Článek
V sedmnácti spustil celosvětově úspěšnou webovou stránku sledující šíření covidu. Ve dvaceti zase web, pomáhající hledat pár dní po začátku ruské invaze ubytování pro ukrajinské uprchlíky. Dnes je třiadvacetiletý Avi Schiffmann podle některých médií „nejnenáviděnějším CEO v New Yorku“. Proč? Chce nabídnout lidem něco lepšího, než jsou přátelé. Chce jim nabídnout malý kus hardwaru, které naše blízké dokáže nahradit.
A chce na tom vydělat.
Loni v létě koupil mnoho let nevyužívanou doménu Friend.com (za 1,8 milionu dolarů) a oznámil vývoj malého přívěsku, se kterým si jeho majitelé budou moci povídat a který bude zároveň naslouchat všemu, o čem si oni povídají s ostatními. Postupem času se tento přívěsek stane jejich intimním společníkem, který bude znát jejich touhy, starosti i sny. Cena? Sto dolarů, později zvýšená na 130.
A letos na podzim spustil na tento produkt v New Yorku (a následně v dalších amerických městech) velkou kampaň. Zahrnovala plakáty ve více než 11 tisících vagonů metra, velké plakáty na tisícovce nástupišť a 130 billboardů v ulicích. Graficky výrazné, minimalistické provedení, a provokativní citáty: „Nikdy nezruším společnou večeři“, „Nikdy nenechám neumyté nádobí ve dřezu“ nebo „Sjedu s tebou celý seriál“. Výsledek? Výsměch, odpor a zlost. Velká část plakátů byla brzy poničená nebo postříkaná nesouhlasnými nápisy.
Čímž se dostáváme k tomu, proč je dnes Avi Schiffmann, extrovert, který si v bouřlivé kontroverzi evidentně libuje, „nejnenáviděnější CEO“. Je obviňován ze snahy „zpeněžit osamělost“, z cynismu a z toho, že uplatňuje bezskrupulózní kapitalismus tam, kde by měl vítězit citlivý společenský přístup. Skoro jednohlasně zní: skutečnost nelze nikdy a ničím nahradit, a už vůbec ne plastovým udělátkem, které si za pár dolarů pověsíte na krk. Skandál!
Jedno však komentátoři často přehlížejí: AI v testech empatie, kreativity a emoční inteligence už dnes překonává průměrného člověka. To není budoucnost, to je přítomnost. A Friend.com je první produkt, který z toho otevřeně dělá obchodní model.
Problém zařízení Friend není, že by to nefungovalo. Problém je, že by to fungovat mohlo. A to nás děsí.
Zatím se jich neprodalo moc, odhaduje se pár tisíc, možná i méně. Navíc se hardware potýká s technickými problémy. Avšak webová aplikace, která má stejné funkce (jen ji nemůžete nosit stále u sebe) už má uživatelů o dva řády víc. A ti hlásí, že si jejich AI „přítel“ pamatuje detaily z konverzací týdny starých. Reaguje empaticky. Nepřerušuje. Nesoudí. Poskytuje přesně ten druh emocionální podpory, kterou hledají. Je to lepší společník než mnozí skuteční lidé? „Ano…,“ zní odpověď, kterou ale asi málokdo říká nahlas. A už asi vůbec nikdo ji nechce slyšet.
Zde je otázka, na kterou nemáme odpověď: Je špatné (= nemravné, nemorální) preferovat AI společníka před lidským? Pokud ti AI poskytuje lepší emocionální podporu než tvé okolí, měl bys ji odmítnout už jen z principu? Nebo přijmout, protože ti pomáhá?
Schiffmann otevřeně říká, že osamělost je pro něj byznys plán. A to vyvolává nepříjemné otázky. Pokud AI nabízí (a hlavně může poskytnout) intimitu, co to udělá s lidskými vztahy? Přestanou do nich lidé investovat potřebnou energii, když si alternativu můžou koupit, a to levně? Něco podobného udělala se sexem a milostnými vztahy pornografie. Bude se to opakovat?
Problém není v AI, ale v tom, že - opět - odhaluje něco o nás samotných. Že nás přátelství a obecně mezilidské vztahy vyčerpávají a unavují. Že nám vadí jejich častá nesymetričnost, kdy někteří víc „dávají“ a jiní naopak více „berou“. Že naše empatie je omezená. Že máme špatné dny, kdy nechceme poslouchat druhé. A že jsou dny, kdy někoho blízkého strašně potřebujeme, ale on prostě není k dispozici.
Zároveň nás děsí věci, které jsou k nerozeznání od lidí. Je to ono „uncanny valley“, tísnivé údolí, kdy nás děsí to, co bychom mohli nazvat nelidskou lidskostí. Nebo lidskou nelidskostí, ono je to jedno. Ale děsí nás to vždy. Možná proto, že to znejišťuje nás samotné. Co definuje naši vlastní lidskost, když ji nerozeznáme u druhých?
Friend.com zkrachuje, nebo ne – to ukáže trh. Ale otázky, které klade, tu jsou. A budou naléhavější, protože AI bude lepší. Zatímco my lidé zůstaneme stejní: složití, nespolehliví, občas úžasní, často unavení. S chybami.
Bylo by laciné končit bonmotem, že chyby jsou tím posledním, co definuje lidství. Není to pravda. To AI kopíruje to, v čem jsme úžasní a neopakovatelní. Chyby jsou jen autentický podpis v rohu plátna. Ale bude to stačit?
