Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Kolem vlivu her na menší děti se dnes vede bouřlivá debata. Na jednu stranu jsou tu obavy z negativního ovlivňování vývoje dětí, hlavně co se týče násilného a explicitního obsahu. Hry z tohoto důvodu také procházejí procesem, při kterém se jim uděluje věkové omezení pod označením PEGI.
Na druhou stranu však sílí názory, že negativní vliv her je nepodloženě zvýrazňován. A existují i studie, které naznačují, že mnohé hry mají naopak potenciál i k pozitivnímu dopadu na vývoj dětí, pokud je hraní spojeno s výukou a pozitivním vztahem k rodičům.
Jak upozorňuje Jakub Staněk z Katedry psychologie na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, hraním her se děti seznamují s technologickým prostředím počítačů a telefonů a získávají tím schopnosti, které po nich budou v dospělosti vyžadovány. „V současném světě je pro pracovní uplatnění nutné ovládat moderní technologie. Čím dříve se s nimi děti učí, tím lépe se je mohou naučit využívat,“ říká Staněk.
Celý článek si můžete přečíst po přihlášení
Pokud nemáte účet na Seznamu, zaregistrujte se
Druhý přínos je v sociální oblasti. „Pokud dítě hraje hry, může potom zážitky sdílet se spolužáky, kteří také hrají hry, a nemusí díky tomu být vyčleněno z kolektivu,“ tvrdí expert na psychologii v souvislosti s počítači a hrami. Podle něj mohou hry dětem výrazně pomoci také s jazykovými schopnostmi, s vývojem jemné motoriky a se schopnostmi řešit problémy.
Minecraft: dlouhodobý fenomén
Prvním příkladem hry, kterou lze z tohoto pohledu doporučit, je dnes už kultovní kostičkový simulátor Minecraft. Přestože je hra už více jak deset let stará, stále si drží širokou popularitu jak mezi dětmi, tak mezi dospělými. Není zde žádný pevný příběh, struktura ani cíl. Jako na pískovišti si může dítě bez překážek stavět, objevovat a přetvářet tento neustále se generující svět, jak se mu zlíbí. A když bude chtít, může splnit nezávazný cíl a zabít draka. Hra je však do ničeho netlačí.
Jedna z miniher v Minecraftu.
Minecraft odborníci dlouhodobě chválí za to, že menším dětem pomáhá s vývojem prostorové orientace a podporuje tvořivou mysl. Umožňuje dětem také pochopit základy mechaniky s pomocí červeného prachu, který funguje jako jakási elektřina, díky níž lze stavby v Minecraftu rozpohybovat. Hra se také pyšní obrovskou kreativní komunitou, která hru neustále upravuje a tvoří vlastní verze hry. Můžete tak najít například i verze zaměřené na výuku.
Cambridgská univerzita například vytvořila speciální svět v Minecraftu pro interaktivní výuku angličtiny. V českém prostředí se podobného počinu chytla i studentka Kristýna Kedrová, která v prostředí Minecraftu vytvořila hru na výuku vyjmenovaných slov, za kterou dostala ocenění Dítě Česka. Odkaz na stažení hry má na svém instagramovém profilu.
Role rodiče je stěžejní
Ve světě her nemusí být užitečné jen hry, které děti drží v idealistickém a pohádkovém prostředí. Podle psychologa Staňka mohou být k dětskému vývoji prospěšné i hry s rizikovějším obsahem. „I hry s rizikovým obsahem či mechanikami mohou být pro děti rozvíjející, pokud k nim dostávají dostatečné informace a varování. Určitě je ale žádoucí, aby u hraní takových her byli rodiče přítomní a s dětmi o tom, co ve hře zažijí, mluvili,“ tvrdí Staněk.
Děti si totiž zaslouží vědět, že svět není jen veselé a barevné místo. Pokud se dítě pod vedením rodiče naučí, že i podvod a násilí v lidské společnosti existují, umožní jim to dospět bez nevhodných iluzí. Role rodiče jako průvodce je tedy stěžejní.
U menších dětí pak také hraje důležitou roli čas strávený u obrazovky. Podle Staňka by měli rodiče kontrolovat tuto dobu zejména u dětí do 8–10 let. Podle Americké asociace pediatrů by doba u obrazovky u starších dětí a teenagerů neměla pravidelně přesahovat dvě hodiny. U menších dětí do pěti let pak Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje čas u obrazovky držet okolo hodiny denně.
Factorio: malý český poklad se světovou popularitou
Dnes se po česku oslavuje úspěch a popularita historické hry Kingdome Come: Deliverance. Avšak Česko se může pyšnit také další vysoce populární hrou, která má navíc potenciál pro dětský rozvoj. Factorio je hra o automatizaci. Jako trosečník na mimozemské planetě se snažíte postavit vesmírnou loď a celý proces je nutno řádně automatizovat. V rámci aktivní komunity této hry můžete najít masivní a efektivní továrny velké jako celý kontinent, ale také jen takové, které sotva fungují.
Pro děti je ale hlavní, že jim hra dovolí experimentovat. Mohou se tak naučit, že každý výtvor něco stojí a umožní jim to orientovat se v prostoru, kde správné postavení pohyblivého pásu zásadně ovlivní výrobu.
V nastavení hry je také možné vypnout místní mimozemskou faunu, kterou industriální znečištění vede k útokům na vaši továrnu. Takže se nemusíte bát, že by vaše dítě bylo nuceno provádět mimozemskou genocidu.
Nejlepší zážitek je ten strávený s blízkými
Pro dítě, které se ke hrám teprve dostává, jsou nejlepším průvodcem právě rodiče. Žádoucí je proto si někdy s dětmi přímo zahrát. Například hra It Takes Two umožní dítěti a jednomu z rodičů společně prožít hluboce osobní příběh dvou manželů na pokraji rozvodu. Ti se náhle ocitnou v těle dvou panenek své dcery. Aby se z této prekérní situace dostali, musí v sobě najít sílu spolupracovat a možná tak naleznou i svou vzájemnou lásku.
Téma hry je silným motivem, který může dítěti ve spolupráci s rodičem nabídnout prostor k emocionálnímu růstu, tak potřebnému v předpubertálním a pubertálním věku.
I když dítě pochází z plně funkční a láskyplné rodiny, mělo by si být vědomo, že i dospělí spolu někdy nemusejí vycházet. Pomocí takové hry se přitom může naučit, že i když to v mezilidských vztazích někdy skřípe, je právě komunikace cestou k usmíření. Hra je tak určena pro kohokoliv – jak pro dospělé, tak pro děti.
Podle Susan Rivers, ředitelky a výzkumnice nadace iThrive Games, jsou právě podobné hluboké příběhy, které videohry mohou nabídnout, důležité pro formování osobnosti, což platí zejména v období rané puberty. Jak řekla Riversová v rozhovoru pro Americkou asociaci psychologů, hry jsou tím okamžitým pohledem dítěte a mladého dospívajícího na otázky: Kdo jsem a jak se prezentuji venkovnímu světu? A jak je možné, že si mí blízcí spolu někdy moc nerozumí?
Podobné příběhy mohou dětem poskytnout i hry, jako je What Remains of Edith Finch nebo třeba dnes nejlépe hodnocená hra na platformě Steam Stardew Valley. Zde se jako čerstvý farmář seznamujete s malým městečkem Pelican Town a s jeho obyvateli. Hra je milým simulátorem komunity a pro pomoc dětem se socializací je to ideální nástroj.
Televize, která nabízí i hry
Na vývoj her pro děti se specializuje také Česká televize. Na stránkách ČT Edu a Déčka můžete nalézt řadu her zejména pro ty nejmenší. Podle Kristýny Volné, vedoucí redaktorky digitálního obsahu Déčka, tvoří Déčko hry tak, aby tematicky seděly k pořadům vysílaným v České televizi. To má vliv jak na grafiku výsledného produktu, tak na cílovou skupinu, které je hra nabízena. Tvorby her pracovníci televize připravují ve spolupráci s psychology a pedagogy.
Tým Kristýny Volné se zaměřuje i na to, kterými herními mechanismy se dítě může naučit konkrétní dovednost. „Pokud chceme rozvíjet například kritické myšlení, vymyslíme adventuru, ve které bude dítě muset dělat rozhodnutí ovlivňující jeho herní postavu. Socializaci zase podporujeme kooperativními prvky – třeba hrou pro více hráčů,“ tvrdí Volná. Zároveň však spolu s kolegy hledá rovnováhu mezi hratelností a edukací, i když v jednotlivých případech může jedno či druhé převažovat.
Web ČT Edu se specializuje zejména na edukační hry a kvízy pro děti od předškolního věku až po středoškoláky. Na stránkách Déčka pak naleznete širší škálu her včetně adventur a akčnějších typů, nebo těch inspirovaných populárními pořady České televize. Hry na těchto stránkách jsou ovšem pouze online – vyžadují stálé internetové připojení a nemůžete si je stáhnout a hrát offline na svém zařízení.
