Hlavní obsah

Surfařka a tvůrkyně Hercula Poirota by oslavila 130. narozeniny

Foto: Profimedia.cz

Britská spisovatelka Agatha Christie.

Reklama

15. 9. 2020 17:05

„Zápletky ke mně přicházejí ve zvláštních chvílích, kdy jdu ulicí, vybírám si klobouk… najednou mám v hlavě ohromný nápad,“ píše v autobiografii spisovatelka Agatha Christie. Oslavila by 130. narozeniny.

Článek

Shakespeare, bible, Agatha Christie, to je trojice nejprodávanější literatury všech dob. Povídky, romány i divadelní hry Agathy Christie se nespočetněkrát objevily v adaptacích po celém světě, ve 103 různých jazycích. Její postavy jako Belgičan Hercule Poirot nebo slečna Marplová se staly jedněmi z nejznámějších detektivů vůbec. Jak se zrodil takto fenomenální úspěch? A v čem tkví?

„Rafinované zkonstruované zápletky, přesvědčivá psychologie postav, svižné dialogy a samozřejmě také opakovaný syžet příběhů s delší předehrou a závěrečným vyvrcholením v kruhu podezřelých,“ odpovídá Seznam Zprávám Pavel Mandys, spoluautor knihy Dějiny české detektivky.

Kam zmizela?

V pěti letech se sama naučila číst a ovlivnily ji knihy jako „Malé ženy“ Louisy M. Alcottové nebo z Ameriky proudící thrillerové příběhy. Mohla být profesionální hráčkou na klavír. Vášnivě ráda surfovala, jako vůbec jedna z prvních v Británii. V osmnácti začala psát povídky.

V prosinci 1926 na jedenáct dní záhadně zmizela. Příběh jako vystřižený z jejích vlastních textů se dodnes zcela neobjasnil. 4. prosince večer políbila svoji dceru na dobrou noc a odešla z domu. O dva dny později už její zmizení plnilo přední strany celostátních deníků. Útěk? Sebevražda? Detektivové pracovali se všemi možnými scénáři. Hledalo ji na 500 policistů.

Foto: Profimedia.cz

Opuštěné auto Agathy Christie a snímek z pátrací akce.

„Nikdo ji neviděl od té noci, kdy opustila svůj dům,“ psaly The Times. 13. prosince ji hledalo už více než 10 tisíc lidí. Po dalších několika dnech, teoriích o jejím údajném úmrtí a dalších příbězích, Agathu Christie našli v Harrogate Hydro, lázních v Yorkshiru, pravděpodobně utrpěla i krátkodobou amnézii. Na motivy této životní události dokonce vznikl román Agatha Kathleen Tynanové a také film.

Obtloustlý Belgičan a postarší slečna

„Agatha Christie dotáhla k dokonalosti model klasické anglické detektivky, trochu mondénní, krajně nepravděpodobné, ale jako literární dílo dodnes funkční a čtené,“ vrací se Pavel Mandys k tomu, čím čtenáře po celém světě i po téměř sto letech přitahuje dílo britské autorky.

Mandys připomíná, že Christie přivedla do svých knih na svou dobu velmi neobvyklé typy postav. „Zatímco předtím to bývali spíše akční hrdinové, jako Sherlock Holmes, ona přišla s obtloustlým Poirotem a postarší slečnou Marplovou,“ dodává.

Proč právě belgický detektiv žijící v Anglii? Hercule Poirot se rukou Agathy Christie zrodil hned v autorčině debutu Záhada na zámku Styles. Napsala ho během první světové války, kdy anglickým venkovem proudili belgičtí uprchlíci.

10 malých černoušků

Do současné diskuse se dostalo dílo Agathy Christie ve spojitosti s tzv. cancel culture, tedy kulturou rušení. V některých jazycích nakladatelé upravili název románu Deset malých černoušků, například ve francouzštině, kde zní původní název „Dis petits negres“ na „Ils étaient 10“, tedy „Bylo jich 10“. Nejedná se ale o přepisování v pravém slova smyslu.

V kontextu toho uvádí česká Společnost Agathy Christie, že už první americké vydání románu v roce 1940 neslo název „And Then There Were None“, tedy „A pak už tam nezbyl ani jeden“. Český a zřejmě i francouzský název je odvozen od britského vydání, které se jmenovalo „Ten Little Niggers“. Pojmenování odkazuje na dětskou říkanku, která v příběhu hraje svoji roli. Na politicky korektnější název přešli nakladatelé i v jiných státech než ve Francii, například na Slovensku.

Dnešní detektivka

V dnešních knihkupectvích najdete desítky nových detektivních titulů ročně, pocházejících zejména ze Skandinávie. V čem se ale dnešní žánr detektivky liší od „staré anglické školy“ Agathy Christie? „Především se výrazněji přiblížil realitě. Ono to přiblížení skutečné policejní praxi nikdy nemůže být příliš těsné, protože pak literární příběhy postrádají zajímavost a moment překvapení,“ říká Pavel Mandys.

Podle něj však od nástupu autorů jako je Chandler, Hammett nebo Simenon, výrazně méně vraždí příslušníci britské „upper class“ na svých letních venkovských sídlech a zločin se více přesouvá do míst, kde se nachází ve skutečnosti. Soukromí detektivové také nemají moc šancí proti modernímu vybavení a forenzním týmům. „Ale stále platí, že dobrá detektivka musí mít nápad, napětí a překvapivé rozuzlení,“ uzavírá Mandys.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené