Lake City se klub NHL objevil až na podzim 2024, když se sem přesunul z Arizony. V první chvíli se spekulovalo, jestli se nevzkřísí stará značka a organizace nevyletí do světa s názvem Golden Eagles.

Ale nakonec se starý název nedostal ani do užšího výběru. Nový Utah je Mammoth.