Hlavní obsah

Stát už rozdal 1,2 bilionu. Virtuální hausnumero, cupují číslo experti

Foto: vlada.cz

Ministryně financí Alena Schillerová.

Reklama

22. 4. 2020 18:00

Strážkyně státní kasy vyrukovala s ohromujícím číslem 1,2 bilionu korun. Má jít o součet opatření, kterými stát dosud podpořil ekonomiku. Nejde ale o skutečné peníze. Navíc se sčítají hrušky s jablky.

Článek

Česko je na špičce zemí, které do záchrany svých podnikatelů zdecimovaných důsledky řádění zákeřného viru pumpují nejvíce peněz. Na podporu našeho hospodářství už bylo vyčleněna pětina tuzemského HDP. Tolik parafráze na chloubu Ministerstva financí, jak jsme v mezinárodním srovnání, pokud jde o pomoc podnikatelům, štědří.

Teď fakta. 1189,8 miliardy korun je skoro 77 procent loňských výdajů státního rozpočtu. Jde skutečně o obrovskou sumu. Téměř 80 procent z této částky ale tvoří záruční schémata. Tedy peníze, které do ekonomiky reálně napumpovány nebyly.

Jsou to státní záruky Českomoravské záruční a rozvojové banky (ČMZRB) a úvěrové pojišťovny EGAP za půjčky firmám, které budou vyplaceny až ve chvíli, kdy se půjčky přestanou splácet.

Nejvíce vyčíslené pomoci je uvedeno v rámci záručního programu COVID III. „Do toho jsou zapojeny mimo ČMRZB i komerční banky a je otázka, zda se vůbec rozhodnou schválit úvěry v maximálním objemu odpovídajícímu nabízené státní záruce. Zatím zde vidíme spíše selektivní přístup, tzn. nepůjčím někomu, kdo mi není schopen splatit,“ informuje Jan Brázda, expert na veřejné investice z PwC.

U připravených úvěrových záruk je totiž zcela zásadní, jaký procentuální rozsah záruky vláda bankám a jejich potenciálním dlužníkům nabídne. Čím menší je zaručená část úvěru, tím větší břemeno rizika je ponecháno na bankách, a tím menší objem těchto úvěrů budou banky schopny poskytnout, aniž by ohrozily svou vlastní budoucí stabilitu.

„Vláda tedy může u objemu záruk naslibovat stovky a stovky miliard, ale při nízkém procentu záruky bude takových úvěrů fakticky poskytnuto jen velmi málo,“ podotýká ekonom České spořitelny Michal Skořepa.

Nijak se nezměnil opatrný přístup bank, takže na peníze nedosáhnou ti, kteří by je potřebovali nejvíc. „Máme desítky případů, kdy firma žádala v rámci vládních programů o půjčku, protože byla zasažena současnou krizí – a banka jim půjčku odmítla, protože podnikají v oboru, který byl zasažen současnou krizí,“ uvedl prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu (SOCR) Tomáš Prouza.

„Největším problémem pro naše členy, velké průmyslové podniky s několika tisíci zaměstnanci, je, že stále není schválený jediný program COVID, ze kterého by mohly čerpat, natož aby už měly na účtě nějaké peníze,“ popisuje Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy.

„Je to o to horší, že jejich zahraniční konkurenti, například z Německa nebo Švýcarska, už peníze na účtech mají od konce března nebo začátku dubna. COVID III, který bude omezen pro firmy do 500 zaměstnanců, stále není schválen, a COVID Plus, pro velké firmy bez omezení počtu zaměstnanců, také ne,“ stěžuje si.

Stejně rychlou a jednoduchou pomoc, jakou podle Prouzy dostali drobní živnostníci, by potřebovaly také firmy z oblastí zavřených obchodů, cestovního ruchu, gastronomie. Ale třeba i malí výrobci autodílů, kteří odnášejí to, že velké automobilky ze dne na den zastavily výrobu. Těmto firmám měl stát pomoci s likviditou a zajistit, aby veškeré volné peníze šly na mzdy zaměstnanců a udržení chodu firem.

„Půjčky většině těchto firem nepomohou, protože je od opatrných bank nedostanou. Takže velká část oněch krásně znějících 1,2 bilionu nepůjde těm, kteří je potřebují nejvíc. Naopak ještě zlevní úvěry těm, kteří by je dostali i bez státní garance,“ míní šéf SOCR.

Předvolební guláš, říká ekonomka

Vláda také v čísle 1,2 bilionu míchá hrušky s jablky. „Jsou to hausnumera. Předvolební guláš,“ kritizuje sumu analytička Raiffeisenbank Helena Horská. Do přímé podpory jsou zahrnuty i částky určené k investicím, které ale v minulosti nebyly často využity, protože nebyly připravené projekty. Letos na přípravu projektů nebude moc času.

Do seznamu opatření na podporu ekonomiky se dá zahrnout kdeco, důležité je, kolik peněz z veřejných rozpočtů se nakonec skutečně dostane k firmám a lidem. „Zatímco prostředky vynaložené na kurzarbeit, ošetřovné a kompenzace pro OSVČ do fiskálního stimulu patří, nákupy zdravotnického materiálu v zahraničí domácí ekonomiku přímo nepodpoří. Zároveň není vhodné míchat přímou podporu se zárukami,“ přidává se k Horské David Marek, hlavní ekonom Deloitte.

I podle Brázdy se nedá do jednoho čísla spojovat přímá pomoc státu spolu s odkladem daní, záručními programy či pomoci od hlavního města Prahy. „Vše jsou různé kategorie se zcela odlišnými dopady jak na stát, tak na koncové příjemce,“ vysvětluje expert z PwC.

Ministerstvo financí se hájí, že při vyčíslování pomoci vycházelo ze struktury, která je k tomuto vykazování aktuálně využívána napříč jednotlivými zeměmi a odbornými pracovišti. Tedy členění do třech základních kategorií – přímá podpora, odložení záloh a záruční schémata.

„Zároveň upřesňuji, že číslo naopak nezahrnuje celou řadu dalších opatření a výdajů, které je obtížné vyčíslit, jako je úrokové moratorium, odklad EET nebo vyšší částky směřované na vyplácenou sociální podporu,“ uvedl na dotaz Seznam Zpráv mluvčí resortu Michal Žurovec.

Částky uváděné Ministerstvem financí s přesností na stovky milionů sice působí dojmem hotové reality, podle odborníků jde jen o velmi předběžné a nejisté odhady. Například skutečné celkové čerpání kompenzačních bonusů je zatím velmi nejisté, protože OSVČ o ně budou moci žádat ještě po řadu následujících týdnů.

Je také otázka, zda dnes uváděné sumy skutečně na účty postiženým firmám a domácnostem dorazí a s jakým zpožděním. Podnikatel sice může částku skutečně nakonec dostat, ale třeba až poté, co mu dojdou jeho rezervy a on se rozhodne svou ekonomickou aktivitu ukončit. „Podpora by tak sice byla fakticky vyplacena, ale minula by zamýšlený účinek, kterým je udržení stávajících ekonomických vazeb,“ konstatuje Skořepa.

Že jsou činy pomalejší než slova, dokazují úřady už od chvíle, kdy se u nás koronavirus objevil. „Celkem je efektivní podpora ekonomiky fiskální politikou relativně nízká a pomalá,“ míní David Marek, hlavní ekonom Deloitte.

„Neustále narážíme na omezenou kapacitu ČMZRB, složitý systém, složitě nastavená pravidla, chaos, nekoncepčnost… Pochybuji, že slíbený objem prostředků bude opravdu využit,“ stupňuje svou kritiku Horská.

Skořepa míní, že pokud všechny uvedené sumy budou skutečně vyplaceny a včas, dají se v tuto chvíli podle jeho soudu pokládat za zhruba přiměřené a srovnatelné s objemy podpory ekonomiky, které vidíme v jiných rozvinutých ekonomikách.

Ekonomka Raiffeisenbank je přísnější. „Rakousko, Slovensko a samozřejmě Německo poskytují přímou, a tedy i rychlou pomoc ve větším rozsahu. Navrženými, mnohdy ještě neschválenými opatřeními, se Česko jen dotahuje k okolním státům,“ zdůrazňuje.

Podle Jana Brázdy by se měl stát kromě nabízení peněz a záruk také zaměřit na poptávkovou stranu. Tedy rozjet infrastrukturní projekty, objednat si služby a nakoupit výrobky, aby cíleně podpořil lokální firmy a udržel zaměstnanost.

Pro ekonomiku našeho typu ale bude zásadní, jak se povede Německu a dalším obchodním partnerům. Přesto bychom podle Davida Marka neměli rezignovat na snahu o dobře nastavenou podporu ekonomiky hospodářskou politikou. Ve srovnání s jinými zeměmi pro to máme dostatečný fiskální prostor.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené