Obce ztratí vliv na to, co se bude stavět. Vláda vrací poměry před listopad 1989

Obce přijdou novelou stavebního zákona o významné pravomoci, přesto proti tomu nedlouho před komunálními volbami ani sami starostové nahlas neprotestují. „Nerozumí tomu,“ říká na jejich adresu analytička Svazu místních samospráv Jindra Tužilová.

Není se čemu divit. Nový stavební zákon platí teprve od roku 2023 a od té doby byl třináctkrát novelizován. V prosinci se objevila další novela o 144 stranách, která mění 42 různých zákonů a znamená zásadní změnu stavebního práva. Ve třetím dubnovém týdnu k tomu přibyl komplexní pozměňovací návrh, který na 203 stranách mění detaily 50 zákonů.

„Zákon nikdo nečetl,“ je přesvědčená analytička. Protože vládní politici obešli standardní připomínkové řízení, nikdo se ani nemůže dozvědět, jaké jsou námitky ministerských úředníků, expertů či sdružení samospráv. „O tom, co se chystá, se starostové dozvídají pouze z prezentací Ministerstva pro místní rozvoj, kde všechno vypadá dobře,“ dodává Tužilová.

Proto také většině starostů uniklo, že oni – a tím i místní občané – přijdou o veškerý vliv na stavební řízení, tedy na to, co a kde se v jejich obci bude stavět. Stavby bude schvalovat expozitura státního Úřadu rozvoje území (ÚRÚ), přímo řízená z pražské centrály, a pokud bude souhlasit třeba s chemickou továrnou v obytné čtvrti nebo překladištěm dřeva na návsi, nikdo z místních s tím nic nenadělá.

„Obec nese politickou i praktickou odpovědnost za to, co se na jejím území postaví, ale nebude mít možnost se k tomu vyjadřovat,“ popsala analytička situaci, která nastane zřejmě od začátku roku 2027. Záležet bude na tom, jak rychle si Sněmovna a potom Senát s nepřehledným materiálem poradí – lze však předpokládat, že vládní většina ve Sněmovně normu prosadí.

V Česku tím vznikne model, který nemá v Evropě v žádné srovnatelně velké zemi obdoby. Konečné razítko na povolení stavby dávají ve všech evropských zemích stavební úřady v obcích. Podle studie Building control systems of European Union countries, kterou napsal portugalský profesor João Branco Pedro, rozhodují státní úředníci pouze ve třech nesrovnatelně menších zemích – na Kypru, Maltě a ve Slovinsku.

Podle mluvčí Ministerstva pro místní rozvoj Veroniky Lukášové však takové srovnání nedává smysl. „Je potřeba mít na paměti, že každý stát je jiný, má svou specifickou historii i pravidla, a proto neexistuje jedno univerzální řešení pro všechny,“ prohlásila. Rozhodující je podle ní, jak jsou příslušné úřady profesionální, a v českých podmínkách dokáže podle ní právě státní úřad „využívat kapacitu úředníků efektivně“.

Proti návrhu zákona se nejdříve postavila Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků (ČKAIT), jejíž členové dohlížejí na to, jak stavebníci plní technické předpisy. Pokud se stavební novela schválí v současné podobě, „dojde k ohrožení celého odvětví stavebnictví“, varovali její experti.

K veřejné kritice přistoupilo již zmíněné Sdružení místních samospráv, které reprezentuje většinu ze šesti tisíc obcí a měst, dosud se však spokojilo pouze s varováním, že po přijetí novely hrozí ve stavebním řízení „opakování chaosu z minulého volebního období“ po nepodařené digitalizaci – a že pokud se dnes podle ČKAIT vyřídí 48 % žádostí o stavební povolení do pěti měsíců a 82 % do jednoho roku, pak to může být brzy o mnoho horší.

Naopak s novelou podle očekávání souhlasí majitelé velkých developerských firem, například Trigema nebo Central Group, kteří si od převedení pravomocí na stát slibují o poznání rychlejší povolení pro bytovou výstavbu.

Pro někoho možná překvapivě však nemá námitky ani druhá reprezentace samospráv, tedy Svaz měst a obcí, která zastupuje v první řadě velká města. Mluvčí svazu Alexandra Kocková uvedla, že ve skutečnosti české obce o stavbách na svém území nerozhodují ani dnes. „Povolení vydával stavební úřad sice jako součást obecního úřadu, ale v režimu přenesené působnosti státu, takže do něj obce stejně nemohly zasahovat,“ popsala byrokratickou kličku, která se jinde v Evropě neužívá.

Česko totiž zvolilo při odstátnění systému stavební kontroly po pádu komunismu polovičaté řešení.

Současný systém stavebních úřadů vznikl už podle zákona z roku 1976 a jejich počet se postupně ustálil na šesti stovkách. Po převratu je převzaly nově zřízené samosprávy. Zároveň v každé vesnici fungovaly stavební komise, které povolovaly menší stavby jako třeba autobusové zastávky nebo přístavby k domům. Komise ovšem byly zrušeny zákonem z roku 2006 a od té doby i menší stavby musí povolovat stavební úřad.

Ještě předtím si starostové 600 větších obcí vyžádali od státu, aby za pracovníky stavebního úřadu hradil aspoň 40 % mzdy. Od té doby jsou stavební úřady na samosprávě v právním ohledu nezávislé a pracují „v přenesené působnosti státu“. Nezbavily se však faktické odpovědnosti vůči starostovi, který jim koneckonců platí většinu mzdy. Zároveň podléhají tajemníkovi, který má na obecním úřadě obvykle kancelář vedle starosty a může být městskou radou odvolán.

Až aktuální novela samosprávu od povolování staveb striktně odděluje. Vrací tím poměry před listopad 1989 s tím rozdílem, že namísto 600 stavebních úřadů prozatím předpokládá jen 205 detašovaných pracovišť pražského Úřadu rozvoje území.

Za příznivce stavební novely se v odborných kruzích považuje zvláště hlavní město Praha. Mluvčí magistrátu Vít Hofman se ovšem na otázku, proč připouští oddělení samosprávy od povolování staveb, zdráhal odpovědět a odkázal na stanovisko městských částí. Ty ovšem nechtějí mít s novelou nic společného.

„Zásadní nesouhlas vyvolává také plánovaný převod stavebních úřadů a dotčených orgánů pod celostátní Úřad rozvoje území,“ uvedl například starosta Prahy 6 Jakub Stárek.

Z představitelů hlavního města novelu ocenil ředitel Institutu plánování a rozvoje Ondřej Boháč. Nad tím, že obcím odebírá dohled nad stavebním řízením, jen krčí rameny. „Nemyslím, že je to šťastná věc, ale budiž,“ uvedl Boháč v rozhovoru pro magazín Forbes.

Novela zároveň samosprávě částečně pomůže. Státní úředníci dosud obcím mluvili například do přípravy územních plánů a podle nového zákona bude záležet už jen na městech, jak svůj rozvoj naplánují. Jenže i zde není dopad jednoznačný – třeba z pohledu malých obcí naopak zrušení státní podpory v územním plánování neznamená žádnou výhodu, ale nové náklady.

Radní velkých měst mohou okleštění samosprávy strpět tím spíše, že podle stavební novely dostanou právo přepsat územní plán bez souhlasu zastupitelstva a tím i bez připomínek ze strany občanů.

Vysvětlit vstřícnost velkých magistrátů, případně i mlčení krajských samospráv může mít v některých případech i stranický rozměr. Dvanáct z 27 statutárních měst má primátory z hnutí ANO, to platí i pro hejtmany v osmi ze třinácti krajů. A shodou okolností také výkonná ředitelka Svazu měst a obcí Radka Vladyková vstoupila do komunální politiky jako starostka Jesenice za ANO.

Novela sice poškodí samosprávu, ovšem protesty proti zákonu, který podepsal jako první z předkladatelů premiér a šéf ANO Andrej Babiš, by mohly způsobit, že nespokojenci už v příštích volbách nedostanou místo na kandidátce.

Příkladem pro novelu stavebního zákona může být v Evropě již výše zmíněné Slovinsko. Tam proběhla reforma, která centralizovala a digitalizovala stavební řízení už v roce 2022. To mimo jiné znamená, že Slovinci dnes mohou žádat o povolení stavby přes počítač nebo mobil (stejnou funkci i s odkazem na Slovince sliboval před neúspěšnou digitalizací také zdejší reformátor a někdejší ministr za Piráty Ivan Bartoš). Stavební povolení vydává ve Slovinsku 58 úřadů s názvem „upravna enota“ (administrativní jednotka) – tento počet je vzhledem k velikosti jen o třetinu vyšší než 200 plánovaných expozitur českého ÚRÚ.

Po čtyřech letech se zdá, že slovinská reforma přinejmenším nebyla neúspěchem. Počet stavebních povolení se sice nezvýšil a ceny bytů rostou v zemi pod Alpami stejným tempem jako v Česku, slovinští stavitelé si však veřejně nestěžují, maximálně na některé detaily, a obvykle upozorňují, že reformu je zatím předčasné hodnotit.

Přesto se Česko svého vzoru úplně přesně nedrží. Centralizace a digitalizace tady neprobíhají najednou (tuzemská digitalizace se po prvním neúspěchu odkládá na neurčito někdy za rok 2030), zároveň vládní úřady vzbudily svým chaotickým přístupem odpor místních politiků. Bez jejich účasti na reformě se však její vyhlídky zhoršují.

Analytička Tužilová to dokládá na výsledku dotazníku, na který odpovědělo 900 starostů z obcí různé velikosti. Ještě v roce 2021 připouštělo 70 % obcí, že po zrušení stavebních úřadů předá volné prostory nové státní instituci a nebude ani žádat tržní nájemné. Dnes však má 82 % obcí pro uvolněné kanceláře vlastní využití. Pokud by je přece jen přepustily státu, pak naopak 70 % z nich pouze za tržní nájem.

Zároveň téměř polovina samospráv nabídla pracovníkům stavebních úřadů jinou práci. „Zatímco v roce 2021 obce doufaly v opravu systému, v roce 2026 vnímají plánovanou změnu jako čistou destrukci,“ vykládá získaná čísla analytička.