„Už kvůli němu chodím do kostela.“ Český smolař nevzdává boj o NHL

Hokejové fanoušky to napadlo už mnohokrát. Kolik si toho ještě Filip Chytil na ledě zkusí? Vrátí se vůbec? „Já o něj nemám vůbec strach,“ říká pro Seznam Zprávy jistě Radek Duda, dovednostní kouč českého útočníka. Současně ale nezapomíná dodat: „Potřebuje být jen zdravý. A to je celé.“

Bohužel jde o dost nejistý předpoklad. Alespoň s přihlédnutím k tomu, čím vším si stále teprve sedmadvacetiletý centr týmu Vancouver Canucks prošel, respektive také aktuálně prochází.

Kolikrát jste viděli, že se hokejista zraní po nevinném střetu s rozhodčím? Chytila tenhle pech potkal na konci letošní podzimní přípravy, kdy ho v duelu s Edmontonem při rychlém souboji o kotouč lehce vychýlil z osy obránce Stillman. Následoval jemný kontakt se sudím, jen letmé zachycení bruslí. A nadaný Čech letěl rovnou proti mantinelu.

„Tady stačí sebemenší škobrtnutí. Nabereš rychlost a je to. Ani nevím, jak to nazvat, je to průšvih. Nebo spíš moje černá můra, protože kolik si toho ten kluk vyžral, to už fakt není normální,“ snaží se Duda marně pobrat velkou nespravedlnost.

Zároveň prozrazuje, že z posledního incidentu si Chytil odnesl „jen“ natažené vazy v rameni.

Také vancouverský generální manažer Ryan Johnson zámořské žurnalisty ujišťoval: „I když to vypadalo nehezky, dopadl na rameno a jde spíš o namožení. Budeme ho sledovat v týdenních intervalech, ale není žádný důvod k obavám. Hned další den ráno měl Filip skvělou náladu.“

Věčný optimista by prohlásil, že se pro jednou na Chytila paradoxně usmálo štěstí. Náraz ze závěru září hrozil nepříjemným poraněním hlavy. Stačilo proti hrazení jít jen v lehce odlišném úhlu a nastala by situace, ve které by si ublížil asi každý.

A v chorobopisu odchovance zlínského hokeje mezi více než dvaceti zápisy visí také opakovaně otřesy mozku. Nečitelné, nevyzpytatelné a na moderních zobrazovacích metodách neviditelné poškození, které ale s přibývajícím výskytem často doprovází stále horší následky.

V životě hokejisty, který na otřesy mozku trpí, zpravidla přichází více těchto zranění, než se oficiálně uvádí. Diagnostika je založená hlavně na pacientově vnímání a pocitech. V konečném důsledku může být nakonec i jedno, kolik otřesů mozku hráč prodělá. Jde o kontinuální proces, o několikaměsíční léčbu. Nejhorší variantou jsou nevratné změny v mozku.

U Chytila figuruje řada dalších neduhů označená jen zkratkou „zranění v horní části těla“. V zámoří se počítá klidně až s osmi nebo devíti otřesy mozku.

A to je důležitá věc. Chytil totiž dlouhodobě a zejména kvůli tomuto problému čelí velké nedůvěře, zdali bude vůbec schopen se ještě někdy plnohodnotně vrátit. Minimálně do NHL: po této sezoně mu doběhne čtyřletý kontrakt, který uzavíral ještě s New York Rangers a jenž ho s průměrnou gáží 4,375 milionu dolarů (přes 95 milionů korun) zařadil mezi nejlépe placené české sportovce.

„Sám jsem o tom v médiích i jinde četl, kolik otřesů jsem vlastně prodělal. Narazil jsem i na osm, ale není to pravda, to je šílené číslo,“ vyvracel v lednu informace v zámoří. „Lidi, co nic nevědí, se snaží popisovat, co se se mnou děje. Snad jako by si mysleli, že každou chvíli umřu. Nebudu říkat, kolik toho bylo, ale vím, čím procházím. A moji blízcí také.“

„Hlavu už má dobrou, to vy novináři vymýšlíte něco s hlavou. My víme, co tam bylo za problém. A ten je vyřešenej,“ přisvědčuje rovněž Duda.

Teď ještě aby Chytila opustily jiné patálie, další smolné chvíle. Vedle střetu s rozhodčím lze namátkou zmínit zásah hokejkou, který ho vyřadil ze světového šampionátu před třemi lety. Dějiště MS v lotyšské Rize musel opouštět předčasně, se zlomeninami v oblasti tváře.

Naposledy v únoru ho do obličeje zasáhl pro změnu odražený kotouč na tréninku. V součtu s dvěma loňskými otřesy mozku tak za Vancouver dosud odehrál jen osmnáct soutěžních utkání. To prozatím poslední ještě před olympiádou, 2. února.

Jednoduše předvedl strašně málo. Byť se Canucks kvůli problémům v kabině hvězdného útočníka J. T. Millera v rámci výměny s New York Rangers tak trošku i zbavovali, od Chytila, jenž putoval opačným směrem, čekají daleko víc. Ačkoli tušili, že částečně riskují.

Co teď? Je taky potřeba si uvědomit, že Chytil dokolečka přichází o tréninkové dávky i o zápasové vytížení. Na tak vysoké úrovni, kde se neustále omílá klišé o „rozhodujících detailech“, to není žádná maličkost.

„Já jsem z toho pak akorát úplně vyřízenej, protože co všechno natrénujeme a jaký to pak nabere scénář… Už kvůli Fílovi chodím i do kostela,“ zareaguje Duda.

Faktem zároveň je, že když už se jeho svěřenec na výrazně omezenou časovou epizodu na led vracel, vedl si velmi slušně. Stále si udržoval úroveň NHL.

Jen zůstává nejisté, do jaké míry v sobě dovede probudit mladíka, co do nejlepší soutěže planety prorazil už coby čerstvě plnoletý teenager. Pohyblivý šikula zůstává jedním z největších talentů, jaké český hokej v novém tisíciletí vyprodukoval. A na svůj věk kroutí za oceánem úžasnou desátou sezonu.

Tedy pro úplné upřesnění, tu jubilejní si zapíše až ve chvíli, kdy se znovu vrátí z marodky. Duda hlásí, že to bude „co nevidět“.

Chytil odvede maximum, aby tento ročník NHL nebyl jeho posledním. Jestli se mu něco nedá upřít, je to mentální odolnost, s jakou kariérou kráčí. Nenastavuje si velké cíle, kterých musí dosáhnout, místo toho žije přítomností, jak sám už dřív opakovaně pravil.

Duda jen povzbudivě dodá: „Fíla je horse, je to kůň! Přesně ví, co chce. A v hlavě je ohromně silný.“

Všem nepřízním osudu navzdory.