Článek
„Naše pozornost je neustále uzurpována nekončícím proudem zpravodajských relací. Přesto cítíme nutnost být stále v obraze a aktuální zprávy považujeme za nezbytnost. Proto mnoho lidí hovoří o tzv. únavě ze soucitu, tedy stavu mysli, kdy každou další palčivou zprávu vnímáme už jen s vyčerpanou rezignací.“ Těmito slovy začíná úvodní text Jena Kratochvila k zatím poslední výstavě v Galerii Rudolfinum.
Samotný název výstavy Compassion Fatigue Is Over odkazuje ke klinicky definovanému psychickému stavu „únavy ze soucitu“ provázejícímu informacemi přehlcenou mysl současného člověka. Galerie je kvůli restrikcím uzavřená, návštěvníci si však mohou projít průvodce výstavou nebo sledovat její online program.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_QM_X/Zc5s.jpeg?fl=cro,0,0,3000,2000%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Současná zásadní témata se odráží už v samotném názvu výstavy Compassion Fatigue Is Over, který odkazuje ke klinicky definovanému psychickému stavu „únavy ze soucitu“ provázejícímu informacemi přehlcenou mysl současného člověka.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_QK_Y/lP4v.jpeg?fl=cro,0,0,3000,2000%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Vstup do galerie je rámován architektonickými intervencemi Anetty Mony Chisy a Aleksandry Vajd.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_QI_c/kEL2.jpeg?fl=cro,0,86,1999,2824%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Výstavy se účastní jihoafrická umělkyně Candice Breitz se sérií Sweat z roku 2018, jež zachycuje výpovědi sexuálních pracovnic a pracovníků z Johannesburgu, kteří usilují o změny zákonů a rovná práva jejich profese (SWEAT – Sex Workers Education and Advocacy Taskforce).
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_QK_Y/79Lw.jpeg?fl=cro,0,0,3000,1999%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Compassion Fatigue Is Over, Candice Breitz, Sweat (2018), pohled do instalace.
Kanaďan Jeremy Shaw zasadil své video I Can See Forever (2018) do fiktivní budoucnosti, kde rozvíjí příběh mladého muže, který byl součástí neúspěšného vládního experimentu snažícího se vytvořit kombinaci člověka a stroje a nyní žije se „zbytkovými“ 8,7 % umělé DNA.
Záběr z videa: I Can See Forever (2018).
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_QI_c/V0P3.jpeg?fl=cro,0,0,3000,2000%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Série fotogramů Aleksandry Vajd prochází celým prostorem galerie a mohou být vnímány jako monumentální mnohočetné umělecké instalace nebo také architektura výstavy. Právě jejich oscilování na pomezí mezi designem a volným uměním nabízí průnik do dalších tvůrčích disciplín, ať je to film, nebo třeba divadlo.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_QN_X/35jv.jpeg?fl=cro,0,0,3000,2000%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Compassion Fatigue Is Over, Aleksandra Vajd, The Thirty-Six Dramatic Situations (2019).
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_QJ_X/mlnv.jpeg?fl=cro,0,0,3000,2000%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Slovenská umělkyně Anna Daučíková se na výstavě podílí dvěma snímky On Allomorphing (2017) a Thirty-three Situations (2015). Práce Daučíkové s mimořádnou citlivostí sleduje, jak dominující společenské a politické systémy formují individuální identitu a osobní výraz.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_QJ_X/NEIw.jpeg?fl=cro,0,0,2000,3000%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Compassion Fatigue Is Over, Aleksandra Vajd, The Thirty-Six Dramatic Situations (2019).
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_QK_Y/3UDx.jpeg?fl=cro,0,0,3000,2000%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Compassion Fatigue Is Over, Aleksandra Vajd, The Thirty-Six Dramatic Situations (2019).
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_QO_Y/e102.jpeg?fl=cro,0,0,3000,2000%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Snímky November (2004) a Lovely Andrea (2007) německé umělkyně Hito Steyerl, které dnes můžeme vnímat v její tvorbě jako klasiku, vznikly v době, kdy se věnovala dokumentaristice. Ve snímku Lovely Andrea navštěvuje autorka tokijské fotografické ateliéry specializované na snímky a videa tradiční japonské bondage, aby nalezla snímek, kterému byla modelem jako mladá studentka filmu v polovině 80. let.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_QQ_Z/UCyBB.jpeg?fl=cro,0,0,3000,2000%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Hledání snímku není pouze záminkou pro analýzu bondage samotné a průmyslu s ní spojeného, ale také o hledání jejích historických kořenů jako součásti bojového umění, nástroje pro mučení válečných zajatců nebo proměny restrikcí a vnímání této formy zobrazení z kategorie soft-porno v posledních dvou dekádách. Oba filmy spojuje postava Andrey Wolf, přítelkyně Steyerl z doby dospívání, politické aktivistky, členky PKK (Strana kurdských pracujících), revoluční organizace aktivní v turecko-kurdském konfliktu. Wolf během bojů tragicky zahynula v roce 1998 a stala se symbolem tureckého útlaku Kurdů.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_QL_b/hJtv.jpeg?fl=cro,0,0,3000,2000%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Plakát s portrétem Wolf objevující se v obou filmech ji představuje jako mučednici. Zatímco November, pojmenovaný kvůli odkazu k měsíci Velké říjnové revoluce v roce 1917, můžeme do určité míry považovat za biografické svědectví o životě Wolf a kurdského boje.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_QP_X/0cv4.jpeg?fl=cro,0,0,3000,2000%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Specifickou roli v celku výstavy má film Chimera z roku 2019 kyperské umělkyně žijící v Berlíně Haris Epaminondy, který funguje v rámci celku výstavy jako katalyzátor zahájení procesu vstřebávání jednotlivých děl. Jeho umístění ve vlastním kinosále mimo hlavní okruh průchodu galerií naznačuje odlišnost materiálu a jeho specifickou roli v celku výstavy.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_QM_X/MJsu.jpeg?fl=cro,0,0,3000,2000%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Dvěma filmy se prezentuje také další výrazné jméno světového vizuálního umění Naeem Mohaiemen.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_QQ_Z/eXQBA.jpeg?fl=cro,0,0,3000,2000%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Východiskem dlouhometrážního tříkanálového filmu Two Meetings and a Funeral (2017) je ohledávání jiné než euroamerické perspektivy politického řešení bipolárního střetu západního a východního světa. Film sleduje události 70. let 20. století, kdy došlo k postupnému rozpadu vize organizace Hnutí nezúčastněných států, které se pokoušelo vyrovnat váhy moci na globální politické scéně snahou o unifikaci kolem jednotné levicové ideologie. Za Two Meetings and a Funeral (a své další podobně orientované práce) byl Mohaiemen mimo jiné nominován na prestižní britskou Turner Prize.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_QL_b/PLow.jpeg?fl=cro,0,0,3000,2000%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
U snímku Tripoli Cancelled (2017) se nechal inspirovat příběhem svého otce, který byl v roce 1977 po ztrátě pasu nucen prožít dlouhých devět dní na aténském letišti Ellinikon.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_QN_X/Zffw.jpeg?fl=cro,0,0,3000,2000%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
V době vrcholu uprchlické krize se letiště stalo dočasným přístřeším pro migranty čekající na povolení pro oficiální vstup na evropskou půdu. Film může svými situacemi připomínat například Buñuelova Anděla zkázy (1962), kde jsou aktéři děje bez racionálního důvodu uzavřeni na jednom místě.
![](http://d39-a.sdn.cz/d_39/c_img_QM_X/jmJt.jpeg?fl=cro,0,0,2000,3000%7Cres,1200,,1%7Cjpg,80,,1)
Koncept instalace výstavy je rámován nově vzniklými místně specifickými architektonickými intervencemi Anetty Mony Chisy a Aleksandry Vajd.
„Únavu ze soucitu nejčastěji zažívají lidé v profesích, které vyžadují empatii a péči o druhé v tíživých situacích – například lékaři, zdravotní sestry, hasiči, ale i novináři, učitelé nebo sociální pracovníci. Jde o kombinaci sekundárního traumatického stresu a vyhoření. Přemíra stresu a nutnosti stálé empatie vede ke ztrátě soucitu a schopnosti vnímat okolní obtíže,“ vysvětluje kurátor výstavy Jen Kratochvil. „V době digitalizovaného dvacet čtyři hodin denně aktivního přísunu zpravodajství se možnost únavy ze soucitu rozšiřuje na každého z nás. Míra pozornosti a soustředění se různí, má ale pro každého své jasné hranice, za kterými zůstává jen nezbytná sebezáchova.“
Série narativních videí a filmů po boku architektonických intervencí směřuje svoji pozornost ke klíčovým tématům současnosti.
Věnuje se otázkám rasové nesnášenlivosti, pracovního vykořisťování, přehodnocení historických narativů, sexuality, genderu, padlých i znovunalezených utopií nebo abstraktního myšlení coby nutné podmínky pro jakoukoli racionální soudnost.
V protikladu ke křiklavé vtíravosti každodenní mediální reality nabízí výstava, jež je připravena Jenem Kratochvilem a Petrem Nedomou, prostor pro klidné strávení interpretací daných témat skupinou renomovaných mezinárodních umělkyň a umělců.
Na výstavě se představují: Candice Breitz, Anna Daučíková, Haris Epaminonda, Naeem Mohaiemen, Jeremy Shaw, Hito Steyerl, Aleksandra Vajd a Anetta Mona Chisa.
Výstava v Galerii Rudolfinum potrvá do 18. dubna 2021.