Hlavní obsah

Tragický let ČSA: 76 mrtvých, šance zvrátit osud byla do poslední chvíle

Foto: TASR/Zagar A. ml., ČTK

Na snímku z 30. 7. 1976 záchranné práce po leteckém neštěstí dopravního letadla IL-18, které letělo na pravidelné lince Praha – Bratislava a havarovalo 28. července po 9 hodině ráno.

Reklama

28. 7. 12:05

Po pádu Iljušinu Il-18 do jezera Zlaté písky u Bratislavy zemřelo 28. července před pětačtyřiceti lety 76 cestujících a členů posádky.

Článek

Až do poslední chvíle bylo ještě možné situaci zvládnout. Letadlo se nemuselo zřítit, lidé nemuseli umírat. Krize nastala až v samotném závěru letu, trvala přibližně dvě minuty. A v každé vteřině těch osudných minut šlo smrtící řetězec rozetnout. Posádka to nedokázala. V troskách letadla zahynulo 76 lidí.

Většina z cestujících zemřela bezprostředně po nekontrolovaném pádu letadla do vody. Síla nárazu byla tak velká, že vytrhla sedačky z podlahy a rozmetala je po rozlomeném trupu. Část lidí se pravděpodobně utopila – náraz přežili, ale neměli šanci uniknout před stoupající hladinou. Jen čtyřem se podařilo ustupovat před vodou tak dlouho, že se dočkali pomoci záchranářů. Jeden z nich zemřel po převozu do nemocnice.

Po pádu Iljušinu Il-18 do jezera Zlaté písky u Bratislavy zemřelo 28. července před pětačtyřiceti lety 76 cestujících a členů posádky.

Nejčastěji selže člověk

Muselo být těžké ubránit se panice a určitě to byl zvláštní tísnivý pocit. Letadlo na lince z Prahy do Bratislavy přelétalo den po tragédii, která se odehrála 28. 7. 1976, jezero Zlaté písky. Cestující mohli pozorovat práce na odstraňování trosek Iljušinu, který se do vody zřítil předchozí den.

Lidé sledující z palubních okének odklízení zbytků havarovaného letadla neměli o nehodě podrobné informace, ale jistě o ní věděli (úřady vyhlásily informační embargo až o týden později). Seděli ve stejném typu stroje, na stejné trase, jen pár stovek metrů nad hladinou…

„Dnes by asi den po tragické nehodě tou linkou nikdo neletěl. Ale tehdy bylo leteckých nehod výrazně víc a lidé na ně byli zvyklejší, nepropadali tak snadno panice,“ říká pro Seznam Zprávy David Púchovský, který o nejznámější československé letecké nehodě napsal před dvěma roky knihu Katastrofa letu 001 na Zlatých Pieskoch.

Pád letadla u Bratislavy nebyl důsledkem technické poruchy. Způsobil ho řetězec lidských selhání. Nehod dnes ve srovnání s minulostí opravdu podstatně ubývá, technika je výrazně vyspělejší, příprava pilotů i pozemního personálu náročnější.

Jedna podstatná věc ale zůstává stejná: Příčinou výrazné většiny leteckých nehod je i dnes lidské selhání. Podle odborníků Boeingu a mnoha dalších stojí lidské chyby za 60–80 % leteckých nehod.

Nezvratný osud

„Děkuji osudu, že moje matka, děda a babička letěli do Bratislavy až o den později,“ říká David Púchovský. Tato blízkost tragédii je jedním z důvodů, proč se tématem tak do hloubky zabýval. Ale důvodů je víc.

„Vyrůstal jsem v Bratislavě a samozřejmě jsme v létě s rodinou bývali na Zlatých píscích. A nemohl jsem se zbavit divného pocitu z toho, že my se koupeme a bavíme a před nějakými dvaceti lety tady umíraly desítky lidí,“ vysvětluje Púchovský.

Ještě drsněji musela tragédie poznamenat ty, kdo jí přímo přihlíželi. Byl krásný prázdninový den a okolo jezera byly stovky lidí. A v podstatě vedle nich, bez varování, dopadlo na hladinu letadlo, z jehož vraku začala po chvíli voda vyplavovat mrtvá těla. Koupaliště pak bylo dvě sezóny uzavřené. Ale návrat rekreantů byl pravděpodobně rozpačitý…

Informační embargo mohlo být jakkoli silné, ale ta tragédie se do každodennosti Slováků a – byť snad v menší míře – pochopitelně i Čechů vepsala velmi silně.

Později se ohledně příčin nehody šířily dezinterpretace, nepřesnosti, konspirační teorie. „I můj první článek byl velmi špatný, nedostatečně vyzdrojovaný, prostě selhání,“ přiznává David Púchovský, který začínal jako reportér nejčtenějších slovenských novin Nový čas, označovaných někdy jako „seriózní bulvár“. „Čím dál silněji jsem cítil potřebu to téma nějak uzavřít, využít všechny dostupné zdroje, neponechat otevřené žádné důležité otázky, nenechat prostor konspiracím a omylům.“

Davidu Púchovskému se skutečně podařilo shromáždit mimořádné množství archivních materiálů a svědectví. Dlouholetý pilot a mimo jiné i autor knih o nehodách dopravních letadel Ladislav Keller označil knihu za „unikátní a výjimečnou“. Ohledně popisu příčin a průběhu tragédie až na detaily Púchovský potvrzuje už dříve publikované poznatky seriózních zdrojů.

Ambici jeho projektu je tak možno považovat za víceméně naplněnou: „Případ katastrofy letu 001 Československých aerolinií letadla Il-18B je uzavřený,“ píše Púchovský ve své knize.

Foto: TASR/Zagar A. ml., ČTK

Záchranné práce po leteckém neštěstí na Zlatých píscích.

Do poslední chvíle byla šance

„Všechny chyby se propojily v řetězci, který nakonec vedl k nehodě. Z toho řetězce chyb stačilo vyloučit kteroukoli chybu a k nehodě by nedošlo,“ cituje z knihy Ladislava Kellera Historická revue deníku SME.

Let 001 vzlétl z pražské Ruzyně v 8:52, na palubě bylo deset členů posádky a zaměstnanců aerolinií a 69 cestujících. Navíc tu byli pro jistotu i jeden mechanik, protože letadlo se předchozí den vrátilo s poruchou levého motoru z Tripolisu. Mechanik měl motor zkontrolovat v Bratislavě, důvod k bezprostředním obavám ale nebyl, porucha byla opravena během noci na ruzyňském letišti.

V 9:35 se letadlo přiblížilo k bratislavskému letišti natolik, že zahájilo komunikaci s řídící věží. Ta ale začala nepochopitelným nedorozuměním – letový dispečer se domníval, že letadlo je o patnáct kilometrů dál od letiště a o 300 metrů níž. Výsledkem bylo, že ve chvíli, kdy věž povolila kapitánovi klesání, bylo letadlo příliš vysoko.

Foto: Profimedia.cz

Il-18. Tento konkrétní Iljušin najdete v leteckém muzeu ve Kbelích.

Ta situace sama o sobě nemusela být nijak kritická – lze ji bez větších problémů řešit kroužením, postupným klesáním. Zkušený kapitán Svatoslav Rosa se ale rozhodl pro strmý sestup. Ten byl trochu hektický – výrazně byla překročena nejvyšší povolená rychlost. Nicméně ani po něm bezprostředně nehrozila katastrofa – posádce se podařilo stroj víceméně stabilizovat a měla dobré šance dokončit přistání bezpečně. „Pro dokončení přiblížení stačilo zvýšit výkon motorů a zvětšit vertikální rychlost klesání. Vlivem vysokého stresu, který posádka v průběhu ,divokého‘ přiblížení prožívala, nereagovala adekvátně na situaci a místo zvýšení výkonu motorů a zvětšení vertikální rychlosti byly páky motorů přesunuty do polohy pozemní volnoběh a vertikální rychlost se nezměnila,“ cituje Ladislava Kellera server Technet.

Ještě stále byla šance na zvládnutí krize. Pak přišly dvě závěrečné fatální chyby.

Největší letecké katastrofy

Foto: Arsel Ozgurdal, Shutterstock.com

Ilustrace.

  • Leteckou nehodou s největším počtem obětí je srážka dvou Boeingů 747 na letišti v Tenerife z roku 1977. Zahynulo při ní 583 lidí. Základní příčinou byla chyba pilota – Boeing společnosti KLM zahájil start bez povolení věže.
  • V roce 1985 se zřítil Boeing 747 japonských aerolinií, zahynulo 520 lidí. Příčinou bylo selhání tlakové přepážky v ocasu letounu. A příčinou selhání součástky byla pravděpodobně její špatná oprava. Tedy lidské selhání.
  • Celkem došlo ke 32 leteckým haváriím, které měly více než 200 obětí. 8 z nich se stalo po roce 2000.
  • Na palubách letadel ČSA do roku 1977 zahynulo 545 lidí. Od roku 1977 ČSA žádnou smrtelnou nehodu nezaznamenaly.
  • Nejtragičtější nehoda v dějinách ČSA se odehrála v roce 1975 v Damašku – letadlo při přibližování k letišti narazilo do písečné duny, zahynulo 126 lidí. Závěry vyšetřování byly nejasné, ale pravděpodobně šlo o chybu pilota.
  • Nejtragičtější nehoda letadla na území Československa se odehrála v roce 1975 – za špatné viditelnosti kleslo při přistávacím manévru letadlo jugoslávského dopravce Inex Adria Aviopromet pod povolenou výšku a narazilo do terénu asi 8,5 kilometru před prahem přistávací dráhy na ruzyňském letišti. Zemřelo 79 lidí. Příčinou byla pravděpodobně chyba pilota.

Točte vlevo!

Kapitán Rosa se v krizové situaci rozhodl manévr přerušit a obletět okruh nad letištěm. Letový dispečer s přeletem souhlasil a vydal pokyn: „Točte vlevo“. Ten už ale posádka nebyla schopna provést.

Aniž by bylo třeba zacházet do technických detailů a příliš odborného jazyka, lze s trochou zjednodušení konstatovat, že v důsledku prudkého brzdění při strmém sestupu letadlu vysadil motor číslo tři na pravé straně.

Ještě stále se nedělo nic fatálního. Jenže mechanik, který měl na palubní desce potvrdit vysazení třetího motoru, omylem vypnul motor číslo 4. Letadlo se tak náhle ocitlo bez funkčního motoru na pravé straně a začalo se stáčet doprava k jezeru.

Zřejmě už v panice následovala poslední chybné rozhodnutí stvrzující katastrofu: Mechanik se pokusil nahodit motor číslo 4. Vrtule se posunuly do pracovní polohy a odpor vzduchu se zvýšil. Náklon doprava se zvětšoval, stroj ztrácel rychlost, stal se neovladatelným. Letadlo dopadlo do jezera mezi stovky vyděšených rekreantů.

Šance už zbyla jen pro čtyři přeživší…

Konspirační teorie

Foto: facebook.com/AviationAccidentsThisDayInHistory

Místo dopadu tragického letu ČSA v Sýrii, letoun se zřítil 20. srpna 1975.

  • Příčiny havárie letu ČSA v Damašku v roce 1975 se nepodařilo jednoznačně vyšetřit. Pravděpodobná je chyba posádky. Pamětníci a odborníci dokonce uvádějí, že mohlo jít o špatnou komunikaci mezi prvním a druhým pilotem, kteří se údajně doslova nenáviděli.
  • Objevila se ale i alternativní teorie – letadlo mělo být sestřeleno syrskou armádou. Podle odborníků je ovšem téměř vyloučeno, aby se vojákům podařilo odklidit stopy útoku do 45 minut, kdy na místo přijeli záchranáři. Muselo by tedy dojít ke „spiknutí“ syrských a československých vyšetřovatelů a k dohodě o utajení útoku.
  • Nejčastěji opakovanou konspirací ohledně havárie letu 001 v Bratislavě je tvrzení, že už krátce po startu začal hořet jeden z motorů. Posádka pak údajně nedostala povolení k nouzovému přistání v Brně, protože by to působilo rušivě na právě probíhající setkání s vietnamskou delegací. A nedostala povolení letět do Vídně z politických důvodů.
  • Vyšetřování poškození motoru nepotvrdilo. Teorie obsahuje i další absurdity. Například to, že z Brna do Bratislavy je přibližně stejně daleko jako z Brna do Vídně. Nebyl by tedy důvod žádat o nouzové přistání ve Vídni.
Sdílejte článek

Reklama

Doporučované