Hlavní obsah

Tanečník Jan Onder: I já zažil chvíle, kdy jsem taneční partnerku nenáviděl

Foto: televizeseznam.cz

Tanečník Jan Onder v pořadu Moje místa.

Reklama

5. 4. 19:30

Dvojnásobný vítěz StarDance Jan Onder má jasno. Tančit lze naučit opravdu každého, velkou roli v lektorství ale hraje psychologie. Proč? To prozradil v rozhovoru pro Televizi Seznam.

Článek

(Autorka a respondent se znají, proto si tykají, pozn. red.)

Ty tvrdíš, Honzo, že tančit se naučí každý. Opravdu to platí?

Je to pravda. Já jsem si to zažil v průběhu svých lektorských let a myslím si, že naučit se to dá vždycky. Samozřejmě někomu to trvá trošku déle a vždycky je to odvislé od toho, jestli ten člověk chce a vydrží to a překoná i to, když mu to třeba na začátku nejde.

Takže když někdo řekne: Já jsem dřevo, to opravdu nepůjde… tak půjde?

Párkrát se mi stalo, že za mnou někdo přišel a říká: Hele, já jsem úplné nemehlo. A pak mě strašně překvapil, jak dobře mu to šlo. Takže oni si někdy lidé o sobě i myslí, že jim to nejde a jsou nemehla, a třeba ve skutečnosti nejsou.

Dáváš jim nějakou záruku – když vás tančit nenaučím, vrátím vám kurzovné?

To lidem občas říkám. Většinou když mi volá nějaká paní a říká: Já jsem manžela donutila a prosadila si to, ale ono se mu moc nechce. A já říkám: Ať přijde, zkusíte to, a když se vám to nebude líbit, tak mi to nezaplatíte a půjdete domů. A ještě se mi nestalo, že by to ti lidé vzdali.

Kde je ten okamžik, kdy se ten člověk otevře? Když přijde podruhé, potřetí, nebo když se poprvé chytí rytmu?

Dobrá otázka. Hned na první hodině na lidi nastoupím hodně familiárně, snažím se dělat legrace a být hodně žoviální. Někteří jsou z toho dost překvapení, během té třetí hodiny ale většinou roztají a po tom kurzu u mě většinou zůstanou a pak chodí i několik let. Dokonce se z nich stávají moji kamarádi, potkáváme se léta a jezdíme spolu i na různá taneční soustředění. Hrozně mě to baví, protože poznávám nové lidi, kteří jsou starší, zkušenější než já a v něčem třeba i úspěšnější. To je pro mě inspirace.

Musí být taneční mistr psycholog?

To je jasné. Musí. Já mám výhodu v tom, že moje mamka je psycholožka, můj brácha taky. Takže celý život se to kolem mě točí. Myslím si, že mám relativně slušně vyvinutou emoční inteligenci a jsem schopen vycítit, co kdo potřebuje a jak se zrovna kdo cítí. Psychologie je v té výuce tance hrozně důležitá. Třeba když vidím, že se dva hádají, hned za nimi běžím. A někdy to funguje i jako taková manželská poradna, kdy se na tom kurzu mezi lidmi vyčistí vzduch.

I když jsou rozhádaní, tak musí spolupracovat…

Přesně. Na tom tancování je krásné, že každý tam má těch svých padesát procent a bez těch padesáti procent partnera by nemohla partnerka fungovat. A zase obráceně.

Jak to mají profesionální tanečníci? Mně říkala Tatiana Drexler, že muž je dominantní a žena musí pořád poslouchat.

I tak se musí spolupracovat. Samozřejmě je to stále sport, víc než cokoliv jiného. Někdy jsi na dně, opravdu unavená, vyčerpaná, nebo i finančně vyždímaná, protože je to drahé… zrovna se třeba nedostavuje úspěch. Když to nejde, tak máš pochopitelně vždycky trošku tendenci to házet na toho druhého. Jsou páry, které se hodně hádají, jiné páry se ale hádají málo, nebo skoro vůbec. Já jsem zažil i to i to.

I já si zažil stavy, kdy jsem taneční partnerku nenáviděl a ona mě. Neštěstí, nebo naopak obrovskou euforii, když se něco podařilo. Už jsem to ale odsunul a teď už na ten trénink jdu rád a říkám si, že to budu dělat tak, aby byla partnerka spokojená.

Do StarDance jsem nešel vyhrát

Několikrát jsi soutěžil ve StarDance. Dana Batulková mi říkala, že tě litovala, protože si myslela, že absolutně nemůže vyhrát. Atletka Katka Baďurová nebyla zas až tak úplně známá a také neměla tu fanouškovskou základnu, a přesto jste zvítězili… V čem to je?

Je to takový „x“ faktor, který se tam potkal. Já si myslím, že mi docela jde najít v těch lidech to dobré a prodat to. Jsem takový chameleon, konkrétně ve StarDance se ten tanečník musí umět přizpůsobit partnerce, která je z jiného oboru.

Do StarDance jsem navíc nešel vyhrát. Ani když jsem tancoval potřetí s Taťánou Kuchařovou, tak jsem nešel vyhrát. Věděl jsem, že jdu hodně tvrdě makat. A že tam udělám všechno pro to, abychom byli co nejlepší.

Když jste začínali tančit s Taťánou Kuchařovou, tak ona byla velmi populární, jediná česká Miss World, byli jste velcí favorité. A tam to potom nevyšlo…

Já si myslím, že jsme favorité nebyli. Protože si obecně myslím, že modelky a missky lidé nevnímají tak pozitivně jako třeba herečky nebo sportovkyně. Považuji za úspěch, že jsme byli druzí. Taťána je bezvadná, hrozně pracovitá, překrásná žena, ale myslím si, že vzbuzuje takové to: Buď ji mám rád, anebo ji nemám rád. Danu Batulkovou mají všichni rádi, Katku Baďurovou taky. Ale ta Taťána je už moc krásná, moc dokonalá, moc ambiciózní, úspěšná…

… a takovým se nepřeje.

Ano. Už je to moc Amerika, to se nenosí. My fandíme Švejkům.

Mrzelo tě, že jste nevyhráli?

Vůbec mě to nemrzelo, říkal jsem si, že třikrát za sebou vyhrát StarDance, to už by bylo moc.

Jak si vysvětluješ to, že lidé posílají hlasy lidem, jako je Lukáš Pavlásek, Vašek Vydra, Jiří Schmitzer nebo Míra Bosák?

StarDance je hlavně zábavní televizní pořad, to není taneční soutěž. Licencovaný pořad BBC, který je geniálně vymyšlený a má svá jasná pravidla. Takže když Lukáš Pavlásek od poroty dostane nejmíň bodů, ale od lidí nejvíc, tak nemůže vypadnout. To je dané. Lidé se jednoduše chtějí bavit, a proto tam chtějí vidět toho nemotorného Lukáše. On ale hodně trénoval a vlastně byl bezvadný.

Při poslední StarDance se hodně řešilo, zda chodíš se soutěžící Natálií Otáhalovou. Tehdy jsi říkal, že ne, protože je pro tebe moc mladá, chceš se usadit a pořídit si děti…

Ona to nejdřív byla pravda. Je vtipné, že Natálku mi nabídla její babička, která měla celý život se svým mužem taneční školu a porotovali taneční soutěže. Takže já Natálku zas tak dlouho neznám, ale jejího dědu s babičkou znám celý život. Já tancuju 29 let a 29 let jsem potkával tady ty dva obličeje.

Její babička mě měla hodně ráda. A tak mi jednou řekla, že Natálka nemá tanečního partnera, a já se to rozhodl zkusit. Trénovali jsme a trénovali, až jsme spolu začali chodit. To tak bývá.

Hraješ v divadle v Ypsilonce ve dvou představeních. Nazpíval jsi duet s Evou Pilarovou, napsal jsi knížku s maminkou, máš na kontě audioknihu…

Nechci být jen tanečník. Tu knížku pohádek, kterou jsem napsal s maminkou, jsme vydali u Supraphonu jako audioknihu. Načetli mi to moji kamarádi ze StarDance – Lukáš Pavlásek, Radek Banga, Dana Batulková, Jirka Dvořák, moje máma, já a Lumíra Přichystalová, výborná herečka z Ypsilonky, se kterou jsem v té době chodil.

Teď koketuju s tím, že bych chtěl udělat cédéčko tanečních písniček, na které by mohli lidé na kurzech tančit. Takže si vytahuju různé staré pecky, které jsou trochu zapomenuté a které mám rád, a nechávám si je u jednoho kamaráda v hudebním studiu aranžovat tak, aby z toho byla rumba, waltz, čača nebo tango.

Bylo někdy něco, co se ti vyloženě nepovedlo?

Svého času jsem udělal obrovskou reklamní kampaň na taneční kurzy, která mě stála spoustu peněz, a to mi třeba nevyšlo. Určitě se mi nepovedly ty moje dva předchozí vážné vztahy. Teď jsem ale ve fázi, kdy si říkám, že musím zkusit něco na vlastní triko. Tak uvidíme.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:
Jan Onder

Doporučované