Článek
První létající větrnou turbínu úspěšně otestovali v Číně a dodala také elektřinu do sítě. Technicky jde v podstatě o vzducholoď naplněnou heliem, která má na sobě 12 lehkých rotorů z uhlíkových vláken. Měří 60 metrů na délku a 40 metrů na šířku i výšku.
Informace a záběry si můžete poslechnout i prohlédnout v úvodní videoreportáži.
Podle čínské firmy Beijing Linyi Yunchuan Energy Technology, která ji vyrobila, může elektrárna přezdívaná „nebeská powerbanka“ dosáhnout výkonu až 3 MW.
„Odpovídá to běžným větrným elektrárnám, ale těm, co se tady stavěly před nějakými 15 až 20 lety. Ty byly výkonově mezi 2,5 až 3 MW. Dnes už ale mají standardně od 5 do 7 MW a už máme samozřejmě i větší,“ reaguje pro SZ Tech předseda Komory obnovitelných zdrojů energie (Komora OZE) Štěpán Chalupa.
Elektřina pro domácnost na měsíc za pár hodin
Číňané jako první na světě připojili létající větrnou elektrárnu k síti už 11. ledna, a to ve městě I-pin v provincii S’-čchuan, kde vystoupala do výšky dvou kilometrů, odkud „vytěžila“ a na zem poslala celkem 385 kWh.
„Shodou okolností vybírám novou pračku a ty dnešní nejúspornější spotřebují okolo jedné kilowatthodiny na jeden prací cyklus. Takže je to například 385 vyprání,“ přirovnává Chalupa.
Tolik elektřiny by jedné domácnosti vystačilo přibližně na měsíc a tato létající větrná elektrárna ji vygenerovala za pár hodin.
„Bezesporu to má výhody. Neruší nás hlukem. Neruší to zvěř. Vidíme, že třeba pro ptáky je ta výška opravdu lepší. Pozorujeme to i u dnešních turbín. Z výšky 100 metrů před 15 až 20 lety jsme se dostali ke 200 metrům a už tam pozorujeme, že environmentální dopady jsou opravdu daleko menší,“ začíná Štěpán Chalupa jmenovat výhody.
„Pak samozřejmě větší výkon. Každých deset metrů navíc znamená větší výrobu, ale i ekonomičtější provoz. S výškou se zvyšuje rychlost větru i stabilita proudění, a to má dopad nejen na vyšší výrobu turbíny se stejným instalovaným výkonem, ale zároveň na menší opotřebení. A to jsou výhody, které nás i další kolegy určitě lákají v tom, proč se tím zabývat, zda to může fungovat,“ doplňuje.
Silnější vítr, více energie, méně nákladů… ale
Číňané uvádí, že jejich létající větrná elektrárna, která nepotřebuje věž ani hluboké základy, může ušetřit až 40 procent materiálů a cenu dodávané energie snížit o 30 procent.
Technologie nese označení Stratosphere Airborne Wind Energy System – zkráceně SAWES - a připojení do sítě předcházely testovací lety tří prototypů o menším výkonu od roku 2024.
Model S2000 o výkonu 3 MW už přitom čínská firma plánuje vyrábět malosériově a o jeho nasazení jedná s vysokohorskými oblastmi, ale i pobřežními městy. A právě zde ale odborníci mluví také o nevýhodách tohoto systému.
„Ve městech je už nyní potřeba zajišťovat leteckou záchrannou službu, a i když ta není pravidelná a častá, tak v budoucnu předpokládáme, že budeme třeba využívat drony pro doručování. A tady je pro mě otázka, že toto není stabilní bod, ale něco, co se v té výšce bude pohybovat, což je relativně výrazná nevýhoda,“ reaguje dál pro SZ Tech předseda Komory OZE, Štěpán Chalupa.
Nevýhody ještě prověří čas
Čínské létající větrné turbíny mohou létat ve výšce od 500 metrů až do tří kilometrů. K zemi jsou však upevněné kotvícími lany i napájecími kabely, a právě ty by mohly provoz ještě prodražit. Jednak budou čelit extrémnějšímu počasí, takže údržba může být náročná, a zároveň jde i o jejich samotnou váhu.
„Helium musí nést velkou zátěž v podobě připojovacího kabelu, generátoru a také transformátoru, aby ten kabel nemusel být ještě těžší. Takže se domnívám, že ekonomické výhody, že ušetříme na stožáru a základech, zmizí a nakonec se ukáže v celkovém důsledku tato verze náročnější. Cesta konvenčních větrných elektráren, které jsou testovány desítky let a princip využívání větru pomocí rotoru, tedy větrných mlýnů už tady máme stovky let, tak věřím, že jejich cesta bude stále ta hlavní,“ doplňuje Chalupa.
„Ta technologie nabízí významné teoretické výhody jako silnější výškové větry, mobilitu a nižší náklady. Při zdvojnásobení rychlosti větru se získaná energie zvýší osmkrát, a celý systém S2000 lze přepravit v kontejnerech a připravit k provozu za osm hodin,“ dodává pro SZ Tech odborník na energetiku, Jiří Beranovský z Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT).
„Ale čelí i zásadním výzvám v oblasti odolnosti, bezpečnosti, regulace a ekonomické životaschopnosti. Zatím jde o experimentální fázi s potenciálem pro aplikace v odlehlých lokalitách a akutních případech. Masové komerční nasazení vyžaduje další roky vývoje a provoz podobných elektráren v Číně bude mít jiných charakter od provozu například v EU, kde je přísnější regulace letového provozu,“ dodává.
