Trápit Kanadu pořád umí. Ale Česko dostalo na MS lekci, jak být lepší

Před pěti roky by se takový výsledek dával na úroveň medaile. Česko prohrálo s Kanadou na MS do 20 let 5:7, a to favorit ještě vstřelil poslední gól do prázdné branky při power play. Páni! To nebyla prohra, spíš „nevýhra“.

Doba se však posunula. Trenér Patrik Augusta přivezl na turnaj tým, který má reálnou sílu, aby podruhé takový zápas vyhrál, pokud k němu dojde znovu.

Výsledek není na oslavy. Spíš by se měl brát jako velmi dobrý učební materiál, jak proti špičkovému týmu na mistrovství světa hrát.

Česko dvakrát po sobě vyřadilo Kanadu ve čtvrtfinále MS do 20 let. Na rovinu, tahle šňůra nemohla trvat věčně. Vzhledem k možnostem, produkci talentu a široké základně kanadského hokeje soupeř jednou musel špatnou náladu z utkání s Českem otočit.

Podle mě může být dobře, že se to stalo už teď, při prvním zápase turnaje. A je také dobře, že se tak stalo zrovna tímhle způsobem.

Z českého pohledu by bylo mnohem horší padnout 0:3 nebo 1:2 po prodloužení. Sedět po utkání v šatně a zoufat, že tým hrál zodpovědně dozadu a nedokázal se prokousat před branku, by bolelo víc.

Zpráva zápasu s Kanadou zní následovně: Česko má velkou ofenzivní sílu. Hodně baví, jak si obránce z extraligy Tomáš Galvas dovede dělat z největších talentů světového hokeje dobrý den a na shledanou. Nelekne se chyby, ale je po ní ještě drzejší.

Václav Nestrašil je opravdu velký talent, postřehy scoutingu Chicaga nelžou ani trochu a v NCAA roste velmi zajímavý hráč. Dovede udržet puk v souboji na mantinelu, vybojovat ho, důrazně soupeře dohrát.

Adam Benák se dovede přizpůsobit tvrdosti a rychlosti. Jeho dvě gólové nahrávky nejsou náhoda. Ví, kde mu jezdí spoluhráči, má dokonalý přehled, kde se pohybují soupeři. Nikdo ho nenachytal, v klidu zvládá špičkovou úroveň i bez centimetrů. Jeho zbraní je mozek.

Dalo by se takhle pokračovat dál, hodně dobrých věcí bylo vidět od Vojtěcha Čihaře, Tomáše Poletína, Petra Sikory a spol.

Také je ale potřeba zlepšit práci ve vlastní defenzivní zóně, umět někdy dostat kotouč ven jednoduše. Není ostuda puk jen vyhodit, nachystat se do pozice a pak si ho sebrat a mít pod kontrolou.

Není úplně špatně s Kanadou prohrát při prvním zápase MS.

Výsledek 5:7 může dostat hráče do režimu, že zapnou na maximální koncentraci. Dostali se do pozice, že nesmí podcenit týmy typu Dánska, navíc musí porazit Finsko. Důvod? Pořád má cenu postoupit ze skupiny nejhůř jako druzí. Je důležité se vyhnout Švédsku a USA a tuhle kategorii zkusit případně zase až v semifinále – samozřejmě, pokud vyjde osudový čtvrtfinálový boj.

Tým potřebuje srovnat herní disciplínu, soustředit se na detaily při hře bez puku. Po kanonádě trenéři mají hodně videí na stříhání, aby měli hráčům co ukázat.

Věřím, že Augusta a spol. vezmou výsledek jako skvělý výukový materiál, ne jako téma na oslavu.

Protože hráči kvalitu mají, to jim není potřeba vysvětlovat a hladit je po vlasech. Teď ne. Teď je čas ladit drobnosti.

Obraně by měl určitě pomoci nástup dvoumetrového maroda Radima Mrtky. Na příkladu Nestrašila, Poletína nebo Benáka bylo vidět, že osmnáctiletý hráč v klidu může mít zásadní roli.

Dál bude potřeba vyřešit, jak vyrobit zbraň ze třetí formace, protože v ní nastupuje Adam Novotný, což není jen tak obyčejný bruslař, ale skvělý střelec. Není typem hokejisty, na kterého se musí dřít a on se jen celý zápas klouže a čeká na šanci, to vůbec. Rube, pomáhá v systému, zvládne klidně i oslabení. Ale jeho přidanou hodnotou je produktivita, někdo ho do šancí musí dostat.

Čtvrtá lajna by mohla být ještě agresivnější. Díky tomu také v předchozích letech Česko mělo úspěchy. Někdo dával góly, jiný dohrával a štípal. Každý hráč sestavy měl roli a sžil se s ní.

Velkým příslibem je česká rychlost. Znovu totiž sledujeme tým, který nebude bruslařsky propadat a navíc dovede vyhrávat osobní souboje. To nejsou úplně malé věci, že Česko dokázalo favorita přehrávat.

Jen má tři zápasy, aby vyladilo detaily a zkusilo navázat na tři medaile z posledních tří MS. Pak může porazit úplně každého.