Hlavní obsah

Zprávy z bojiště: Komu na Ukrajině dochází munice pro děla a proč

Foto: Profimedia.cz

Poslední stojící most do města Severodoněck.

Reklama

11. 6. 8:12

Ruské snahy o úspěch na Donbase neustávají. Postup je pomalý, ale ruskému velení se stále daří shromáždit dost sil k útokům na několika – byť malých – úsecích fronty.

Článek

Upozornění: Následující přehled si neklade nároky na úplnost. Za skutečným vývojem událostí má nepochybně zpoždění a jistě bude v některých ohledech nepřesný. Řadu tvrzení válčících stran lze potvrdit jen se zpožděním, případně vůbec. Zdroje jsou odkázány prokliky v textu.

Dnešní díl našeho seriálu začněme jednou aktualitou ke stavu v tuto chvíli nejdůležitější zbraně na bojišti: ruského dělostřelectva. V posledních dnech se objevily informace, že ruské velení přesouvá na bojiště novou techniku i z velmi vzdálených koutů země, například z Irkustku.

Důvodů pro takový krok bude nepochybně vícero. Rusko má veliké zásoby uskladněné techniky, a tak může tímto způsobem snadno nahrazovat utrpěné ztráty (alespoň tedy na materiálu, v případě personálu to bez nějaké alespoň částečné mobilizace je podle všeho obtížnější). Zároveň se ovšem objevují (samozřejmě neoficiální) informace o tom, že jde o náhradu za techniku, pro kterou ruská strana už nemá munici.

Jak je to možné, když Rusko má podle všech informací často až drtivou dělostřeleckou převahu minimálně co do množství? Dochází – či spíše údajně dochází – pouze jeden typ munice, a to konkrétně do děl ráže 122 milimetrů, například tedy houfnic D-30 a samohybných děl 2S1 Gvozdivka (tj. Karafiát).

Ruská armáda nepovažovala tento typ děl za perspektivní, a tak se již před lety rozhodla sjednotit výzbroj na ráži 152 milimetrů. A nepotřebných děl se zbavila. Zatímco Česká republika nepotřebné „Karafiáty“ svého času prodala do Uruguaye, ruská armáda je dala k dispozici „lidovým republikám“ ve východní oblasti Ukrajiny. Zbavila se i zásob této munice a další neobjednávala.

Během tří měsíců bojů na Ukrajině ovšem dosavadní zásoby 122milimetrového střeliva zřejmě byly vyčerpány. Separatistické síly tak postupně přezbrojují na výkonnější ráži 152 milimetrů. To údajně (třeba podle již citovaného proruského bloggera) vedlo k tomu, že v některých oblastech ukrajinského bojiště měla v posledních dnech převahu.

Týkat by se to mělo méně exponovaných úseků fronty, například kolem Doněcka (neplést se Severodoněckem), kde jsou ukrajinské síly ve velmi silných pozicích a fronta se od začátku „speciální operace“ prakticky nepohnula.

Dodejme, že na klíčových částech fronty působí ruské dělostřelectvo využívající ráže 152 milimetrů. Toho má ruská armáda dost, navíc domácí průmysl zvládne výrobu snadno a levně.

Komu naopak munice ráže 152 milimetrů začíná chybět, je údajně ukrajinská strana. Ukrajinská armáda spotřebuje podle oficiálních prohlášení pět až šest tisíc kusů dělostřelecké munice denně, z nichž velká část bude ještě „východní“ ráže 152 milimetrů. Tu ovšem prakticky žádná spřátelená země nevyrábí, protože i bývalé země východního bloku, včetně například Česka, přešly nebo plánují přechod na ráži 155 milimetrů.

Je možné, že ukrajinské síly na ni v delším časovém horizontu mohou zcela přejít také. Vhodný evropský producent v tuto chvíli není k dispozici, i když opětovný rozběh výroby není nemožný. Teoreticky i v Česku, které bylo tradičně velkým producentem tohoto typu munice.

Ukrajina vlastní kapacity v tuto chvíli nemá a i kdyby je vybudovala, Rusko by nejspíše udělalo vše pro to, aby je zničilo třeba s pomocí řízených střel delšího doletu. Tak jako zničilo nedávno u Kyjeva závod, kde (přes oficiální dementi Kyjeva) patrně docházelo k modernizaci tanků T-72, které Ukrajina dostala od Polska a České republiky.

Přechod k západnímu dělostřeleckému standardu bude ovšem v případě Ukrajiny otázkou vzdálenější budoucnosti. Současné dodávky dělostřelecké techniky ze Západu nejsou už úplně nevýznamné; podle samotné ukrajinské strany jde zatím o cca 150 kusů. I když vezmeme v potaz, že západní systémy budou kvalitativně lepší a budou efektivněji nasazeny (což není jisté), k vyrovnání sil to nestačí. Ruská armáda měla na začátku invaze ve službě zhruba 5 tisíc děl, ve skladech pak ještě více než 10 tisíc. Na rozdíl od Ukrajiny má tedy kam sáhnout.

Výhodou ukrajinského přechodu na nový typ střeliva by bylo, že munice ráže 155 mm je k dispozici dostatek. Lze ji nakoupit poměrně snadno i v dalších zemích, které tento rozšířený typ střeliva používají. V příštích týdnech bude ovšem na ukrajinském bojišti stále platit, že ruské dělostřelectvo má velkou převahu minimálně v kvantitě. Samozřejmě s již zmíněnou 122 milimetrovou výjimkou, která dělá pravidlo a jejíž význam bude patrně klesat. Teď už se ovšem pojďme věnovat přehledu vývoje na bojišti, jako tradičně v severojižním směru.

Krok za krvavým krokem

Předem řekněme, že k velkým změnám na bojišti za posledních několik dní nedošlo. Z okolí Charkova přicházely rozporuplné zprávy o postupu jedné či druhé strany, ale situace se zásadně nezměnila.

Z ukrajinské strany se v pátek 10. června objevily informace, že její armáda zaútočila v této oblasti východním směrem, tedy přes řeku Severní Doněc. To by byl potenciálně velmi zásadní vývoj, protože by tak mohlo dojít k obtížím v zásobování ruských jednotek jižněji, tedy u Izjumu.

Ovšem podobné zprávy se v minulosti již vynořily a nikdy se nepotvrdily. Navíc k zásobovacím trasám ruských vojsk je to ze současného postavení ukrajinské armády daleko a žádná strana zatím nepředvedla, že by v nynější fázi byla schopná rychle postupovat přes připravenou obranu protivníka.

Intenzivní boje se vedou jižněji, kolem již zmíněného izjumského předmostí. Ruské síly v tomto místě před mnoha týdny úspěšně překročily Severní Doněc a postupně se dostaly zhruba 20 kilometrů od něj.

Oblast byla v poslední době spíše statická, Rusům se nedařilo předmostí rozšiřovat. V posledních několika dnech ovšem dokázali mírně (řádově o jednotky kilometrů) postoupit na poměrně široké frontě ve východní části předmostí.

Foto: WarMonitor (via Twitter)

Postup ruských jednotek v oblasti Izjumu zhruba ve dnech od 6. do 9. června 2022.

Ruské velení do oblasti podle dostupných informací dokázalo přivést nové jednotky, konkrétně prvky 29. kombinované armády. Ty postupně vytlačily obránce z několika malých obranných pozic a postoupily směrem na město Slovjansk. Změny jsou to malé, opravdu jednotky kilometrů, ale v současné, velmi statické fázi války ne nevýznamné. Rusové se navíc v této oblasti mohou časem probojovat z obtížného, velmi lesnatého terénu na otevřenější, který je pro útok vhodnější.

O něco východněji ruské jednotky také až nečekaně rychle zlikvidovaly ukrajinské předmostí na „svém“ břehu Severního Doňce. Původně bylo jeho centrem město Lyman, v posledních týdnech se ovšem postupně zmenšovalo. Ukrajinské jednotky se zřejmě stáhly koordinovaně a nezdá se, že by měly veliké ztráty, očekávalo se, že ruské jednotky zaměstnají na delší dobu.

Ty se teď mohou pokusit o útok přes řeku, či – a to je pravděpodobnější – posílit jiné části fronty. O přechod Severního Doňce se totiž ruské jednotky již delší dobu vážně nepokusily (i když nepotvrzené zprávy z posledních dní naznačovaly něco jiného). Na druhou stranu, stav vody je velmi nízký, takže situace je z tohoto pohledu pro útočníky o něco jednodušší.

V Severodoněcku, o který se vede bitva, jíž jsme se zabývali v předcházejícím textu, se rozložení sil příliš nezměnilo. Ukrajinské jednotky drží v současné době patrně pouze průmyslový areál na západě města. Střed města je zřejmě územím nikoho. Ukrajinské jednotky údajně podnikají útoky v noci, pak se stahují do relativního bezpečí průmyslového závodu. Ten je podobě jako mariupolský Azovstal vybaven podzemními bunkry a řadou odolných objektů.

Poněkud překvapivě zatím nic nenasvědčuje tomu, že by ukrajinské jednotky ve městě trpěly nedostatkem zásob a munice. Byť přes řeku vede podle všeho jediný most, jehož poloha je ruským silám známa.

Popasna a dále

K horšímu se pro Ukrajinu vyvinula situace v oblasti kolem Popasné. Ruské jednotky kontrolovanou část mírně (znovu o nízké jednotky kilometrů) rozšířily východním směrem. Podařilo se jim totiž plně obsadit obec Komišuvacha.

Hrozí tak vytvoření ruského kotle kolem velmi silně opevněné obce Zolote, která je ze tří stran teď obklíčena ruskými jednotkami. Ukrajinští obránci ji velmi pravděpodobně budou nuceni vyklidit – už proto, že zásobovat takovou pozici je značně obtížné. Rusko by tak získalo několik dalších kilometrů ukrajinského území.

Ruské jednotky se údajně také připravují k útoku od Popasné východním směrem, na město Bachmut. „Vyčistily“ údajně několik vesnic jižně od města, ale na noc se vždy stahují do bezpečnějších pozici (možná proto, že ruské jednotky dlouhodobě trpí nedostatkem vybavení pro noční vidění, které „fasují“ pouze oddíly zvláštního nasazení).

Boje, a jako obvykle především ostřelování (hlavně ukrajinských) pozic, probíhaly i dále na frontě, obě strany ovšem zřejmě výrazně nepostupují. Jižně od Popasne, v oblasti kolem města Doněck, pokračují sporadické útoky na ukrajinské pozice, ale zcela bez úspěchu.

Větší změny nejsou hlášeny ani v otevřených (dnes téměř výhradně bývalých) stepích v úseku kolem města Záporoží. Prezident Zelenskyj mluvil v předchozích dnech o „určitém pozitivu“ v této oblasti, ale při pohledu na bojiště není jasné, co měl na mysli.

Prakticky žádného pokroku nedosáhla ani ukrajinská ofenzíva v Chersonské oblasti. Ukrajinské jednotky dále úspěšně drží předmostí kolem vesnice Davidiv Brid. Nepostoupily ovšem dále jižním směrem hlouběji do okupanty držených území. K pokusům o útok z ukrajinské strany došlo podle dostupných informací i v dalších částech chersonské fronty, v době psaní článku se nezdálo, že by vedly k většímu úspěchu.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované