Tour de France je sportovní bitva v živém dokumentu. Navíc vydělá miliardy

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Kdo nikdy nesledoval Tour de France, často se zeptá: „Jak se dá vydržet dívat na cyklistiku celý den?“ Odpověď je jednoduchá: „Pořád se něco děje.“ Nejslavnější závod současnosti není jen o etapách a žlutém trikotu. Stalo se z něj umělecké dílo, které ukazuje historii i nádheru francouzského venkova. V živém cestopisu se prohánějí hvězdy na kolech.

Tour de France, která začíná v sobotu, je přesně navržená pro televizní kamery. Je to do detailu propracovaný podnik, který si má každý fanoušek užít u monitoru nebo u televize. Velká sportovní bitva zuří v nečekaných scénách, že se během jedné etapy střídají bitvy ve vinicích i v horách.

Ve starší éře slavného závodu platilo, že si šéfové namalovali trasu na ubrousek při obědě. Stačilo to.

Vlastně ani moc nevadilo, když cyklisté brázdili týden sever Francie a pak se přesunuli do hor. V dnešní době je ale klíčové, aby byl závod rozmanitý, měnil se. Z nulové show se stala zábava.

Díky tomu pořadatel generuje obrovské zisky kolem 4 miliard korun každý rok.

Přitom příjem ze vstupného je rovná nula. Všichni fanoušci na místě sledují závody podél trati zadarmo a dá se říct, že i oni tvoří součást kulisy, která má tak vysokou hodnotu.

Příjmy pro Amaury Sport Organisation (pořadatel) plynou z televizních práv a z reklamy, protože se jedná o třetí nejsledovanější sportovní podnik světa. Před Tour de France se nachází olympiáda a MS ve fotbale. Ani jedna akce se letos nekoná, takže od soboty se rozjíždí červencový televizní blockbuster pro zhruba 3,5 miliardy lidí.

„Museli jsme se přizpůsobit způsobu, jakým dnešní týmy jezdí, abychom co nejvíce promíchali závody a udělali je co nejméně předvídatelné,“ komentuje svoji strategii závodní ředitel podniku Thierry Gouvenou, který ji rozebíral v magazínu Rouleur. „Jednou z mých prací je, že se opravdu snažím najít obtížné situace v každém koutě Francie,“ přidává.

A i kouty Francie významně přispívají do rozpočtu akce. Na velké peníze si přijdou i hotely a obchody ve městech, která cyklistický závod hostí. Tím pádem za výsadu musí zaplatit sumu v rozmezí 1,5 – 120 milionů korun.

Bohatě se jim vrátí. Cílem pořadatelů je, že chtějí navštívit každý region Francie aspoň jednou za pět let. Je to nepsané pravidlo.

Projevuje se cit pro vnímání historických souvislostí a výročí. V roce 2014 vedla trasa například po místech, která se zapsala do dějin první světové války, která začala přesně před sto lety.

Ředitel závodu a bývalý novinář Christian Prudhomme načrtne zásadní rámec Tour, Gouvenou pak plány uvádí do reality. „Jsem to já, kdo doopravdy plánuje každou Tour de France, kilometr po kilometru. Jsem to já, kdo rozhoduje, kam v etapě umístit jednotlivé obtížnosti, aby byla zajištěna rovnováha z pohledu jezdců i publika,“ potvrzuje svoji pozici Gouvenou.

První starostí jsou jezdci a samotný závod. Tour musí dávat smysl ze sportovního pohledu. „Pak je tady ale estetický i historický aspekt. Na tyhle věci při plánování trasy opravdu myslíme,“ přikyvuje ředitel.

Hodně fanoušků v televizi sleduje Tour de France jen proto, že je obrazově krásná. „Ano, tak padesát procent našich diváků neví o cyklistice nic,“ usměje se Gouvenou.

Šéf závodu byl v 90. letech profesionálním závodníkem a tyhle zkušenosti jsou podle něj klíčové, aby uměl rozhodovat a plánovat, jak bude Tour de France vypadat. „Snažím se soustředit na poslední kilometry každé etapy, aby byly co nejnapínavější. Přišel jsem například s nápadem dát časový bonus na poslední stoupání každé etapy, abych povzbudil jezdce k útoku,“ říká.

Před sto lety měřily etapy klidně 400 km a spojovaly velká francouzská města. Teď mají etapy většinou mezi 160-185 km, nejdelší měří 201,5 km a vede z Bayeux do Vire Normandie. „Dříve jsme mívali etapy dlouhé 200 km v přímé linii,“ vysvětluje architekt závodu Gouvenou. „Ale teď jsme je zkrátili, protože prohledáváme region a hledáme obtížnost. Což ale znamená, že navštívíme méně regionů,“ přidává.

S rostoucí náročností ale i souvisí, že jezdci mají trasy někdy plné zuby. „Je tady závod Paříž-Roubaix (velká část trasy po dlážděných silnicích), pak je tedy cyklokros. Myslím, že bychom se měli držet silniční cyklistiky,“ před rokem se čílil třeba Simon Yates. Vadilo mu, že Tour je až příliš nebezpečná a stoupá riziko defektů.

„Jenže problém je, že všechny týmy jsou opravdu plně profesionální, silné. Pokud nenajdeme dostatečně těžkou trasu, etapy se stanou příliš monotónními. A to dopustit nesmíme,“ líčí Gouvenou.

Organizátoři chápou, že vždycky je potřeba bitvu nějak okořenit. Před rokem se konala v Paříži olympiáda, takže Tour nemohla vrcholit v hlavním městě Francie. Vrací se, ale jinak, než byli všichni zvyklí.

Dříve se jezdilo kolem Paříže, teď se bude třikrát stoupat přes Montmartre, což by mělo zvýšit šanci, že se bude i po trati regulérně závodit a vrchol se neomezí jen na závěrečný sprint.

Gouvenou pro server The Athletic přiznal, že je pekelně nervózní: „Moji kolegové to vědí,“ směje se v jednu chvíli. Pak hned ale dodává: „Jaké bude počasí? Bude příliš horko? Bude foukat protivítr? Cokoli z toho může etapu zničit. Opravdu je tu neustálý stres.“

Tento rok se začne v Lille, od roku 1954 ale Tour v rámci Grand Départ začíná i mimo Francii. Příští rok se odstartuje v Barceloně, rok 2027 uvidí zahájení Velká Británie. Mluví se i o Americe, ale tam se Gouvenou nežene kvůli přeletu mezi časovými pásmy.

Aktuální ročník bude zase klasicky plný dechberoucích záběrů, divokých sjezdů po kostkách, stoupání, kde se i autům vaří motory. Sociální sítě hned budou chrlit data, kolik wattů daný závodník vyrobil a kolik vertikálních metrů za hodinu dovede ve svém tempu vydupat. A byl by vyloženě šok, kdyby se bitva o celkové vítězství nesmrskla na pár Tadej Pogačar vs Jonas Vingegaard.