Hlavní obsah

Zprávy z bojiště: Ruskému útoku došel dech, teď se o něj pokouší Ukrajina

Foto: eanstudio, Shutterstock.com

Pokud ukrajinská ofenziva u Chersonu uspěje, může být pro ruskou stranu skutečně nebezpečná. Ilustrační obrázek.

Reklama

30. 5. 19:01

Situace Ukrajinců na kritickém úseku donbaské fronty se v posledních dnech mírně vylepšila. Ruský průlom nejsilnější linie obrany v okolí města Popasna se už pár dní nerozšiřuje. Ukrajina se pokouší o útok na části jižní fronty.

Článek

Upozornění: Následující přehled si neklade nároky na úplnost. Za skutečným vývojem událostí má nepochybně zpoždění a jistě bude v některých ohledech nepřesný. Řadu tvrzení válčících stran lze potvrdit jen se zpožděním, případně vůbec. Zdroje jsou odkázány prokliky v textu.

Ruský útok, který následoval po průlomu ukrajinské obranné linie v blízkosti města Popasna, se v posledních několika dnech zastavil. Je ovšem předčasné spekulovat o přesných důvodech.

Jak jsme popisovali v předchozím dílu „Zpráv z bojiště“, ruské síly z Popasné provedly útoky několika různými směry. Hlavní snaha nakonec směřovala k vesnici Bilohorivka a Nahirna, které obě leží na silnici T1302 zhruba severovýchodním směrem od Popasné.

Pokud by ruské síly prorazily přes tuto „jižní“ Bilohorivku směrem přímo na sever, zhruba o 30 kilometrů severněji by dorazily k jiné Bilohorivce a řece Severní Doněc. V takovém případě by odřízly všechny ukrajinské síly východně od této linie. Jde zřejmě o několik brigád (možná až 15 tisíc mužů), které brání Severodoněck a přilehlé oblasti.

Ruské síly se krátce dostaly až k silnici T1302, ale byly od ní vytlačeny už před začátkem minulého týdne. Někdy zřejmě během 28. května pak proběhl v oblasti malý ukrajinský protiútok, který zatlačil ruské jednotky ještě o něco zpět. Mohlo stačit poměrně málo: Ruské síly podle dostupných svědectví v oblasti operovaly z velké části v otevřeném terénu mezi jednotlivými vesnicemi (ne vždy, samozřejmě), takže mohly hůře odolávat ukrajinskému dělostřelectvu a případným protiútokům.

Ke 30. květnu byly tedy „jižní“ Bilohorivka i Nahrina pevně v ukrajinských rukou (a samozřejmě i „severní“ Bilohorivka). Ukrajinské jednotky jsou tak poměrně v dobrém obranném postavení, opřené o obě vesnice a železniční násep trati, která oblastí vede. V tuto chvíli se ovšem nezdá, že by byly v pozici, aby zahájily nějakou vlastní protiofenzívu.

Ztráty obou stran jsou neznámé, velmi pravděpodobně budou po dnech intenzivních bojů vysoké. Kyjevské velení ovšem do oblasti nepochybně převelelo řadu nových jednotek, které vzhledem ke koncentraci ruského dělostřelectva v oblasti těžko mohly z boje vyjít beze škod.

V posledních několika dnech nejsou z oblasti hlášeny žádné velké pozemní operace a situace se tedy příliš nemění. Proč Rusko ofenzívu de facto zastavilo, pochopitelně přesně nevíme. Vzhledem k celkovému nedostatku vojáků na ruské straně je velmi pravděpodobné, že v současné době prostě nemá k dispozici žádné čerstvé zálohy, které by mohlo znovu nasadit do boje. Útočící jednotky také nepochybně zaznamenaly ztráty. Ruská armáda mohla mít i logistické problémy, na jejichž vyřešení je zapotřebí nějaký „oddechový čas“.

Ztráty techniky až takové, že není na co útočit?

Svou roli mohou hrát velké ztráty techniky. Obě strany už přišly o velké množství vozidel všeho druhu, především se to ovšem týká Rusů. Je možné, že v současné době začíná trochu trpět nedostatkem těžké techniky, která je nutná při útocích na ukrajinské pozice (v prostředí s takovým množstvím dělostřelectva nemá samotná pěchota velkou šanci na přežití mimo kryt).

My samozřejmě nemáme k dispozici přesné soupisy dostupného ruského vybavení, ale jak si všiml vojenský historik Phillips O'Brien, ukrajinským silám jako by trochu „docházely“ vhodné cíle. Ukrajinskou stranou udávané údajné ztráty ruských vozidel v poslední době klesají. Tyto údaje samy o sobě samozřejmě nelze brát zcela vážně, protože Kyjev má zájem zveličovat ztráty nepřítele a čísla nelze nijak ověřit. Čísla samotná jsou tedy nepochybně nadsazená, zajímavý je ovšem trend – a ten je sestupný.

Pokud to není tím, že ukrajinské síly z nějakého důvodu už nemají prostředky k ničení ruských vozidel (a tomu nic nenasvědčuje), tak se to dá vysvětlit tím, že ruská strana má prostě méně techniky než na začátku invaze. Její schopnost útočit v otevřeném terénu by tím samozřejmě utrpěla.

Jde o spekulaci, která by ovšem docela dobře vysvětlovala, proč se ruské síly během několika posledních dní soustředily primárně na boje v samotném Severodoněcku místo Popasné. Boje ve městě jsou totiž doménou pěchoty, těžká technika k nim není příliš zapotřebí (tedy s výjimkou dělostřelectva, které může být ale dosti stacionární). V tuto chvíli už relativně vzácné mechanizované jednotky by si mohly mezitím odpočinout a alespoň částečně doplnit stavy.

Ale nechceme přehnaně spekulovat. Ruské velení možná dospělo k názoru, že ukrajinské pozice v okolí Popasne nelze v tuto chvíli jednoduše prorazit. Bude tedy čekat, až je oslabí dělostřelecká palba, a mezitím bude shromažďovat jednotky k pokračování útoku. A mezitím jiné jednotky udržují neustálý tlak na další části ukrajinské fronty, aby se z nich k Popasné nemohly přesunout další posily.

Situace v oblasti zatím největšího ruského průlomu na Donbase je tedy zatím relativně statická, další vývoj je ovšem těžké předvídat. Přesuňme se tedy k jiným částem fronty.

Boj o město i les

Nejprve se krátce zastavme v již zmíněném Severodoněcku. Na ruské straně tu bojují především separatistické a další proruské jednotky, které zřejmě již získaly malé předmostí v samotném městě na severu a severovýchodě (autobusové nádraží a hotel Mir). V ruských zdrojích se objevila tvrzení, že ruské sily obsadily i velkou část východního Severodoněcku, ale tyto zprávy zatím nebyly potvrzeny.

Dění na Ukrajině sledujeme v on-line reportáži:

Ukrajinské jednotky se zřejmě budou snažit spíše o zdržovací taktiku a budou chtít způsobit protivníkovi co největší ztráty s minimálními ztrátami vlastními. Severodoněck má v tuto chvíli spíše symbolickou hodnotu.

Největším problémem by mohlo být zásobování. Do Severodoněcku vedly tři mosty. Jeden z nich je přímo na dostřel od ruských pozic, a tedy nepoužitelný. Další zničilo ruské dělostřelectvo a zbylý je poničený natolik, že po něm neprojede těžká technika. Zásobování města tedy není jednoduché, případný ústup z města by musel být také dobře naplánovaný a provedený.

Když mluvíme o ústupech, ukrajinské jednotky se téměř úplně stáhly z oblasti kolem města Lyman, které leží východně od Severodoněcku. V této oblasti bylo ukrajinské předmostí na východním a téměř výhradně „ruském“ břehu Dněpru. Ruské jednotky ho ovšem zhruba v posledních dvou týdnech prakticky postupně zlikvidovaly.

Ukrajinské jednotky drží údajně pouze malé předmostí v oblasti kolem obce Starij Karavan. Ztráta tohoto území ale není z ukrajinského hlediska osudnou, otázkou bylo spíše, jakou cenu ruské síly za obsazení území zaplatí a zda se obránci dokážou stáhnout v pořádku a bez velkých ztrát. Těm se nepochybně nevyhnuli, nezdá se ovšem, že by byly veliké.

V dalších částech severní fronty k velkým změnám nedošlo. Ostřelování pokračovalo kolem Charkova i v dalších místech, ani jedna strana ovšem nepodnikla žádné významnější akce. Jedinou výjimkou je úsek jižní fronty v blízkosti kolem města Cherson. Ten byl v posledních několika týdnech velmi statický, ukrajinská strana se ale pokusila v posledních dnech situaci změnit.

Útok na jih

Zřejmě 28. května tu došlo k ukrajinskému útoku přes řeku Inhulec (relativně malou řeku, představte si třeba Berounku nebo Dyji, kterou v některých místech lze i přebrodit). Provádí ho uskupení tvořené zřejmě oddíly 35. brigády námořní pěchoty a 63. brigády, což je úplně nová jednotka, která se prakticky začala formovat na přelomu března a dubna.

Ukrajinské jednotky překročily řeku u vesnice Davidiv Brid a pronikly po silnici T2207 zhruba něco přes 10 kilometrů do ruského území až do vesnice Bruskinske. Ruské síly se pokusily první pronikající jednotku odříznout a obklíčit, to se jim nezdařilo. O něco později pak překročil Inhulec další ukrajinský oddíl, jeho úkolem je zřejmě zajistit a rozšířit předmostí za řekou.

Boje probíhaly údajně i v oblastech až několik desítek kilometrů východně od těchto pozic. Což zní logicky: Ukrajinské velení by samozřejmě bylo rádo, kdyby ukrajinské ruské jednotky v těchto oblastech nemohly přispěchat na pomoc do míst, kde se odehrává ukrajinský útok.

Foto: Seznam Zprávy

Směr ukrajinských útoků v Chersonské oblasti 28. a 29. května. Hnědé kolečko vyznačuje most přes Dněpr, červená čára zhruba linii dotyku obou armád.

V každém případě ruské síly v oblasti nejsou patrně příliš početné. Ukrajinské jednotky v Bruskinském prozatím údajně zastavilo ruské letectvo a dělostřelectvo, což jen znovu ukazuje, proč jasná ruská přesila v tomto druhu zbraní je tak důležitá. Ruské velení nepochybně do oblasti stahuje i další jednotky, otázkou je, kolik jich má v danou chvíli k dispozici.

V dohledné době nejspíše bude hlavní překážkou pro postupující jednotky ruská dělostřelecká (a v menší míře i letecká) převaha. O to více, že terén je velmi přehledný, výrazně rovinatější než na Donbasu, a jde prakticky výlučně o otevřenou zemědělskou krajinu, kde se není kam skrýt. Pokud i tak ukrajinská ofenzíva uspěje, může být pro ruskou stranu skutečně nebezpečná.

Cílem ukrajinského postupu je nejspíše na jihu ležící město Berislav, do kterého lze dojet z Brusinského po již zmíněné silnici T2207. Jen pár kilometrů západně od Berislavu se pak nachází důležitý most přes řeku Dněpr. Kdyby se ukrajinské jednotky k tomuto mostu dostaly, odřízly by de facto všechny ruské jednotky na východ od mostu – ty totiž nemají k dispozici žádný jiný most, po kterém by mohly Dněpr překročit. Linie dotyku obou vojsk se totiž postupně přibližuje k Dněpru, až se s ním sejde zhruba u obce Zolota Balka.

Zatím je ovšem předčasné tvrdit, jak daleko ukrajinský útok dospěje, může mít svůj smysl, i když nedojde k osvobození této oblasti. Rusko má u Chersonu podle analytiků spíše podřadné jednotky, a ještě ne mnoho. Protože ruské velení nemá žádné velké rezervy, pokud bude chtít úsek posílit, bude muset nutně sáhnout po jednotkách, které by mohly být platné například na Donbasu.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované