Švédové naši politiku v boji s koronavirem podporují, lůžek máme dost

Švédsko si v boji proti koronaviru zvolilo svou vlastní cestu, která se liší od většiny evropských států, ale i od vašich sousedů. Jak si tento liberální postup vysvětlujete?

Předně bych chtěla říci, že i když to vypadá odlišně, až tak odlišné to ve skutečnosti není. Cíl švédských úřadů je totiž naprosto stejný, jako úřadů kdekoliv jinde: chceme ochránit náš zdravotní systém a ujistit se, že kdokoliv onemocní, bude pro něj místo v nemocnici. A chceme také ochránit nejzranitelnější skupiny.

V čem se naopak trochu lišíme, je metoda, kterou jsme zvolili. Strategie je taková, že by ta opatření měla fungovat v delším časovém horizontu. Proto jsme kladli důraz na to, aby byla opatření přijata ve správný čas. Pokud máme zavádět kompletní karanténu - a to není vůbec vyloučeno - nechceme, aby trvala déle, než je nezbytně nutné. Celý proces je o správném načasování a sledování vývoje pandemie.

Metoda, kterou jsme zvolili, je do velké míry postavená na dobrovolnosti, spíš to byla doporučení než nařízení. Zároveň vycházíme z toho, jak naše společnost funguje. Funguje na základě konsenzu a spoléhá se na odpovědnost občanů. A lidé se tak chovají a nesnaží se pravidla nějak obcházet. Zvláště v oblasti Stockholmu se lidé drží doma a starší občané dostávají pomoc různého druhu, podobně jako zde. Větší shromáždění jsou nicméně zakázána, zavřené jsou i univerzity a střední školy.

Došli jsme ale k názoru, že menší děti by měly nadále chodit do školy, protože pro společnost je důležité, aby jejich rodiče mohli pracovat. Mnoho z nich pracuje ve zdravotnictví. Kdybychom tak uzavřeli mateřské a základní školy, vedlejší efekty by byly vážnější, než je tomu nyní. Vždy se tedy rozhodujete mezi dvěma možnostmi a snažíte se vyvolat ne paniku, ale odpovědnost.

Četl jsem dost znepokojivý článek o Švédsku v listu The Independent. Psali tam o nedostatku lůžek na jednotkách intenzivní péče s tím, že lidé nad určitou věkovou hranici už na ně nemají nárok a umírají. Můžete to potvrdit?

Ne, takové informace nemám. Naopak máme dostatečné kapacity jak ve Stockholmu, tak i na jihu země, což je další nejvíce zasažená oblast. Neměli jsme jediný případ toho, že by byl někdo odmítnut, protože by si lékaři museli vybrat mezi dvěma potřebnými pacienty. Kapacity i celý zdravotní systém se navyšují.

Je ale jedna věc, za kterou je stát kritizován. Je to fakt, že jsme nebyli schopní předejít tomu, aby se nemoc dostala do domovů důchodců, tedy k té nejzranitelnější skupině obyvatel. Když se v ní virus rozšíří, smrtnost je samozřejmě vyšší než jinde. Stále ale máme místa na jednotkách intenzivní péče, takže ten nejhorší scénář nenastal.

Ve vaší zemi dosud zemřelo přes 1600 lidí. Tušíte, kolik z nich připadá na etnické menšiny? Řada států, například USA, se potýká s problémem šíření viru v těchto komunitách…

Nemám statistiky o etnicitě těch, kteří onemocněli nebo zemřeli. Zaznamenali jsme ale vyšší nemocnost i úmrtnost zvláště v některých čtvrtích Stockholmu, které jsou chudší, méně rozvinuté a často obydlené přistěhovalci.

Není zatím jasné, proč tomu tak je, faktorem ale může být to, že ti lidé žijí ve větší blízkosti a žijí jiným životním stylem, kdy spolu častěji žijí mladí i starší lidé pohromadě na omezeném prostoru. Přijali jsme proto některá opatřením, aby se tito lidé například mohli na čas přesunout na jiná, méně postižená místa. Zkoumat by se ale měly i další možné faktory, zejména jejich zdravotní stav už před epidemií.

Jak se na švédskou cestu dívají obyčejní občané? Podporují vládní politiku, nebo spíše požadují přísnější opatření?

Na začátku se vedla diskuze, jestli nemáme přijmout drakonická opatření jako některé jiné země. V tuto chvíli ale, myslím, panuje souhlas s tím, jak se úřady s pandemií vypořádávají. Většina lidí se cítí bezpečně a je přesvědčena, že vláda vybrala pro nás tu nejlepší cestu. Každý navíc ví, že na současnou krizi nemá jasné odpovědi nikdo.

V demokracii samozřejmě diskuze probíhají neustále, někteří vědci žádali přísnější karanténu, vedla se i diskuze o testování, koho testovat, atd. Velká většina lidí ale zvolenou cestu oceňuje. Myslím, že to souvisí s vysokou důvěrou, kterou mají Švédové k úřadům a jež se budovala velmi dlouho.

Zároveň máme velmi nezávislé expertní orgány se značnými pravomocemi a spolu s občanskou společností pracují v atmosféře důvěry a opírají se o fakta. Někdy je tento systém trochu pomalejší, myslím ale, že jsou s ním lidé vesměs spokojení. Stejně jako vláda důvěřuje lidem, i občané věří v zodpovědnost vlády.

Jak vy osobně prožíváte českou karanténu? Jak moc vás ovlivňuje v práci?

Život je tu samozřejmě dost odlišný než u nás, skoro vše se uzavřelo a celá společnost se zastavila. Jako zaměstnankyně ambasády ale stále dostávám výplatu a pokračuji v práci, zdaleka se mě to nedotklo tolik jako některých majitelů firem. Ta opatření byla opravdu drakonická a na dlouhou dobu.

Charakteristické pro Švédy je to, že se dívají na to, jak byli postižení ostatní. Proto jsme na mezinárodní scéně, na půdě Evropské unie i OSN, iniciovali jednání, abychom zajistili, že bude pokračovat mezinárodní obchod a dopady krize nebudou tak drsné. Zároveň se snažíme o to, aby v této době nešla stranou lidská práva a aby se opatření proti pandemii nestala záminkou k omezování svobody.

Víte také, že vedeme feministickou zahraniční politiku a soustředíme se na to, aby karanténa nekončila domácím násilím, které už na mnoha místech skokově narostlo. V některých zemích vlády využily situaci k omezení ženských práv v oblasti reprodukce a zákazu potratů, což nemá s covid-19 nic společného.

Věnovali jsme také velké množství peněz organizacím, jako je WHO, UNICEF nebo UNHCR, abychom zabránili dopadům krize na nejzranitelnější lidi a státy.

Probíhá mezi Českem a Švédskem v této době nějaká spolupráce nad rámec té běžné v rámci EU?

Ano, velmi dobře jsme spolupracovali v repatriaci občanů. Jsme za to velmi vděční, mnoho Švédů se mohlo vrátit do Evropy díky českým evakuačním letům. Odtud jsme je pak převáželi velmi hladce domů. Druhá věc jsou velmi dobré osobní kontakty, protože obě naše země mají zájem na otevřeném mezinárodním obchodu a plynulém pohybu zboží.

V Česku máme firmu Mölnlycke Health Care na výrobu zdravotnických zařízení a je velmi důležité, že mohla zůstat otevřená, vyrábět a vyvážet. Víme také, že váš ministr zahraničí se na unijní úrovni stejně jako ten švédský zasazuje o to, abychom nezapomínali na ostatní státy, zejména ty africké, které mají slabší zdravotní systémy, a abychom jim pomohli.

Jak se díváte na roli Evropské unie v této krizi? Z jedné strany zaznívá kritika, že udělala příliš málo, na druhé straně je faktem, že selhaly i národní státy…

Sama Ursula von der Leyenová přiznala, že prvotní reakce byla pomalejší a že mohla z unijních kruhů vzejít větší iniciativa v úvodní fázi pandemie a rychlejší pomoc Itálii. Je ale vždycky snadné říkat, co se mělo udělat a co se neudělalo. Připomínám, že zdravotnictví není v kompetencích EU. Já doufám, že Unie vyhodnotí situaci a dojde k závěru, že v boji proti koronaviru musíme více spolupracovat.

Můj osobní poznatek je, že by bylo velmi užitečné, kdyby se všechny státy EU držely pravidla volného průjezdu vlastního území občany ostatních unijních zemí, aby se mohli dostat domů. Teď má každá země svá vlastní pravidla pro tranzit, což ho velmi znesnadnilo. Když se například chtěli švédští občané vrátit vlastními auty z Řecka, museli projet prakticky celou Evropu.

Trošku jste už začala odpověď na mou další otázku. Krize sice ještě neskončila, vidíte v ní už ale nějaké poučení do budoucna?

Myslím, že se z ní poučíme v mnoha věcech v krátkém, středním i delším časovém horizontu. Jedním z takových poučení je to, že bychom měli více naslouchat hlasům vědců. V minulosti totiž mnozí předpovídali, že se taková pandemie může stát. Mnoho lidí se na to ale nesoustředilo a spíše naslouchali různým populistům, kteří šířili nepravdy a dezinformace. Státy včetně Švédska nebyly na takovou situaci připravené, nyní nastává doba, kdy bychom měli varování vědců brát vážněji.

Až přijde nějaká další krize, a dost možná bude opět globální, budeme potřebovat globální odpověď a spolupráci. Obrovskou výzvou je samozřejmě změna klimatu. Měli bychom se ze současné krize poučit, jak při ní postupovat. Hlavně je důležité, abychom si neřekli, že kvůli koronaviru odložíme plány, jak reagovat na klima, abychom nepoškodili ekonomiku, to by byla naprostá katastrofa.

Přesně to zaznělo od českého premiéra Andreje Babiše a ministra průmyslu Karla Havlíčka…

Já samozřejmě rozumím tomu, že se snaží zachránit ekonomiku, musíme tu situaci ale brát i jako příležitost k jejímu přebudování k větší udržitelnosti. Všichni jsme viděli, co může znamenat změna klimatu. To není jen oteplení, změny mohou přinést nejrůznější katastrofy, včetně nemocí. Musí se toho chopit nejen státy, ale i soukromé firmy. Tato krize nám ukázala, že musíme přebudovat ekonomiku s použitím vědy a vybudovat zelenější svět.

V minulosti jste působila i na švédské ambasádě v Pekingu. Co říkáte čínské roli v této krizi? Prezident Zeman Číně opakovaně děkoval za ochranné prostředky, většina světa ji ale kritizuje za zatajování epidemie, a tedy i její rozšíření po světě…

Myslím, že je příliš brzy na to soudit, kdo se s touto krizí vyrovnal nejlépe a kdo to dělal špatně. Pokud vám někdo pomůže, vděčnost je namístě, měli bychom si ale dát velký pozor na rétoriku, podle níž je pro řešení krize lepší autoritářský systém než demokracie. A taková rétorika se nyní objevuje velmi často. Teď není čas na to, abychom se vzájemně obviňovali, kdo za co může, měli bychom si ale dávat pozor na země či režimy, které nejsou závislé na faktech. Potřebujeme právě fakta, vědu, informace a jakýkoliv režim, který se je snaží skrývat, není dobrý a měli bychom se před ním mít na pozoru.

Neměli bychom také být závislí na někom, kdo může tuto závislost použít ve svůj prospěch. Měli bychom mít v Evropě kapacity - a také být ochotni je sdílet - abychom v případě, kdy k něčemu dojde, nebyli bez prostředků. Pandemie ukázala i důležitost digitalizace - my všichni potřebujeme dobře fungující a bezpečné sítě. Musíme se ujistit, že všichni nejsme závislí jen na jednom poskytovateli, že je ten poskytovatel bezpečný a pracuje v náš prospěch. Až tedy budeme vybírat poskytovatele 5G sítí, měli bychom brát v potaz, co se dělo během této krize.

Budete vzhledem k důrazu vaší země na lidská práva iniciovat nějakou unijní odpověď na poslední kroky maďarského premiéra Viktora Orbána?

Už jsme iniciovali videokonference v rámci EU a OSN, kde jsme jednali o tom, aby lidská práva nešla kvůli koronakrizi stranou. Zdůrazňovali jsme nutnost svobodné debaty, univerzit a vědy při vypořádávání se s krizí. Byli jsme také jednou ze signatářských zemí dopisu, který kritizoval dění v Maďarsku. Každá země si samozřejmě může sama rozhodnout, jaká opatření přijme, aby se vyrovnala s pandemií a ochránila své občany, neměla by to ale dělat bez časových omezení. Je důležité, aby se v této krizi nevylilo spolu s vaničkou i dítě, kterým jsou naše hodnoty.