Luxus v české brance. Tři jedničky z NHL, kterým vládne hrdina z Prahy

/od zvláštního zpravodaje v Itálii/

Máte pocit, že skončilo cvičení a přijde další akce. Lup. Gól! Brankář se po hráči hodně nepříjemně koukne. Za chvíli udělá Tomáš Hertl to samé. Daniel Vladař nepůsobil úplně nadšeně. „Tohle vždycky musí být, když nám něco pochytají. Ať vědí, že tam taky jsme,“ zahlásí útočník.

Než Radim Rulík zavřel tréninky, vypadali na nich gólmani hodně silně. „My jim ale nějaké to sebevědomí musíme nechat, ne?“ v dobré náladě si ještě rýpnul Hertl. Ale každý z týmu si dobře uvědomuje, že forma a pohoda brankáře je pro dobrou cestu turnajem zásadní.

Trio Lukáš Dostál, Karel Vejmelka a Daniel Vladař tvoří samostatnou jednotku. Tým v týmu. Od slavného Nagana, kde zářil Dominik Hašek, gólmanský svět ustřelil úplně jiným směrem.

Tehdy Ivan Hlinka poslal do brány hvězdu z NHL, aktuálního držitele Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče ligy. Těžko by ho někdy napadlo Haškovi radit a rozebírat s ním, co by měl dělat. Umíš chytat, nebo neumíš. Nějak se připrav sám.

Teď Radim Rulík kopíruje světový trend, kdy hlavní trenéři často řeknou, že gólmanům nerozumí. Od toho mají svého člověka. V českém týmu je to Ondřej Pavelec, bývalý gólman z NHL. Jak rozhodne, tak to bude.

V první řadě určí toho, kdo v brance začne. Trenér gólmanů se svojí jednotkou mluví, aby trio vědělo, co přijde. „Tušíme, jak to bude a jaké budeme mít role. Ale Ondra nám to řekne definitivně až den před zápasem,“ komentuje Vejmelka stav, kdy uslyší jméno, které půjde ve čtvrtek na Kanadu (zápas se hraje od 16:40).

Patrně padne volba na Lukáše Dostála. Je z tria nejmladší, ale má za sebou například zlaté MS v Praze. Před dvěma roky tam byl zvolen nejlepším brankářem a dostal se i do All-Star týmu turnaje.

I když vyloženě špatně se v českém týmu vybrat nedá.

„Máte možná nejlepší brankáře na olympiádě. Pokud se Česku proti favoritům podaří limitovat šance, dovede vyhrát zápasy na malý počet gólů,“ vypálil insider Pierre LeBrun v rozhovoru pro hokej.cz.

Server The Athletic vidí Česko jako tým, který může překvapit a jít pro medaili – věří v Dostálovy schopnosti.

„Tohle je extrémně schopná trojice,“ chválí v prognóze i server Daily Faceoff.

„Je to tak. A taky máme nejlepší obranu a nejlepší útok,“ zazubí se Radko Gudas. Pak v odpovědi na dotaz Seznam Zpráv pokračuje už s vážnou tváří: „Druhá věc je, že my si musíme odvést taky svoji práci, aby to oni měli co nejjednodušší. V tu chvíli pak mohou zazářit.“

Samotní brankáři prognózy berou střízlivě. „Poslouchají se samozřejmě krásně. Otázka potom je, co přijde na ledě, což je pak vždycky zásadní. Pro nás je příjemné tohle slyšet, ale současně je potřeba pořád zůstávat na zemi,“ suše odvětí Vejmelka.

Když se po 12 letech sjely nejlepší hokejové týmy planety na jedno místo, celý hokejový svět bude řešit každý detail, každý gól. Jednoho by mohlo dostat pod určitý stres, že se veškerá pozornost upře jen na vás. Tím spíš, když Česko startuje s Kanadou, největším favoritem.

„Ne. Proč?“ komentuje Dostál situaci, jestli se z velikosti turnaje může dostavit nějaký stres. „Tohle si vůbec nepřipouštím. Úroveň hokeje se zase oproti mistrovství světa v Praze posune a na to se moc těším. Výš to už momentálně nejde, tohle bude skvělé,“ těší se na práci.

Jeho kariéra jede přesně v ideálním scénáři. Není rychlokvaška, která se objeví s čistou hlavou ve dvaceti letech v NHL, předvede patnáct skvělých zápasů a nikdy na ně už nenaváže. On spíš připomíná vlak, který se rozjel z nástupiště a postupně nabírá rychlost.

„Dosty nám zraje jak vínko,“ reaguje Radko Gudas, který je kapitánem jeho Anaheimu. „Je to sice ještě jenom burčák, ale hodně kvalitní. Navíc bude lepší a lepší s věkem.“

Když budete Dostála v bráně pozorovat, všimnete si i jeho unikátního stylu. Nepadá tolik dolů, snaží se co nejdéle zůstávat na bruslích, hýbat se a číst hru. Občas vypadá v bráně moc přikrčený, ale jakmile přijde střela, „vyroste“ proti ní. Tělo víc nasměruje proti dráze puku. Jeho chytání vyžaduje i speciální broušení bruslí.

„Nálož zápasů, kterou teď dostává v NHL, je obrovská. My navíc neměli úplně nejlepší obranu, ale dokázal nás držet. Bez něj bychom nebyli na pozicích pro play off,“ má jasno Gudas.

Hlavní znak? „Je klidný. Tenhle dojem dovede pak předávat ostatním,“ doplní kapitán Anaheimu.

Při pohledu do statistik NHL vás upoutá jedna zásadní věc. Dřív měli všichni poměrně jasno, jestli je brankář dobrý, nebo ne. Stačilo se podívat na kolonku s úspěšností zákroků a víc nebyla potřeba. Kdo se nejvíc blížil 100 %, ten září. Hotovo.

Jenže jedničkou Kanady bude nejspíš Jordan Binnington, který má v tomhle ohledu před sebou sedmnáct jiných Kanaďanů. Americká jednička Connor Hellebuyck je v národní statistice až jedenáctý.

V absolutní špičce tady nenajdete ani české trio. Stejný princip platí i u Finů. Švéd Jesper Wallstedt má skvělá čísla, ale jedničkou spíš nebude.

Proč se tedy o českém triu mluví, že toho tolik umí? U gólmanů se víc a víc hledí na to, jak dovedou odchytat klíčový zápas. Ten velký, když je to opravdu potřeba. Jestli chytají nejlépe ve chvíli, kdy tým potřebuje udržet náskok, a jak sami dovedou zlepšit svůj tým.

V české sestavě jsou za celou sezonu nad úspěšností 90 % Karel Vejmelka s Danielem Vladařem. Lukáš Dostál je pod ní.

„Hodně věcí se změnilo,“ vypálí hned Vejmelka. A jmenuje: „Nám se zmenšila výstroj, hráči zrychlili, posunulo se jejich čtení hry, šikovnost. Mají i lepší hokejky, což taky nejde přehlížet. Střely jsou nesrovnatelné s tím, jaké létaly před deseti roky. Je toho strašně moc.“

Proto někdy podle čísel brankáři vypadají horší, než reálně jsou. Protože cílem vždycky je, aby pomohli vyhrát zápas. Dnes mají tak špičkoví gólmani NHL daleko horší základní statistiky než brankáři z éry Dominika Haška a Nagana. Třeba v roce 1998 odchytalo minimálně 60 zápasů v sezoně za mořem šestnáct brankářů. V minulé sezoně jich bylo pět.

Trend se hodně mění, jedna z nejdivočejších prognóz třeba říká, že brzy se brankáři budou střídat jak nadhazovači v baseballu. Ten lepší třeba na první a třetí třetinu. Ne kvůli tomu, že by dostával hodně gólů, ale proto, aby vydržel s kondicí.

Na každé velké akci brankáři řeknou, že budou podporovat toho jednoho, který dostane důvěru. A nezáleží jim, kdo to bude.

Za tyhle fráze se dá schovat hodně. Ale v českém týmu je to trochu jinak. Gólmanské trio má mezi sebou docela pevné pouto.

Když Lukáš Dostál vykládal o parťácích, oči mu vyložené blýskaly nadšením: „Jak Vladymu (Vladařovi), tak Karlíkovi (Vejmelkovi) se moc daří a jsem za ně strašně rád. Vlady byl minulý rok v Calgary, moc toho neodchytal. Jsem za něj moc rád, že se z něj teď stala jednička ve Philadelphii. Fakt si to vydřel, zasloužil si to. Karlíkovi se s Utahem taky moc daří.“

Vladař s Vejmelkou se znají z mládežnických reprezentací. Nikdy nebyli rivalové, kteří by na sebe žárlili. Vejmelka s Dostálem se zase znají z Brna, když oba působili v Kometě. „Přijíždíte mezi kamarády, tím všechno začíná,“ popisuje vztah brankářů i Vejmelka.

Když se vrátíme zpátky, hodně tomu mohou pomoci právě trenéři jasným rozdělením rolí. Nejbláznivější kolotoč kolem brankářů provedl na olympiádě v Soči 2014 trenér Alois Hadamczik.

Jako největší hvězda přijel Ondřej Pavelec z NHL. Začínal ale na tribuně jako trojka. V bráně stál Jakub Kovář i proto, že se mu v Rusku skvěle povedl turnaj Euro Hockey Tour. Jenže první utkání mu nevyšlo a Hadamczik ho střídal za Alexandera Saláka. Od druhého zápasu už chytal Pavelec. Chaos pak měl vliv i na celý tým a atmosféru kolem něj.

„Dostyho samozřejmě znám. Skvělou formu tady mají i Vlady a Karlos. Je super, když i my vidíme, že si přejí vzájemně. Tuhle atmosféru nasáváme všichni, snažíme se být hlavně dobrý tým,“ zmínil Gudas, že kabina vždycky vnímá nastavení v brankářském týmu.

Ideální výsledek pak vypadá tak, že jeden gólman turnaj začne a do brány nikoho jiného nepustí. „Tohle by byl samozřejmě nejlepší scénář pro celý tým. Aby ten první gólman měl co nejlepší formu,“ hned odvětí Vejmelka.

Všichni přitom přijeli chytat a mají v NHL pozici, že brána je jejich. V Miláně se najednou couvne? „Tady vůbec není prostor řešit sebe. V jakékoliv pozici bychom měli dělat nejvíc pro tým, neřešit jednotlivce,“ dodá Vejmelka.

Jestli si poslední větu přečte i Radim Rulík, spokojeně kývne. Má, co chtěl. Víc ho nemusí zajímat a zeptá se Ondřeje Pavelce, kdo tedy půjde chytat.